sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Družice Kosmos 482, přistávací modul sondy Veněra (sesterské s osmičkou), která měla zaniknout 10. května v dopoledních hodinách našeho času nás už nezasáhne. Její přelet nad střední Evropou proběhl 10. 5. ráno kolem 6:36 SELČ a dráha dalších přeletů vede již mimo naše území. Protože poslední viditelný přelet připadl na 9:38 SELČ nízko nad jihem, nemůžeme již pozorovat ani případný zánik.
Společnost Sierra Space 8. května oznámila, že dokončila pozemní demonstraci prototypu navigační družice pro iniciativu Odolného globálního pozičního systému (R-GPS) amerických vesmírných sil.
Čína zveřejnila komplexní předpisy pro družicové služby přímého vysílání. Sedm ministerstev vydalo 30. dubna oznámení s názvem Předpisy pro správu koncových zařízení přímo připojených k družicovým službám, které stanoví právní a technický základ pro družicovou konektivitu v souladu s národními cíli.
Německý dodavatel obranných technologií Rheinmetall plánuje zahájit příští rok stavbu družic se syntetickou aperturou pro radarové systémy ve spolupráci s finským provozovatelem konstelací SAR Iceye.
Raketa Neutron nové generace od společnosti Rocket Lab byla vybrána pro experimentální misi amerického letectva k otestování schopností rychlé globální přepravy nákladu.
Společnost ClearSpace dokončila druhou fázi mise Britské kosmické agentury s názvem Active Debris Removal (ADR), v rámci které testovala a zdokonalovala technologii pro odstraňování družic z nízké oběžné dráhy Země.
Bílý dům 6. května formálně předal Senátu nominaci Matthewa Andersona na pozici zástupce administrátora NASA. Anderson sloužil v letectvu 24 let a do důchodu odešel v roce 2021 v hodnosti plukovníka.
Společnost IonQ, která se zabývá kvantovými výpočty a sídlí v Marylandu, 7. května oznámila, že dosáhla dohody o akvizici společnosti Capella Space. Akvizice posouvá plán společnosti IonQ na vytvoření první vesmírné sítě pro distribuci kvantových klíčů (QKD) na světě.
JPL 7. května oznámila, že Laurie Leshin odstoupí z funkce ředitele JPL s účinností od 1. června. V oznámení byly pro toto rozhodnutí uvedeny pouze osobní důvody a memorandum pro zaměstnance JPL od Thomase Rosenbauma, prezidenta Kalifornského technologického institutu, který řídí JPL jménem NASA.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Už když se na začátku letošního roku americká sonda Dawn blížila k trpasličí planetě Ceres, byly na fotkách vidět podivné body, které byly mnohem jasnější než okolní terén. Vědci byli pochopitelně zvědaví,z čeho se tyto útvary skládají, hledači senzací měli další z řady „potvrzených“ důkazů mimozemské civilizace a nedočkavci ještě několik měsíců hartusili, proč ta sonda neklesne níž a neprozkoumá ty skvrny? Sonda Dawn ale měla jasně daný program včetně postupného snižování oběžné dráhy. Jelikož se vědělo, že skvrny nemají kam utéci, vědci věděli, že čas na jejich průzkum přijde a nyní se zdá, že máme konečně k dispozici relevantní údaje.
Je to už zhruba týden, co si může robot Curiosity zblízka prohlížet tmavý písek velké marsovské duny. Kromě kamer na stěžni k tomu využívá mikroskopickou kameru na konci robotické paže. Mezitím probíhá dálkový průzkum blízkého i vzdáleného okolí. My se ale zaměříme především na dvě hlavní věci. Tou první bude pochopitelně tmavý písek. Jak je velký, má různě veliká zrna? Proč je tmavý? Dále se podíváme na zajímavé světlé žilky i tlustší žíly v okolních horninách. V nedávném článku, kde jsme rozebírali aktuální dění, jsme zmínili, že Curiosity nejprve podrobně prozkoumá velkou písečnou dunu označenou číslem 1. Ovšem robotické vozítko mezitím zakotvilo nejprve u vedlejší „Dune 2“ a průzkum probíhá nejprve zde.
Jedním z velmi očekávaných momentů příštího roku je vypuštění statické sondy pro výzkum Marsu – landeru InSight (Interior Exploration Using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport). Ten má dosednout na povrch Rudé planety, s pomocí robotické paže vyskládat do okolí jednotlivé vědecké aparatury, které budou po dobu dvou let měřit seismickou aktivitu Marsu a tím pádem pochopit tajemství vnitřní stavby této planety. Start je zatím naplánován na březen příštího roku, nicméně nyní se objevil poměrně závažný problém.
Sluneční observatoř SOHO (SOlar and Heliospheric Observatory), společné dítě evropské ESA a americké NASA, byla vypuštěna před těžko uvěřitelnými dvaceti lety. U této observatoře se dobře ukázala moje nezkušenost v odhadu výdrže pdoobných družicových observatoří, protože když slavila v roce 2005 své desáté narozeniny, mohl jsem pouze konstatovat, že její služby jsou pro nás nenahraditelné a že lze jen doufat, že ji někdy nahradí nová družice, než nám odejde do zaslouženého důchodu. Místo toho nyní slavíme už dvacet let a zdá se, že jí nedošel dech. Jak se od té doby změnil náš pohled na Slunce? Máme se obávat, až SOHO skončí? Čím se nejvíce proslavila? Jaký obrázek je podle vás nejlepší?
„Žijeme v neuvěřitelné době,“ to napadne asi každého, kdo si přečte náš dnešní článek. Internet provedl revoluci informování o kosmonautice. Každý zájemce se může stát přímým účastníkem všech událostí, které byly dříve zahaleny oponou tajností. Tak schválně – čekal by někdo z Vás, že bude možné s pomocí online kamer téměř v přímém přenosu sledovat instalaci segmentů pro primární zrcadlo dalekohledu Jamese Webba? Je to možné! Speciální webová stránka umožňuje nastavit si rozlišení dvou různých webkamer podle toho, co Vám zrovna vyhovuje.
V tomto článku se vrátíme k dalšímu ohlédnutí, které publikovala Emily Lakdawalla na blogu The Planetary Society. Tentokrát jde o velmi zajímavý pohled dovnitř schvalovacího procesu součástí připravovaného vozítka, které má být vysláno k Marsu v roce 2020. Emily je totiž tentokrát více vtažena do vývoje barevných kamer tohoto roveru, protože je v širším týmu vývoje kamer jako zástupce médií a propagace ve vzdělávání. Mastcam je vám jistě známa jako přístroj z vozítka Curiosity, kde plní roli nejdůležitější barevné kamery vozítka, resp. dvou – levé a pravé na stěžni, každé s jinou, pevnou ohniskovou vzdáleností. A nejzajímavější na následujícím příspěvku je právě to, že Z v označení chystaných kamer jasně naznačuje pojem „zoom“, tedy proměnnou ohniskovou vzdálenost. Tím by se podařilo poslat na povrch Marsu to, co se na palubu Curiosity nakonec dostat nepodařilo.
Když se řekne RS-25, vybaví si fandové kosmonautiky motor na zkapalněný kyslík a vodík, který také pod označením SSME poháněl raketoplány při jejich cestě k obloze a po splnění mise se vracel zpátky pro další lety. Raketoplány startovaly celkem 135×, a pokaždé bychom na raketoplánu našli tři exempláře, celkem tedy za třicet let provozu se motory SSME zažehly 405× (mnohé samozřejmě několikrát) a pouze jednou došlo k drobné závadě v chodu. Nyní se motory RS-25 připravují na úplně novou roli – budou létat na nové raketě SLS. To s sebou ale nese potřebu jejich technických úprav.
Před pár dny jsme na našem blogu vydali článek, ve kterém jsme informovali o přesunu hlavní konstrukce rodícího se dalekohledu Jamese Webba. V závěru jsme zmínili, že již brzy začnou technici na ukotvenou konstrukci připojovat první segmenty, která postupně vytvoří složené primární zrcadlo. Uplynulo jen několik desítek hodin a můžeme Vám přinést velmi potěšující zprávu – nástupce Hubbleova teleskopu je zase o krok blíže k realizaci. Specialisté v Goddardově středisku totiž do konstrukce usadili první segment zrcadla.
Před pár dny jsme Vás na našem webu informovali o plánech vozítka Curiosity, které se chystá do oblasti plné písečných dun. Nyní jsme se dočkali. Snímky, které k nám Curiosity posílá pomalu začaly odhalovat působivý terén, se kterým se vozítko zatím nesetkalo – tmavé duny tvořené z velké části olivínem. V dnešním článku Vám přinášíme jen krátký výběr fotek s vyšším rozlišením. pokud byste měli zájem o více snímků, můžete navštívit třeba portál midnightplanets.com, kde najdete mnohem více snímků, leč některé zatím pouze v náhledovém rozlišení, případně můžete využít přímo prohlížeče fotek na oficiálním webu Curiosity.
Není to tak dlouho, co jsme odkazovali video ukazující, jak funguje vrták Curiosity. Tento úžasný nástroj se opravdu činí. K listopadu 2015 (něco málo přes tři roky od přistání) už má za sebou devět úplných vrtů do marsovských kamenů. To je ideální čas na malé ohlédnutí. A podíváme se i na poslední aktivity, protože je docela zajímavé, co všechno obnáší horniny nejen navrtat, ale také pomocí přístrojů uvnitř pojízdné laboratoře otestovat. Vždyť celá analýza zabere na dvě desítky solů. A zatímco jedna končí, druhá už v jiné lokalitě začíná.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
