sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Josef Aschbacher 13. května při slyšení před výborem Evropského parlamentu prohlásil, že je „zázrak“, že Evropa dosáhla vedoucí role v některých vesmírných oblastech, jako je pozorování Země a navigace, vzhledem k tomu, že její výdaje na vesmír značně zaostávají za Spojenými státy a Čínou.
Norská ministryně obchodu a průmyslu Cecilie Myrsethová podepsala Artemis Accords během akce v sídle Norské kosmické agentury v Oslu, které se zúčastnil šéf agentury a chargé d’affaires velvyslanectví USA v Oslu.
Startup Solestial, který se zabývá solární energií získal v rámci financování série A 17 milionů dolarů na rozšíření výroby křemíkových fotovoltaických panelů pro vesmírné aplikace.
Společnost Ramon.Space, specialista na vesmírné výpočty, 14. května oznámila dohodu o dodávce systémů digitálních komunikačních kanálů pro nejméně 70 připravovaných družic OneWeb, což pomůže s přechodem konstelace na softwarově definovanou síť, kterou lze aktualizovat na oběžné dráze.
Zeno Power, startup financovaný rizikovým kapitálem, který vyvíjí jaderné baterie pro extrémní prostředí, 14. května oznámil, že získal 50 milionů dolarů v rámci financování série B na urychlení své práce v oblasti vesmírných a podvodních energetických systémů.
Kanadská společnost Kepler Communications 14. května oznámila, že poprvé úspěšně demonstrovala optické datové spojení mezi prototypem družice na nízké oběžné dráze Země (LEO) a pozemní stanicí partnera.
Saúdskoarabský geostacionární operátor Arabsat podepsal 14. května dohodu o poskytnutí širokopásmové kapacity z navrhované konstelace na nízké oběžné dráze Země se společností Telesat.
Společnost Varda Space Industries oznámila, že 13. května úspěšně přistála její návratová kapsle W-3 v Jižní Austrálii, čímž dokončila svou třetí misi. Mise W-3 se zaměřila na shromažďování dat pro vojenský hypersonický výzkum.
NASA 14. května oznámila, že společnosti Rocket Lab zadala zakázku na vynesení mise Aspera raketou Electron. Start je naplánován nejdříve na první čtvrtletí roku 2026 ze startovacího komplexu 1 společnosti na Novém Zélandu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Apollo byl program amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), jehož cílem bylo přistání lidí na Měsíci a jejich návrat zpět na matičku Zemi. Zahájen byl na počátku roku 1961 a v roce 1968 se uskutečnila první pilotovaná mise pod názvem Apollo 7. V rámci ní byla poprvé odzkoušena kabina nové kosmické lodi. Následující mise, Apollo 8, se uskutečnila na vánoce roku 1968 a byla při ní poprvé dosažena oběžná dráha Měsíce. V březnu byl poprvé odzkoušen lunární modul při misi Apollo 9 a v květnu se při misi Apollo 10 uskutečnila generální zkouška všech systémů. Tím byla prakticky vydlážděna cesta pro první přistání na povrchu našeho Měsíce. Posádka Apolla 11 odstartovala 16. července 1969 a o čtyři dny později, 20. července 1969 se poprvé procházely lidské bytosti na měsíčním povrchu. O tomto letu a dalších detailech programu Apollo vám povypráví redaktor serveru kosmonautix, Ondra Šamárek, který pro náš server píše historické seriály. Přednáška byla přednesena 28.9.2024 na půdě Czech Mars Society.
Poslední čtvrtek v měsíci lednu NASA každoročně pořádá Day of Remembrance, Den vzpomínek. Tedy připomínku posádek kosmických lodí, které neměly to štěstí se vrátit domů. Všechny tři největší americké tragédie v oblasti pilotovaných letů se staly v rozpětí několika dní na přelomu ledna a února. V pátek 27. ledna 1967 uhořela trojice astronautů v lodi Apollo 204 (později překřtěné na Apollo 1). V úterý 28. ledna 1986 byl v 73. sekundě letu nad Floridou zničený raketoplán Challenger se sedmi astronauty na palubě. A nakonec v sobotu 1. února 2003 shořel během přistávacího manévru raketoplán Columbia. Opět se sedmičlennou posádkou.
Přelom ledna a února je v dějinách kosmonautiky zapsán černým písmem. Je to období, kdy NASA ztratila celkem 17 astronautů. 28. ledna 1986 došlo při startu mise STS-51L ke ztrátě raketoplánu Challenger a k úmrtí celé jeho posádky. 1.2. 2003 se nevrátil z mise STS-107 nejstarší raketoplán flotily NASA, Columbia a zahynula při tom celá jeho posádka. První tragická událost se však dostala do podvědomí Ameriky a potažmo celého světa již o řadu desetiletí dříve. Dnes je tomu na den přesně 54. let, kdy během testu odpojení došlo na palubě kosmické lodi Apollo-1 k požáru, který zničil celou kabinu kosmické lodi Apollo výrobního čísla CSM-012 a zahubil celou posádku. Velitelem první mise Apolla měl být veterán Virgil I. Grissom, který absolvoval již dva kosmické lety. Starším pilotem byl rovněž veterán, Edward H. White II a sedadlo pilota obsadil nováček Roger B. Chaffee. O tomto požáru, který zahubil celou posádku, nám ve své přednášce povypráví známý popularizátor kosmonautiky Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře. Přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.
Na přelomu ledna a února si připomínáme tři tragédie, které připravily o život celkem 17 mužů a žen. Skoro to vypadá jako kdyby nějaká zvrhlá a zákeřná náhoda chtěla tyto tři nehody vměstnat do krátkého časového období – jako kdyby chtěla zdůraznit jak moc nebezpečné lety do vesmíru jsou. Jako kdyby chtěla říct, že kosmonautika byla, je a bude nebezpečná. Jako kdyby nás chtěla postrčit k tomu, abychom k lidem, kteří létají do vesmíru a posouvají naše znalosti dál, chovali ještě větší úctu. Dokud bude kosmonautika pokračovat, dokud si budeme připomínat tyto nehody, pak tito lidé nezemřeli zbytečně. Položili svůj život na oltář technického rozvoje. Za dobývání vesmíru zaplatili tu nejvyšší daň.
Vyhlídkový komentovaný okruh „Cape Canaveral Then and Now“ byl bez diskuse tím nejzajímavějším, co mohl běžný smrtelník vidět z amerických kosmických středisek. Žádné aranžované muzeum, ale dechberoucí cesta skrz nefalšovanou historii na mysu Canaveral. Z důvodu „zpřísněných bezpečnostních opatření“ byl ovšem okruh s okamžitou platností uzavřený. Oč jsme přišli? Namátkou jmenujme možnost projít si startovací rampu 34, kde v lednu 1967 uhořeli astronauti Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee. Nebo navštívit rampu 14, odkud se na svoji historickou misi vydal John Glenn a další astronauti.
Experiment byl u konce. Mladý muž se pousmál a protáhl se. Deset dní izolace bylo úspěšně za ním. Z reproduktoru se ozval hlas jednoho z lékařů- nyní měl povolení odlepit protivné senzory z těla. Psal se 23. březen 1961 a čtyřiadvacetiletý benjamínek sovětského oddílu kosmonautů Valentin Bondarenko měl pocit dobře vykonané práce. Deset dní pobytu v izolační komoře bylo za ním. Nejen, že byl Bondarenko izolován od vnějších podnětů, ale navíc byl celkový tlak v komoře snížen na úroveň, která měla simulovat nadmořskou výšku 5 km. Aby mohl Bondarenko dýchat, byl parciální tlak kyslíku zvýšen na 430 mm rtuťového sloupce. Dalo se říct, že atmosféra v komoře byla z velké části tvořena kyslíkem. Valentin si o této skutečnosti nemyslel nic. Byl rád, že jeho pobyt zde končí. Přestože nijak nestrádal- vedle něj na stolku byl dokonce elektrický vařič, na kterém si mohl uvařit čaj a ohřát jídlo- těch deset dní bylo opravdu dlouhých. Bondarenko se už viděl venku, když si strhával biosenzory z hlavy a hrudníku a dezinfikoval kůži kousky gázy, namočené v lihu. Stačila malá chvilka
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
