Archiv rubriky ‘Technologie’

Výroba zrcadel pro rentgenový teleskop

Na rok 2022 nebo 2023 je plánován start rentgenového teleskopu XRISM (X-ray Imaging and Spectroscopy Mission) a je tedy jasné, že se na projektu již musí pracovat. Dnes bychom Vás rádi seznámili se dvěma videy, která byla natočená v srpnu roku 2020. Teď si možná říkáte, proč Vám přinášíme informace o půl roku starých videích. Důvodem je jejich kvalita a také skutečnost, že jsme na ně narazili až nyní při prohledávání starších článků na webu NASA. Osobně neznám mnoho videí, kde by diváci dostali možnost nahlédnout pod ruce technikům, kteří připravují zrcadla pro rentgenový teleskop.

Vesmírná technika: Sovětské sondy Luna 18 a Luna 20

VT_2021_01

V minulém díle jsme se měli možnost podívat na úspěch sovětské sondy Luna 16, která na Zemi jako první nepilotované těleso dopravila vzorky z Měsíce. Na ni měla navázat sonda Luna 18. Ta však na Měsíci přistála tvrdě, takže musela nastoupit sonda Luna 20. Ta sice neměla při odběru jednoduché podmínky, ale nakonec dokázala na Zemi dopravit 30 gramů vzorků z Měsíce.

Cesta k lepšímu přistání na Měsíci

NASA se dlouhodobě snaží spolupracovat s různými soukromými firmami na různých úkolech – kromě jiného i na zajištění pokročilé navigace a možností přistání pro budoucí lunární mise. Nedávno například proběhla zkouška softwaru od NASA společně s navigačním systémem, který vytvořila firma Blue Origin. Během testu inženýři rozběhli v reálném čase simulaci přistání u jižního pólu Měsíce. Ukázalo se, že software od agentury byl správně integrován s navigačním systémem BlueNav-L od Blue Origin. Tato zkouška ukázala schopnost zpracovávat v reálném čase snímky za účelem identifikace geografických útvarů na povrchu Měsíce – byť při zkoušce pouze simulovaném. Díky tomu systém poskytuje landeru velmi přesné informace o jeho pozici.

Vesmírná technika: Sovětská sonda Luna 16 – odběr vzorků a návrat

VT_2020_52

Sonda Luna 16 dopravila na Zemi 101 gramů materiálu z povrchu Měsíce, konkrétně z Moře hojnosti. Toto množství bylo výrazně menší, než kolik přivezly mise Apollo, ale to význam mise nijak nesnižuje. Luna 16 se stala první automatickou sondou, která na Zemi přivezla vzorky z nějakého cizího tělesa. A mimochodem – její vzorky se dostaly také do Československa.

Vesmírná technika: Sovětská sonda Luna 16 – Přípravy a přistání

VT_2020_51

20. září roku 1970 přistála na povrchu Měsíce sovětská sonda Luna 16. Jejím úkolem bylo odebrat z Měsíce vzorky a dopravit je na Zemi. V tomto díle si představíme události, které této misi předcházely, popíšeme si start sondy ze sovětského kosmodromu Bajkonur na špici nosné rakety Proton-K a přes přelet k Měsíci, usazení na jeho oběžné dráze se dostaneme až k okamžiku přistání.

Vesmírná technika: Systémy podpory života – jídlo a pití

VT_2020_50

Astronauti jsou lidé jako my. To znamená, že se neobejdou bez jídla a pití. Zatímco u jiných systémů podpory života (vody a vzduchu) existuje určitá úroveň recyklace či zpracování na palubě kosmických lodí a stanic, u potravin nic takového možné není – vše se tedy musí dovážet nákladními loděmi. Zapomeňte však na jídlo nevalné chuti v tubách, jídelníček dnešních kosmonautů je o poznání pestřejší.

Vesmírná technika: Systémy podpory života – voda

VT_2020_49

V dnešním dílu Vesmírné techniky se podíváme na další z živlů, který člověk potřebuje k tomu, aby mohl žít na palubě kosmických příbytků. Po vzduchu, který jsme probírali minule, je dnes na řadě voda. Bez vody se nedá žít. Astronauti na kosmických stanicích se bez ní také neobejdou. Sice vodu přijímají i pitím, ale většinu ji snědí s potravou. A aby se nemusela všechna voda na oběžnou dráhu složitě vozit, je potřeba ji recyklovat.

Víc hlav (vlastně počítačů) víc ví

Pokud by se nějaký šikovný kutil pustil do rozebírání robotického vysavače, samořiditelného auta nebo dokonce marsovského vozítka (což prý NASA rozhodně nedoporučuje!), našel by velké množství procesorů, které s pomocí příslušného softwaru fungují jako „mozek“ tohoto robota. Tyto robotické mozky zajišťují veškeré pohyby a činnosti stroje, ale chystaný americký lunární rover VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover) určený k pátrání po vodním ledu bude mít jako první v historii své „mozky“ rozdělené do dvou částí.

Fotovoltaické články na dietě

Když jde o fotovoltaické články pro kosmické mise, většinou se jedná o plátky germania. V rámci Programu pro obecnou podporu technologií GSTP (General Support Technology Programme) od agentury ESA se objevil projekt, který si klade smělý cíl – snížit spotřebu tohoto drahého prvku, recyklovat jej a získat tak mnohem tenčí, lehčí a levnější fotovoltaické články pro kosmické mise. První kroky k tomuto cíli již probíhají. V rámci zkoušek se ověřuje postup, v rámci kterého se používá germaniový povrchový podklad. Ten je ošetřen tak, že pod ním vzniká dutina. Jakmile na tomto substrátu vyroste fotovolatický článek, umožní tato 0,001 milimetru silná mezera jednoduché odstranění všeho, co je nad ní.

Vesmírná technika: Systémy podpory života – dýchatelná atmosféra

VT_2020_48

Minulý díl Vesmírné techniky byl takovým základním představením systémů, které v kosmických lodích a na stanicích zajišťují optimální podmínky pro lidskou posádku. Dnes se zaměříme na systém ze všech nejdůležitější. Bez dýchatelné atmosféry by totiž nemohla existovat žádná kosmická mise. Je potřeba zajistit nejen optimální složení vzdušné směsi, ale i její tlak či teplotu.