D-Orbit
Italská společnost D-Orbit, která se zabývá vesmírnou logistikou, oznámila 6. listopadu ukončení soutěže CTRL+Space, první evropské soutěže v kybernetické bezpečnosti Capture-the-Flag (CTF) na oběžné dráze.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Italská společnost D-Orbit, která se zabývá vesmírnou logistikou, oznámila 6. listopadu ukončení soutěže CTRL+Space, první evropské soutěže v kybernetické bezpečnosti Capture-the-Flag (CTF) na oběžné dráze.
Provozovatel geostacionárních družic EchoStar prodává další část rádiových frekvencí, aby pomohl zlepšit služby SpaceX pro přímou komunikaci s buňkami ve Spojených státech, výměnou za akcie společnosti v hodnotě 2,6 miliardy dolarů.
Společnost Sceye vyvíjející stratosférické platformy pro telekomunikace a související aplikace získala ocenění od agentury NASA za využití této platformy pro monitorování životního prostředí.
Společnost BlackSky, která se zabývá satelitními snímky, 6. listopadu uvedla, že tržby společnosti ve třetím čtvrtletí nedosáhly očekávání. Důvodem je úprava výdajů americké vlády v rámci důležité zpravodajské smlouvy, ve které došlo ke škrtům ze strany Bílého domu.
Evropská kosmická agentura upřesnila svůj plán pro program European Resilience from Space (ERS) a nastínila rozsah programu v hodnotě 1 miliardy eur, který přímo propojí pozorování Země, telekomunikace a navigaci s rostoucími potřebami Evropy v oblasti obrany a bezpečnosti.
Společnost Astranis 5. listopadu oznámila plány na spuštění mobilní ad-hoc síťové služby s názvem Vanguard, která bude využívat její malé geostacionární družice k rozšíření dosahu komunikace typu point-to-point pro pomoc při katastrofách nebo pro bezpečné obranné operace.
Německý výrobce družic Reflex Aerospace získal 50 milionů eur díky rostoucímu zájmu a investicím do evropských vesmírných systémů.
Čínský institut nedávno dokončil pozemní testy toho, co popisuje jako rekonfigurovatelnou flexibilní výrobní platformu na oběžné dráze, zaměřenou na budoucí velkoobjemovou a nízkonákladovou výrobu ve vesmíru.
Společnost Intuitive Machines, která vyvíjí lunární moduly a další zařízení, 4. listopadu oznámila, že kupuje společnost Lanteris Space Systems, výrobce družic dříve známého jako Maxar Space Systems.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Nový příspěvek do bohatého amerického programu Discovery, který má prozkoumat planetku bohatou na kovy, je na nejlepší cestě ke startu v srpnu 2022. Jelikož sondě Psyche zbývá do startu méně než rok, začíná růst nervozita a očekávání. Příští rok na jaře bude plně dokončená sonda odeslána z Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii na floridské Kennedyho středisko. Startovní okno pro vybranou raketu Falcon Heavy se otevře 1. srpna 2022. Začátkem roku 2026 pak sonda Psyche dorazí ke svému cíli – stejnojmenné planetce v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Vědci se domnívají, že tento objekt o šířce zhruba 226 kilometrů je převážně tvořen železem a niklem. Mohlo by se jednat o jádro dávné planety.
V dubnu 2021 se autonomně poletující robot typu Astrobee (viz náš starší článek), pojmenovaný Bumble, dočkal testu na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Zkouška spočívala v průzkumu simulované anomálie. Simulace byla založena na tom, že by systémy podpory života na stanici detekovaly vysokou koncentraci oxidu uhličitého. Pokud by taková situace reálně nastala, představovala by pro sedm lidí, kteří žijí a pracují v této unikátní laboratoři, značné nebezpečí. Tady šlo ale pouze o simulaci. Malý robot krychlovitého tvaru se svižně pustil do pohybu po stanici, aby našel místo označené jako vpusť pro cirkulaci vzduchu. Následně zde použil své kamery a software analyzující záběry, aby hledal cizí objekt blokující vpusť vzduchu. Cizí objekt opravdu našel – ponožku. Ale žádný strach, jelikož šlo o simulaci, byl to jen vytištěný obrázek ponožky. Když Bumble detekoval překážku, zavolal si o pomoc s jejím odstraněním.
Když jedete po nezpevněné cestě, tak můžete sedět i ve specializovaném off-roadu a přesto zažijete větší či menší úroveň vibrací a nárazů. Částečně za to může jev zvaný přirozená (též vlastní) frekvence. Jde o frekvenci, kterou má každý objekt a ta je vydávána ve chvíli, kdy objekt udeříme. Když se okolní vlivy jako je rychlost jízdy či (ne)rovnost silnice správně sejdou, začne auto vibrovat na své vlastní přirozené frekvenci. A proč na webu o kosmonautice píšeme o autech? Protože je to dobrý příměr z běžného života. Raketa prodírající se atmosférou, je na tom totiž úplně stejně. I raketa má svou přirozenou frekvenci a zažívá při startu dynamické procesy. Porozumění těmto frekvencím a jejich parametrům, je nezbytně důležité pro řízení raket – včetně velké chystané SLS – aby jejich atmosférická „silnice“ vedoucí na oběžnou dráhu byla co možná nejbezpečnější.
V dnešní přednášce zabrousíme směrem, o kterém jsme tu již častokrát hovořili, ale nikdy jsme se mu nevěnovali podrobněji. Řeč bude o dálkovém průzkumu Země. Počátky této činnosti se dají vysledovat už v 19. století a vyskytly se velmi brzy po vynálezu fotografie. Průkopníkem v tomto oboru se stal slavný francouzský vzduchoplavec a fotograf Nadar svými fotografiemi Paříze z roku 1858. S tím, jak se dostávaly do vzduchu čím dál dokonalejší fotografické přístroje a balóny, vzducholodě či letadla dosahovaly větších výšek se nám samozřejmě dařilo získávat lepší představu o skutečné tváři naší Země. Letecké snímkování pak zaznamenalo svůj boom v obou světových válkách či dalších válečných konfliktech. Nového rozměru pak bylo dosaženo s nástupem kosmonautiky. Dálkový průzkum Země je totiž metodou, jak získávat řadu zajímavých informací o jevech na povrchu, bez nutnosti fyzického kontaktu. Údaje takto získané využívají civilní osoby, vědci i vojáci. Asi si dokážete představit sami, že tyto údaje se dají používat při tvorbě map, v geologii, v zemědělství, či při pátrání po raketových střelnicích. Údaje z těchto družic ale používají i archeologové, když pomocí nich vyhledávají
Velkou pozornost na sebe v posledních měsících poutá vozítko Perseverance, ale neměli bychom zapomínat ani na jeho staršího sourozence, tedy vozítko Curiosity, které již povrch Marsu brázdí devět let. Vozítko stále stoupá na horu Mount Sharp (Aeolis Mons) uprostřed kráteru Gale, který má průměr 154 kilometrů. Při své cestě vozítko navštívilo oblast, ve které pořídilo zajímavé fotky. Vše krásně zachycuje panorama pořízení kamerou MastCam během 3. července (3167. sol pobytu Curiosity na Marsu). Díky sondám, které obíhají kolem Rudé planety, víme, že se Curiosity nachází mezi oblastí, která je obohacena jílovitými minerály a lokalitou, kde dominují takzvané sulfáty. Geologické vrstvy v tomto místě mohou ukázat, jak kdysi dávno kráter Gale vysychal. Podobné změny jsou vidět i na jiných místech a jejich průzkum hezky zblízka byl hlavním dlouhodobým cílem mise.
Je tu neděle a tedy ideální čas ohlédnout se za kosmonautickými aktivitami uplynulého týdne. Kosmotýdeník si tentokrát v hlavním tématu posvítí na zajímavou nízkonákladovou připravovanou misi ESCAPADE, která má poněkud dramatický vývoj, střídá nosiče a nyní změnila zásadně i svoji vlastní podobu. K Marsu by každopádně měla vyrazit už v roce 2024 a aktuálně vstoupila do fáze C, což umožňuje začít podrobný návrh a výrobu vědeckých přístrojů. V dalších tématech se podíváme na to, jak to aktuálně vypadá se startem lodi Starliner, že čínský marsovský rover dokončil primární misi, anebo na nově otevřené okno na ISS. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Kombinovaná měření tří kosmických sond obíhajících kolem Marsu umožnila vědcům zjistit, že lokální prašné bouře hrají ohromnou roli ve vysychání rudé planety. Prašné bouře ohřívají vyšší vrstvy chladné atmosféry Marsu, brání vodní páře v tom, aby mohla jako obvykle zmrznout. Ta se místo toho dostává do větších výšek. Tady, kde je již atmosféra řídká, jsou molekuly vody velmi zranitelné ultrafialovým zářením, které je dokáže rozložit na složky, ze kterých se voda skládá, tedy na molekuly vodíku a kyslíku. Vodík (jakožto nejlehčí prvek) se snadno ztratí do kosmického prostoru a kyslík buďto také unikne nebo může klesnout zpět k povrchu.
Pokud se řekne kosmonautika, jako první člověka asi napadnou pilotované mise. Když bude dál přemýšlet, vzpomene si i na bezpilotní zásobovací lety či na starty družic na oběžnou dráhu. Značná část těchto sond je provozována komerčními firmami. Přesto se najdou i takové sondy, které nemají za svůj primární cíl finanční zisk, ale spíše lidské poznání. Mezi ně patří i ty, které ve své přednášce zmíní dnes prof. RNDr. Petr Kulhánek, známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky. Ten se v dnešní přednášce rozhodl zabývat okamžikem počátku našeho vesmíru, kterému se říká Velký třesk. Tato teorie však neměla vůbec lehký život. Ani v polovině minulého století nebyla stále obecně přijímána a to i přes důkazy, které byly v té době k dispozici, myslím tím Hubblův zákon rozpínání. Na další důkazy se pak muselo čekat až do 60. let, kdy Arno Penzias a Robert Wilson náhodně objevili předpovězené reliktní záření. Objev to byl úžasný, oba za něj získali v roce 1978 Nobelovu cenu. Přesto na zapojení kosmonautiky do tohoto oboru se muselo ještě
Aby lunární lander bezpečně přistál, musí zbrzdit klesání pomocí svých raketových motorů, které se postarají o měkké dosednutí. Během tohoto procesu však spaliny z motorů zvíří regolit (prach a kameny na povrchu Měsíce), což může být zdrojem problémů – od destabilizace landeru, přes poškození přístrojů až po zhoršenou viditelnost. Aby se tyto problémy co nejvíce omezily, pustily se týmy na Kennedyho středisku do přípravy 16 tun simulantu lunárního regolitu označovaného jako BP-1 (Black Point-1), který bude využit při experimentech pro lepší porozumění interakcím se spalinami trysek. Vědci chtějí zjistit, jak se regolit chová, když je ovlivněn proudem spalin během přistávání.
Druhý start rakety SLS, tedy mise Artemis II, je od 28. července o drobný kousek blíže. Právě v tento den totiž na Floridu dorazil první kus letového hardwaru nosiče pro tuto misi. Jde o horní stupeň ICPS (Interim Cryogenic Propulsion Stage), který tu čeká závěrečná fáze příprav. Tento horní stupeň i s jediným motorem RL-10 poskytne potřebný pohon, aby mohla být kosmická loď Orion (vůbec poprvé s posádkou na palubě) navedena na přesnou dráhu vstříc Měsíci. Firmy Boeing a United Launch Alliance, tedy hlavní dodavatelé tohoto stupně, zajistily přepravu ICPS z výrobního závodu firmy ULA v alabamském městě Decatur do střediska Delta IV Operation Center na Cape Canaveral Space Force Station. Stupeň teď projde závěrečným zpracováním a kontrolami. Po jejich dokončení přijde na řadu transport na Kennedyho středisko, kde budou následovat předstartovní přípravy.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.