sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Generální ředitel společnosti Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, uvedl, že podporuje revidovaný přístup NASA k podpoře vývoje komerčních stanic a označil jej za nejlepší způsob, jak se vyhnout mezeře v lidské přítomnosti USA na oběžné dráze.
NASA obnovila kontakt s jednou z dvojice vědeckých družic TRACERS, které vyrobila společnost Millennium Space.
Společnosti Armada, specialista na mobilní edge computing, a Sophia Space začaly spolupracovat na vybudování integrované a škálovatelné výpočetní infrastruktury sahající od Země až do vesmíru.
Francouzská společnost Cailabs, která vyrábí optické pozemní stanice pro družicovou komunikaci, získala 57 milionů eur na rozšíření výroby.
Výrobce družic Apex získal v novém kole financování 200 milionů dolarů, které oceňuje hodnotu společnosti na více než 1 miliardu dolarů.
Startup Rendezvous Robotics získal první kolo financování na komercializaci technologie TESSERAE, která by mohla vytvářet rozsáhlé struktury na oběžné dráze.
Společnost Boeing oznámila, že zahájila 3D tisk konstrukčních panelů, které tvoří páteř solárních panelů pro družice. Tento krok podle společnosti zkrátí výrobní dobu na polovinu a pomůže jí udržet krok s poptávkou.
Společnost Eutelsat se spojila s francouzským startupem Skynopy, který se zabývá družicovou konektivitou, aby prozkoumala možnosti, jak nabídnout operátorům družic pro pozorování Země volnou kapacitu na pozemních stanicích používaných pro OneWeb.
Federální komunikační komise ukončila vyšetřování společnosti EchoStar, která se chystá prodat spektrum společnostem SpaceX a AT&T v rámci obchodů v celkové hodnotě přesahující 40 miliard dolarů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
V dnešní přednášce zabrousíme směrem, o kterém jsme tu již častokrát hovořili, ale nikdy jsme se mu nevěnovali podrobněji. Řeč bude o dálkovém průzkumu Země. Počátky této činnosti se dají vysledovat už v 19. století a vyskytly se velmi brzy po vynálezu fotografie. Průkopníkem v tomto oboru se stal slavný francouzský vzduchoplavec a fotograf Nadar svými fotografiemi Paříze z roku 1858. S tím, jak se dostávaly do vzduchu čím dál dokonalejší fotografické přístroje a balóny, vzducholodě či letadla dosahovaly větších výšek se nám samozřejmě dařilo získávat lepší představu o skutečné tváři naší Země. Letecké snímkování pak zaznamenalo svůj boom v obou světových válkách či dalších válečných konfliktech. Nového rozměru pak bylo dosaženo s nástupem kosmonautiky. Dálkový průzkum Země je totiž metodou, jak získávat řadu zajímavých informací o jevech na povrchu, bez nutnosti fyzického kontaktu. Údaje takto získané využívají civilní osoby, vědci i vojáci. Asi si dokážete představit sami, že tyto údaje se dají používat při tvorbě map, v geologii, v zemědělství, či při pátrání po raketových střelnicích. Údaje z těchto družic ale používají i archeologové, když pomocí nich vyhledávají
Velkou pozornost na sebe v posledních měsících poutá vozítko Perseverance, ale neměli bychom zapomínat ani na jeho staršího sourozence, tedy vozítko Curiosity, které již povrch Marsu brázdí devět let. Vozítko stále stoupá na horu Mount Sharp (Aeolis Mons) uprostřed kráteru Gale, který má průměr 154 kilometrů. Při své cestě vozítko navštívilo oblast, ve které pořídilo zajímavé fotky. Vše krásně zachycuje panorama pořízení kamerou MastCam během 3. července (3167. sol pobytu Curiosity na Marsu). Díky sondám, které obíhají kolem Rudé planety, víme, že se Curiosity nachází mezi oblastí, která je obohacena jílovitými minerály a lokalitou, kde dominují takzvané sulfáty. Geologické vrstvy v tomto místě mohou ukázat, jak kdysi dávno kráter Gale vysychal. Podobné změny jsou vidět i na jiných místech a jejich průzkum hezky zblízka byl hlavním dlouhodobým cílem mise.
Je tu neděle a tedy ideální čas ohlédnout se za kosmonautickými aktivitami uplynulého týdne. Kosmotýdeník si tentokrát v hlavním tématu posvítí na zajímavou nízkonákladovou připravovanou misi ESCAPADE, která má poněkud dramatický vývoj, střídá nosiče a nyní změnila zásadně i svoji vlastní podobu. K Marsu by každopádně měla vyrazit už v roce 2024 a aktuálně vstoupila do fáze C, což umožňuje začít podrobný návrh a výrobu vědeckých přístrojů. V dalších tématech se podíváme na to, jak to aktuálně vypadá se startem lodi Starliner, že čínský marsovský rover dokončil primární misi, anebo na nově otevřené okno na ISS. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Kombinovaná měření tří kosmických sond obíhajících kolem Marsu umožnila vědcům zjistit, že lokální prašné bouře hrají ohromnou roli ve vysychání rudé planety. Prašné bouře ohřívají vyšší vrstvy chladné atmosféry Marsu, brání vodní páře v tom, aby mohla jako obvykle zmrznout. Ta se místo toho dostává do větších výšek. Tady, kde je již atmosféra řídká, jsou molekuly vody velmi zranitelné ultrafialovým zářením, které je dokáže rozložit na složky, ze kterých se voda skládá, tedy na molekuly vodíku a kyslíku. Vodík (jakožto nejlehčí prvek) se snadno ztratí do kosmického prostoru a kyslík buďto také unikne nebo může klesnout zpět k povrchu.
Pokud se řekne kosmonautika, jako první člověka asi napadnou pilotované mise. Když bude dál přemýšlet, vzpomene si i na bezpilotní zásobovací lety či na starty družic na oběžnou dráhu. Značná část těchto sond je provozována komerčními firmami. Přesto se najdou i takové sondy, které nemají za svůj primární cíl finanční zisk, ale spíše lidské poznání. Mezi ně patří i ty, které ve své přednášce zmíní dnes prof. RNDr. Petr Kulhánek, známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky. Ten se v dnešní přednášce rozhodl zabývat okamžikem počátku našeho vesmíru, kterému se říká Velký třesk. Tato teorie však neměla vůbec lehký život. Ani v polovině minulého století nebyla stále obecně přijímána a to i přes důkazy, které byly v té době k dispozici, myslím tím Hubblův zákon rozpínání. Na další důkazy se pak muselo čekat až do 60. let, kdy Arno Penzias a Robert Wilson náhodně objevili předpovězené reliktní záření. Objev to byl úžasný, oba za něj získali v roce 1978 Nobelovu cenu. Přesto na zapojení kosmonautiky do tohoto oboru se muselo ještě
Aby lunární lander bezpečně přistál, musí zbrzdit klesání pomocí svých raketových motorů, které se postarají o měkké dosednutí. Během tohoto procesu však spaliny z motorů zvíří regolit (prach a kameny na povrchu Měsíce), což může být zdrojem problémů – od destabilizace landeru, přes poškození přístrojů až po zhoršenou viditelnost. Aby se tyto problémy co nejvíce omezily, pustily se týmy na Kennedyho středisku do přípravy 16 tun simulantu lunárního regolitu označovaného jako BP-1 (Black Point-1), který bude využit při experimentech pro lepší porozumění interakcím se spalinami trysek. Vědci chtějí zjistit, jak se regolit chová, když je ovlivněn proudem spalin během přistávání.
Druhý start rakety SLS, tedy mise Artemis II, je od 28. července o drobný kousek blíže. Právě v tento den totiž na Floridu dorazil první kus letového hardwaru nosiče pro tuto misi. Jde o horní stupeň ICPS (Interim Cryogenic Propulsion Stage), který tu čeká závěrečná fáze příprav. Tento horní stupeň i s jediným motorem RL-10 poskytne potřebný pohon, aby mohla být kosmická loď Orion (vůbec poprvé s posádkou na palubě) navedena na přesnou dráhu vstříc Měsíci. Firmy Boeing a United Launch Alliance, tedy hlavní dodavatelé tohoto stupně, zajistily přepravu ICPS z výrobního závodu firmy ULA v alabamském městě Decatur do střediska Delta IV Operation Center na Cape Canaveral Space Force Station. Stupeň teď projde závěrečným zpracováním a kontrolami. Po jejich dokončení přijde na řadu transport na Kennedyho středisko, kde budou následovat předstartovní přípravy.
Malý stroj, který měl původně pouze vyzkoušet, zda může vrtulový stroj létat ve velmi řídké atmosféře Marsu, nepřestává překvapovat. Zatímco původně se u něj počítalo pouze s pěti vzlety, teď už jich má na svém kontě dvanáct (a stejný počet přistání). Namísto původně plánovaného měsíc dlouhého testování tu máme misi, která samostatně (byť v těsné spolupráci s roverem Perseverance) funguje už 4 měsíce, jelikož k vysazení na povrch došlo 3. dubna. Odborníci z Jet Propulsion Laboratory, kteří za tímto projektem stojí, tak mají náběh na další misi, která se zařadí do kategorie legendárních překonání původních očekávání.
S tím, jak na Kennedyho středisku na Floridě pokračuje sestavování lunární rakety SLS pro misi Artemis I, přišel čas, aby experti nainstalovali letový software, s jehož pomocí bude moci raketa zatáčet, aby letěla po plánované dráze. Inženýři 6. srpna uložili software do počítačů centrálního stupně. Bylo to poprvé od chvíle, kdy začalo sestavování rakety. Když byl software uložen, mohli inženýři z Marshallova střediska, kteří letové programy vyvinul, zahájit závěrečné kontroly a testy, které jsou nezbytné k certifikaci programového balíčku pro jeho použití na této misi.
Tým, který pracuje na technologii tepelného štítu ADEPT (Adaptable, Deployable, Entry and Placement Technology), který by se rozkládal jako deštník, testuje nový materiál, který by jednou mohl pomoci dopravit na povrch Marsu i jinam nejrůznější vědecké vybavení. Materiál označovaný jako Spiderweave je tkanina, která má zajistit bezpečnější přistávání velkých zařízení na vzdálenějších tělesech. Výhodou také je, že může být při startu uložena do menšího prostoru, takže zabírá málo místa. A pokud se nějaká mise posílá k cizím světům, bývají právě úspora prostoru a zajištění bezpečného průchodu atmosférou mezi nejvyššími prioritami. ADEPT by to jednou mohl umožnit.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
