Pentagon
Pentagon se chystá přepracovat způsob, jakým spolupracuje se soukromým sektorem, s cílem rychleji zavést technologie nové generace, uvedl 27. srpna náměstek ministra obrany pro výzkum a inženýrství Emil Michael.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Pentagon se chystá přepracovat způsob, jakým spolupracuje se soukromým sektorem, s cílem rychleji zavést technologie nové generace, uvedl 27. srpna náměstek ministra obrany pro výzkum a inženýrství Emil Michael.
Startup Satlyt ze San Francisca, který vyvíjí software pro konverzi družic na virtuální datová centra, je mezi čtyřmi společnostmi, které získaly financování z prvního městského pobídkového programu pro umělou inteligenci v San José.
Evropská kosmická agentura a Evropská komise vybraly společnosti Avio a Isar Aerospace k vynesení prvních misí v rámci iniciativy na podporu technologického rozvoje a evropského průmyslu nosných raket.
Belgický výrobce družic Aerospacelab získal 94 milionů eur na rozšíření výrobní kapacity a posílení své nabídky na roli v IRIS², plánované evropské víceorbitální širokopásmové konstelaci.
Společnost XTAR, provozovatel družic specializující se na vojenskou komunikaci, se připravuje na přechod ze dvou starších družic v pásmu X na družice nové generace financované jejím menšinovým akcionářem, španělskou společností Hisdesat Servicios Estratégicos.
Společnost EchoStar dne 26. srpna oznámila prodej části svého spektra společnosti AT&T v hodnotě 23 miliard dolarů. Finance plánuje použít pro svou družicovou síť D2D (direct-to-device).
Společnost Firefly Aerospace uvedla, že důvodem ztráty rakety Alpha při posledním startu, před čtyřmi měsíci, bylo strukturální selhání spojenému s vyšším než obvyklým zahříváním během letu.
Čína v pondělí večer vypustila další sérii širokopásmových družic Guowang a pokračuje tak v sérii misí zaměřených na vybudování národní komunikační megakonstelace na nízké oběžné dráze Země.
Americké vesmírné síly se připravují na vypuštění prvních družic určených k poskytování komunikačních služeb v rámci konstelace Tracking Layer Tranche 1 na LEO. Mise, jejíž zahájení je naplánováno nejdříve na 10. září, ponese 21 družic vyrobených společností York Space Systems.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jedním z nejdůležitějších systémů a dost možná tím vůbec nejdůležitějším na palubě pilotovaných kosmických lodí a stanic je elektrický systém. Elektřina v palubní rozvodné síti je jako životodárná krev v lidském organismu – bez ní je sebedůležitější a sebeúžasnější orgán našeho těla odsouzen ke kolapsu. Stejně tak u orbitální stanice jsou bez elektřiny k ničemu systémy zabezpečení životních podmínek, orientační a ovládací systémy, komunikace se Zemí, o dalších systémech a subsystémech nemluvě. Jestliže z nějakého důvodu zkolabuje dodávka elektrické energie, nastává skutečná krize, kterou musí kosmonauti vyřešit co možná nejdříve, jinak bude v ohrožení nejen jejich mise, ale dost možná také jejich životy. Výpadek elektrického systému patří spolu s požárem na palubě k jedné z nejobávanějších situací, jaké mohou během letu nastat. A pokud k němu dojde navíc v „dobře načasovaný“ okamžik, může mít i přes přechodnou povahu dalekosáhlé následky, jak se mohla přesvědčit posádka komplexu Saljut 5/Sojuz-21 v úterý 17. srpna 1976…
Nešťastné rozhodnutí o realizaci civilních stanic DOS souběžně s vojenskými stanicemi OPS dostalo pracovníky závodu ZICh ve Filách pod obrovský tlak. Přestože ZICh patřil do organizační struktury konstrukční kanceláře CKBM, nejméně třetinu kapacity, času a personálu si vyžádala stavba stanic DOS ve prospěch konkurenční kanceláře CKBEM (v květnu 1974 přejmenované na NPO Eněrgija). Pro tým Vladimira Čeloměje to znamenalo velmi nepříjemnou pozici, kdy se ne vlastní vinou ocitli na “vedlejší koleji“ a museli velmi tvrdě soupeřit s Eněrgijí o veškeré zdroje. A pohříchu se nejednalo pouze o kapacitu ZICh. Obrovským problémem byly dodávky od subdodavatelů, kteří pochopitelně také pociťovali obrovský tlak ze strany svých zákazníků. Jak se vyjádřil pracovník jedné ze subdodavatelských firem, „kdo na nás tlačí víc, tomu vyhovíme“. Vinou těchto podmínek se nejenže výrazně opožďovaly práce na stanicích Almaz (připomeňme, že původně se dokonce počítalo s eskadrou šesti současně provozovaných stanic, což se, vzhledem k popisované situaci, blížilo k oblasti sci-fi), ale také na stanicích DOS. Přes extrémně složité podmínky se během prvního pololetí roku 1975 v halách ZICh pomalu rodil
Dnes v 08:00:00,101 SEČ odstartovala ze vzletové rampy 43/4 kosmodromu Pleseck nosná raketa Sojuz 2.1a/Fregat. Nákladem je s velkou pravděpodobností vojenská radarová (či ELINT) družice pro Kosmická vojska Ruské federace. 5. února 16:30
Byť je profesní život kosmonauta navenek plný zajímavé práce a nevšedních zážitků, svého skutečného naplnění dojde jen tehdy, když se dotyčný na špici rakety vydá za hranice atmosféry. K tomuto okamžiku každý profesionální kosmonaut směřuje po dlouhé roky základního výcviku a posléze nevděčné a neviditelné, přesto však důležité a často úmorné práce ve stínu těch, jejichž velký okamžik již nastal. O to horší musí být zjištění, že když má konečně nadejít váš čas, kdesi v hierarchii vysoko nad vámi kdosi od stolu rozhodne o tom, že si na svou cestu do vesmíru ještě nějaký čas počkáte. Taková rána není lehce stravitelná pro veterána, natož pro nováčka. Přesto se v rámci programu Almaz podobný případ udál. Posádky tehdy spoléhaly na to, že jestliže odvedou dobrou práci coby dubléři, příští let bude patřit jim. Koneckonců dublující posádka byla na srovnatelné úrovni vycvičenosti jako hlavní posádka, znala stanici do posledního šroubku a navíc figurovala i během letu hlavní posádky v roli podpůrného týmu, který pomáhal řešit nastalé problémy a zádrhely. V době, kdy se životnost stanic počítala
Neúspěšný let stanice OPS-1 sice nevyvolával v pracovnících konstrukční kanceláře CKBM a jejímu vedení v čele s Vladimirem Čelomějem libé pocity, nicméně jejich aktivita se nezastavila ani na chvíli. Zatímco se OPS-1 měnila na oblak trosek hořících v atmosféře, ve výrobním závodě Chruničeva šly plným tempem práce na zhotovení trupu, jež dostal označení No0101-2. Na přelomu roku byla konstrukce hotova a 2. ledna 1974 byl trup přepraven do CKBM v Reutovu k „vyplnění masem“, tedy osazení všemi systémy a aparaturami nutnými ke správnému fungování stanice. Práce v cechu č. 8 a následně v KIC (cech testování a kontroly) probíhaly na tři směny a za tři měsíce byla stanice hotova a připravena k přepravě na kosmodrom. 2. dubna speciální vlaková souprava vypravená z Reutova dorazila na místo určení – montážní halu na ploščadce 81 – a mohlo začít vykládání Almazu a jeho příprava na start. Práce dle zaběhlých zvyklostí do značné míry kopírovaly procesy, jimiž stanice prošla v KICu. Byly prověřovány veškeré systémy a subsystémy do nejmenšího detailu, následně byla stanice testována i ve vakuové komoře. Během přípravy se objevily i některé problémy. Asi největším byl
Na konci roku 1972 byl první exemplář stanice Almaz dohotoven a připraven k přesunu na Bajkonur. Stanice OPS-1, mezi pracovníky CKBM označovaná podle výrobního čísla jako Izdělije No0101-1, se z Reutova vydala na cestu krátce po vánočních svátcích. Na místo určení dorazila o silvestrovské noci a na ploščadce 92 okamžitě začalo její vykládání. Od 3. ledna se pak kolem trupu Almazu začali rojit technici a testovači, kteří přilétli z Reutova a Chruničeva, aby dohlédli na přípravu svého stroje k letu. Ve vedlejší hale se ve stejné době připravovala také nosná raketa Proton-K. Práce techniků nebyla vzhledem ke klimatickým podmínkám na Bajkonuru nikterak lehká, v únoru se však situace zkomplikovala ještě více – vinou několikahodinového výpadku místní podstanice TEC (stanice generující elektřinu a zajišťující vytápění) zamrzlo topení v celém malém městečku, které přiléhalo ke startovnímu a technickému komplexu, kde se stanice připravovala. Problému pochopitelně neunikla ani místní ubytovna Poljot, kde byl ubytován personál CKBM. Radiátory mrazem popraskaly a v pokojích spadla teplota pod nulu. Přes veškerou snahu zůstalo topení mimo provoz až do jara, práce však musela
Když Američané vytvářeli oddíl pilotů pro stanici MOL, jež byla ekvivalentem Almazu, velmi pečlivě se snažili, aby byli jednotliví muži vystaveni co nejmenší možné míře publicity. Tyto snahy byly úspěšné a poté, co byli tito muži v několika skupinách zahrnuti do sestavy oddílu, doslova se nad nimi „zavřela voda“, alespoň co se sdělovacích prostředků týče. Přestože byli piloti pro MOL novinářům představeni, vzápětí se ponořili do relativní anonymity a v ní setrvali v mnohých případech i několik dekád. V případě kosmonautů určených pro program Almaz měli zainteresovaní nepoměrně jednodušší práci. V rámci sovětského kosmického pilotovaného programu vše překrýval velmi hustý závoj tajnůstkaření. Do okamžiku, než se některý z kosmonautů-čekatelů vydal za brány atmosféry, byl pouze anonymním obličejem a pokud se jeho existence například prostřednictvím reportáže dostala mimo zdi Střediska pro výcvik kosmonautů, nikdy nebylo zmíněno jméno dotyčného, natož program, do něhož byl zahrnut. O to více tento úzus platil pro vojenské projekty, jakým byl i Almaz.
Nástup výzvědných družic na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století znamenal obrovský krok vpřed v oblasti získávání informací o rozmístění protivníkových strategických a taktických bojových prostředků. Ovšem první generace těchto družic měla jednu velkou vadu: nebyly schopny dodávat tyto informace v reálném čase. Navíc při svém víceméně autonomním letu, během něhož družice podle přednastaveného programu zaujímala orientaci v prostoru a spouštěla fotoaparáty, hrozilo velké riziko pořízení fotografií s nulovou hodnotou. Cíl mohla zakrývat oblačnost nebo mohl být ne zcela ideálně osvětlen. A ony exponované fotomateriály pak byly prostřednictvím balistických kapslí dodávány do rukou analytiků s poměrně značným zpožděním. Tyto nešvary měly napravit pilotované orbitální výzvědné stanice. Zčásti se to skutečně dařilo – kosmonauti měli možnost cíl vidět v reálném čase a rozhodnout, zda jsou podmínky způsobilé k jeho nasnímání. Potud byl koncept pilotovaných rozvědčíků v pořádku. Problém ovšem nastával ohledně včasnosti transferu informací z orbity na Zem. I před konstruktéry Almazu stál v tomto ohledu poměrně tvrdý oříšek…
Vážení čtenáři, starý rok 2021 se kvapem blíží ke svému konci a proto je čas nejen bilancovat, ale také se začít dívat do roku následujícího. Na našem webu už několik let držíme tradici, že v posledních dnech končícího roku přinášíme článek s pohledem na očekávané události roku příštího a naopak nový rok otevíráme rekapitulací nejdůležitějších momentů roku právě skončeného. Ani na přelomu let 2021 a 2022 tomu nebude jinak. Po důkladném zvážení množství zajímavých momentů jsme došli k názoru, že nejlepší bude tyto články rozdělit na dva. Dělit můžeme podle různých kategorií – mise mířící k Zemi a dále, podle toho, zda jde o soukromé či státní projekty, podle států a každý by jistě dokázal vymyslet celou řadu dalších možností. Nakonec jsme se rozhodli rozdělit články podle toho, zda se týkají pilotované či nepilotované kosmonautiky. Dnes se tedy můžete těšit na očekávané starty raket bez lidí či na vědecké mise různých sond a zítra si posvítíme na lety s lidmi,dění na kosmických stanicích i na chystané zásobovací lety.
27. prosince v osm hodin večer našeho času po několika odkladech odstartovala z kosmodromu Pleseck raketa Angara A5 – o startu samotném jsme ještě před Vánoci vydali samostatný článek. Na Angaru A5 čekal třetí letový test. Tentokrát však nešlo o raketu samotnou, jako spíše o její horní stupeň Persej, který si měl odbýt premiéru. „Jedná se o modernizovaný urychlovací stupeň Blok DM-03 z nosné rakety Proton-M,“ upřesnil Michal Václavík z České kosmické kanceláře a před startem ještě doplnil: „Náklad dnešního startu tvoří hmotnostní demonstrátor GVM, který bude společně s horním stupněm Persej umístěn několik set kilometrů nad geostacionární oběžnou dráhu.“ Nosič samotný pracoval podle dostupných informací bezchybně a horní stupeň Persej svým prvním zážehem dosáhl parkovací oběžné dráhy.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
