HyImpulse
Německý vývojář nosných raket HyImpulse 2. září oznámil, že získal více než 50 milionů eur na urychlení vývoje malých nosných raket využívajících hybridní pohon.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Německý vývojář nosných raket HyImpulse 2. září oznámil, že získal více než 50 milionů eur na urychlení vývoje malých nosných raket využívajících hybridní pohon.
Společnost Satellogic, která se zabývá pozorováním Země, bude poskytovat námořní zpravodajské informace získané z její nové družicové konstelace Merlin výhradně prostřednictvím platformy Theia společnosti SynMax.
Indická vesmírná agentura ISRO úspěšně vypustila družici EOS-05 pro snímkování Země, a to při svém prvním startu od neúspěšné mise v lednu.
NASA slučuje řadu svých programů v oblasti vynášení do vesmíru pod jeden společný úřad, který zvažuje také hromadné nákupy startů.
Společnost All.Space uzavřela dohodu s Pentagon’s Defense Innovation Unit (DIU), jejímž cílem je prokázat, že její družicové komunikační terminály pro více oběžných drah lze vyrábět ve velkém a vysokým tempem.
Národní vědecká nadace (NSF) poskytla společnosti Samara Aerospace finanční podporu ve výši 1,22 milionu dolarů na zvýšení spolehlivosti a odolnosti její technologie pro přesné zaměřování družic.
Startup Quindar se sídlem v Denveru, který vyvíjí software pro pozemní segment družicových systémů, 1. září oznámil uzavření dohody se společností Quantum Space. Quindar bude poskytovat služby řízení misí pro kosmické zařízení Quantum Space Scout a Ranger.
Společnost Yank Technologies získala od amerických Vesmírných sil zakázku pro malé firmy na posouzení, zda by bylo možné dobíjet družice na oběžné dráze pomocí bezdrátového přenosu energie. Tento koncept by mohl snížit potřebu fyzického spojování družic při servisních misích.
Polská technologická společnost v oblasti kosmonautiky Creotech Instruments podepsala s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) smlouvu v hodnotě 13,9 milionu eur na kompletní realizaci nanodružicové mise SAWA 2nd Space Weather, zaměřené na vesmírné počasí.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Nové důkazy o vlivu nedávné celoplanetární prachové bouře na vodu v atmosféře Marsu a překvapivá absence metanu – to jsou dva ze tří hlavních pilířů objevů, které evropsko-ruská sonda TGO (Trace Gas Orbiter) učinila během prvního roku své vědecké fáze. Dvě studie zveřejněné ve specializovaném časopise Nature byly prezentovány i na tiskové konferenci ve Vídni na zasedání Evropské geofyzikální unie. Třetí studie pak pochází z ruské části projektu a může se pochlubit tím, že jde o dosud nejdetailnější mapu rozložení vodního ledu nebo vodou nasycených podpovrchových minerálů na Marsu v celé historii. V tomto článku se na všechny nové poznatky podíváme podrobněji – opět se ukázalo, že i když je Mars nejprozkoumanější planetou vůbec (hned po Zemi samozřejmě), tak nás stále dokáže něčím překvapit.
Stanice Mir byla standardně používána mimo jiné k velmi detailním pozorováním vesmíru a také zemského povrchu. K tomu, aby pořízené fotografie a data byly použitelné, bylo zapotřebí velmi přesné orientace stanice v prostoru. Pokud je kosmické těleso orientováno pomocí motorků, vyvstávají problémy: vibrace během práce oněch motorků a také poměrně vysoká spotřeba paliva. Proto se na orbitálních stanicích objevily setrvačníky, jež udržovaly polohu v prostoru s neobyčejnou přesností a výrazně šetřily palivo. První setrvačníky byly použity na americké stanici Skylab v roce 1973, o rok později pak Sověti podobný systém použili na své stanici Saljut 3. Na Miru byly setrvačníky nedílnou součástí orientačního systému, přičemž komplex se mohl pyšnit hned dvěma sadami těchto mechanismů. První sada byl umístěna v interiéru Kvantu-1 a obsahovala šest „gyrodynů“, jak byly Sověty setrvačníky nazývány. Druhá sada šesti gyrodynů na Mir dorazila spolu s Kvantem-2. Tento modul měl setrvačníky umístěny zvenčí, na svém plášti. Konstruktéři tím chtěli ušetřit prostor a snížit hlukovou zátěž v interiéru. Idea to byla hezká, nicméně zainteresovaní zřejmě zapomněli nastudovat problémy, které nastaly u amerického Skylabu. Tam byly
Loď Progress MS-11 se připojila ke staničnímu modulu Pirs přesně 3 hodiny a 20 minut po startu. 4. dubna 16:30
Kosmická loď Progress MS-11 by se měla v 16:25 SELČ připojit k ISS. Přílet můžete sledovat na NASA TV. 4. dubna 15:30
2450 kg nákladu – to je hlavní údaj, který je spojený s nejbližším startem. V hlavní roli bude ruská zásobovací loď Progress MS-11, která kromě jídla a potřeb pro posádku doveze na Mezinárodní kosmickou stanici třeba 705 kg paliva, 50 kg vzduchu a kyslíku nebo 420 kg vody. Start je naplánován na zítřek, tedy 4. dubna a pokud se nic nepokazí, měla by se nosná raketa Sojuz 2-1A, vydat ze startovní rampy na kosmodromu Bajkonur ve 13:01 našeho času. A nezapomeňte, že zítřek bude ve znamení komentovaných startů – pokud nedojde k odkladu, čeká nás ještě jeden přenos věnovaný raketě Sojuz, ale příslušný článek Vám přineseme až zítra.
Do roku 1990 proběhly v Německé spolkové republice dva nábory do oddílu kosmonautů. Oba byly prováděny s cílem vybrat osoby pro lety na amerických raketoplánech v rámci programu Spacelab. 18. dubna 1990, tedy v období všeobecného oteplování vztahů uzavřela německá strana dohodu se Sověty o letu německého státního příslušníka na stanici Mir. V červenci stejného roku se pak německý kancléř Helmut Kohl a sovětský prezident Michail Gorbačov sešli k bilaterálním jednáním v Moskvě a Stavropolu. Během nich se domlouvali na znovusjednocení Německa a hlavně na tom, zda obnovený stát může zůstat členem NATO. V průběhu jednání došlo i na onu plánovanou německou misi a záležitost se tím okamžikem začala těšit podpoře z nejvyšších míst. Pro misi byl zvolen název Mir-92, zatím však scházeli kandidáti na cestu na stanici. Všichni členové oddílu DLR (Deutsche Zentrum für Luft- und Raumfahrt ) již byli zainteresováni v programu Spacelab. Proto padlo poměrně zajímavé rozhodnutí. Výběrová komise se znovu „prohrabala“ složkami finalistů předchozího výběru a 8. října 1990 byla oznámena jména dvou německých kandidátů: vojenský pilot Klaus-Dietrich Flade a fyzik Reinhold Ewald. Ještě v ten samý
Březnové vesmírné výzvy přetekly na téměř 37 minut! Připomeneme si první nepilotovanou testovací misi lodi Crew Dragon, necháme odstartovat Sojuz MS-12, který na ISS dovezl tři nové členy posádky, dostane se i na dva výstupy do volného prostoru ze stanice kvůli výměně akumulátorů, podíváme se na plány NASA do dalších let a celý díl zakončíme novinkami kolem testovacího zařízení Starship Hopper. Rubrika Kosmonautika v kostce uprostřed videa nabídne velké množství krátkých zpráv o nejrůznějších drobných událostech a startech, které nevydají na velkou reportáž.
Dron bereme jako běžnou součást světa kolem nás, ale drony na cizích planetách, to je zcela něco jiného. V hlavním tématu Kosmotýdeníku se podíváme na testování dronu pro Mars, který k Rudé planetě vyrazí v roce 2020. Dále se podíváme na pěkné fotografie ze startu rakety Electron, anebo na první kus kyslíkové nádrže, který je určen pro raketu Vulcan. To a více naleznete ve vašem týdenním přehledu těch nejzajímavějších událostí z kosmonautiky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.
Ve středu 27. března se do světa vydala zpráva, která zarmoutila každého fanouška kosmonautiky. Na svůj poslední let se vydal Valerij Bykovskij, legendární kosmonaut, jeden z pionýrů pilotovaných letů do vesmíru. Je jasné, že čas nelze zastavit a mužové a ženy, kteří pomáhali utvářet kosmonautiku tak, jak ji dnes známe, tady nemohou být věčně, přesto v pocitech autora převládá jistá nevěřícnost. Nechce se věřit tomu, že odešel další z hrdinů dětských let, a že těch skutečných pionýrů už zbývá tak málo. Zatímco bájná americká sedmička astronautů Mercury Seven uzavřela svou existenci odchodem Johna Glenna v prosinci 2016, sovětská první dvacítka kosmonautů se mohla až do letošního března pyšnit hned třemi svými žijícími členy – Alexejem Leonovem, Borisem Volynovem a Valerijem Bykovským. Od 27. března už tomu tak není, z první dvacítky zbyli naživu pouze dva veteráni…
4. října 1991 se k přednímu stykovacímu uzlu komplexu Mir připojil Sojuz TM-13, který dovezl velmi neobvyklou posádku. S velitelem Alexandrem Volkovem přiletěli Rakušan Franz Viehböck a Kazach Toktar Aubakirov. Během jejich pobytu na stanici mělo dojít k částečné výměně posádky. Zpět se zahraničními hosty měl zamířit velitel expedice EO-9 Anatolij Arcebarskij, zatímco jeho palubní inženýr Sergej Krikaljov měl svůj pobyt prodloužit i na desátou expedici spolu s Volkovem. Po nezbytné prověrce hermetičnosti spojení se otevřely příklopy a jako první vplul do náruče Anatoliji Arcebarskému Viehböck, po něm Aubakirov a nakonec Volkov. Po tradičním přivítání na stanici se posádka pustila do plnění velmi nabitého plánu – nezapomeňme, že původně měl Rakušan i Kazach startovat při separátních misích, nyní museli kosmonauti stihnout splnit během své krátké návštěvy dvojnásobek práce. Na programu byly biomedicínské experimenty, pořizování snímků povrchu Rakouska a Kazašské SSR, zajímavé bylo zejména monitorování prachu ze dna vysychajícího Aralského jezera během prachových bouří. 8. října se konal telemost u příležitosti zahájení výstavy Telekom-91 v Ženevě. Na začátku této seance dostal Viehböck úžasný dárek –
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.