sociální sítě

Přímé přenosy

PSLV-XL (Proba-3)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Shijian-19

Čína testovala malý flexibilní, rozšiřitelný modul na oběžné dráze během nedávné mise Shijian-19. CAST uvedla, že modul je během startu ve složeném stavu a po dosažení oběžné dráhy se nafoukne.

Dish Network

Společnost DirecTV upouští od plánů na koupi Dish Network kvůli neúspěšné nabídce na výměnu dluhu. Odprodej Dish DBS by pomohl mateřské společnosti EchoStar zaměřit se na rostoucí podnikání v oblasti družicové a pozemní komunikace.

Cuantianhou

Společnost Space Transportation se sídlem v Pekingu plánuje na druhou polovinu roku 2025 první test svého prototypu znovupoužitelného kosmického letounu Cuantianhou. Společnost vystavila model Cuantianhou na výstavě Space Tech Expo Europe v Brémách.

Americké vesmírné síly

Americké vesmírné síly se připravují na zpoždění vynášení klíčových nákladů národní bezpečnosti na palubě rakety Vulcan od společnosti ULA. Uvedl to generálporučík Philip Garrant, šéf Velitelství vesmírných systémů vesmírných sil.

Lunar Outpos

Společnost Lunar Outpos oznámila 21. listopadu, že podepsala dohodu se SpaceX o použití kosmické lodi Starship pro přepravu lunárního roveru Lunar Outpost Eagle na Měsíc. Společnosti nezveřejnily harmonogram spuštění ani další podmínky obchodu.

JAXA a ESA

Agentury JAXA a ESA 20. listopadu v Tsukubě v Japonsku vydaly společné prohlášení, ve kterém načrtli novou spolupráci v oblastech planetární obrany, pozorování Země, aktivity po ISS na nízké oběžné dráze Země, vesmírná věda a průzkum Marsu.

SEOPS

Společnost SEOPS na Space Tech Expo Europe 19. listopadu oznámila, že podepsala smlouvu se společností SpaceX na vynesení mise plánované na konec roku 2028 z Floridy. Do roku 2028 také získává kapacitu pro blíže nespecifikované další starty SpaceX.

Latitude

Francouzský startup Latitude podepsal víceletou smlouvu se společností Atmos Space Cargo, společností vyvíjející komerční návratová zařízení. Atmos koupí minimálně pět startů rakety Zephyr ročně, a to v letech 2028 až 2032.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: historie
Orbitální komplex Mir

Svět nad planetou (1. díl)

Po prvních krůčcích lidí do vesmíru na začátku šedesátých let minulého století, během nichž kosmonauti a astronauti dokázali, že lidský organismus dokáže fungovat v podmínkách mikrogravitace alespoň po omezenou dobu, bylo pouze otázkou času, kdy budou na oběžnou dráhu vypuštěna zařízení, na jejichž palubách se člověk stane alespoň zčásti druhem „homo cosmicus“. Zrodily se první orbitální stanice. Z dnešní perspektivy se může zdát úsměvným nadšení nad několika týdny strávenými ve vesmíru, nicméně pro tehdejší laickou i odbornou veřejnost byla doba prvních stanic neustálým posouváním hranic při současném očekávání bariéry, skrze kterou už lidské tělo nebude schopno proniknout. Ve stejné době probíhal závod obou kosmických velmocí v několika rovinách jak v civilní, tak ve vojenské odnoži kosmonautiky. O to větší naději pak přineslo tání bariér v první polovině sedmdesátých let, jež vyvrcholilo společným letem sovětského Sojuzu a amerického Apolla. Naděje na postupné sbližování obou rivalů však vzaly záhy zasvé a brzy byly vzájemné vztahy opět na bodu mrazu. Když se v roce 1986 vydal za hranice atmosféry první modul sovětské stanice nové

Administrátoři NASA – 4. díl

Další desetiletí NASA (období mezi roky 1981 a 1992) bylo ve znamení vlády pěti mužů – konkrétně tří administrátorů – v pořadí 6., 7. a 8. a dvou zastupujících administrátorů. Byli to: administrátoři – James M. Beggs, James C. Fletcher (již ve svém druhém termínu) a Richard H. Truly. Zastupujícími administrátory byli pánové William R. Graham, Dale D. Myers (a Richard H. Truly).

Administrátoři NASA – 3. díl

V minulém díle jsme se věnovali dvěma administrátorům NASA (v pořadí druhému a třetímu – Jamesi Edwinu Webbovi a Thomasi Ottenu Painovi) a něco málo bylo napsáno i o dvou jejich zástupcích (Hughu Latimeru Drydenovi a Robertu Channingu Seamansovi Jr.). Zmíněno bylo i několik z pracovníků NASA – jejich výběr vyplynul z textu). V tomto díle se budeme věnovat čtvrtému a pátému administrátorovi Jamesi Chipmanu Fletcherovi a Robertu Alanu Froschovi, jejich zástupcům a zastupujícím administrátorům (Georgi Michaelu Lowovi a Alanu Mathiesonu Lovelaceovi). Třetí díl pokrývá období od září 1970 do června 1981, desetiletí, ve kterém kulminoval a končil program Apollo a došlo k útlumu aktivit NASA na Měsíci. Pro toto desetiletí je typický multitasking – pilotované lety pokračovaly na oběžnou dráhu Země, astronauté pracovali na orbitální stanici Skylab, proběhla spolupráce se sověty v programu Apollo-Sojuz. Byly vyslány sondy k cílům ve Sluneční soustavě i dva Voyagery na cestu mimo ni. Byla připravována a začala éra raketoplánů.

Administrátoři NASA – 2. díl

V minulém díle jsme si řekli něco málo o stvoření NASA a o lidech v jejím vedení. Seznámili jsme se se jmény prvních pěti administrátorů: Thomas Keith Glennan, James Edwin Webb, Thomas Otten Paine, James Chipman Fletcher a Robert Alan Frosch. O prvním z nich, T. K. Glennanovi jsme si řekli něco bližšího. Je třeba si uvědomit, že zejména pozice administrátora je vysoce politická a není výjimkou, že po ukončení volebního období jednoho prezidenta, končí i administrátor NASA. U jeho zástupce tomu tak naopak většinou nebývá a ten potom jako zastupující administrátor řídí NASA po přechodné období, které v historii trvalo 24 – 458 dní.

Administrátoři NASA – 1. díl

Administrátoři NASA jsou pro fandy kosmonautiky většinou nezajímaví lidé v pozadí (popředí). Ve skutečnosti měli a mají zásadní vliv na to, jak NASA funguje (i když byla i poměrně dlouhá období, kdy NASA existovala bez nich). Tento, a následujících několik dílů, budou věnovány osobnostem, které postupně stály v čele největší kosmické agentury světa, kterým se ne vše povedlo podle našich přání, ale kteří slavili v čele NASA řadu úspěchů.

thumbnail

61 let vývoje rakety Atlas

Raketa Atlas V je dnes jedním z nejpoužívanějších a nejspolehlivějších kosmických nosičů. Její úspěch je založen na vývoji dlouhém více než 60 let. Současná verze Atlasu je tedy poslední v dlouhé řadě vývojových variant sahajících do samotných počátků kosmické éry. Dnešního dne, přesně před 61 lety se uskutečnil historicky první start Atlasu. Ačkoliv skončil neúspěchem a raketu ještě čekalo mnoho dalších explozí, Atlas si postupem času získal důvěru a svou pevnou pozici v těžké konkurenci orbitálních nosičů. V dnešním článku Vám nabídneme video s českými titulky, které velice podrobně popíše konstrukci i vývoj rakety Atlas od jejího úplného počátku až do dnešních dní včetně výhledu do blízké budoucnosti.

Pohled z pilotního křesla Gemini

Gemini – Kosmonautická maturita (19. díl)

Program Gemini bývá většinou vnímán pouze jako přechodná fáze mezi prostou kabinou Mercury a mnohem pokročilejším Apollem. Jak se nakonec ukázalo, program Gemini byl něčím mnohem důležitějším. Právě během něj jsme se naučili důležité dovednosti, které využíváme dosud. Nicméně program měl původně mnohem větší potenciál a jeho tvůrci se snažili, aby nezůstal pouze oním mezičlánkem. V průběhu šedesátých let minulého století se na téma Gemini objevilo poměrně hodně variací, přičemž některé se dostaly pouze do stádia úvah, jiné dospěly do fáze vypracovávání studií a návrhů, u dalších se dostalo i na makety a v jednom případě proběhl dokonce zkušební suborbitální let. Přestože plánů bylo mnoho, žádný z nich nakonec bohužel nevyústil v plnohodnotný program a Gemini se tak zapsala do historie kosmonautiky hlavně svými deseti pilotovanými misemi v letech 1965-66. Avšak pohled na možnosti, které program skýtal, není zcela od věci a ukazuje velmi zajímavé alternativy, jež mohly nasměrovat kosmonautiku trochu jiným směrem, než tomu nakonec bylo. Zatímco v minulém díle seriálu jsme se věnovali možné roli Gemini coby dopravního prostředku k Měsíci a na jeho

Měsíc - objekt snílků mnoha generací

Gemini – Kosmonautická maturita (18. díl)

Měsíc byl odedávna objektem zájmu mnoha fantastů, snílků, ale i vědců a badatelů. Úsvit kosmického věku v polovině dvacátého století s sebou přinesl možnost prozkoumat našeho souputníka takříkajíc z první ruky. Jakýmsi svatým grálem se pak měl stát pilotovaný oblet Měsíce a přistání člověka na jeho povrchu. První nástiny lunárních výprav se v rámci NASA objevily na konci roku 1958. Už tehdy panovaly obavy, zda Sovětský svaz nemá podobné cíle. Jak se vyjádřil jeden z pracovníků Army Ballistic Missile Agency (ABMA – pozdější Marshallovo středisko), „doufejme, že nás na Měsíci nebudou čekat ruští celníci.“ O rok později se cirkumlunární mise a následné přistání člověka na měsíčním povrchu objevily ve výčtu možných priorit jako součást studie Komise pro astronautiku a výzkum vesmíru v rámci Kongresu. Posléze se tyto cíle objevily i ve zprávě Goettovy komise, o níž byla řeč na začátku seriálu. Zpočátku někteří zúčastnění zastávali názor, že minimálně oblet Měsíce bude možné dosáhnout s upravenou dvoumístnou kabinou Mercury Mark II. Přestože se v polovině roku 1960 začalo pracovat na programu, který posléze dostal název Apollo, ještě

Pohled z Gemini XII během druhé SEVA

Gemini – Kosmonautická maturita (17. díl)

Desátá pilotovaná mise Gemini byla v několika ohledech tak trochu zvláštní. Především pro ni ještě pár měsíců před startem nebyl připraven ani rámcový letový plán. Ještě na počátku roku 1966 se uvažovalo o společném letu poslední Gemini s prvním Apollem. Nebylo zcela vyloučeno dokonce ani spojení obou lodí, nicméně v průběhu jara tato idea pomalu vyšuměla, především kvůli zpoždění během vývoje a výroby Apolla. Jediným pevným bodem mise Gemini XII tak měla být zkouška manévrovací jednotky AMU, kterou se nepodařilo prověřit Genu Cernanovi při misi GTA-9. Jinak měl být poslední let věnován něčemu, co se dá nazvat jako dočišťování – cokoli zásadního se nezdařilo při předchozích misích, to měla do vínku dostat posádka Gemini XII. Po počátečních nejasnostech začal letový plán nabírat reálnou podobu až na začátku léta. Oproti předchozím čtyřem misím, jež standardně trvaly přibližně tři dny, byl let GTA-12 plánován na čtyři dny. Na program se dostalo další rendez vous s Agenou na druhém obletu (posléze byl typ rendez vous změněn na setkání na

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.