Štítek ‘ESA’

LISA Pathfinder dorazila na své pracoviště

Šest týdnů po startu dorazila LISA Pathfinder konečně do svojí destinace, kde bude demonstrovat technologie pro hledání gravitačních vln. Ta se nachází okolo libračního centra L1 soustavy Země a Slunce, které bude sonda obíhat. Sonda byla vynesena na parkovací nízkou oběžnou dráhu Evropskou lehkou raketou Vega. O zbytek práce se postarala pohonná jednotka, spalující nesymetrický dimetylhydrazin a dimer oxidu dusičitého. Ta provedla 6 zážehů, během kterých postupně zvyšovala nejvyšší bod oběžné dráhy. Poslední zážeh poslal sondu až k libračnímu centru L1. Původně bylo v plánu provést ještě další dva zážehy pro navedení sondy na její konečnou orbitu, ale první zážeh byl natolik přesný, že už druhý nebyl potřeba.

Kosmická procházka dvou Timů

Pokud pominu nejmladší generaci, tak asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že asi každý někdy viděl americký seriál Kutil Tim. Asi není potřeba připomínat, že technické zlepšováky hlavního hrdiny se jen málokdy daly označit za úspěšné. A vida – náhoda tomu chtěla, že se jmenovci seriálové postavy sešli na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a 15. ledna je čeká společný výstup do otevřeného prostoru. Všichni ale očekávají, že jejich práce bude o poznání spolehlivější, než na co jsme od „Tima“ zvyklí z televizního seriálu.

Envisat bude zřejmě stažen z oběžné dráhy

Evropská družice Envisat sice už od roku 2012 nefunguje, ale data, která naměřila za posledních deset let pomohou vědcům na celém světě.

Včera jsme se v našem krátkém článku věnovali odstranění modelu družice Envisat v životní velikosti u evropského technologického střediska ESTEC a slíbili jsme Vám, že se již brzy podíváme na osud skutečného Envisatu. Nyní tato chvíle přichází – Envisat je zhruba 8 tun vážící satelit, který je dodnes největší evropskou družicí určenou k monitorování Země. Po vypuštění v roce 2002 fungoval 10 let, načež se v roce 2012 odmlčel a přestal fungovat – kolem Země obíhá ve výšce 800 kilometrů, takže by trvalo desítky, možná i stovky let, než by shořel v atmosféře.

Nemůžete zkoumat Europu bez Evropanů

Název dnešního článku jsme si vypůjčil z rozhovoru, který vedl portál spaceflightnow.com s vědeckým ředitelem ESA Alvaro Gimenézem, do jehož pravomocí spadá nepilotovaný průzkum Sluneční soustavy. Jeho výrok je samozřejmě myšlený v nadsázce a s humorem, přesto je z něj cítit, že Evropská kosmická agentura opravdu stojí o to, aby se mohla podílet na zatím nepojmenované americké misi (zatím s pracovním názvem Europa Clipper nebo Europa Multiple-Flyby Mission), která se na cestu nevydá dříve, než v roce 2022. Už v dubnu loňského roku jsme psali o tom, že ESA bez váhání přistoupila na neoficiální nabídku NASA spolupodílet se na přípravě mise k jupiterovu ledovému měsíci Europa. Realizace ale bude velmi složitá – paradoxně proto, že jde o velmi prestižní misi.

Sbohem, Envisate!

Největší evropský satelit určený k monitorování počasí na planetě Zemi, to byl Envisat vypuštěný v roce 2002. Družice sloužila až do roku 2012, kdy se odmlčela a až za několik let na její práci navázaly satelity Sentinel. Proč se ale v nadpisu článku loučíme s družicí až nyní? Abychom si rozuměli, neloučíme se s družicí samotnou, ale s jejím modelem v životní velikosti. V roce 1999 byl poblíž výstavy SpaceExpo v těsném sousedství Technologického střediska Evropské kosmické agentury – ESTECu postaven model satelitu Envisat z kovu a plastu v životní velikosti.

Nové fotky komety od Rosetty

Podle původních plánů měla veleúspěšná mise sondy Rosetta skončit s rokem 2015. Jenže to by byla veliká škoda. Jak ukazují fotky, které na Zemi dorazily v posledních dnech, kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko totiž dokáže neustále překvapovat. Hra světla a stínu dosahuje na mimořádně nepravidelném tvaru jádra nepředstavitelné rozmanitosti, ze které přechází oči. V dnešním krátkém článku Vás seznámíme se třemi snímky, které nám Rosetta poslala v období přelomu let 2015 a 2016.

ExoMars 2016 je na Bajkonuru

Start rakety Proton s evropskou sondou Trace Gas Orbiter k Marsu je naplánován na polovinu března. Technici ve firmě Thales Alenia Space již dokončili všechny přípravy a sonda uložená do speciálního přepravního kontejneru. Konvoj sestávající ze dvou částí, které zamíří k Marsu a dalšího vybavení, se vydal 17. prosince z Cannes, kde sonda vznikala, do italského Turína. Tady už čekalo obří dopravní letadlo Antonov-124, které natřikrát (18., 20. a 22. prosince) přepravilo náklad na kazašský kosmodrom Bajkonur.

Pošlete kosmické přání k Novému roku

Chtěli byste svým přátelům, rodině, známým, či kolegům poslat originální přání k Silvestru a Novému roku? Pak se Vám možná bude hodit povedená aplikace od Evropské kosmické agentury, která na subdoméně greetings.esa.int umožňuje vytvořit si takovou pohlednici přesně podle Vašeho gusta. Na výběr máte z celkem 15 motivů, které se týkají kosmonautiky, nebo astronomie a s aplikací se pracuje velmi intuitivně. Přesto jsme pro všechny zájemce připravili tento článek, který postupně zmapuje všechny kroky, které potřebujete k poslání Vašeho přání.

Na co se těšit v dalších letech?

Denně na nás útočí mnoho informací a proto člověk velmi snadno ztratí přehled. Napadlo nás tedy, že bychom pro naše čtenáře mohli připravit tento trochu netradiční článek. Řekli jsme si, že se podíváme na nejbližších 5 let – od roku 2016, do roku 2020 – a v každém zkusíme najít pět zajímavých momentů, které jsou na tento rok plánovány. Je jasné, že kosmonautiku potkávají odklady a komplikace, ale přesto jsme si řekli, že by tento rekapitulační článek mohl mít u čtenářů úspěch. Aby byl přehled pokud možno konzistentní, rozhodli jsme se, že v něm budou v maximální možné míře zastoupeny události nepilotované kosmonautiky – ať už jde o starty, nebo o termíny, kdy má nějaká sonda začít pracovat u svého cíle.

Švédové možná vyrobí na Marsu první vodu

Když se zmíní čtyřpísmenná zkratka ISRU, měli okamžitě zbystřit všichni fanoušci nových, pokročilých technologií. Tato zkratka pochází z anglického výrazu in-situ resource utilization, což můžeme do češtiny přeložit jako využívání místních zdrojů. Asi není potřeba nějak výraznější zdůrazňovat význam těchto technologií. pokud by lidstvo dokázalo využívat místních zdrojů – ať už se bavíme o Marsu, Měsíci, či asteroidech – nebylo by v první řadě potřeba vozit tolik zdrojů ze Země. V řadě druhé by se pak díky těmto technologiím mohla rozjet mimozemská těžba těchto surovin.