Tohle byl týden, který v kosmonautice nenastává často. Zhodnotit jej na řádcích Kosmotýdeníku bylo náročné, ale nemusíte se bát, o Falconu Heavy nebudeme mluvit stále. Dokonce v hlavním tématu vyšlo místo i na Mars, kde se podíváme na další stopu v hledání dávného života. Nevynecháme ani další tradiční rubriky a samozřejmě – dojde i na Falcon Heavy. Přeji vám proto pěkné čtení a hezkou neděli.
Na začátku února společnost Rocket Lab úspěšně provedla zkoušku sestavení vypouštěčů cubesatů pro let v rámci programu NASA Venture Class Launch Service. Mise nese označení CubeSat Launch Initiative Educational Launch of Nanosatellites (ELaNa) XIX a k důležité zkoušce došlo v čisté místnosti ve firemním sídle v kalifornském Huntington Beach. Rakety označované jako Venture Class poskytují dedikované starty čistě pro cubesaty, které za normálních okolností létají jakožto sekundární náklad. Díky kategorii Venture Class mohou tyto malé družice vstoupit na dráhu, kterou si sami přejí.
Ve vesmíru je přesné měření času extrémně důležité. Právě na těchto údajích stojí přesná navigace, ale ne všechny sondy mají na svých palubách zařízení, které to umožňují. Právě proto v Jet Propulsion Laboratory už více než 20 let vyvíjí hodiny – ale žádné náramkové nebo digitální. Tyhle hodiny v obchodě nekoupíte – jmenují se DSAC (Deep Space Atomic Clock – atomové hodiny pro hluboký vesmír) a jedná se o přístroj, který je určen (jak již jeho název napovídá) k letům do hlubšího vesmíru.
Před několika měsíci jsme psali o tom, že se na Marshallově středisku chystají strukturální zkoušky motorové sekce rakety SLS. Testovací díl byl usazený ve speciální konstrukci, která dokázala simulovat podmínky, které budou na letové díly působit při startu. Do motorové sekce budou usazeny motory RS-25 a připojí se k ní i pomocné urychlovací bloky na tuhé palivo. Z toho vychází, že na tento díl budou působit extrémní síly a je proto nutné mít naprostou jistotu, že tohle namáhání přečká bez úhony. Nyní jsou zkoušky u konce a motorová sekce zvládla všechno namáhání v rámci strukturálních kvalifikačních testů. Na testovací exemplář působily síly s ekvivalentem v řádu stovek tun, ale díl to všechno vydržel.
Na pozadí příprav a změn letu GT-6 probíhalo také finále výcviku posádky letu GT-7, Franka Bormana a Jima Lovella. Tato mise měla být zatím nejdelší misí v dějinách vůbec. Dvoutýdenní trvání mělo simulovat nejdelší předpokládanou délku lunární expedice. Přestože čtyřdenní let McDivitta a Whitea v červnu a osmidenní let Coopera a Conrada v srpnu toho roku dal odpovědi na mnohé otázky, jež trápily lékaře, plánovače i tým řídicího střediska, dva týdny na orbitu – to byl poměrně značný skok. Krom fyziologických procesů byly předmětem zájmu také palivové články, jejichž funkce předurčovala trvání letu, a v neposlední řadě také – pro některé možná překvapivě – otázka odpadu. V kokpitu Gemini skutečně nebylo místa nazbyt a objem odpadu (například prázdných obalů, fyziologického odpadu, použitých hygienických potřeb a podobně), který dokáží astronauti za čtrnáct dní vyprodukovat, byl značný. Zkušenosti z letu Gemini V dávaly tušit, že právě šetrné nakládání s prostorem v lodi bude jedním z klíčových aspektů nadcházející mise…
Optická sestava Dalekohledu Jamese Webba byla letecky převezena z Houstonu do Los Angeles, kde se spojí se slunečním štítem. Viz video 5. února 17:10
Těšíte se na šestého února? Pokusíme se vám takhle při neděli to čekání ukrátit. Pojďme se podívat, co se stalo v uplynulém týdnu v kosmonautice. V Kosmotýdeníku se můžete těšit na podrobný popis nákladu čínské rakety CZ-2D, která druhého února odstartovala z kosmodromu Ťiou-čchüan. Vydáme se také do Japonska, kde startovala nejmenší raketa schopná vynést náklad do vesmíru. Další informace a tradiční rubriky naleznete v Kosmotýdenku samozřejmě také. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.
Tento článek je překladem původního článku How We Nearly Lost Discovery přejatého z osobního blogu Wayne Halea s jeho souhlasem. Wayne Hale sloužil v době zachycené ve článku jako zástupce manažera programu Space Shuttle, než povýšil do vedoucí funkce v září 2005, dva měsíce po startu mise STS-114. Teď, když byla Discovery bezpečně předána do rukou Smithsonovského institutu, myslím, že můžu vylíčit příběh o tom, jak jsme ji v červenci 2005 téměř ztratili, a jak vysoce motivovaným, pilným a chytrým lidem s dobrým úmyslem může uniknout to nejočividnější. Je těžké znát lidi, kteří zemřeli. Mnozí z nás dobře znali astronauty na Challengeru a Columbii. Denně jsme je potkávali, navštěvovali jsme je v jejich domovech, znali jsme jejich rodiny, jejich děti. Není to lehká věc, ztratit kolegu; zvláště toho, který vám svěřil svou bezpečnost. Takže nezpochybňujte, jestli jsme byli motivovaní předejít další ztrátě.
Ano, slovo kontejner nemá v běžné řeči evokovat něco honosného, nebo budícího respekt. Ale tímto slovem se neoznačují pouze nádoby na odpad – jsou i transportní kontejnery, které umožňují přepravovat zboží na lodích, vlacích i nákladních automobilech a které jsou jedním z hlavních předpokladů světového obchodu. My se dnes zaměříme na speciální transportní kontejner, který vyniká nejen svými rozměry, ale i určením. Jmenuje se STTARS, což je zkratka anglického výrazu Space Telescope Transporter for Air, Road and Sea (volně přeloženo transportér vesmírného teleskopu přes vzduch, silnice i moře). Hádáte správně, řeč bude o kontejneru, který transportuje Webbův teleskop.
Dnes ve 23:45 našeho času by se měl na Stennisově středisku zapálit motor RS-25. Tyto testy většinou vysílá NASA TV. Zdroj 1. února 19:16
