Od dávných dob si lidé vyprávěli různé báje o dalekých zemích, kde se o zlato a jiné poklady doslova zakopává. Někteří dobrodruzi se chtěli přesvědčit, co je na těch povídačkách pravdy a vydali se na dlouhou cestu do neznámých končin. Museli čelit mnoha nebezpečím a nástrahám. Však také mnoho z nich za touhu po bohatství zaplatilo životem. Ale tahle „zlatá horečka“ neuvěřitelně nastartovala ekonomiku Severní Ameriky. Ať už se bavíme o té, která propukla v Kalifornii, Britské Kolumbii, nebo okolo řeky Klondike. A teď , po mnoha desítkách let se možná blíží horečka nová. Jen s tím rozdílem, že tentokrát leží onen zlatý důl mimo naši planetu. A těžba v něm bude opět vyžadovat hodně odvahy, kumštu a píle.
Už ze samotného názvu „vzácné kovy“ je každému jasné, že o prvky, které do této skupiny spadají určitě nebudete zakopávat každý den. Řeč je především o následujících prvcích: ruthenium, rhodium, palladium, osmium, iridium, nebo platina. Země je na jejich obsah velmi chudá. Ale ve vesmíru je tomu jinak. Například na asteroidech by se tyto prvky měly vyskytovat v množství, které by mohlo být pro těžařské firmy atraktivní.
Drahé kovy lidstvu v současné době slouží k nejrůznějším účelům. Často se jejich stopové množství přidává do různých slitin, kterým mají přidat nové vlastnosti. Kromě toho nachází uplatnění v lékařství coby součást cytostatik (léčba nádorů). Opomenout nesmíme ani využití v chemickém nádobí, kterému dodávají odolnost vůči žáru. Hodí se i pro výrobu optických vláken.
Těžba na Zemi stačí pokrývat sotva aktuální poptávku po těchto prvcích. Jejich cena roste, s některými se obchoduje na burze. Je jich zkrátka příliš málo. U některých dokonce ani nevíme, na co všechno by se daly využít. Jednoduše proto, že nikdo jimi nechce „plýtvat“ na zkoušky“ a druhak i kvůli tomu, že by pro nový objev nestačila produkce. Přitom jeden 500 metrový asteroid by mohl poskytnout tolik vzácných kovů, kolik jich lidstvo za celou svou existenci stačilo vytěžit.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
A nesmíme zapomínat ani na vodu. Ta se totiž podle všeho na asteroidech taky nachází. Její využití je dvojí. Jednak pro kosmonauty, nebo chcete-li, těžaře. A kromě toho se tato sloučenina dá poměrně snadno rozdělit na vodík a kyslík, přičemž oba tyto prvky najdou uplatnění při výrobě paliv. Často se v souvislosti s těžbou na asteroidech zmiňuje zkratka ISRU (in-situ resource utilization), což v překladu znamená využívání místních zdrojů. Tyto technologie by měly omezit závislost na zásobování ze Země díky výrobě potřebných látek přímo na místě s využitím místních surovin. Prozatím se tento princip v kosmonautice příliš nevyužívá (prakticky vůbec). A právě těžba na asteroidech by mohla tento obor tím správným způsobem „nakopnout“ vpřed.
Náklady na těžbu na asteroidech by byly mimořádné. Ale podle všeho se zdá, že zisky plynoucí z tohoto podnikání by měly vyvážit startovní investice a celý byznys by měl být dokonce ziskový. To si moc dobře uvědomili zakladatelé firmy Planetary resources, která chce položit základy tomuto odvětví. U jejího zrození stáli třeba James Cameron (režisér filmů jako Titanic, či Avatar), šéfové vyhledávačské jedničky Google Larry Page a Eric Schmidt, bývalý hlavní softwarový inženýr Microsoftu Charles Simonyi a také Peter H. Diamandis, představitel projektu soutěže X prize.
Zdroj: http://www.popularmechanics.com
Prvním krokem k těžbě má být vypuštění dalekohledu Arkyd-101. Ten by se měl na oběžnou dráhu Země vydat již v roce 2014. Jeho úkolem bude prozkoumávat okolí Země a vyhledávat asteroidy. Zároveň bude zjišťovat, jaké je jejich chemické složení a tedy s jakými látkami bychom u nich mohli počítat. Nebude to dělat s nějak závratnou přesností, nicméně pro základní seznámení budou jeho data mimořádně cenná. Jeho výhodou bude, že prozkoumá velké množství asteroidů. V tomto případě by se tedy dalo říci, že vítězí kvantita nad kvalitou. Ale má to svůj důvod. Nejprve musíme zjistit, zda jsou naše očekávání reálná.
Teprve až v dalších fázích průzkumu můžeme některé nadějné kandidáty „proklepnout“ detailněji. A až když budeme mít dostatek informací bude možné přistoupit k vlastní těžbě. Podle dosavadních znalostí je zhruba 1 500 asteroidů dosažitelných s úsilím srovnatelným s letem na Měsíc. Podle společnosti Planetary resources jsou i asteroidy, jejichž návštěva by byla méně náročná než umístnění satelitu na geostacionární dráhu, což je jistě zajímavé prohlášení, nicméně musíme jej brát s jistou rezervou.
Zdroj: http://1.bp.blogspot.com
Jak by vlastně taková těžba na asteroidech probíhala? Kolem cílového tělesa by se vytvořila nafukovací konstrukce, pod kterou by se postupně odstraňovaly horní vrstvy asteroidu. Zatím není jasné, zda by těžba probíhala automaticky, nebo za přispění lidské pomoci. Stejně tak nevíme, kde by docházelo ke zpracování natěženého materiálu. Bude to hned vedle asteroidu, na oběžné dráze Země, nebo se snad bude natěžený materiál posílat na Zemi a zpracuje se až zde?
Nevíme ani to, kolik materiálu by bylo potřeba pro těžbu vyslat do vesmíru. Kolik by to bylo (nejspíše stovek) tun? Kolik startů raket by to obnášelo? A co lidé? Jak budou zvládat pracovat v těchto podmínkách?
Otázek je stále mnoho a odpovědi chybí. Jedno je ale jisté. Dříve nebo později na asteroidy určitě dojde. Zdroje na Zemi nejsou nevyčerpatelné a pokud lidstvo bude mít možnost zajistit si těžbu cenných materiálů někde jinde, určitě se nenechá odradit překážkami.
Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz
http://www.planetaryresources.com/
Zdroje obrázků:
http://4.bp.blogspot.com/-9ehD7OzbJJI/UE_l_7QL3EI/AAAAAAAAF9Y/QcGqt7zoj0s/s640/0424-planetary-resources-asteroid-mining_full_600.jpg
http://1.bp.blogspot.com/-24yrV0_TgEM/T5Y7k0m5H9I/AAAAAAAATZ8/VJbh0oDfDXs/s1600/planetaryresourcesmining.jpg
http://www.popularmechanics.com/cm/popularmechanics/images/v6/planetary-resources-01-0412-de.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/98/Rhodium_powder_pressed_melted.jpg/1280px-Rhodium_powder_pressed_melted.jpg
