sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Josef Aschbacher 13. května při slyšení před výborem Evropského parlamentu prohlásil, že je „zázrak“, že Evropa dosáhla vedoucí role v některých vesmírných oblastech, jako je pozorování Země a navigace, vzhledem k tomu, že její výdaje na vesmír značně zaostávají za Spojenými státy a Čínou.
Norská ministryně obchodu a průmyslu Cecilie Myrsethová podepsala Artemis Accords během akce v sídle Norské kosmické agentury v Oslu, které se zúčastnil šéf agentury a chargé d’affaires velvyslanectví USA v Oslu.
Startup Solestial, který se zabývá solární energií získal v rámci financování série A 17 milionů dolarů na rozšíření výroby křemíkových fotovoltaických panelů pro vesmírné aplikace.
Společnost Ramon.Space, specialista na vesmírné výpočty, 14. května oznámila dohodu o dodávce systémů digitálních komunikačních kanálů pro nejméně 70 připravovaných družic OneWeb, což pomůže s přechodem konstelace na softwarově definovanou síť, kterou lze aktualizovat na oběžné dráze.
Zeno Power, startup financovaný rizikovým kapitálem, který vyvíjí jaderné baterie pro extrémní prostředí, 14. května oznámil, že získal 50 milionů dolarů v rámci financování série B na urychlení své práce v oblasti vesmírných a podvodních energetických systémů.
Kanadská společnost Kepler Communications 14. května oznámila, že poprvé úspěšně demonstrovala optické datové spojení mezi prototypem družice na nízké oběžné dráze Země (LEO) a pozemní stanicí partnera.
Saúdskoarabský geostacionární operátor Arabsat podepsal 14. května dohodu o poskytnutí širokopásmové kapacity z navrhované konstelace na nízké oběžné dráze Země se společností Telesat.
Společnost Varda Space Industries oznámila, že 13. května úspěšně přistála její návratová kapsle W-3 v Jižní Austrálii, čímž dokončila svou třetí misi. Mise W-3 se zaměřila na shromažďování dat pro vojenský hypersonický výzkum.
NASA 14. května oznámila, že společnosti Rocket Lab zadala zakázku na vynesení mise Aspera raketou Electron. Start je naplánován nejdříve na první čtvrtletí roku 2026 ze startovacího komplexu 1 společnosti na Novém Zélandu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
5. prosince vstoupila NASA do nové éry své kosmonautiky. Po mnoha desítkách let jsme se dočkali letové zkoušky nové kosmické lodi, která míří výše, než jen na nízkou oběžnou dráhu. Loď Orion startovala na nejsilnější raketě současnosti – Deltě IV Heavy a celá čtyři a půl hodiny dlouhá mise proběhla naprosto bez komplikací. Orion zvládl jak průlet radiačními pásy, tak i spalující žár při průchodu atmosférou a všechno zakončilo rozvinutí padáků. V našem dnešním článku si ukážeme ty nejlepší fotografie z celé mise od startu až po příjezd do přístavu.
Devět nových členů oddílu astronautů, kteří sami sebe pojmenovali „The New Nine“, očekával nával práce. Během prvního setkání na základně Ellington 16. září 1962 Deke Slayton novopečené astronauty oslovil s tím, že „máme v plánu jedenáct pilotovaných misí Gemini, minimálně čtyři lety Apolla Block I a zatím blíže neurčený počet letů Apolla Block II včetně lunárního přistání. Takže práce budete mít, co hrdlo ráčí.“ O den později byla devítka mužů představena veřejnosti. John Young byl potěšen výběrem, zdálo se, že je v dobré společnosti. Jen z námořnictva tady byl Pete Conrad, legendární postavička (a to doslova – Pete byl postavou pomenší, zato osobnost měl velkou a barvitou…), který přišel z testovacího střediska Pax River. Ze stejné líhně byl i bývalý Youngův nadřízený z období testů Phantomu James Lovell. A do třetice reprezentoval „námořnický odchov“ i tichý a trochu samotářský Neil Armstrong, který ovšem nepřišel přímo z řad US Navy, ale už jako civilista a pilot NASA. Přes klasickou řevnivost mezi námořnictvem a letectvem musel Young uznat, že ani kolegové z USAF nejsou žádná ořezávátka. Za letectvo se ve skupině New
Ve včerejším článku jsme se si letmo připomněli počátek mise, průlet kolem Jupiteru, pravidelná roční testování, úspěšnou navigaci palubní kamery LORRIE a poslední uvedení přístrojů do stavu hlubokého spánku. I to bude už za chvíli minulostí a rozběhne se program, jenž nám poprvé umožní prohlédnout si zblízka druhou největší planetku kuiperova pásu – poněkud rozporuplné těleso, které přišlo o status planety v roce 2006 na mezinárodním kongresu astronomické unie v Praze , což je dodnes předmětem emotivních sporů.
Poslední hibernace skončí dnes ve 21:00 SEČ. Po dalších 90 minutách odešle sonda Zemi hlášení o vstupu do aktivního režimu. Tento signál bude rychlostí světla cestovat k naší planetě další čtyři hodiny a nacelých dvacet pět minut. Potvrzení proto očekáváme až v neděli ve 03:30 SEČ. V tu dobu bude sonda 4,6 miliard kilometrů od nás a pouhých 260,7 milionů km od systému Pluto – to je méně než 2 au.
Včerejší, více než dvouhodinové, startovní okno pro raketu Delta IV Heavy s lodí Orion, nakonec ke startu nevedlo. Nejprve zážehu motorů zabránila loď, která vplula do uzavřené oblasti, následovalo překročení limitů pro rychlost větru a nakonec všechno zhatil problém s ventily, které se odmítly zavřít. Pozemní týmy tedy rozhodly o odkladu startu o 24 hodin. Druhá šance proto přichází dnes. Startovní okno se otevírá ve 13:05 našeho času, technici už dostali povolení k tankování paliva do nádrží rakety, ale start není vůbec jistý. Meteorologové totiž hovoří jen o 40% pravděpodobnosti vhodných podmínek. V našem dnešním článku jste mohli sledovat živý videopřenos ze startu. Nyní jsme doplnili záznamy úspěšného startu a přistání.
29. srpna uvedla letová kontrola NASA naposledy do hibernace sondu New Horizons. Poslední období jejího odpočinku končí 6. prosince po 99 dnech. Za dalších šest týdnů pak začne samotná fáze průletu kolem planetky Pluto. Vyvrcholit by měla 14. července 2015 ve 13:49:59 SLČ, kdy sonda po devíti a půl letech proletí 10 000 km od trpasličí planety a 27 000 km od měsíce Charon relativní rychlostí 13,78 km/s (49 600 km/h). Pojďme si u příležitosti zahájení plného provozu v dnešním článku připomenout, co se kolem mise New Horizons dělo letos, abychom si v dalším textu přiblížili, co se bude se sondou dít v roce následujícím.
Dlouhé měsíce příprav jsou u konce. Po více než 33 letech dnes Američané vypustí na oběžnou dráhu novou kosmickou loď. A co víc – poprvé od programu Apollo půjde o loď schopnou letů dál, než jen na nízkou oběžnou dráhu Země. Pokud všechno půjde podle plánu, dojde ke startu nosné rakety Delta IV Heavy s lodí Orion dnes ve 13:05 našeho času. Startovní okno přitom zůstává otevřené až do 15:44 našeho času. Když se podaří odstartovat hned na začátku okna, můžeme očekávat přistání ve vlnách Pacifiku okolo půl šesté večer. V tomto článku můžete sledovat živý video přenos, který zajišťuje NASA TV.
Do historicky prvního letu nové americké lodi Orion už zbývá jen několik desítek hodin. Nosná raketa Delta IV Heavy už stojí na startovní rampě a také samotná kosmická loď je připravena na svou několikahodinovou misi. Ve stavu připravenosti jsou i pozemní týmy, včetně sledovacích stanic. Mohlo by se zdát, že zážehu motorů 4. prosince nestojí nic v cestě. Ale zdání klame. Všechny plány totiž může zhatit vyšší moc ve formě nevyzpytatelného počasí. V dnešním článku se podíváme na to, jaká je předpověď na čas startu a řekneme si pár slov i o samotné misi EFT-1.
Až se v roce 2021 poprvé vydá loď Orion s lidskou posádkou, budou se oči astronautů upírat na displej, který budou mít před očima. Vymyslet takový displej není nic snadného. Je potřeba, aby byly všechny důležité parametry dobře vidět, aby se na displeji dobře hledaly a zároveň aby nemohlo dojít k jejich chybnému přečtení. Orion opouští koncepci mechanických „budíků“ a jeho kokpit bude obsahovat pouze informace zobrazované na displejích. Pouze ovládací prvky budou mechanické. V našem krátkém článku najdete video, které ukazuje, jak by měl tento informační panel vypadat.
Námořní základna Pensacola má ve výcviku pilotů dlouhou tradici. Vznikla v roce 1914 a stala se obřím centrem leteckého výcviku a legendární líhní špičkových pilotů. Za prvních čtyřicet let fungování její brány opustilo přes 55 000 novopečených aviatiků a nyní, v červnu 1953, se měl k houfu zelenáčů přidat i John Watts Young. Jenže tady byl malý detail: torpédoborec USS Laws, na kterém se momentálně nacházel, měl do přístavu v San Diegu namířeno až za několik měsíců. Young si ale rychle poradil – přece v Koreji neuvízne teď, když se mu měl splnit dávný sen o létání! Jedním námořním letounem na základnu Cubi Point na Filipínách, druhým vojenským letadlem pak do San Francisca. Odtud už se mohl domů, do Orlanda dostat mnohem snadněji. V Orlandu se po dlouhé době setkal se svým otcem, který byl určitě na svého syna hrdý – koneckonců John kráčel v jeho námořnických šlépějích. Z Orlanda je to do Pensacoly asi 750 kilometrů, a ty bez problémů zvládla stará Fordka Johnova otce. V červnu 1953 konečně prošel John Young branami Naval Air
Dva neviditelné pásy, které svým tvarem připomínají typickou americkou koblihu, se nazývají van Allenovy radiační pásy. Slovo radiační se v jejich názvu objevuje proto, že obsahují velké množství nabitých částic. Družice Van Allen Probes, dříve nazývané RBSP, vypuštěné v srpnu 2012, se nyní postaraly o další zajímavý objev v této málo prozkoumané lokalitě. Z jejich měření vyšlo najevo, že kolem pásů je téměř neproniknutelná bariéra. Samozřejmě je neproniknutelná pouze pro subatomární částice. Brání například silně nabitým elektronům aby dosáhly naší planety.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
