Archiv rubriky ‘Technologie’

Robotický lunární kopáč – NASA přijímá návrhy

Kopání na Měsíci je pro roboty složitý úkol – na jedné straně musí zvládnout vykopat a přemístit všudypřítomný regolit, ale na straně druhé musí být cokoliv, co dopravíme na Měsíc, co nejlehčí. Problém je, že bagry používané na Zemi spoléhají právě na to, že jsou těžké, což zvyšuje jejich tření s povrchem a usnadňuje jim práci. NASA sice má řešení, ale ráda by jej ještě vylepšila. Jakmile bude tato technologie dopilována k dokonalosti, mohli bychom se dočkat toho, jak robotické bagry pomohou založit a udržovat lunární základnu v rámci programu Artemis.

Družice ve velkých výškách atmosféry

Budoucnost může být různá. Jedno je ovšem jisté. Pokrok se zastavit nedá a tak nás jistě čeká řada inovací, které možná mohou na první pohled vypadat šíleně nebo utopicky, ale opak je pravdou. Vylepšení se v nadcházejících letech zřejmě dočkají některé druhy družic, zejména ty snímkovací. Jejich nevýhodou jsou vysoké výdaje a nasazení v extrémním prostředí kosmu, které vyžaduje speciální úpravy. Jinou nevýhodou například je, že se musí podřídit zákonům nebeské mechaniky a neustále tak velkou rychlostí kroužit kolem Země. Což je fakticky omezuje v dlouhodobém zaměření se na konkrétní místo, které se zdá v danou chvíli něčím zajímavé. Výjimku tvoří družice na geostacionární oběžné dráze (GEO). Geostacionární oběžná dráha je však od Země tak daleko, že k získání jakéhokoli rozumného rozlišení snímkovací družice (řekněme 1 m) je zapotřebí velmi pokročilá optika a obrovské zrcadlo. Družice na geostacionární dráze, třeba 36 000 km od Země, může zůstat zaměřená na dané místo na planetě 24 hodin denně po celý rok. Toho využívají např. i komunikační družice k zajištění nepřetržité komunikace a k přenosu televizního vysílaní, ale tyto dráhy využívají samozřejmě i některé snímkovací a meteorologické družice. Ty například poskytují obrázky celého kotouče Země cca každých 30 minut, aby mohly pozorovat pohyb oblačnosti. Tou největší slabostí podobných družic tedy je relativně velká vzdálenost od Země, se kterou jsou spojeny logistické problémy.

Supertenké ohebné fotovoltaické panely

Evropská kosmická agentura podpořila vznik ohebných a supertenkých fotovoltaických panelů, které jsou díky zatím nejlepšímu poměru generované elektřiny vůči vlastní váze ideální pro kosmické aplikace. Prototyp fotovoltaického článku je tenčí než lidský vlas – pouze 0,02 milimetru. Vyvinuli jej specialisté z německé firmy Azur Space Solar Power a nizozemské tf2. Projekt byl financován prostřednictvím programu Technology Development Element, který ESA používá k podpoře výzkumu inovativních technologií použitelných v kosmickém prostoru.

Systém, který dostane OSIRIS-REx k povrchu a zpět

Cílem mise je odběr vzorků z povrchu Bennu

Již letos v létě čeká na sondu OSIRIS-REx úkol, který zatím žádná americká sonda nedělala – dotkne se povrchu planetky, odebere zde vzorky a vrátí se zpět (všichni věří, že tak učiní bezpečně). Od chvíle, kdy sonda dorazila k planetce Bennu však pozemním týmům nedává spát nečekaná výzva – jak zajistit bezpečný odběr na planetce, jejíž povrch je posetý balvany o velikosti domů. V řídícím středisku jsou však šikovní lidé, kteří umí improvizovat – rozhodli se použít balvany jako navigační body a vytvořili přesnou metodu, která by si s touto výzvou měla poradit.

Protnutí dvou světů

Z nizozemské loděnice společnosti Royal Huisman v Amsterdamu nedávno odcestovala ke svému majiteli dosud největší hliníková plachetnice na světě – Sea Eagle II. Na tom by nebylo zas až tak nic zvláštního, kdyby na její konstrukci nebyly využity postupy známé z kosmonautiky. Konkrétně jde o metody, které vyvinula ESA (Evropská kosmická agentura). Plavidlo svou konstrukcí v současnosti stojí na technologické špičce a je pěkným příkladem toho, jak rozvoj kosmonautiky může sloužit i relativně obyčejným věcem na Zemi. Luxusní plachetnice SEA EAGLE II (PROJECT 400) je třístěžňový škuner postavený na zakázku. Měří 81 m a na šířku má v nejširší části 12 metrů. Díky svým rozměrům se řadí do klubu 10 největších plachetnic světa a jak už bylo popsáno, jde o vůbec největší jachtu s hliníkovým trupem na světě. Kvůli co nejlehčí váze má stěžně vyrobené z uhlíkového kompozitu. Vnější podobu navrhlo architektonické studio Dykstra Naval Architects a interiér má na svědomí Mark Whiteley. Přičemž společně na konečné podobě vzájemně spolupracovali.

3D vytištěná spalovací komora pro budoucí Vegu

Spalovací komora metanového motoru M10 vytvořená metodou 3D tisku podstoupila první sérii ostrých statických zážehů. Pokud jste o motoru M10 zatím neslyšeli, není se co divit. Zatím totiž není v provozu – s jeho nasazením na horním stupni nejlehčí evropské rakety Vega se počítá až v rámci komplexní modernizace tohoto nosiče po roce 2025. „Výsledky jsou povzbudivé a naše týmy specialistů na pohony jsou na správné cestě k vývoji této nové technologie, která umožní další vývoj raket Vega,“ uvedl Giorgio Tumino, který má v evropské kosmické agentuře na starosti vývoj rakety Vega a zařízení Space Rider, které by umožnilo návrat z oběžné dráhy.

NASA hledá řešení roveru pro Venuši

Jet Propulsion Laboratory z kalifornské Pasadeny v rámci programu inovativních pokročilých konceptů rozjela akci, ve které může veřejnost pomoci s vývojem senzoru pro vyhýbání se překážkám, který by se dal využít na hypotetickém roveru určeném pro průzkum Venuše. Výzva pro veřejnost nazvaná „Exploring Hell: Avoiding Obstacles on a Clockwork Rover“ počítá s tím, že by finální návrh senzoru mohl být zapracován do návrhového konceptu vozítka. Ale jednoduché to nebude. Na Venuši je tlak atmosféry 90× vyšší než na Zemi a teploty tam přesahují 450 °C, takže olovo by se tam roztavilo a běžné používané jaderné ponorky by okolní tlak rozdrtil.

Artemis I otestuje protiradiační vesty

Vesty AstroRad

V dalších letech budeme po mnoha desetiletích půstu opět svědky pilotovaných výprav k Měsíci a jednou možná i někam dál. U těchto výprav, zvlášť pokud mají trvat delší dobu, představuje největší riziko pro posádku neviditelný nepřítel – kosmické záření. NASA proto nedávno podepsala dohodu s Izraelskou kosmickou agenturou ISA a německým centrem DLR, která se týká experimentálního ověření zařízení AstroRad, tedy vesty chránící před kosmickým zářením, během chystané mise Artemis I. Půjde jednak o letovou zkoušku nové rakety SLS a lodi Orion, která poletí bez posádky. Celý experiment, který dostal jméno MARE (Matroshka AstroRad Radiation Experiment), má získat cenná data o radiační úrovni v různých fázích cesty k Měsíci a zpět. Inženýry bude zajímat, jak efektivní v blokování neviditelného záření tyto vesty jsou.

Přežije cubesat Qarman průchod atmosférou?

Nejnovější evropský cubesat se s vakuem oběžné dráhy neseznámí po oddělení z rakety, ale po vypuštění z ISS. Cubesat Qarman bude mít na první pohled jednoduchý úkol – padat. Zatímco jiné družice se ze všech sil snaží zůstat na oběžné dráze a vzdorovat brzdícím účinkům atmosféry Země, Qarman nechá okolní prostředí dělat svou práci. Po několika měsících jej stále hustší vrstvy atmosféry přivedou k neodvratnému konci – vstupu do atmosféry. Zatímco v této fázi pro všechny cubesaty jejich mise končí, pro Qarman jeho hlavní úkol teprve čeká – bude totiž sbírat data o horkém vstupu do atmosféry.

Výroba laserového komunikačního aparátu

22. ledna dorazila do výrobního areálu firmy Northrop Grumman ve Sterlingu (stát Virginia) cenná zásilka – letový exemplář zařízení LCRD (Laser Communications Relay Demonstration) vyrobený na Goddardově středisku. Specialisté firmy Northrop Grumman nyní zařízení integrují do družice STPSat-6 (Space Test Program Satellite 6), která patří americkému letectvu. Až se tato družice dostane na geosynchronní oběžnou dráhu (zatím bez bližšího upřesnění v letošním roce), bude LCRD využito jako první zařízení v historii NASA, které zajistí kompletní optické propojení – bude přijímat i odesílat data mezi kosmickými sondami a pozemními středisky. Na snímku, který jsme použili jako náhledovou fotku článku, je vidět jednotka s přepínači zařízení LCRD, která umožní digitální komunikaci z kosmického prostoru na Zemi. Tato evoluce znamená, že se způsob připojení přiblíží systémům, které se používají na internetu. Výhodné je také snížení objemu zpracování, než se data dostanou do vědeckých a řídících středisek.