Varda Space Industries
Společnost Varda Space Industries, která vyvíjí vesmírná zařízení pro výzkum biologických věd v podmínkách mikrogravitace a hypersoniky, získala 187 milionů dolarů na rozšíření rozsahu a četnosti svých misí.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Varda Space Industries, která vyvíjí vesmírná zařízení pro výzkum biologických věd v podmínkách mikrogravitace a hypersoniky, získala 187 milionů dolarů na rozšíření rozsahu a četnosti svých misí.
Zástupci NASA uvedli, že existuje veliká šance, že další zkušební let vesmírné lodě Boeing CST-100 Starliner bude bez posádky. Důvodem je stále probíhající řešení technických problémů lodi.
Americký kongres se chystá nařídit Pentagonu, aby zavedl trvalé financování iniciativy amerických vesmírných sil, která bude poskytovat komerční družicové snímky a analýzy vojenským velitelům po celém světě, a to i přes nejistotu ohledně návrhu obranného rozpočtu.
Společnost Interstellar Technologies získala 61,8 milionu dolarů na podporu vývoje své rakety Zero a výzkumu a vývoje družicových systémů.
Spojené království plánuje letos investovat 191 milionů dolarů do navýšení kapitálu společnosti Eutelsat, aby si udrželo svůj 10,89% podíl ve francouzském operátorovi družic.
Japonská společnost Synspective, která vyvíjí družicovou konstelaci radarového zobrazování, podepsala dohodu se společností Exolaunch o vynesení 10 družic.
Indický regulátor vesmírného provozu schválil služby Starlinku. Společnost SpaceX však stále potřebuje schválení spektra a další regulační povolení, než bude moci poskytovat širokopásmové připojení.
Japonská společnost Space BD, která se zabývá provozem raket, podepsala dohodu s australskou společností Gilmour Space o vzájemné spolupráci při vypouštění raket a družic.
Americký prezident večer 9. července oznámil, že jmenoval ministra dopravy Seana Duffyho úřadujícím administrátorem NASA.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Tento týden nám přinesl celou řadu kosmických zážitků. Od zážehu centrálního stupně SLS po několik startů. V pravidelném týdenním přehledu těch nejzajímavějších událostí z kosmonautiky se však budeme věnovat i dalším událostem. Hlavní téma Kosmotýdeníku se například zaměří na kandidáta na nového administrátora NASA. V dalších tématech se budeme věnovat novinkám z kosmodromu Boca Chica, anebo si zopakujeme přelet lodi Sojuz MS-17. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Když jsme Vás 16. ledna zvali na statický zážeh centrálního stupně rakety SLS, psali jsme, že se jedná o událost, jakou jsme ještě neviděli a zřejmě ani v budoucnu neuvidíme. Ovšem čáru přes tento plán udělalo předčasné ukončení zkoušky. Týmy se pustily do analýz a ukázalo se, že stupeň ani stanoviště nejsou poškozeny a může se tedy přikročit k opakování zkoušky, během které odborníci nasbírají velké objemy dat o chování letového kusu během zhruba osmiminutového zážehu. Ve čtvrtek mezi 20:00 a 22:00 SEČ by se měl zážeh opakovat, přičemž NASA zatím neuvedla přesný čas – kromě jiného záleží i na počasí. Náš přenos však bude připraven.
Velké projekty potřebují velmi často začít něčím jednoduchým, od čeho se dá snadno odrazit. Na fotografii vidíte maketu lunárního landeru Griffin, jehož ostrá verze má dopravit na Měsíc vozítko VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover). Tato maketa nedávno dorazila na Johnsonovo středisko v Houstonu. Model pochází od firmy Astrobotic, která má za úkol VIPER dopravit na Měsíc v rámci programu CLPS a zachycuje především horní desku a sjezdové rampy. Experti z NASA využijí tento model k tréninkům sjezdu vozítka z landeru. Kromě toho tato replika poslouží i ke zkouškám integrace s plnorozměrovou maketou roveru VIPER, což se vyzkouší předstartovní spojení landeru a roveru.
Raketoplán X-20 Dyna Soar měl být vrcholným počinem technologie a klenotem ve výkladní skříni amerického letectva. Ovšem jeho vývoj zchladil počáteční nadšení. Postupně se ukazovalo, že projekt naráží na technologické limity první poloviny šedesátých let. Aby toho nebylo málo, Dyna Soar trpěl neustálými změnami. Nedařilo se pevně ukotvit jeho určení – původní záměry hovořily o čistě vojenském stroji, postupně se však vykrystalizovala i vědeckovýzkumná role stroje. Několikrát se měnily nosné rakety, které měly být v programu použity, neboť s postupem času Amerika v této oblasti získávala nové zkušenosti a výkonnější stroje. Uvedení raketoplánu v život neprospíval ani poměrně zdlouhavý program letových zkoušek, během nichž měly stroje nejprve zamířit na suborbitální dráhu v nepilotované i pilotované formě a teprve potom na orbitu. Až někdy v první polovině sedmdesátých let mělo dojít k zařazení stroje do operačního provozu. Každá změna a každá fáze zkoušek si vyžadovala poměrně velké finanční částky. To nemohlo nechat klidným tehdejšího ministra obrany Roberta McNamaru, který v memorandu z dubna 1962 rozhodl o urychlení programu. Raketoplán Dyna Soar měl být definitivně vynášen nosičem Titan-III a suborbitální
Tým studentů z vysokých škol a univerzit po celých Spojených státech zapojených do programu Artemis generation pod dohledem expertů z NASA otestoval 3D vytištěnou rampu pro vzlety a přistání. Cílem bylo ověřit, jak si tato konstrukce povede při vystavení horkým spalinám raketového motoru. Test, který proběhl 6. března na texaské základně Camp Swift u města Bastrop, byl součástí programu Lunar PAD (Lunar Plume Alleviation Device), který má za cíl vyřešit problémy spojené s vyvržením lunárního regolitu během startů a přistání na měsíčním povrchu.
Jak již bývá zvykem, s novým týdnem přecházíme i k dalším tématům kosmického průzkumu, tentokrát opustíme kosmické dálavy a zaměříme svou pozornost na druhý nejjasnější objekt pozemské oblohy, kterým je jednoznačně Měsíc. Od počátku 60. let se o toto těleso zajímaly dvě největší kosmické velmoci – USA a SSSR. Jak čas ukázal, vyhlášenou soutěž o první přistání člověka na Měsíci vyhráli Američané. Ale přesto se Sovětům podařilo několik úspěšných zářezů, které sice světová veřejnost tak dobře neoceňovala, ale odborníci nad nimi rozhodně nemávli rukou. Sovětským raketovým odborníkům a konstruktérům se totiž povedlo i v této době povedlo získat zajímav8 prvenství. Nejprve v září 1970 zamířila k Měsíci sonda Luna 16, která provedla první automatický odběr vzorků měsíční půdy a vrátila se s nimi na Zemi. Další prvenství získal Sovětský Svaz o dva měsíce později, když se na špici rakety Proton vydala do vesmíru sonda Luna 17. Celý svět se domníval, že se bude jednat o další odběr měsíčního kamene, ale realita byla jiná. Až po přistání sondy se ukázalo, že na povrch jiného tělesa bylo poprvé v dějinách
Ještě než se lidé vrátí na povrch Měsíce, bude muset dojít k mnoha důležitým krokům. Některé jsou na první pohled jasné, na mnohé se ale spíše zapomíná. Do druhé kategorie patří i nutnost spojení lodi Orion s pilotovaným lunárním landerem od soukromé firmy, případně se stanicí Gateway. V lodi Orion totiž poletí posádka, která se tímto prostředkem dostane až do blízkosti Měsíce, kde dojde ke spojení s cílovým tělesem. Aby bylo možné se řádně připravit na důležité činnosti spojené s dokováním a oddokováním na oběžné dráze Měsíce, začali astronauti společně s inženýry na Johnsonově středisku v Houstonu nacvičovat první sérii zkoušek, do které jsou již zapojeni lidé.
Další neděle je tu a s ní přichází tradiční týdenní přehled nejzajímavějších událostí z kosmonautiky, které uplynulých sedm dní přineslo. Dnes bude hlavním tématem Kosmotýdeníku Hubbleův kosmický dalekohled, který v minulém týdnu vinou špatného softwaru skončil v nouzovém režimu. Nebyl to však jediný problém, které se této cenné observatoři přihodil. V dalších tématech se podíváme na úspěšný start čínské rakety CZ-7A, na odhození vysloužilých akumulátorů z ISS a mnoho dalšího. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Tento týden jsme si povídali o životě a výzkumu na Mezinárodní vesmírné stanici, ISS. Zabrousili jsme i do tématu jejího pokračovatele, kterým je plánovaná stanice Lunar Gateway. Ta by se měla za několik let začít budovat na dráze v blízkosti našeho věčného souputníka. V poslední přednášce tohoto týdne se podíváme na problematiku vesmírných stanic prozatím naposledy. Vesmírné stanice jsou tu s námi od počátku 70. let, kdy se vesmíru začaly vydávat Saljuty první generace a na oběžnou dráhu zavítal i americký Skylab. Tyto první stanice však měly, s výjimkou Skylabu, pouze jediný stykovací uzel, takže neumožňovaly návštěvu nákladních lodí či výměnu posádek bez opuštění stanice. Teprve s příchodem Saljutů 6-7 se mohlo pokročit i dále. V polovině 80. let se začala stavět na oběžné dráze i první modulární stanice Mir a Američané vyhlásili svůj program modulární stanice Freedom. Ta však nikdy nespatřila světlo světa a v průběhu 90. let se přetransformovala do ISS. První modul Zarja se pak dostal do vesmíru koncem roku 1998 a od roku 2000 je tato stanice trvale obydlena. O životě na ISS nám povypráví Milan Halousek
Přístroj SuperCam na roveru Perseverance přinesl první výsledky měření. Zařízení využívající metodu LIBS (laser induced breakdown spectroscopy), na kterém se společně podílely Národní laboratoř v Los Alamos (LANL = Los Alamos National Laboratory) v Novém Mexiku) a konsorcium francouzských výzkumných laboratoří pod hlavičkou agentury CNES (Centre National d’Etudes Spatiales) zatím funguje správně. Údaje, které dorazily do řídícího střediska francouzské kosmické agentury v Toulouse, obsahují také první zvukovou nahrávku laserových pulsů na jiné planetě.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
