sociální sítě

Přímé přenosy

    krátké zprávy

    ISPTech

    ISPTech, německá společnost zabývající se vesmírnými technologiemi, která vyvíjí pohonné systémy pro agilní manévrování na oběžné dráze, oznámila, že získala počáteční financování ve výši 5,5 milionu eur na nasazení svých pokročilých, netoxických pohonných řešení pro operační vesmírné mise.

    TransAstra

    Společnost TransAstra provádí studii financovanou investory a zákazníky, jejímž cílem je prozkoumat technickou proveditelnost přesunu asteroidu o hmotnosti 100 metrických tun na stabilní oběžnou dráhu blízko Země.

    Telesat

    Společnost Telesat plánuje vyčlenit 25 % své širokopásmové konstelace Lightspeed pro vojenské pásmo Ka. Důvodem je zpoždění programu, které posouvá poskytování globálních služeb na začátek roku 2028, čímž vytváří více prostoru pro sladění designu s měnícími se geopolitickými prioritami.

    U.S. Space Force

    Americké vesmírné síly postupují s rozsáhlou reorganizací způsobu nákupu družic a souvisejících systémů, což je součást širšího úsilí Pentagonu o urychlení zadávání veřejných zakázek a lepší využití komerčních technologií.

    Raytheon

    Americké letectvo zvýšilo o 2 miliardy dolarů hodnotu kontraktu se společností Raytheon na výrobu a údržbu terminálů, které propojují letadla, velitelská stanoviště a další platformy s armádní družicovou komunikační sítí.

    Naše podcasty

    Doporučujeme

    Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

    Poděkování

    Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

    Štítek: nasa

    Rozkládáme Webbův teleskop se zrcadlem

    Až v roce 2018 odstartuje toužebně očekávaný Webbův teleskop, bude muset provést složitou sekvenci pohybů, které jej rozloží do operačního stavu. Teleskop bude totiž tak velký, že by se v rozloženém stavu nevešel pod žádný aerodynamický kryt rakety. Aby všechno proběhlo na jedničku, musí se každý krok zvrubně otestovat v laboratoři. O tom, že se se zkouší rozkládání celé „trojnožkové“ konstrukce, jsme informovali již v tomto článku. Zkoušky ale pokročily a Technici v Goddardově středisku postoupili do další fáze – tentokrát se zkouší rozkládání konstrukce s rozměry dvoupatrového domu i s přiloženým sekundárním zrcadlem (na obrázku). Žlutá konstrukce v tomto případě simuluje podmínky stavu beztíže, ale požadavky jsou přísné – při rozložení musí být pozice přesná na jeden milimetr.

    Zázemí pro zkoušky prvních stupňů SLS

    Stennisovo středisko zažilo ve své historii mnoho velkých zkoušek – testovaly se tu třeba motory pro lunární raketu Saturn V, nebo motory pro raketoplány. Zkušební zážehy tu absolvovaly i první stupně raket Saturn V (na úvodním obrázku) a nyní se něco podobného chystá i u větší a silnější SLS. Aby ale bylo možné na stanovišti B-2 provádět, je potřeba celé stanoviště vyztužit a doplnit. Nově instalovaná konstrukce složená z ocelových výztuh bude vážit zhruba 500 tun. S pracemi se začalo 13. května.

    Anik C2 opouští nákladový prostor Challengeru

    Vesmírné osudy 107. díl – Sally Ride

    Zřejmě žádný pocit běžných smrtelníků se nevyrovná hluku, vibracím a přetížení, jaké zažívají astronauti při cestě na orbit. Stejně tak tomu bylo i při startu STS-7. A přestože krom velitele Boba Crippena byla zbylá čtveřice astronautů nováčky, nebyl čas na zkoumání vlastních pocitů. Sally seděla na flight decku mírně vzadu a mezi sedadly Crippena a pilota Freda Haucka a jejím úkolem bylo během vzletu pomáhat s monitorováním systémů Shuttlu a se sledováním checklistů. Po osmi a půl minutách bylo hotovo – Challenger byl na orbitu. Ani teď však nezbýval čas na to, aby nováčci mohli vstřebat právě nabyté dojmy. Sally a John Fabian se okamžitě po odpoutání z křesel začali připravovat na vypuštění prvního ze dvou satelitů – telekomunikační družice Anik C2. Devět a půl hodiny po startu byly přípravy u konce a satelit se vydal na svou cestu. Sally Ride se stala nejen první Američankou ve vesmíru, ale i první ženou, která vypustila satelit přímo na oběžné dráze. O další čtyři a půl hodiny později následoval satelit Palapa B1 se stejným posláním jako Anik C2. První

    Ceres kredit: nasa.gov

    Animace útvarů na Cereře, skvrna samozřejmě nechybí

    Sonda Dawn zase trochu poklesla níže k trpasličí planetě Ceres. Útvary na povrchu tak dostaly o něco ostřejší obrysy. Stále to není dostatečné na to, abychom rozpoznali, co se skrývá za jasně světlou skvrnou v jednom z kráterů, která upoutala pozornost hned na prvních snímcích, kdy se Dawn teprve začala usazovat na orbitě.

    8.5.2015 sonda ukončila snímkování na orbitě 13 600 km na Cererou a jala se snižovat svojí výšku nad povrchem. 11. května již protla 13 000 km. Během 15.května sestoupila z 8 900 km až na 7 700 km. 16. května sonda klesání na chvíli přerušila, aby pořídila snímky, které jí poslouží pro další navigaci. Na počátku června zakotví Dawn na druhé parkovací dráze ve výšce 4 400 km, kde proběhne další podrobnější mapování trpasličí planety.

    Rachot kolem SLS a Orionu

    Aby mohla jednou nová americká superraketa zaburácet v plné síle, je potřeba už nyní udělat mnoho příprav, zkoušek a měření. Amerika se připravuje na svou novou éru průzkumu vesmíru, jejíž vlajkovou lodí bude raketa SLS a loď Orion. Jenže člověk se může v tom velkém množství jednotlivých testů ztratit a proto je čas od času potřeba udělat rekapitulaci posledních týdnů a třeba ve videu shrnout dosažené pokroky. Poslední dobou se zkoušky zaměřovaly hlavně na pohonný systém a proto NASA pojmenovala souhrnné video z posledních týdnů „Ready to rumble“, což můžeme přeložit jako „Připraveni na rámus“, nebo volněji „To bude rachot“. Pokud máte tři minuty volného času a chcete si prohlédnout pokroky v přípravě nové techniky, je pro Vás aktuální video jako stvořené.

    New Horizons vidí i malé měsíce

    Do průletu americké sondy New Horizons kolem Pluta chybí už jen dva měsíce. Čím blíže sonda bude, tím více detailů spatří. Před několika hodinami se na internetu objevil další střípek postupného objevování detailů této trpasličí planety. New Horizons totiž dokázala detekovat malé měsíce Pluta, které nesou jména Styx, Nyx, Kerberos a Hydra. Dá se očekávat, že by americká sonda mohla v dalších týdnech odhalit i další měsíce, o kterých zatím nevíme, protože jsou moc malé a ani Hubbleův teleskop je nedokáže objevit. Přiložený obrázek krásně ilustruje, jaké detaily se dají díky moderní technice vyčíst i z na první pohled nekvalitních snímků.

    Kepler na oběžné dráze Slunce

    Úžasná čísla o Keplerovi

    Současná jednička v hledání planet mimo Sluneční soustavu přežila svou vlastní klinickou smrt a stále posílá vědcům mimořádně cenná vědecká data o vzdálených světech. Jenže jak už to tak bývá – ten skutečný údiv člověka přepadne až ve chvíli, kdy vidí souhrnné statistiky na jednom místě. Na internetu se proto objevila povedená infografika, která ukazuje, čeho teleskop Kepler za svých šest let v kosmu dosáhl. jelikož ne všichni naši čtenáři vládnou angličtinou, rozhodli jsme se obrázek přeložit.

    Sally Ride během mise STS-7

    Vesmírné osudy 106. díl – Sally Ride

    V roce 1963 šokoval Sovětský svaz celý svět svým novým kosmickým spektáklem. 16. června se za brány atmosféry vydala první žena. SSSR tak chtěl dokázat svou pokrokovost ve věci rovnosti pohlaví a současně i fakt, že do vesmíru se člověk může propracovat i ze skromných poměrů. Dokonce nemusí být ani pilotem! Mise Valentiny Těreškové však byla provázena mnohými problémy a po jejím skončení si prý Sergej Koroljov ulevil zhruba ve smyslu: „S ženskými už nechci mít nic společného!“ O tom, že vše bylo pouze cirkusem, zaměřeným na světové mínění, svědčí i fakt, že další ženou na palubě sovětské lodi byla až po devatenácti letech Světlana Savickaja. Na druhé straně oceánu v roce 1960 podstoupila skupina žen stejné testy jako jejich mužští protějšci, známí coby Mercury 7. Přestože třináct adeptek testy zvládlo s výbornými výsledky, o jejich cestě do vesmíru nemohlo být v té době ani řeči. Amerika si na svou ženu musela ještě nějakou dobu počkat. Až do 18. června 1983, kdy se téměř na den přesně dvacet let po letu první

    Co je to trpasličí planeta a barycentrum?

    Náš dnešní článek míří hlavně na fanoušky kosmonautiky, kteří teprve sbírají své první zkušenosti v tomto oboru a rádi by pochopili některé základní pojmy, které s lety do vesmíru souvisí. Dnes se podíváme na dvě videa v angličtině, která přehledně vysvětlují dva termíny, které se velmi často skloňují, pokud hovoříme o Plutu. Pluto je trpasličí planeta, jejíž barycentrum leží mimo jeho povrch. Jak si ale máme vysvětlit pojmy trpasličí planeta, nebo barycentrum? První neznámý výraz nám osvětlí kreslené video z dílny NASA, druhý termín vysvětlí video od Evropské kosmické agentury – v tomto případě navíc půjde o pokus, který si můžete sami vyzkoušet.

    Školáci vyberou jméno pro SLS

    Saturn – byl římský bůh zemědělství a sklizně, Ares – řecký bůh války, SLS – Vesmírný vynášecí systém. Kdo uhodne, co se do téhle trojice nehodí, dostane bludišťáka. U rakety je samozřejmě rozhodující, jak je postavená, jaké používá materiály a technologie, jak je spolehlivá a tak dále. Už Shakespeare říkal: „Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“ Jenže v prostředí kosmonautiky dostává názor anglického velikána trhliny. Jméno pro raketu, nebo kosmickou loď je velmi důležité, protože pak se dá tato technologie mnohem lépe marketingově uchopit a lety do vesmíru se pak pro veřejnost popularizují mnohem lépe.

    Děkujeme za registraci! 

    Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

    Děkujeme za registraci! 

    Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.