sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Dnes slavíme přesně 56 let od historicky prvního pilotovaného přistání lidí na jiném tělese, než je Země. Dne 20. července 1969 přistál lunární modul Eagle v Moři klidu s Neilem Armstrongem a Edwinem Aldrinem na palubě. Samotné přistání se uskutečnilo ve 20:17:40 UTC.
Startup Solestial, který se zabývá solární energií, získal kontrakt od Vesmírných sil v hodnotě 1,2 milionu dolarů na vývoj nových solárních panelů pro malé družice.
Dne 15. července uběhlo padesát let o historické mise Apollo-Sojuz. Během této mise mise došlo ke spojení americké vesmírné lodi Apollo a sovětské lodi Sojuz. Velitelem posádky Apolla byl Thomas Stafford a jeho sovětským protějškem Alexej Leonov.
Americké vesmírné síly odhadují, že by potřebovaly více než 4 miliardy dolarů na financování rozsáhlé konstelace družic na nízké oběžné dráze Země známé jako MILNET, která by poskytovala globální komunikační služby. V současné chvíli je MILNET na seznamu nefinancovaných priorit pro FY 2026.
Nový výzkum zveřejněný Britskou kosmickou agenturou zdůrazňuje rostoucí závislost země na družicových technologiích, které podle nejnovějších údajů podporovaly odvětví představující přibližně 18 % národního hrubého domácího produktu (HDP).
Dne 14. července vynesla čínská raketa Dlouhý pochod 7 nákladní kosmickou loď Tianzhou-9, která se připojila k zadnímu dokovacímu uzlu na modulu Tianhe čínské kosmické stanice.
Společnost SES očekává, že 17. července dokončí akvizici konkurenčního družicového operátora Intelsat poté, co vyřeší všechny regulační překážky bránící uzavření dohody v hodnotě několika miliard dolarů.
Společnost Varda Space Industries, která vyvíjí vesmírná zařízení pro výzkum biologických věd v podmínkách mikrogravitace a hypersoniky, získala 187 milionů dolarů na rozšíření rozsahu a četnosti svých misí.
Zástupci NASA uvedli, že existuje veliká šance, že další zkušební let vesmírné lodě Boeing CST-100 Starliner bude bez posádky. Důvodem je stále probíhající řešení technických problémů lodi.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Nebojte se nadpisu článku, náš blog rozhodně neuhýbá do pavědeckých vod. Označení létající talíř si totiž od internetové veřejnosti celkem právem vysloužila technologie LDSD (Low-Density Supersonic Decelerator). Jejím cílem je vyzkoušet novou konstrukci tepelného štítu, který má po stranách nafukovací vaky. Systém se již jednou testoval – vloni v červnu selhala závěrečná fáze pokusu, kdy se zamotala lana padáků. Dnes přichází další možnost – na havajské základně Kauai. V tomto článku máte možnost živě sledovat průběh celého pokusu. Vysílání začne asi okolo osmé hodiny večer našeho času.
Nová americká raketa SLS vychází v mnoha ohledech z raketoplánů a proto se na ní budou používat velmi podobné technologie – třeba motory na prvním stupni budou téměř stejné jako ty z raketoplánů. To s sebou nese i potřebu bezpečnostních opatření – spalování kapalného kyslíku a vodíku totiž nelze brát na lehkou váhu. Technici v Marshallově středisku ve městě Huntsville (stát Alabama) proto testují chrliče jisker, které se budou používat při startech rakety SLS. Velmi podobné přístroje známe ještě z éry raketoplánů. Navzdory rozšířené představě neslouží jiskry k zapálení motorů – jde o bezpečnostní prvek, který má před samotným zážehem vypálit případná ložiska nahromaděného vodíku v okolí motorů, který by mohl v případě zážehu explodovat.
Pokud nedojde ke změně plánu, čeká 31. května Cassini poslední blízký průlet kolem čarokrásného měsíce Hyperion. Do plánovaného konce mise této úžasné sondy sice zbývají ještě více než dva roky, ale postupně se budou množit situace s přídomkem „poslední“. Cassini si to zítra v 15:36 našeho času prosviští 34 000 kilometrů od měsíce s asi nejpodivuhodnějším povrchem, jaký známe. Pohled na fotky Hyperionu evokuje představu, že něco takového snad musel namalovat zručný malíř. Fotografie z tohoto průletu bychom měli na Zemi dostat za jeden až dva dny. Vědci by rádi spatřili doposud nevyfocené části povrchu, ale není jisté, zda se to podaří. Hyperion má totiž jako jediný známý měsíc ve Sluneční soustavě chaotickou rotaci, takže se nedá předpovědět, jakou část povrchu nám ukáže. Všechny dosavadní průlety sondy Cassini měly smůlu a s drobnými variacemi vyfotili vždy jen již známou oblast. Historicky nejtěsnější přiblížení proběhlo 26. září 2005, kdy sondu a měsíc dělilo 505 kilometrů.
Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed. ISRU – čtyři písmena, která vychází z termínu „in-situ resource utilization“ jsou v posledních letech často opakovanou mantrou všech, kteří hovoří o budoucích letech do kosmu.
V dnešní době pomalu ubývá míst, která lidské oko ještě nespatřilo. Mohlo by se zdát, že doba objevů je pryč. ale zdání klame. Právě v těchto měsících zažíváme historickou chvíli – americká sonda New Horizons se nezadržitelně blíží k trpasličí planetě Pluto, kterou takto zblízka ještě nikdy nikdo nepozoroval. Sami vědci nevědí, co přesně tu objeví a jak bude povrch vypadat. O to úžasnější je, jak Pluto na fotkách postupně nabírá na tvaru. Z nevýrazné tečky se pomalu začíná formovat objekt ne úplně kulovitého tvaru. Na nejnovějších fotkách pořízených v první polovině května už se pomalu začínají objevovat náznaky povrchových útvarů. Máme se v dalších týdnech na co těšit.
Už od chvíle, kdy americká sonda Galileo zjistila, že Jupiterův měsíc Europa, má velmi pravděpodobně masivní vodní oceán, stal se z tohoto tělesa o velikosti zhruba našeho Měsíce předmět zájmu všech hledačů mimozemského života. Pokud se potvrdí naše dosavadní odhady, pak Europa obsahuje dvakrát více vody, než kolik máme na Zemi. Přidejme si k tomu několik desítek kilometrů silnou vrstvu ledu, který blokuje škodlivé záření a nebo teplo generované slapovými silami Jupitera a máme tu jednoho z nejžhavějších kandidátů pro vznik života mimo Zemi.
Vyhlídkový komentovaný okruh „Cape Canaveral Then and Now“ byl bez diskuse tím nejzajímavějším, co mohl běžný smrtelník vidět z amerických kosmických středisek. Žádné aranžované muzeum, ale dechberoucí cesta skrz nefalšovanou historii na mysu Canaveral. Z důvodu „zpřísněných bezpečnostních opatření“ byl ovšem okruh s okamžitou platností uzavřený. Oč jsme přišli? Namátkou jmenujme možnost projít si startovací rampu 34, kde v lednu 1967 uhořeli astronauti Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee. Nebo navštívit rampu 14, odkud se na svoji historickou misi vydal John Glenn a další astronauti.
Až v roce 2018 odstartuje toužebně očekávaný Webbův teleskop, bude muset provést složitou sekvenci pohybů, které jej rozloží do operačního stavu. Teleskop bude totiž tak velký, že by se v rozloženém stavu nevešel pod žádný aerodynamický kryt rakety. Aby všechno proběhlo na jedničku, musí se každý krok zvrubně otestovat v laboratoři. O tom, že se se zkouší rozkládání celé „trojnožkové“ konstrukce, jsme informovali již v tomto článku. Zkoušky ale pokročily a Technici v Goddardově středisku postoupili do další fáze – tentokrát se zkouší rozkládání konstrukce s rozměry dvoupatrového domu i s přiloženým sekundárním zrcadlem (na obrázku). Žlutá konstrukce v tomto případě simuluje podmínky stavu beztíže, ale požadavky jsou přísné – při rozložení musí být pozice přesná na jeden milimetr.
Stennisovo středisko zažilo ve své historii mnoho velkých zkoušek – testovaly se tu třeba motory pro lunární raketu Saturn V, nebo motory pro raketoplány. Zkušební zážehy tu absolvovaly i první stupně raket Saturn V (na úvodním obrázku) a nyní se něco podobného chystá i u větší a silnější SLS. Aby ale bylo možné na stanovišti B-2 provádět, je potřeba celé stanoviště vyztužit a doplnit. Nově instalovaná konstrukce složená z ocelových výztuh bude vážit zhruba 500 tun. S pracemi se začalo 13. května.
Zřejmě žádný pocit běžných smrtelníků se nevyrovná hluku, vibracím a přetížení, jaké zažívají astronauti při cestě na orbit. Stejně tak tomu bylo i při startu STS-7. A přestože krom velitele Boba Crippena byla zbylá čtveřice astronautů nováčky, nebyl čas na zkoumání vlastních pocitů. Sally seděla na flight decku mírně vzadu a mezi sedadly Crippena a pilota Freda Haucka a jejím úkolem bylo během vzletu pomáhat s monitorováním systémů Shuttlu a se sledováním checklistů. Po osmi a půl minutách bylo hotovo – Challenger byl na orbitu. Ani teď však nezbýval čas na to, aby nováčci mohli vstřebat právě nabyté dojmy. Sally a John Fabian se okamžitě po odpoutání z křesel začali připravovat na vypuštění prvního ze dvou satelitů – telekomunikační družice Anik C2. Devět a půl hodiny po startu byly přípravy u konce a satelit se vydal na svou cestu. Sally Ride se stala nejen první Američankou ve vesmíru, ale i první ženou, která vypustila satelit přímo na oběžné dráze. O další čtyři a půl hodiny později následoval satelit Palapa B1 se stejným posláním jako Anik C2. První
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
