V dnešním díle Vesmírné techniky zamíříme na ISS a podíváme se na jeden velmi zajímavý a mezi jejími obyvateli poměrně oblíbený experiment Veggie. Jedná se o malý foliovník pro experimentální pěstování rostlin (nejen) pro přímou spotřebu posádkou v podmínkách kosmického letu. Astronauti na něm nejen dělají vědu, ale také jim občas zpestřuje jídelníček.
K čemu by bylo povídání o tom, jak Spektr-R vznikl, jak obtížné bylo ho zkonstruovat a zajistit jeho vynesení do vesmíru, kdybychom se pak nedozvěděli o jeho vědeckých výsledcích. A právě o nich bude další díl série o Spektru-R. Navíc nás může těšit, že poměrně výraznou stopu zanechali na celé misi slovenští a čeští vědci. Řeč bude zejména o přístroji, který sledoval některé parametry slunečního větru, do té doby neměřené.
Známé tvrzení „jezte vitamíny“ by se možná mohlo časem změnit na „dejte si keramické nanočástice“. Výsledky kosmického výzkumu totiž posilují myšlenku, že miniaturní částice mohou buňkám pomoci bránit se před běžnými zdroji poškození. Oxidační stres probíhá v našem těle ve chvíli, kdy buňky ztratí přirozenou rovnováhu elektronů v molekulách, které je tvoří. To se děje běžně a stále – jde o součást metabolismu, ale svou roli hraje i v procesech stárnutí či některých patologických projevech jako je selhání srdce, svalová atrofie nebo Parkinsonova choroba. Výzkum prováděný na Mezinárodní kosmické stanici nyní může lékařům pomoci hledat cesty, jak s tímto nepřítelem bojovat. Nová metoda by pak našla uplatnění nejen u astronautů, ale i u lidí na Zemi.
Raketa Vega vynesla tento týden 53 družic a mezi nimi byl i ɸ-sat-1 – první evropská mise pro sledování Země vybavenou umělou inteligencí. Nyní již probíhají přípravy na další inovativní družici se špičkovými technologiemi – ɸ-sat-2. 3. září vypuštěná družice, jejíž název se čte Fí-sat-1, má za úkol demonstrovat, jak mohou družicová data ve spojení s pokročilými digitálními technologiemi přinášet výhody uživatelům na Zemi – ať už jsou z komerční, průmyslové či vědecké sféry.
Dnes se opět podíváme na radioteleskop Spektr-R. Tentokrát se zaměříme na samotnou konstrukci sondy, použitou platformu, způsob komunikace a orientace v prostoru, i to jak bylo zajištěno bezpečné rozevření poměrně složité sestavy antény, která musela být pro vynesení na oběžnou dráhu sbalena, aby se vešla pod aerodynamický kryt nosné rakety. Dozvíte se i jednu perličku, která se váže k okamžiku startu mise.
Mnoho míst ve Sluneční soustavě jsou promrzlé lokality, které vyžadují, aby sondy, které se sem vydají, byly vybaveny ohřívači. Lunární mise Artemis mají mířit do oblasti jižního pólu našeho souputníka, kde teploty v průběhu lunární noci rapidně klesají. Nízké teploty ale čekají i na průzkumné sondy, které zamíří k cílům dále od Slunce – třeba na Jupiterův měsíc Europa, kde teploty ani na rovníku nikdy nevystoupají nad mrazivých – 162°C. Jeden z projektů NASA si proto dal za cíl vyvinout ozubená kola, která odolají těmto extrémním teplotám.
Projekt pojmenovaný Solar Surfing rozhodně není mise chystaná na start. Jedná se o základní předběžnou studii, kterou che NASA podpořit budoucí průzkumné mise, které by se mohly vydat mnohem blíže slunečnímu povrchu než kdy dříve. Kosmické agentury dnes mají k dispozici celou letku družic, jejichž jediným úkolem je sledování Slunce. Největší pozornosti se dostává sondě Parker Solar Probe, která po svém vypuštění v roce 2018 ustanovila rekord pro lidský objekt, který se nejvíc přiblížil ke Slunci. Heliofyzikové, kteří studují Slunce a jeho vliv na komplexní systém kosmického počasí, však nyní začínají nesměle pokukovat po takzvané přechodové oblasti. Tato velmi tenká vrstva láká vědce, ovšem nachází se velmi blízko povrchu Slunce. Parker Solar Probe se má při nejbližších průletech dostat ke Slunci na 6,4 milionu kilometrů. K tomu, aby bylo možné studovat přechodovou oblast, by se však hypotetická sonda musela dostat zhruba 8× blíže, tedy asi na vzdálenost 800 000 kilometrů!
Zubní pasty, 3D tisk, léky a detekce sesuvů materiálu na Marsu spolu na první pohled nemají nic společného. Přesto můžeme najít jednu věc, která tyto věci a jevy spojuje. Všechny totiž společně mohou využít pokroků ve výzkumu takzvaných koloidů, které se studují na Mezinárodní kosmické stanici. Jde o směsi tvořené droboučkými částicemi, které jsou rozptýlené v tekutině a mohou mít různé formy. Patří sem i různé přirozené směsi jako je mléko nebo bahnitá voda, ale i široké spektrum lidmi vyráběných produktů – od šamponů přes léky až po salátové dresinky. V některých koloidních roztocích se nachází vzácné částice, které jsou schopné vytvářet krystaly – ty by se daly využít k výrobě nejrůznějších materiálů.
Posledně jsme si užili oslavy stého dílu. Nyní se vraťme zase zpět k náplni seriálu, kterou jako diváci očekáváte. Dnes se podíváme na velmi zajímavý kousek techniky, který mají na svědomí ruští vědci. Jedná se o radioteleskop Spektr-R. Jeho cesta od návrhu až k samotnému vynesení na oběžnou dráhu byla dlouhá a trnitá. Nakonec se však vědci dočkali a 18. července 2011 odstartovala z Bajkonuru raketa Zenit-2SB s kosmickou observatoří Spektr-R ve svém úložném prostoru.
Technologie optické komunikace, která by k přenosu dat využívala infračervené lasery má potenciál změnit pravidla hry v tomto oboru – díky jejímu využívání by bylo možné dostat na Zemi více dat než pomocí klasických metod. Výhody této technologie jak pro družice obíhající kolem Země, tak i dále, jsou ohromné. V rámci podpory mise, která má provést další zkoušky těchto systémů NASA nedávno dokončila instalaci nejnovější pozemní stanice pro optickou komunikaci, která je umístěna na Havaji u sopky Haleakala.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ... 
19. září 2020 
Rubrika 
Štítky: 
