Archiv rubriky ‘Technologie’

Vesmírná technika: Spektr-R – Konstrukce a anténa

spektr-r

Dnes se opět podíváme na radioteleskop Spektr-R. Tentokrát se zaměříme na samotnou konstrukci sondy, použitou platformu, způsob komunikace a orientace v prostoru, i to jak bylo zajištěno bezpečné rozevření poměrně složité sestavy antény, která musela být pro vynesení na oběžnou dráhu sbalena, aby se vešla pod aerodynamický kryt nosné rakety. Dozvíte se i jednu perličku, která se váže k okamžiku startu mise.

Jak odolat chladu (nejen) u Měsíčních pólů?

Mnoho míst ve Sluneční soustavě jsou promrzlé lokality, které vyžadují, aby sondy, které se sem vydají, byly vybaveny ohřívači. Lunární mise Artemis mají mířit do oblasti jižního pólu našeho souputníka, kde teploty v průběhu lunární noci rapidně klesají. Nízké teploty ale čekají i na průzkumné sondy, které zamíří k cílům dále od Slunce – třeba na Jupiterův měsíc Europa, kde teploty ani na rovníku nikdy nevystoupají nad mrazivých – 162°C. Jeden z projektů NASA si proto dal za cíl vyvinout ozubená kola, která odolají těmto extrémním teplotám.

NASA hledá cesty k opravdu blízkému studiu Slunce

Projekt pojmenovaný Solar Surfing rozhodně není mise chystaná na start. Jedná se o základní předběžnou studii, kterou che NASA podpořit budoucí průzkumné mise, které by se mohly vydat mnohem blíže slunečnímu povrchu než kdy dříve. Kosmické agentury dnes mají k dispozici celou letku družic, jejichž jediným úkolem je sledování Slunce. Největší pozornosti se dostává sondě Parker Solar Probe, která po svém vypuštění v roce 2018 ustanovila rekord pro lidský objekt, který se nejvíc přiblížil ke Slunci. Heliofyzikové, kteří studují Slunce a jeho vliv na komplexní systém kosmického počasí, však nyní začínají nesměle pokukovat po takzvané přechodové oblasti. Tato velmi tenká vrstva láká vědce, ovšem nachází se velmi blízko povrchu Slunce. Parker Solar Probe se má při nejbližších průletech dostat ke Slunci na 6,4 milionu kilometrů. K tomu, aby bylo možné studovat přechodovou oblast, by se však hypotetická sonda musela dostat zhruba 8× blíže, tedy asi na vzdálenost 800 000 kilometrů!

Výzkum malých částic s velkými přínosy

Zubní pasty, 3D tisk, léky a detekce sesuvů materiálu na Marsu spolu na první pohled nemají nic společného. Přesto můžeme najít jednu věc, která tyto věci a jevy spojuje. Všechny totiž společně mohou využít pokroků ve výzkumu takzvaných koloidů, které se studují na Mezinárodní kosmické stanici. Jde o směsi tvořené droboučkými částicemi, které jsou rozptýlené v tekutině a mohou mít různé formy. Patří sem i různé přirozené směsi jako je mléko nebo bahnitá voda, ale i široké spektrum lidmi vyráběných produktů – od šamponů přes léky až po salátové dresinky. V některých koloidních roztocích se nachází vzácné částice, které jsou schopné vytvářet krystaly – ty by se daly využít k výrobě nejrůznějších materiálů.

Vesmírná technika: Dlouhá cesta k observatoři Spektr-R

Spektr-R

Posledně jsme si užili oslavy stého dílu. Nyní se vraťme zase zpět k náplni seriálu, kterou jako diváci očekáváte. Dnes se podíváme na velmi zajímavý kousek techniky, který mají na svědomí ruští vědci. Jedná se o radioteleskop Spektr-R. Jeho cesta od návrhu až k samotnému vynesení na oběžnou dráhu byla dlouhá a trnitá. Nakonec se však vědci dočkali a 18. července 2011 odstartovala z Bajkonuru raketa Zenit-2SB s kosmickou observatoří Spektr-R ve svém úložném prostoru.

Nová pozemní stanice pro laserovou komunikaci

Technologie optické komunikace, která by k přenosu dat využívala infračervené lasery má potenciál změnit pravidla hry v tomto oboru – díky jejímu využívání by bylo možné dostat na Zemi více dat než pomocí klasických metod. Výhody této technologie jak pro družice obíhající kolem Země, tak i dále, jsou ohromné. V rámci podpory mise, která má provést další zkoušky těchto systémů NASA nedávno dokončila instalaci nejnovější pozemní stanice pro optickou komunikaci, která je umístěna na Havaji u sopky Haleakala.

Vesmírná technika: Slavíme 100. díl!

VT_2020_34

Pořad Vesmírná technika je tu s Vámi již 100 týdnů, a jelikož je to týdeník, znamená to, že tu máme stý díl! A takové kulaté výročí si říká o trochu netypický díl. Dnes si pro Vás Michal Václavík a Dušan Majer tedy připravili souhrn všech dosavadních dílů, pár statistik a řeč bude i o některých zajímavých aspektech kosmonautiky. Dozvíte se například, na co se autoři pořadu nejvíce těší nebo která kosmonautická událost v nich zanechala nejhlubší zážitek.

Nová high-tech loď ArianeGroup

Nedávno na našem blogu vyšel článek Top 5: lodě ve službách kosmonautiky a během psaní jsem narazil na pár indicií hovořících o tom, že společnost ArianeGroup si nechala postavit úplně novou loď pro přepravu dílů připravované rakety Ariane 6. Zapátral jsem tedy hlouběji a skutečně se mi podařilo tuto informaci potvrdit. Získal jsem i některé podrobnosti a byla by škoda nechat si je pro sebe. Vodítkem byla informace u současného provozovatele (Maritime Nantaise) nákladních plavidel přepravující díly raket z Evropy na kosmodrom Kourou, která obsahovala sdělení, že od ledna 2020 je jedna z těchto lodí k pronajmutí. Tato informace byla spouštěčem pátrání, které vedlo až k zjištění, že si ArianeGroup nechala skutečně postavit pro dopravu dílu raket Ariane 6 úplně novou nákladní loď. Což není tak překvapivé, když si uvědomíme, že jde konstrukčně o hodně odlišný nosič od současně používané rakety Ariane 5. Nepatrnější estetický rozdíl je v řazení stupňů. Ariane 5 má tzv. paralelní řazení, kdežto Ariane 6 bude mít řazení smíšené. Jiné rozměry logicky vyžadují jiné nároky na přepravu a stávající plavidla MN Colibri a MN Toucan už byla se svou kapacitou zřejmě nevyhovující.

TOP 5: Skafandry nového milénia

0

Na počátku 20. let nového tisíciletí máme to štěstí sledovat uvádění do provozu hned několika kosmických lodí pro posádku najednou, což v historii kosmonautiky nemá obdoby. Jen si to zkusme pro lepší představu heslovitě vyjmenovat: Crew Dragon (SpaceX, USA), Starliner (Boeing, USA), Orion (NASA, USA), XZF-SC (Čína), Orel (Rusko), Gaganyaan (Indie), SpaceShipTwo (Virgin Galactic, USA), New Shepard (Blue Origin, USA). U posledních dvou jmenovaných se samozřejmě jedná o suborbitální stroje, ale kvůli dokreslení se nám v tomto výčtu hodí. Tak jako ke kosmonautice od počátku patří lodě pro posádku, bez nichž by se člověk nikdy nedostal mimo svou rodnou planetu, tak patří k astronautům skafandry, jež zajišťují jejich přežití a bezpečnou práci. Málokdo si možná uvědomuje, že každá loď přitom má svůj vlastní skafandr, což znamená, že se nám v posledních letech vyrojilo i velké množství těchto kosmických objevů. Pojďme si tedy představit ty nejvýznamnější z nich.

Jak naučit družice dýchat

Na přiloženém obrázku vidíte vstupní sběrač vzduchu, který je navržen, aby při průletu vrchními vrstvami atmosféry zachytával částice vzduchu, kterými by pak „krmil“ elektrické motory. Cílem je pomocí družicím odolávat odporu atmosféry a bezpečně pracovat i na oběžných drahách s výškou 180 – 250 kilometrů. Náporová technologie byla již dříve Evropskou kosmickou agenturou prověřena jako funkční. Družice pracující na velmi nízké oběžné dráze (VLEO), která je jinak velmi nestabilní, by mohly poskytovat lepší rozlišení při snímkování Země, nebo nižší latenci v případě družic komunikačních.