křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Australský startup MP Space získal v rámci počátečního investičního kola (seed funding) 16 milionů dolarů na rozšíření výroby standardizovaných systémů pro napájení družic a ukládání energie. Společnost, kterou založili dva bývalí inženýři Tesly, to oznámila 26. října.
Společnost Cowboy Space zveřejnila podrobnosti o nosné raketě Big Iron, kterou vyvíjí pro vynášení plánované konstelace orbitálních datových center na oběžnou dráhu Země.
Americká Federální komise pro komunikace (FCC) schválila plán společnosti Amazon na převzetí amerického družicového operátora Globalstar za přibližně 11,5 miliardy dolarů. Tím Amazon překonal důležitou regulační překážku, která mu umožní urychlit vstup na trh s přímým družicovým připojením koncových zařízení (D2D – Direct-to-Device).
Americké ministerstvo obrany podmíněně přislíbilo financování ve výši 150 milionů dolarů začínajícímu výrobci raket Stoke Space na výstavbu druhé odpalovací rampy na kosmodromu Cape Canaveral na Floridě.
Americké letectvo vyzvedlo experimentální vojenské nákladní kontejnery, které se dostaly do vesmíru na palubě kapsle Starfall společnosti SpaceX. Tím byl dokončen test zaměřený na ověření, zda by bylo možné využívat komerční kosmická zařízení k rychlé přepravě zásob vojenským jednotkám kdekoli na světě.
Americká Agentura pro obranné zpravodajství (DIA) v novém hodnocení zveřejněném 26. října uvedla, že Čína by mohla do konce tohoto desetiletí disponovat vesmírnými zbraněmi se směrovanou energií, zatímco Rusko vyvíjí stále rozsáhlejší arzenál zbraní schopných útočit na družice na oběžné dráze Země.
Čína v pátek uskutečnila dva starty raket. Při prvním vyslala na oběžnou dráhu novou průzkumnou družici Yaogan-50 na retrográdní dráhu. Následně vypustila dvě trojice družic řady Yaogan.
Americké Vesmírné síly přesunuly družici nové generace určenou k varování před raketovými útoky a sestavu užitečného nákladu spojenou s experimentální misí pro sledování prostoru mezi Zemí a Měsícem z rakety Vulcan společnosti United Launch Alliance na raketu Falcon Heavy společnosti SpaceX. Tento krok je součástí širší reorganizace vojenských startů, kterou si vyžádala zpoždění ve vývoji a nasazení rakety Vulcan.
Evropská kosmická agentura (ESA) potvrdila, že při nedávném testu shozem přišla o zkušební prototyp svého kosmického letounu Space Rider, zároveň však uvedla, že tato nehoda by neměla jeho vývoj výrazně zpozdit.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Vesmír zkoumáme stále dokonalejšími přístroji. Vesmírný dalekohled Jamese Webba nám umožňuje nahlížet do dávné historie kosmu, zatímco nové generace astronomických observatoří slibují otevřít další okna do jeho tajemství. Za každým podobným přístrojem se však skrývá nejen fascinující vědecký cíl, ale také složitá fyzika, náročný technologický vývoj a práce lidí, jejichž jména se do titulků zpráv často nedostanou. Astronomie se mění, věda se posouvá, ale otázek stále přibývá. Jaké možnosti nám v tomto směru nabízejí současné vesmírné teleskopy? Kam se bude ubírat astronomický výzkum v následujících letech a jakou roli v něm mohou sehrát nové technologie? O tom všem, ale také o fyzice, vývoji vědeckých přístrojů a vlastních představách o budoucnosti výzkumu vesmíru jsem si povídal s Vítězslavem Škorpíkem, fyzikem působícím ve švýcarské technologické společnosti Evatec AG, a protože se známe, zvolil jsem méně formální styl a v rozhovoru si tykáme, tak snad mi bude odpuštěno.
Hubbleův kosmický dalekohled vypuštěný v roce 1990 raketoplánem Discovery dokončil nedávno 200 000 oběhů kolem Země. Překonal přitom vzdálenost přes 8 miliard kilometrů.
Nejprestižnější fyzikální cenou je samozřejmě ta Nobelova. Přestože to paradoxně není cena s nejvyšší finanční prémií pro držitele, tu získá laureát nejvyšší i Průlomové ceny, prestiž Nobelovy ceny lze dosáhnout jen velmi těžko. Nevýhodou Nobelovy ceny pro astronomy je však to, že se o ni dělí se všemi ostatními fyzikálními obory, a tak získají astronomové Nobelovu cenu jen jednou za pár let, a to jen za ty skutečně nejdůležitější objevy. Ale netřeba smutnit. Astronomové mají i celou řadu dalších ocenění, které mohou získat. Dosti důležitá je zejména Wolfova cena za fyziku, druhé nejprestižnější fyzikální ocenění, jehož zisk často vede i k Nobelově ceně. Ale i o tu se musí astronomové dělit s ostatními obory. To však neplatí pro další dvě významná ocenění – Gruberovu cenu a Kavliho cenu. Obě se udělují ve třech kategoriích, Kavliho cena se uděluje za nanovědy, neurovědy a také za astrofyziku. Gruberova cena potom za neurovědy, genetiku a kosmologii. Takže astrofyzikové a kosmologové mají svou prestižní cenu. A jelikož se právě nedávno objevily výsledky jak Gruberovy ceny za kosmologii, tak Kavliho ceny
Trvalo to, ale dočkali jste se, máme tu další díl otázek a odpovědí z kosmologie. Dnes byly otázky trochu náročnější, takže je i docela dlouhý. Nebudeme se tedy zdržovat a pojďme rovnou na to. 29. Dnes víme, že vesmír vznikl před 13,8 miliardami let při tzv. Velkém třesku. Pro to máme spoustu důkazů a je to v podstatě tak jisté, jak jisté to může být. Nic na tom nemění ani některá nová pozorování, například ta z Webbova teleskopu. Je tohle skutečně pravda? Neutvrdil nás JWST v Hubble tension a v tom, že 13,8 by klidně mohlo být 12,6-13,0? V současné kosmologii opravdu existuje problém tzv. Hubbleova napětí. Jde o nesoulad v určení hodnoty Hubbleovy konstanty H0. Nicméně je to malinko složitější než jak si asi tazatel představuje. Než se ovšem pustíme do výkladu toho, jak je to doopravdy, musíme si vyjasnit pár základních věcí. A protože tato odpověď bude opravdu dlouhá, dovolím si ji rozdělit na 3 podkapitoly. Terminologické okénko Belgický fyzik Georges Lemaître a americký astronom Edwin Hubble přišli na to, že se od
Ne, nebojte se, neotevřeli jste si omylem politický magazín, ani stránku s recenzemi starých knih. I přesto, že název dnešního článku očividně odkazuje na knihu prezidenta Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“, politice se dnes budeme snažit vyhýbat, byť úplně zcela to nepůjde, jak uvidíte za chvíli. Hlavní roli ale bude hrát něco jiného. Je ovšem otázka, zda se budu věnovat primárně vědě, jako to dělám obvykle. V určitém smyslu ano, ale ne tak docela. Jelikož nás trápí letní vedra a z mé delší nečinnosti lze snadno poznat, že se mi nepíše v posledních měsících úplně lehce, rozhodl jsem se dnes zařadit zcela odlehčené téma – omyly týkající se kosmonautiky, ale i dalších oborů lidské činnosti. Nebudu se ovšem strefovat do kolegů z redakce, do slavných vědců či inženýrů, ale převážně jen sám do sebe. Dneska vám totiž představím své vlastní omyly. Nicméně nepůjde o omyly závažné společensky, vědecky, ani jinak. Tento článek si klade za cíl zejména pobavit. A budu rád, když třeba přidáte i své vlastní omyly podobného typu.
Nedílnou součástí kosmonautiky jsou finance. Vesmírný program je totiž skutečně drahý a laickou veřejnost vždy zaujmou vysoké částky a často se ptají, co za tyto investované peníze reálně lidstvo má? Jde o jednu z nejčastějších otázek, které lidé ve spojitosti s kosmonautikou pokládají a není na ni snadné odpovědět, protože ne všechno se dá ihned převádět na hmotný užitek. Přesto lze říci, že právě díky investicím do kosmického výzkumu dnes využíváme technologie, které považujeme za samozřejmost. Od satelitní navigace a meteorologických předpovědí až po pokročilé materiály, lékařské přístroje či moderní elektroniku. Vedle toho však kosmonautika přináší i něco, co se vyčísluje mnohem obtížněji – nové poznání. Díky sondám a teleskopům lépe chápeme naši planetu, Sluneční soustavu i samotný vesmír. A historie opakovaně ukazuje, že právě základní výzkum, který se může na první pohled zdát nepraktický, bývá zdrojem budoucích technologických revolucí. Jaké částky si tyto ambiciózní programy vyžádaly a co za ně lidstvo získalo? Pojďme se na ně podívat.
Na jediný den evropský detektiv zaměřený na temné složky vesmíru, kosmický teleskop Euclid, zaměřil svůj zrak na něco světlého – extrémně jasnou vnitřní oblast Mléčné dráhy, které se říká galaktická výduť. Tento speciální požadavek vzešel od astronomů, kteří stáli o to, co umí Euclid nejlépe: zachytit obrovské plochy oblohy v jasných detailech. Tento kosmický teleskop byl navržen, aby pozoroval miliardy galaxií. Jeho kamera pro viditelné světlo je dostatečně citlivá na to, aby rozlišila jednotlivé hvězdy ve velmi silně zaplněné galaktické výduti, aniž by splývaly do sebe. Tato vzácná schopnost je nezbytná pro účel, k němuž chtějí vědci tento snímek využít: ke studiu planet obíhajících kolem jiných hvězd pomocí speciální techniky zvané mikročočkování (microlensing). Ale než se do něj ponoříme, musíme se nejprve podrobněji podívat na tento samotný úchvatný snímek.
Co by mohlo dostat supermasivní černou díru (zkráceně SMBH z anglického supermassive black hole) z její domovské galaxie? Tyto objekty mohou mít hmotnost milionů, či dokonce miliard Sluncí. Co je dost silné na to, aby to přesunulo jednoho z těchto gigantů? Odpověď zřejmě leží ve srážkách galaxií. Astronomové tvrdí, že mají k dispozici první potvrzený případ unikající SMBH. Nachází se v galaxii Kosmická sova, což je ve skutečnosti dvojice prstencových galaxií vzdálených přibližně 8,8 miliardy světlených let. Tyto prstence vypadají jako soví oči a postupně se k sobě přibližují a splývají. Astronomové pozorující Kosmickou sovu objevili dlouhý lineární útvar a spekulovali, zda by nemohlo jít o ohon, který po sobě zanechala první potvrzená SMBH. Nyní to nový výzkum potvrdil.
V rámci akce pojmenované Ignition (zážeh) NASA v úterý 24. března oznámila sérii transformativních iniciativ, které jsou navrženy tak, aby dosáhly cílů stanovených v tzv. National Space Policy od Donalda Trumpa a posunuly vpřed americké vedení v kosmonautice. Tyto aktivity odrážejí naléhavost současné situace, ale také obrovské příležitosti, které před námi leží v oblasti vědy a objevů, které mohou změnit svět.
Nový snímek z americko-evropského Hubbleova teleskopu zachycuje jeden z vizuálně nejpůsobivějších pozůstatků umírající hvězdy, mlhovinu Kočičí oko, známou též jako NGC 6543. Tato mimořádná planetární mlhovina se nachází v souhvězdí Draka a už desítky let fascinuje astronomy svou vícevrstvou a jemnou strukturou. Pozorování evropské observatoře Gaia určilo, že se mlhovina nachází 4400 světlených let od nás. Planetární mlhoviny dostaly své označení díky svému kulovému tvaru, takže při pohledu přes první teleskopy připomínaly planety. Ve skutečnosti se jedná o rozpínající se plyn odhozený hvězdami v jejich závěrečných fázích existence. Právě v mlhovině Kočičí oko byla tato skutečnost poprvé objevena v roce 1864 – zkoumání spektra jejího světla odhalilo emisi jednotlivých molekul, která je charakteristická pro plyn a odlišuje planetární mlhoviny od hvězd a galaxií.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
