sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Slingshot Aerospace, společnost zabývající se analýzou vesmírných dat, získala kontrakt z programu AFWERX amerického letectva na zdokonalení techniky identifikace družic na oběžné dráze pomocí fotometrických dat a umělé inteligence.
Švédská národní kosmická agentura (SNSA) udělila společnosti Frontgrade Gaisler, poskytovateli radiačně odolných mikroprocesorů pro vesmírné mise, kontrakt na komercializaci prvního neuromorfního zařízení System on Chip (SoC) pro vesmírné aplikace.
United Launch Alliance se chystá vynést prvních 27 družic z více než 3 200 plánovaných kusů pro širokopásmovou konstelaci Amazon Project Kuiper. Start je naplánován na 9. dubna. Družice vynese raketa Atlas V.
Společnost Washington Harbor Partners provedla strategickou investici do Turion Space, kalifornského startupu vyvíjejícího kosmické lodě a software pro sledování misí ve vesmíru.
Čínský startup Bluelink Satcom získal financování na vybudování družicové sítě schopné detekovat signály Bluetooth z vesmíru.
NASA 28. března oznámila, že přidala vesmírnou loď Starship od společnosti SpaceX do své smlouvy NASA Launch Services (NLS) II. Smlouvu NLS II využívá agentura k získávání služeb startu pro mnoho vědeckých a průzkumných misí.
Specialista na vesmírnou robotiku GITAI dokončil koncepční studii mechanického ramene, které by bylo připraveno podporovat japonský lunární rover s posádkou.
Kanadská společnost MDA Space oznámila 1. dubna plány na koupi izraelského výrobce družicových čipů SatixFy za 269 milionů dolarů.
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dnes se opět podíváme za hranice možností současné kosmonautiky. Nahlédneme totiž do programu NIAC, ve kterém agentura NASA podporuje návrhy technologií, u kterých se nedá očekávat praktické uplatnění v blízké budoucnosti. Přesto stojí za pozornost a jelikož jednou mohou být potřeba, je nutné zahájit jejich časné rozbory už nyní. Právě díky tomu se program NIAC řadí mezi nejfuturističtější oblasti reálné kosmonautiky, což mu mezi fanoušky zajišťuje nemalou popularitu. Jde totiž o návrhy, které vypadají, jako kdyby vystoupily ze sci-fi, ale přitom stojí na reálných základech.
Myslíte si, že gram vážící sondy ke Slunci nejbližší hvězdě patří do žánru sci-fi? Máte pravdu, ale přesto jsou i předmětem seriózního výzkumu, který NASA podpořila v rámci svého programu NIAC. Ten se zaměřuje právě na podporu projektů, jejichž praktické uplatnění se dá očekávat až ve vzdálenějším časovém horizontu. Autoři projektu „Coherent Picospacecraft Swarms Over Interstellar Distances“ (volně přeloženo Koherentní roje pikosond na mezihvězdné vzdálenosti) tvrdí, že zmíněné gramové sondy budou s největší pravděpodobností jedinou technologií, která se v tomto století dokáže dostat k jiné hvězdě.
Dnes se opět seznámíme s jedním projektem, který agentura NASA podpořila v rámci programu NIAC. Jeho úkolem je podpořit výzkum a rozpracování zajímavých nápadů, jejichž praktické uplatnění se nedá očekávat v nejbližších letech. S trochou nadsázky můžeme říct, že program NIAC má z celého širokého oboru kosmonautiky asi nejblíže ke sci-fi příběhům. Dnes se podíváme na projekt zvažující detoxikaci Marsu, aby mohl být snáze kolonizován. A protože program NIAC sdružuje opravdu originální nápady, tak se zmíněnou detoxikací by měly pomoci mikroorganismy.
Agentura NASA financuje v rámci programu NIAC projekty, jejichž praktické uplatnění se nedá v blízké době očekávat. Na druhou stranu je potěšující sledovat, jakými směry by se v budoucnu mohla kosmonautika vydat. V rámci programu NIAC se setkáváme s projekty, které vypadají, jako kdyby opustily sci-fi knihy a filmy. Kdo ví, možná se u některých z nich ukáže, že tudy cesta nevede, ale i to je pokrok. U některých se však cesta ukáže a třeba za pár desítek let vznikne projekt založený na daném konceptu. Jak na tom bude projekt skrytý pod zkratkou ALF (celým názvem Add-on to Large-Scale Water Mining Operations on Mars to Screen for Introduced and Alien Life), nám ukáže až budoucnost. A teď už bude zbytek článku pokračovat přímou citací z klávesnic autorů tohoto projektu.
Nové fascinující mise jako je setkání s prolétávajícím mezihvězdným objektem, nebo pozorování více cílů v gravitačním ohnisku Slunce, vyžadují rychlosti, které značně přesahují možnosti běžných raket. Exotické metody slunečních plachetnic mohou umožnit dosažení vzdálených lokalit, ale nejsou schopny později provést potřebné manévry v hlubokém vesmíru. Jaderné pohony jsou velké a drahé systémy s malou schopností doletět na místo. Naproti tomu navrhovaný tenkovrstvý jaderný izotopový motor by měl dostatečnou schopnost pro vyhledávání, setkávání se a následně vracení vzorků ze vzdálených a rychle se pohybujících mezihvězdných objektů. Ano, hádáte správně, je tu další díl o projektech z programu NIAC, které podpořila agentura NASA. I dnes se podíváme na velmi smělou technologii, která se jednou třeba začne používat. Zatím je však pouze ve fázi prvotního návrhu.
Po několika týdnech se opět vracíme k dalšímu dílu z nepravidelného seriálu, který se věnuje výzkumům realizovaným v programu NIAC. Agentura NASA tyto projekty podporuje, aby se mohly rozvíjet, ačkoliv jejich praktické použití se dá očekávat až v horizontu desítek let. Přesto (nebo možná právě proto) je program NIAC tak atraktivní. Sdružuje reálné projekty, které se v některých ohledech přibližují sci-fi vizím. Dnes se podíváme na další podpořenou technologii. Pilotovaný kosmický průzkum provází řada překážek – od nedostatku vztlaku, po potřebu spolehlivých, účinných a udržitelných metod pro systémy podpory života. Výroba a hospodaření s kyslíkem a vodíkem mají klíčový význam pro dlouhodobé kosmické výpravy a především pro cestu lidí k Marsu. Současné technologie však nesplňují požadavky na úroveň spolehlivosti a účinnosti, které jsou pro tyto scénáře požadovány.
Chystaný návrat lidí na Měsíc nabízí jedinečnou příležitost učinit praktické kroky k významným vědeckým možnostem. Jedním ze zřejmých kandidátů je interferometrické snímkování s extrémně vysokým rozlišením na viditelných a ultrafialových vlnových délkách. To by pomohlo odhalit povrchy hvězd, prozkoumat vnitřnosti akrečních disků, které obklopují vznikající hvězdy i černé díry a zahájit cestu k odhalování povrchových útvarů a meteorologických jevů na nejbližších exoplanetách. Plně vyvinutý systém bude velký a drahý, ale jeho začátek takový být nemusí. Technologie je možné vyvinout a otestovat na dvou až třech menších teleskopech s menšími rozměry. Po vyvinutí technologie se mohou rozměry zvětšit, může dojít k použití větších teleskopů i navýšení jejich počtu. Každý z těchto upgradů by přitom měl jen minimální negativní vliv na zbytek systému. Kenneth Carpenter z Goddardova střediska proto do programu NIAC předložil žádost o podporu na prozkoumání možností stavby optického zobrazovacího interferometru s vysokým rozlišením a dlouhou základní linií na povrchu Měsíce, který by byl v souladu s programem Artemis. Studie z roku 1996 rozebírala kompromisy mezi umístěním interferometrů kilometrových rozměrů na povrchu Měsíce a jejich konstrukcí jako volně létajících zařízení v kosmickém
V rámci projektu NIAC se americká kosmická agentura NASA snaží podporovat projekty, které jsou často smělé tak, že se s jejich praktickým uplatněním nedá počítat ani ve střednědobém horizontu. Přesto (nebo možná právě proto) jsou tyto projekty mimořádně lákavé. Pokud bychom totiž v současné skutečné kosmonautice hledali něco, co má nejblíže ke sci-fi, pak by to byl s velkou pravděpodobností program NIAC. U většiny z podpořených návrhů není moc pravděpodobné, že bychom se dočkali jejich praktického uplatnění, ale i tak je zajímavé sledovat, o čem inženýři sní. A každý velký projekt jednou začal jako sen, který pak čekala dlouhá cesta. V rámci nepravidelného seriálu „NIAC – Sny o budoucnosti“ Vás budeme na našem webu seznamovat s projekty, které se dočkaly podpory v rámci tohoto programu.
NASA se dlouhodobě snaží pátrat po stopách vody a dalších užitečných zdrojů mimo Zemi. Nyní uvažuje o tom, že by v budoucnu v rámci těchto snah pokročila na novou úroveň a pokryla celou sondu materiálem, který by proměnil její povrch na senzor schopný analyzovat chemické látky přítomné na vzdálených planetách. Řešení tajemství naší Země, celé Sluneční soustavy i vzdálených končin vesmíru patří mezi klíčové priority NASA a nový typ senzoru by mohl být v rámci tohoto výzkumu účinným pomocníkem. Mahmooda Sultana, vědkyně z Goddardova střediska v Marylandském Greenbeltu totiž vyvinula takzvaný Quantum Dot Spectrometer, což můžeme přeložit jako spektrometr na principu kvantové tečky.
NASA vybízí výzkumníky, aby vyvíjeli a studovali nečekané inovativní metody pro cesty do kosmického prostoru a také pro jeho výzkum. Aby tyto cíle mohly pokročit, vybrala agentura celkem sedm studií, které si mezi sebe rozdělí dodatečných pět milionů dolarů. Vše probíhá pod hlavičkou programu NIAC (NASA Innovative Advanced Concepts). Vybraní výzkumníci již dříve za své návrhy získali alespoň jedno ocenění v rámci NIAC. „Kreativita je klíčem k budoucímu kosmickému průzkumu. To, že dnes podpoříme tyto revoluční nápady, může vypadat bizarně, ale připraví nás to na příští mise, získáme svěží přístup pro průzkum v dalších dekádách,“ říká Jim Reuter, zástupce administrátora ředitelství technologických misí NASA STMD (Space Technology Mission Directorate).
