Štítek ‘NASA’

Ubytování v nástupci ISS

Ke stanici DSG přilétá loď Orion.

Na našem webu se čas od času věnujeme vývoji situace na poli nástupce Mezinárodní vesmírné stanice. Čerpáme přitom z údajů, které na svém webu prezentuje znalec ruské kosmonautiky a blogger Anatoly Zak. Ani dnešní článek nebude v tomto směru výjimkou. Poté, co jsme Vás v minulých článcích seznámili s konstrukcí základního energetického a pohonného modulu PPB, nebo ruské přechodové komory do volného prostoru, se nyní podíváme na to, jak bude na nově chystané stanici řešena jedna z klíčových otázek a sice ubytování posádky, která tu bude pobývat i několik měsíců.

Orion má svařené nádrže

Práce na návratovém modulu lodi Orion pokračují. V minulých dnech byla hlavní část nové americké lodi přesunuta z čisté místnosti na pracoviště uvnitř Neil Armstrong Operations and Checkout Building na Kennedyho středisku na Floridě – právě z tohoto přesunu pochází úvodní fotka našeho článku. Jedná se o nezbytný krok pro pokračování přípravy na let v roce 2019. V čisté místnosti inženýři spolu s techniky dokončili svařování nádrží pro pohonný systém, ale i potrubí pro podporu života, byť tato mise bude nepilotovaná. Orion má za sebou i instalaci nádrží pro palivo, tlakovací médium a chladivo, které se bude hodit po přistání. Tlakovací médium zase umožní plynulý průtok paliva a chladiva v pohonném systému a systému podpory života (ECLSS). Orion navíc podstoupil i tlakové testy pro ověření těsnosti svařených spojů.

Neviditelná, lidmi vytvořená bariéra kolem Země

O tom, že lidé již dlouhá staletí přetváří Zemi nemusíme diskutovat. Lidstvo mění zalesnění velkých území, upravuje toky řek, někde zarovnává terén, jinde zase vytváří umělé kopce. Vědci ale nyní zjišťují, že lidská činnost neovlivňuje Zemi samotnou a její povrch, ale že stopy civilizačních aktivit lze sledovat i v blízkém okolí naší planety. Ukazuje se, že specifický druh radiové komunikace, konkrétně vysílání na velmi nízkých frekvencích (VLF) interaguje s kosmickými částicemi a ovlivňuje to, jak a kam tito mikroskopičtí drobečkové zamíří.

Nanotechnologie se derou do vesmíru

Před několika týdny jsme Vám přinesli článek, který se věnoval suborbitálním raketám. Jelikož měl u čtenářů poměrně úspěch, řekli jsme si, že se pokusíme čas od času zabrousit do oblasti suborbitálních nosičů, které, ač nikdy nedosáhnou oběžné dráhy, mohou nést velmi zajímavé náklady. Výzkum, který probíhá na suborbitálních skocích může vydláždit cestu k tomu, co jsme zvyklí označovat jako skutečnou kosmonautiku, tedy lety minimálně na oběžnou dráhu Země. V dnešním článku se podíváme na výzkum zaměřený na nanotechnologie.

Blíží se zkouška s třicetimetrovými plameny

Záchranný systém je nezbytnou součástí každé pilotované lodě. Má totiž zajistit odnesení kabiny s astronauty pryč od nebezpečné rakety. Většina pilotovaných lodí k tomuto účelu používá tzv. záchrannou věžičku, která disponuje motory na tuhé palivo. Výjimkou v tomto směru nebude ani nově vyvíjená americká loď Orion. Při jejím startu v roce 2019 na misi EM-1 budou ještě záchranné motory nahrazeny maketami, protože půjde o nepilotovanou misi. Další let, označovaný jako EM-2 už ale má mít na palubě posádku a proto je potřeba připravit i záchrannou věžičku. V Promontory v Utahu proto firma Orbital ATK připravuje zkoušku, která ověří správné fungování tohoto systému. Technici již z velké části dokončili stavbu pětimetrové věžičky o průměru 90 centimetrů, která je tvořena velkým motorem na tuhé palivo se čtyřmi „výfuky“.

Další krok k americké superraketě je hotový

Ačkoliv jsme Vás včera informovali o problémech, které provází stavbu prvních dílů rakety SLS, neznamená to, že se nepokračuje na dalších frontách. Připravit veškerou pozemní infrastrukturu na provoz nové americké supertěžké rakety není jen tak. 9. května byl dokončen jeden z těchto systémů. Až bude raketa SLS startovat z floridské rampy 39B, poženou se krátce po zážehu motorů horké spaliny přes příkop nazývaný Flame Trench, jehož úkolem je dostat je bezpečně pryč od rakety. Právě na tomto stanovišti mohou dělníci zahlásit: „Máme hotovo.“

Kosmotýdeník 243 (8.5. – 14.5.)

Kosmotýdeník je tu nejen proto, aby shrnul dění v kosmonautice za uplynulý týden, ale také proto, aby se věnoval záležitostem, na které během týdne nevyšel článek. V hlavním tématu se tak podíváme na to, proč byla zkrácena kosmická vycházka na ISS a co se během této vycházky podařilo stihnout. Zamíříme však také na Starý kontinent, kde začala probíhat velmi zajímavá iniciativa, do které se časem i vy, pokud máte kosmické zahrádkářské sklony, můžete zapojit také. A dojde i na další události. Přejeme vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Týden špatných zpráv o SLS

Někdy se najednou sejde víc zpráv, které v úhrnu vydají na samostatný článek. Protože další díl našeho tradičního komplexního čtvrtletního seriálu o přípravách na let Orionu k Měsíci je ještě daleko, přinášíme Vám v tomto článku souhrn aktualit, které se nakupily během tohoto týdne. Řeč bude jednak o problémech a incidentech ve svařovacím zařízení VAC v Michoudově středisku v New Orleans, ale budeme se věnovat také výsledkům studie, která však nedostala šanci změnit tento let na pilotovaný.

ŽIVĚ: ISS dnes zažije jubilejní 200. výstup

Při minulých 199 výstupech určených ke stavbě a údržbě stanice strávili astronauti ve volném prostoru 1245 hodin, Peggy Whitson a Jack Fisher by k nim dnes chtěli přidat dalších šest a půl. Jejich výstup by měl začít ve 14:00 našeho času a v tomto článku budete mít možnost živě sledovat jeho průběh. Hlavními úkoly výstupu jsou nainstalování nového kontroléru na příhradové konstrukci, což je příprava na doručení vědeckého nákladu v lodi Dragon, kontrola zhoršující se tepelné izolace na největším staničním vědeckém přístroji AMS-2 a nainstalování nové HD kamery.

Návrhy na nové průzkumné mise

V lednu jsme Vás s potěšením informovali o výběru dvou projektů v rámci amerického programu Discovery – sondy Lucy a Psyche se na cestu vesmírem vydají v letech 2021 a 2023, ale tím ani zdaleka nekončí plánování příštích misí. Ostatně ani program Discovery není jediný – jeho mise jsou omezeny hlavně rozpočtem do 450 milionů dolarů. V historii tohoto programu najdeme třeba sondy MESSENGER pro výzkum Merkuru, Dawn, která zkoumala asteroid Vesta a nyní obíhá kolem trpasličí planety Ceres, nebo InSight, který vyrazí v roce 2018 k Marsu. Ale nyní se rozjíždí otáčky dalšího vědeckého programu – tentokrát s názvem New Frontiers.