sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.
Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.
Společnost Inversion Space získala 44 milionů dolarů na další vývoj návratových pouzder pro náklad vracející se z vesmíru. Inversion použije finanční prostředky na další vývoj zařízení Arc.
Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.
Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.
ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket
Arianespace oznámila kontrakt na vynesení zařízení společnosti Exotrail raketou Ariane 6. Start se uskuteční z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně v druhé polovině roku 2026.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Vážení diváci a milovníci kosmonautiky, vítám vás v Novém roce. Zároveň bych vám také chtěl udělat radost a pozvat vás na přednášku šéfredaktora serveru kosmonautix, Dušana Majera. Ten si pro vás připravil povídání o 5 nejdůležitějších okamžicích kosmonautiky za rok 2022. Šlo o rok naprosto výjimečný, protože se během něj uskutečnilo 186 pokusů o start rakety na oběžnou dráhu, z nich 178 bylo úspěšných. Mimochodem, více než třetinový podíl na tomto počtu má americká raketová společnost SpaceX Elona Muska. Během uplynulého roku jsme se také dočkali kompletního rozložení a zahájení provozu teleskopu Jamese Webba, který doufejme bude zásobovat svými úžasnými objevy vědce ještě řadu let. Koncem září také nadešel okamžik, kdy americká sonda DART narazila do měsíčku planetky Didymos. Dozajista nejdůležitější kosmonautickou událostí loňského roku pak bezesporu byl start nové supertěžké rakety SLS, která v rámci mise Artemis 1 vynesla na cestu k Měsíci novou kosmickou loď Orion. Dění v kosmonautice však neovlivňovali jen starty nových nosných raket či objevy kosmických sond. Koncem února letošního roku napadla vojska Ruské Federace Ukrajinu a následná
Tento článek vychází pouhých 24 hodin a 10 minut poté, co ve střední Evropě skončil rok 2022 a předal pomyslné žezlo roku 2023. Je tedy nejvyšší čas si připomenout, co nám uplynulých 12 měsíců přineslo a na co bychom rozhodně neměli zapomínat. Samozřejmě, u podobného článku nemohou chybět ani grafy nebo statistiky, které nám naplno ukáží, jak výjimečný byl rok 2022. Zažili jsme totiž nejvyšší počet orbitálních startů v celé historii kosmonautiky. Dnes se zaměříme pouze na kosmonautiku nepilotovanou – na středu pro Vás pak připravíme článek rekapitulující rok 2022 z pohledu kosmonautiky pilotované.
V premiérovém dílu našeho seriálu S Webbem za hlubokým nebem jsme si představili první várku zajímavých snímků a vědeckých dat z největšího současného dalekohledu pracujícího v kosmickém prostoru. Většina pozorovaných objektů z premiérového dílu se nacházela na jižní hvězdné obloze. V aktuálním pokračování se více zaměříme i na severní hvězdnou oblohu, kde se rovněž nachází množství cílů vhodných pro pozorování. Čeká nás dnes několik galaxií, hvězd a protohvězd, začneme ale u extrémně vzdálených objektů raného vesmíru.
V sobotu 5. listopadu se mezinárodní tým vědců s radostí probudil a spatřil první snímky největšího Saturnova měsíce Titanu, které pořídil Webbův teleskop. Hlavní výzkumník Conor Nixon a další členové týmu programu GTO (Guaranteed Time Observation) 1251, který využívá Webb ke zkoumání atmosféry a klimatu Titanu, teď v článku, který zatím neprošel tradičním vědeckým revizním procesem, popisují své první reakce na tato data. Titan je jediný měsíc v celé Sluneční soustavě, který má hustou atmosféru a je to také (kromě Země) jediné kosmické těleso, na kterém jsou řeky, jezera a moře. Narozdíl od naší planety však kapalinu na povrchu netvoří voda, ale uhlovodíky jako metan a etan. Atmosféra měsíce je zakrytá hustou mlhou, která brání viditelnému světlu z kosmického prostoru odrazit se od povrchu.
Astronomii (stejně jako každou jinou vědu) ženou vpřed velké otázky. A jen těžko bychom hledali větší otázku, než dotaz spojený s tím, jak se začaly formovat první hvězdy a galaxie, což ve výsledku vedlo i k našemu vzniku. Střípky odpovědí na tuto otázku musíme hledat ve velmi vzdáleném vesmíru. Tak vzdáleném, že světlo muselo cestovat miliardy let, než k nám dorazilo. Právě toto světlo v sobě nese pohledy na první vznikající galaxie. Tato časná fáze (jen asi 200 milionů let po Velkém třesku) leží za (i tak úžasným) dosahem starších teleskopů. Díky americko-evropsko-kanadskému Teleskopu Jamese Webba se ale můžeme i na ně podívat.
Dopady mikrometeoroidů jsou nevyhnutelným aspektem provozu každé kosmické sondy či mise. Také nejdokonalejší kosmická observatoř, Webbův teleskop, jim musí čelit. Teleskop byl navržen tak, aby dokázal odolávat nepřetržitému bombardování částicemi o velikosti zrníček prachu, které se však pohybují extrémními rychlostmi. Webbův teleskop jim musí umět vzdorovat, aby mohl i nadále provádět měření pro přelomové vědecké objevy.
Teleskop Jamese Webba, společné dílo americké, evropské a kanadské kosmické agentury, bývá někdy označován jako nástupce Hubbleova teleskopu. To však není tak přesné. V zásadě můžeme říct, že je pokračovatelem více teleskopů. Díky zapojení přístroje MIRI (Mid-InfraRed Instrument) se JWST stal také nástupcem teleskopů jako byl evropský ISO (Infrared Space Observatory), či americký Spitzer. Na středních infračervených vlnových délkách vypadá vesmír velmi odlišně, než na co jsme zvyklí při pohledu našima očima. Toto konkrétní pásmo se táhne mezi vlnovými délkami 3 – 30 mikrometrů a můžeme v něm odhalit kosmické objekty o teplotách 30 – 700 °C. V takovém případě jsou i objekty, které se ve viditelném světle jeví tmavé, krásně jasné.
Americko-evropsko-kanadská kosmická observatoř, Webbův teleskop (JWST) pořídila snímky bujné a detaily oplývající oblasti – ikonických Sloupů stvoření, kde v hustých pracho-plynných mracích vznikají nové hvězdy. Tyto trojrozměrné pilíře připomínají kamenné formace, ale navzdory tomu jsou tvořeny mnohem jemnějším a lépe průchodným médiem. Tyto sloupy tvoří chladný mezihvězdný prach a plyn, které se v infračerveném záření jeví poloprůhledné. Nově vznikající protohvězdy dominují snímku z kamery NIRCam. Vidíme je jako jasně červené kuličky, které zdobí typické difrakční hroty. Tyto hvězdy se nachází mimo prašné Sloupy. Když se v pilířích plynu a prachu vytvoří oblasti s dostatečnou hmotností, začnou se pod vlastní gravitací hroutit, pomalu se zahřívají a nakonec vytvoří nové hvězdy.
Vážení čtenáři, dámy a pánové. V prosinci loňského roku odstartoval do kosmického prostoru na raketě Ariane 5 vesmírný dalekohled Jamese Webba, dlouho vyvíjený a toužebně očekávaný infračervený teleskop, vlajková loď astronomie tohoto desetiletí. Po úspěšném přeletu do okolí Lagrangeova bodu L2 soustavy Slunce – Země, rozložení dalekohledu a kalibraci přístrojů začala konečně vědecká pozorování. Jejich první výsledky jsme si zde již představili v článcích z 12., respektive 13. července. Velmi si vážíme toho, že Váš zájem o tento špičkový kus techniky a jeho objevy neustal. Z toho důvodu, a také kvůli tomu, že lze důvodně očekávat další významné objevy posunující o velký kus naše současné poznání, jsme se rozhodli přistoupit k seriálu, který bude v pravidelných intervalech pokrývat nejzajímavější vědecké dění kolem Webbova dalekohledu.
V létě letošního roku se laická i odborná veřejnost poprvé dočkaly zveřejnění prvních vědeckých pozorování z Teleskopu Jamese Webba, který tak vstoupil do vědecké služby. Prakticky okamžitě tyto nádherné fotografie zaplavily nejen online prostor, ale i titulní strany a hlavní vysílací časy tradičních médií. Webbův teleskop je sice jednoznačně nejdokonalejší kosmickou observatoří, ale na výzkum rozhodně není sám. Od začátku se při jeho vývoji počítalo s tím, že jeho výstupy budou kombinovány s dříve nasbíranými daty z jiných observatoří – ať už v kosmickém prostoru, nebo na Zemi. Dnes se podíváme na to, jak vypadají známé infračervené snímky z Webbova teleskopu, když je zkombinujeme s rentgenovým pohledem americké kosmické observatoře Chandra. Podobné kombinace jednoznačně podtrhují schopnosti obou observatoří, které se při spojení ještě zlepšují.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
