sociální sítě

Přímé přenosy

Starship (IFT-13)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

IHI

Japonská společnost IHI zvažuje přidání hyperspektrálních družic nové generace od finského startupu Kuva Space do své plánované 100členné suverénní konstelace pro pozorování Země s více senzory.

U.S. Space Force

Americké vesmírné síly více než ztrojnásobily strop velkého kontraktu na vynesení družic pro národní bezpečnost z 5,6 miliardy na 17 miliard dolarů, protože armáda se připravuje na prudký nárůst družicových misí.

DIU

Oddělení pro inovace v oblasti obrany (Defense Innovation Unit) hledá komerční nabídky na demonstraci přenosu elektrické energie mezi družicemi z oběžné dráhy na Zemi v rámci dvou let. Cílem je do konce tohoto desetiletí přesunout dlouho studovanou technologii k operačnímu vojenskému využití.

SDA

Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX 16. července vynesla 21 družic pro Agenturu pro rozvoj vesmíru Vesmírných sil (Space Development Agency) a po měsících tak obnovila zavádění první operační sítě Pentagonu pro vojenské datové přenosy na nízké oběžné dráze Země.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: hubble-space-telescope

Top5: Nejdražší kosmické projekty Spojených států

Nedílnou součástí kosmonautiky jsou finance. Vesmírný program je totiž skutečně drahý a laickou veřejnost vždy zaujmou vysoké částky a často se ptají, co za tyto investované peníze reálně lidstvo má? Jde o jednu z nejčastějších otázek, které lidé ve spojitosti s kosmonautikou pokládají a není na ni snadné odpovědět, protože ne všechno se dá ihned převádět na hmotný užitek. Přesto lze říci, že právě díky investicím do kosmického výzkumu dnes využíváme technologie, které považujeme za samozřejmost. Od satelitní navigace a meteorologických předpovědí až po pokročilé materiály, lékařské přístroje či moderní elektroniku. Vedle toho však kosmonautika přináší i něco, co se vyčísluje mnohem obtížněji – nové poznání. Díky sondám a teleskopům lépe chápeme naši planetu, Sluneční soustavu i samotný vesmír. A historie opakovaně ukazuje, že právě základní výzkum, který se může na první pohled zdát nepraktický, bývá zdrojem budoucích technologických revolucí. Jaké částky si tyto ambiciózní programy vyžádaly a co za ně lidstvo získalo? Pojďme se na ně podívat. Ještě než se do toho pustíme, tak musím uvést, že jsem vycházel z veřejně dostupných

Pohled teleskopu Euclid na galaktickou výduť Mléčné dráhy.

Euclid zachytil přeplněné srdce Mléčné dráhy

Na jediný den evropský detektiv zaměřený na temné složky vesmíru, kosmický teleskop Euclid, zaměřil svůj zrak na něco světlého – extrémně jasnou vnitřní oblast Mléčné dráhy, které se říká galaktická výduť. Tento speciální požadavek vzešel od astronomů, kteří stáli o to, co umí Euclid nejlépe: zachytit obrovské plochy oblohy v jasných detailech. Tento kosmický teleskop byl navržen, aby pozoroval miliardy galaxií. Jeho kamera pro viditelné světlo je dostatečně citlivá na to, aby rozlišila jednotlivé hvězdy ve velmi silně zaplněné galaktické výduti, aniž by splývaly do sebe. Tato vzácná schopnost je nezbytná pro účel, k němuž chtějí vědci tento snímek využít: ke studiu planet obíhajících kolem jiných hvězd pomocí speciální techniky zvané mikročočkování (microlensing). Ale než se do něj ponoříme, musíme se nejprve podrobněji podívat na tento samotný úchvatný snímek.

Supermasivní černá díra unikající ze své galaxie.

JWST pomohl potvrdit první uprchlou supermasivní černou díru

Co by mohlo dostat supermasivní černou díru (zkráceně SMBH z anglického supermassive black hole) z její domovské galaxie? Tyto objekty mohou mít hmotnost milionů, či dokonce miliard Sluncí. Co je dost silné na to, aby to přesunulo jednoho z těchto gigantů? Odpověď zřejmě leží ve srážkách galaxií. Astronomové tvrdí, že mají k dispozici první potvrzený případ unikající SMBH. Nachází se v galaxii Kosmická sova, což je ve skutečnosti dvojice prstencových galaxií vzdálených přibližně 8,8 miliardy světlených let. Tyto prstence vypadají jako soví oči a postupně se k sobě přibližují a splývají. Astronomové pozorující Kosmickou sovu objevili dlouhý lineární útvar a spekulovali, zda by nemohlo jít o ohon, který po sobě zanechala první potvrzená SMBH. Nyní to nový výzkum potvrdil.

Nové plány NASA: lunární základna, komerční stanice i jaderný tahač k Marsu

V rámci akce pojmenované Ignition (zážeh) NASA v úterý 24. března oznámila sérii transformativních iniciativ, které jsou navrženy tak, aby dosáhly cílů stanovených v tzv. National Space Policy od Donalda Trumpa a posunuly vpřed americké vedení v kosmonautice. Tyto aktivity odrážejí naléhavost současné situace, ale také obrovské příležitosti, které před námi leží v oblasti vědy a objevů, které mohou změnit svět.

Hubbleův teleskop a Euclid společně pozorovaly mlhovinu Kočičí oko

Nový snímek z americko-evropského Hubbleova teleskopu zachycuje jeden z vizuálně nejpůsobivějších pozůstatků umírající hvězdy, mlhovinu Kočičí oko, známou též jako NGC 6543. Tato mimořádná planetární mlhovina se nachází v souhvězdí Draka a už desítky let fascinuje astronomy svou vícevrstvou a jemnou strukturou. Pozorování evropské observatoře Gaia určilo, že se mlhovina nachází 4400 světlených let od nás. Planetární mlhoviny dostaly své označení díky svému kulovému tvaru, takže při pohledu přes první teleskopy připomínaly planety. Ve skutečnosti se jedná o rozpínající se plyn odhozený hvězdami v jejich závěrečných fázích existence. Právě v mlhovině Kočičí oko byla tato skutečnost poprvé objevena v roce 1864 – zkoumání spektra jejího světla odhalilo emisi jednotlivých molekul, která je charakteristická pro plyn a odlišuje planetární mlhoviny od hvězd a galaxií.

Webbův teleskop si prohlédl Hubbleovo ultrahluboké pole

Teleskop Jamese Webba od americké, evropské a kanadské kosmické agentury nám přinesl nový pohled na jednu z nejikoničtějších oblastí hvězdného nebe – Hubbleovo ultrahluboké pole nasnímaly hned dva instrumenty na palubě JWST. Výsledkem je detailní pohled, který odhaluje tisíce vzdálených galaxií, z nichž některé se datují až do nejranějších období kosmické historie. Níže přiložené pole bývá označováno jako MIDIS (MIRI Deep Imaging Survey) a bylo pozorováno po dobu téměř 100 hodin přístrojem MIDI, který je citlivý na střední infračervené záření. Šlo o vůbec nejdelší dosavadní Webbovo pozorování mimo naši galaxii přes jeden filtr. Výsledkem je jeden z nejhlubších pohledů do kosmu, jaké jsme kdy získali. Po zkombinování dat s údaji z přístroje NIRCam mohou astronomové studovat, jak se galaxie formovaly a vyvíjely po miliardy let.

Červení trpaslíci a kosmický výzkum

V kosmu známe celou řadu různých typů hvězd. Dnes už víme, že Slunce není typickou hvězdou, ale právě naopak je docela netradičním zástupcem hvězd hlavní posloupnosti, což bychom mohli označit jako hvězdnou dospělost či produktivní věk. Ani hmotnější a svítivější hvězdy jako je Sirius, Vega nebo Eta Carinae nejsou zdaleka běžnými zástupci hvězd. Naopak, zdaleka nejvíce rozšířenými hvězdami ve vesmíru jsou objekty, kterým říkáme červení trpaslíci. Zde musím upozornit, že mluvíme skutečně o hvězdách, nikoliv o ničem z legendárního britského sitcomu. Červení trpaslíci jsou malé a relativně chladné hvězdy, které jsou i dost nenápadné, neboť disponují jen velmi malým zářivým výkonem. Zato jich je však až 70 % ze všech hvězd hlavní posloupnosti, na které se navíc udrží mimořádně dlouho, až tisíce miliard let. Červení trpaslíci jsou všude kolem nás a obíhá kolem nich i řada zajímavých a potenciálně obyvatelných planet, proto je dobré si o nich povědět více.

Hubble – 35 let v kosmické prostoru, 35 důležitých fotografií

Už podle názvu dnešního článku jste pravděpodobně poznali, že se dnes budeme bavit o Hubbleově kosmickém dalekohledu, který byl právě na den přesně před 35 roky vypuštěn z paluby raketoplánu při misi STS-31. Ovšem spíše, než o samotném teleskopu si řekneme něco o zajímavých fotografiích, které pořídil. Když mě totiž Dušan Majer oslovil, zda bych napsal tento článek, uvědomil jsem si, že jediný způsob, jak to udělat v takto krátkém čase je nepouštět se do historie či technických popisů, ale představit si právě některé zajímavé fotografie teleskopem pořízené.

Umístění gyroskopů (gyros) a dalších systémů v útrobách HST.

Hubble přešel na sběr vědeckých dat v novém režimu

Agentura NASA oznámila úspěšný přechod Hubbleova teleskopu na alternativní provozní režim, který využívá pouze jeden gyroskop. Od 14. června se tak teleskop vrátil ke každodenní vědecké službě. Jak samotný dalekohled, tak i jeho vědecké přístroje, jsou ve stabilním stavu a fungují normálně. Legendární teleskop vstoupil 24. května do tzv. bezpečného režimu kvůli přetrvávajícím problémům s jedním z jeho gyroskopů, které měří rychlost úhlového pohybu teleskopu a jsou součástí systému, který určuje a řídí směr, kam dalekohled míří. Gyroskop v průběhu posledních šesti měsíců stále častěji poskytoval chybné údaje, což opakovaně přerušilo vědecký provoz. Na základě toho se pozemní tým rozhodl přejít z režimu využívajícího tři gyroskopy na režim s gyroskopem jediným, což má umožnit konzistentní vědecká pozorování a zároveň zachování jednoho gyroskopu pro budoucí využití. Agentura tuto změnu oznámila 4. června na telekonferenci.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.