sociální sítě

Přímé přenosy

Vega-C (Sentinel-1C)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

BentoBox

Společnosti Atmos Space Cargo a Space Cargo Unlimited oznámily 3. prosince, že budou spolupracovat na sérii sedmi misí zařízení BentoBox, které ponese mikrogravitační náklad na oběžné dráze a poté jej vrátí na Zemi.

CZ-3B

Z kosmodromu Si-čchang odstartovala raketa CZ-3B ve verzi s vylepšeným prvním stupněm a pomocnými urychlovacími motory. Na oběžnou dráhu dopravila vojenskou družici TJS 13. Družice bude sloužit k telekomunikaci a také ke sběru zpravodajských informací.

CZ-12

Čína vypustila z kosmodromu Wen-čchang raketu CZ-12. Jednalo se o její premiérový start. Na nízkou oběžnou dráhu byly dopraveny testovací komunikační družice.

Andrius Kubilius

Andrius Kubilius, nový komisař Evropské unie odpovědný za vesmír, uvedl, že se zaměří na zlepšení evropské konkurenceschopnosti a bezpečnosti ve vesmíru, včetně schválení dlouho odkládaného vesmírného zákona.

OpenCosmos

Agentura ESA a společnost OpenCosmos formálně podepsali smlouvu na vývoj mise NanoMagSat během ESA Earth Observation Commercialization Forum. Smlouva v hodnotě 34,6 milionů eur pokrývá vývoj, vypuštění a uvedení družic do provozu.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: astrofyzika
Umělecká představa exoplanety podobné Zemi.

Počet potvrzených planet překročil 6000!

Astrofyziky potěšila zpráva z 14. června, že počet potvrzených extrasolárních planet překročil 6 000. Není přitom tak dávno doba, kdy si mnozí mysleli, že žádnou planetu mimo Sluneční soustavu nikdy znát nebudeme. Potom šly ovšem věci ráz na ráz, v 90. letech došlo k objevu prvních exoplanet a později začal jejich počet rychle narůstat. Můžete samozřejmě argumentovat, že překročení 6000 není nic zas tak výjimečného. A částečně byste měli pravdu, vždyť kdybychom neměli soustavu desítkovou, ale třeba dvojkovou, šedesátkovou či hexadecimální (šestnáctkovou), slavili bychom jako kulaté úplně jiné hodnoty. Přesto se pokusím dnes ukázat, že určitý význam dosažení této hodnoty skutečně má.

Umělecká představa odrazu světla od primárního a sekundárního zrcadla.

S Webbem za hlubokým nebem – 11. díl

Pokud jste v poslední době sledovali vývoj kolem Vesmírného teleskopu Jamese Webba, mohli jste si všimnout, že zajímavých výsledků byla celá řada. A protože už uplynula dostatečně dlouhá doba od našeho posledního setkání nad tímto tématem, je na čase se znovu podívat na výsledky tohoto úžasného kosmického přístroje. Čeká nás cesta z nejvzdálenějších končin vesmíru, až po relativně blízké okolí naší Sluneční soustavy. Aby se však článek udržel v aspoň trochu rozumném rozsahu, musel jsem chtě nechtě, dva původně zamýšlené body vynechat. Pokud patříte mezi jejich fanoušky a mrzí vás to, že se na ně nedostalo, nezbývá než se omluvit. Někdo jiný by na mém místě patrně vybíral jinak.

Extrasolární planety a kosmický výzkum

V předloňském roce astronomové oznámili, že počet objevených planet mimo Sluneční soustavu přesáhl pět tisíc. Přitom není zase až tak dávno doba, kdy nebyly známy žádné exoplanety. O jiných světech u dalších hvězd, kde možná existuje život, sice přemýšleli filosofové, učenci a vědci dlouhá staletí, nicméně většinu historie byly podobné spekulace spíše okrajovou záležitostí a na jejich autory bylo nahlíženo s krajním podezřením. Teprve v letech 1992 a 1995 učinili odborníci první dva objevy extrasolárních planet. A nešlo o objevy ledajaké. Objevená tělesa v podstatě úplně převrátila naše smýšlení o vzniku a vývoji planetárních soustav. Než se však k těmto pozoruhodným výsledkům dostaneme, řekněme si nejprve něco o době, kdy přítomnost planet u jiných Sluncí nebyla ničím víc než bláznivou ideou několika snílků.

Rychlé rádiové záblesky a kosmický výzkum

Rychlé rádiové záblesky označované mnohdy i v češtině anglickým termínem Fast Radio Bursts (FRB) jsou astronomické úkazy při nichž se uvolní obrovské množství energie v rádiové oblasti spektra, což pak pozorujeme ve formě záblesků rádiového záření. Známe je jen velmi krátce, ani ne dvacet let, avšak dokázali jsme jich detekovat již značné množství. Přestože jsme o rychlých rádiových záblescích zjistili již leccos zajímavého, stále skrývají mnohá tajemství. Dosud totiž nevíme přesně jaké objekty jsou jejich původci a jakými mechanismy vznikají. Jde o jeden ze zásadních nevyřešených problémů dnešní astrofyziky. Na rozdíl od mnoha jiných otázek, u nichž si na odpověď budeme muset počkat ještě desítky let, vysvětlení původu FRB je doslova na spadnutí. Jde totiž o jeden z nejvíce zkoumaných jevů současnosti a zvláště v poslední době jsme získali některé dosti zásadní informace.

Krásný snímek téměř dokonalého Einsteinova prstence v souhvězdí Lva.

Gravitační čočkování a kosmický výzkum

Gravitační čočky mnohdy plní stránky, nejen, vědeckých časopisů, protože dokáží vytvářet mimořádně krásné a pohledné obrazy. Ovšem jejich význam nespočívá jen ve fotografiích, které daňovým poplatníkům dokáží ospravedlnit značné výdaje vložené do astronomických observatoří, ale mají i mimořádný přínos pro astronomii a fyziku. Díky nim dokážeme vidět velmi vzdálené galaxie, či dokonce jednotlivé hvězdy, které bychom jinak vidět nemohli. Dovolují nám třeba také velmi precizně měřit hmotnost čočkujících objektů a zakřivení prostoročasu v jejich okolí, čímž získáme množství detailů o rozložení temné hmoty ve vesmíru. A v neposlední řadě nám jistý typ gravitačních čoček umožňuje hledat vzdálené exoplanety či bludné planety, jež bychom jinak nikdy nemohli vidět. Gravitační čočky jsme zde již v mnoha článcích nakousli, myslím, že tedy nazrál čas se na ně podívat podrobně v samostatném příspěvku.

Když výsledky experimentu BICEP2 nepotvrdily ani sonda Planck, ani rádiová observatoř ALMA (na obrázku), znamenalo to konec všech nadějí pro pozorování reliktních gravitačních vln v roce 2014.

Radioastronomie a kosmický výzkum

Lidé od nepaměti studovali vesmír a objekty v něm obsažené pomocí viditelného světla. V průběhu 19. století se však zjistilo, že viditelné světlo je jen jednou ze součástí elektromagnetického spektra. Jednotlivé dnes známe složky byly objeveny do počátku 20. století. Rádiové záření fyzikové objevili koncem 19. století a jen velmi krátce na to se objevily názory, že by mohly tento typ záření generovat i astronomické objekty. Pravý původ radioastronomie však musíme hledat až ve 30. letech. Od té doby se tento obor stal základním nástrojem astronomů. Proto je myslím zcela na místě dnes pohovořit o radioastronomii poněkud podrobněji. A pokud si myslíte, že tento obor jako jediný nemá zastoupení v kosmickém výzkumu, v tomto textu si ukážeme, že to není tak docela pravda.

Vývoj vesmíru podle WMAP v jednom obrázku. Zcela vlevo je jasně viditelný velký třesk, kousek dále reliktní záření. Přes první hvězdy a galaxie se tak dostáváme až k dnešku, který představuje sonda WMAP. Snímek poměrně hezky ukazuje, že období oddělení reliktního záření od látky je nejstarší doba z níž můžeme získat elektromagnetický signál.

Prvních 380 000 let aneb horkým Velkým třeskem

Velký třesk jako pojem má ve skutečnosti dva různé významy. V běžném jazyce, popřípadě v některých oborech fyziky, jej chápeme jako jeden přesný okamžik, kdy vznikl vesmír a tím i prostor a čas. Všechno dalšího, co se poté v kosmu odehrávalo bylo tedy nějakou dobu po Velkém třesku. V kosmologii ovšem chápeme tento termín dosti odlišně. Míníme jím celou prvotní fázi existence vesmíru a to od jeho samotného vzniku až po dobu, kdy se dnešní reliktní záření oddělilo od látky, tedy do času 380 000 let po počátku. V našem pojetí tedy Velký třesk nebyl jediný kratičký okamžik, ale trval 380 000 roků. Děje, které se v této epoše odehrály byly natolik zásadní, že s trochou nadsázky můžeme říci, že tehdy vesmír zažíval skutečný život, zatímco dnes už je to jen jakési dožívání. Proto se nyní podíváme na události, které se v té době odehrály podíváme detailněji.

S Webbem za hlubokým nebem – 10. díl

Sotva uplynul týden a jsme tu s dalším dílem našeho seriálu. Možná se divíte, že tak brzy, ale vězte, že jsem oba díly připravoval společně. Kromě mnoha jiných zajímavých výsledků Vesmírného dalekohledu Jamese Webba byla totiž nedávno zveřejněna série snímků, které zachycuje blízké spirální galaxie. Jedná se o galaxie všech možných typů, tvarů i velikostí vzdálené od 80 do 20 milionů světelných let. Tyto byly zobrazeny v rámci jediného pozorovacího programu, proto ostatně vědci uveřejnili všechny obrázky najednou. A protože jsou spirální galaxie jedny z nejkrásnějších objektů ve vesmíru, jak ostatně dokazuje i zmíněná galerie, rozhodl jsem se, že se na ně podíváme v tomto speciálním díle našeho seriálu.

Dalekohled Jamese Webba

S Webbem za hlubokým nebem – 9. díl

Vesmírný dalekohled Jamese Webba už je ve službě více než rok a za tu dobu si vybudoval pevnou pozici mezi předními vědeckými observatořemi naší éry. Mnozí lidé už jakoby skoro zapomněli, že tento úžasný přístroj máme k dispozici, tak samozřejmá se už jeho činnost stává. Nikoliv však pro nás, my budeme dále sledovat jeho výsledky, které byly v uplynulém období opravdu mimořádně zajímavé. V dnešním dílu našeho seriálu se proto podíváme na několik z nich. Čeká nás výprava ke slavné blízké hvězdě s protoplanetárním diskem, vydáme se též do sousední galaxie či za zajímavými objekty na rozmezí mezi hvězdami a planetami. Zvláště v dnešním díle ale budeme věnovat docela velkou pozornost i vzdálenému vesmíru. A právě kosmologickými výsledky dnešní článek začneme.

Létající tučňáci, jeden z nejlepších aprílových žertů prvního desetiletí 21.století.

I vědci jsou jen lidé aneb humorné příhody z vědeckého výzkumu souvisejícího s kosmonautikou

Na našem webu vycházejí převážně dosti vážné články, ani aprílové či silvestrovské speciály nebývají zvykem. Řekl jsem si ovšem, že by možná nebylo špatné toto změnit. Na dnešní den jsem si proto připravil méně vážný text o zajímavých, kuriózních a vtipných příhodách a souvislostech fyzikálního výzkumu převážně ve 20. století. A byť se některým serióznějším tématům také nevyhneme, přece jen bude dnešní text založen mnohem více právě na humorných historkách mnoha předních fyziků, které jasně prokazují, že pření odborníci v oblasti astronomie či fyziky nejsou žádní nudní suchaři, jak si je lidé občas mylně představují.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.