Štítek ‘NASA’

Juno na pol ceste k Jupiteru

Jupiter nás fascinoval už od nepamäti. Sprvu iba ako pohybujúce sa svetielko na oblohe, neskôr ako obrovské teleso obiehajúce Slnko. Pravdou je, že práve Jupiter nás zachránil od drvivej väčšiny obrovských meteoritov, ktoré by raz dopadli na povrch Zeme a zanechali ju úplne spustošenú. Úžasný svet, ktorý sa nápadne podobá na miniatúrnu Slnečnú sústavu sa chystá skúmať úplne nová sonda z programu New Frontiers. Bude tak nasledovať inú umelú družicu, Galileo, ktorá skúmala najväčšiu planétu v rokoch 1995 – 2003. Ostáva nám len dúfať, že bude o niečo úspešnejšia.

Což takhle přistát na Europě?

Europa zdroj:upload.wikimedia.org

Největší planeta naší Sluneční soustavy – Jupiter disponuje pestrým světem těles, které ho obíhají. Čtyři největší odhalil svým vlastnoručně zkonstruovaným dalekohledem Galileo Galilei. Ganymed a Callisto připomínají trochu planetu Merkur. Io je prozměnu svět plný intenzivní vulkanické činnosti způsobené převážně slapovými silami Jupiteru. I Europa se od prvních dvou jmenovaných měsíců liší. Její povrch tvoří jedna velká ledová krusta, na mnoha místech rozpraskaná, s minimem impaktních kráterů. Za praskliny mohou opět slapové síly mateřského plynného obra Jupiteru. Každopádně je to velmi zajímavé těleso, které by rozhodně stálo za uvažování, budeme-li se rozhodovat, kam příště zkusíme jako lidstvo se svými automatickými sondami přistát.

Súkromný raketoplán v ohrození

Ak by sme medzi súčasnými dopravnými prostriedkami hľadali nejakého nástupcu amerických raketoplánov, s najväčšou pravdepodobnosťou by sme skončili pri miniraketopláne Dream Chaser od súkromnej firmy Sierra Nevada Corporation (ďalej SNC). Tento veľmi zaujímavý kúsok techniky s bohatou históriou však asi bude mať problémy. Je totiž súčasťou projektu CCiCap (Commercial Crew Integrated Capability), v rámci ktorého takmer celý vývoj financuje NASA. S dvoma ďalšími súťažiacimi sa snaží získať kontrakt na dopravu amerických astronautov na ISS. NASA však nedávno oznámila, že začiatkom nového roku jednu spoločnosť prestane podporovať a je veľmi pravdepodobné, že ňou bude práve SNC.

Prvé autíčko na Marse

Rok 1997 bol, aspoň čo sa týka Marsu,veľmi úspešný. Spojené štáty americké konečne oslávili návrat na červenú planétu, a to vo veľkom štýle. Po neúspešnom Mars Observeri NASA zmenila taktiku a začala vyrábať menšie a lacnejšie automaty. Jej cieľom bolo každé štartovacie využiť naplno a poslať na prieskum jednu sondu a jeden lander, ktorý pristane na povrchu. Prvá časť sa splnila na jednotku. O družici Mars Global Surveyor som písal minule. Dnes je na rade pristávací modul, ktorý mal byť súčasťou veľkej siete automatov MESUR skúmajúcich atmosféru a povrch Marsu. Z toho pochádza aj jeho názov Pathfinder, čiže priekopník.

Aby Orion neshořel

Když na našem blogu vyšel 8. května článek, který shrnoval aktuální pokrok v přípravě na novou éru americké kosmonautiky, avizoval jsem, že vzhledem k tomu, jak je v této oblasti živo, tak je jen otázkou času, kdy přijde volné pokračování. Dnes je tedy připraven článek zaměřený na aktuální pokrok, který se za poslední týdny podařilo uskutečnit. Zaměříme se především na konstrukci tepelného štítu, který má za úkol ochránit Orion před žhavým vstupem do atmosféry. Dostaneme se ale i k dalším součástem celé komplexní mise.

Vesmírné osudy 15. díl – Wernher von Braun

V polovině padesátých let konečně skončila korejská válka, ale svět se stále hlouběji nořil do vod války Studené. Sovětský svaz získal vodíkovou bombu a svou sílu udržet si své satelitní státy ukázal při povstání v Maďarsku v roce 1956. Přesto se objevila iniciativa Mezinárodního geofyzikálního roku (IGY), která nabádala státy, aby využily některých technických prostředků k vědeckému výzkumu. V rámci těchto návrhů bylo i využití raket, jako raketových nosičů pro vědecké družice. Mezi účastníky se krom USA přihlásil i Sovětský svaz, což si u mnohých vládních i vojenských činitelů ze Spojených států vysloužilo jistý posměch. Všichni byli přesvědčeni o tom, že SSSR není technologicky natolik vyspělý, aby dokázal postavit raketu.

Kepler žije ďalej (?)

Americký hľadač exoplanét vesmírny teleskop Kepler má v poslednej dobe veľké problémy. Pred rokom, 14. júla 2012 sa zastavil jeden z jeho zotrvačníkov, ktorý mal za úlohu stabilizovať ďalekohľad. Našťastie na to NASA myslela a Keplera vybavila hneď štyrmi. Na správne fungovanie však stačia iba tri. V januári 2013 sa objavilo zvýšené trenie aj v druhom gyroskope. Tu už šlo o veľa a NASA na desať dní prerušila pozorovanie s nádejou, že sa problém vyrieši. Nič také sa bohužiaľ nestalo a jedenásteho mája sa zastavil aj druhý zotrvačník. Tým pádom sa misia ukončila a začalo sa s pokusmi o nápravu. Nie je samozrejme možné vymeniť poškodené súčiastky, ale oprava na diaľku by sa teoreticky mohla podariť. Momentálne sa konečne po mesiacoch skúmania začali prvé pokusy o vytiahnutie Keplera z dôchodku späť do aktívnej služby.

Oceán na Marse? prečo nie.

„Už dlho predpokladáme, že severné nížiny na Marse sú vlastne vyschnuté dno veľkého oceánu, ale dosiaľ sme nenašli dymiacu zbraň“, povedal Mike Lamb, asistent profesora na Caltechu, ktorý je spoluautorom výskumu. „Napriek tomu, že k dôkazu existencie starobylého marsovského oceánu máme ešte ďaleko, toto je dosiaľ najpresvedčivejší argument“, vyhlásil Roman DiBiase, hlavný autor objavu. Väčšina hornej hemisféry Marsu je položená nižšie, než tá južná. To tak trochu pripomína pozemský reliéf morí a oceánov. Hranica medzi nížinami a vysočinami by mohlo byť hypotetické pobrežie. Tieto domnienky potvrdzuje nález prastarej delty marsovskej rieky, ktorá je vzdialená asi tisíc kilometrov od kráteru Gale, kde momentálne operuje pojazdné laboratórium Curiosity.

Zem z obežnej dráhy Saturnu

Ako ste pravdepodobne z nadpisu správne vytušili, americká sonda Cassini ktorá už niekoľko rokov obieha planétu Saturn sa nedávno pokúsila odfotiť Zem v celej jej kráse. NASA sa tak opäť postarala o rozruch a zviditeľnila svoj nepilotovaný kozmický program. Sonda Cassini je zázrakom modernej techniky. Na svoju púť sa vydala 15. októbra 1997 na palube rakety Titan-4B Centaur a k Saturnu dorazila o sedem rokov neskôr. Dodnes funguje a dodáva nám množstvo úžasných fotografií. Späť však k hlavnej téme tohto článku.

Sonda IBEX opět zpřesnila tvar heliosféry

sonda IBEX v představě malíře zdroj:nasa.gov

Naše Sluneční soustava si za sebou při své cestě Mléčnou dráhou táhne chvost vysokoenergetických částic, silně připomínající ohon komety. Jeho tvar a povaha je výsledkem interakce částic vyvrhovaných Sluncem s částicemi mezihvězdného prostoru, ke které dochází na samé hranici Sluneční soustavy. Vědci již dříve pozorovali tyto chvosty u jiných hvězd, ovšem u našeho vlastního systému to bylo díky pohledu zevnitř poměrně obtížné a do doby, než NASA vypustila sondu IBEX, to bylo spíše takové paběrkování dílčích fragmentů.