New Glenn
Sestavená raketa New Glenn provedla, na rampě LC-36, statický zážeh všech sedmi motorů BE-4. Zážeh trval 24 sekund.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Sestavená raketa New Glenn provedla, na rampě LC-36, statický zážeh všech sedmi motorů BE-4. Zážeh trval 24 sekund.
Americký letecký úřad FAA vydal startovní licenci pro raketu New Glenn společnosti Blue Origin. Podle FAA byly všechny zákonné podmínky splněny v dostatečném předstihu před stanoveným termínem.
Přijetí signálu znamená, že sonda po rekordním průletu kolem Slunce (24. prosince prolétla 6,1 milionu km od Slunce) funguje. 1. ledna by mělo začít posílání podrobných telemetrických záznamů.
Startup True Anomaly oznámil klíčový milník poté, co úspěšně navázal komunikaci se svou družicí Jackal. Družice, která je navržena pro vojenské aplikace vyžadující manévrování na oběžné dráze, byla vynesena 21. prosince při sdílené misi Bandwagon-2 společnosti SpaceX.
Čínský start-up Landspace získal značné finanční prostředky ze státem podporované investiční iniciativy Čínského národního fondu pro transformaci a modernizaci výroby na podporu vývoje opakovaně použitelných raket.
NASA oznámila, že 20. prosince udělila zakázky společnostem Intuitive Machines, Kongsberg Satellite Services (KSAT), SSC Space US a Viasat o poskytování služeb na podporu sítě Near Space Network.
Americké vesmírné síly oznámily 19. prosince, že zaznamenaly rozpad nefunkční vojenské meteorologické družice DMSP-5D2 F14. Událost vytvořila více než 50 kusů trosek.
Společnost Rocket Lab vynesla radarovou zobrazovací družici pro Synspective. Družici vynesla raketa Electron po předchozích odkladech kvůli nepříznivému počasí.
Sonda Parker Solar Probe proletí 6,1 milionu kilometrů od Slunce dne 24. prosince, což je nejtěsnější přiblížení ke Slunci.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Experti z NASA pracují na projektu pojmenovaném Large Vehicle Landing Surface Interaction (Interakce přistání velkých strojů s povrchem), v rámci kterého se snaží vyvinout koncepty, které by se jednou mohly uplatit přímo na Měsíci. Výzkumníci z Kennedyho střediska, kteří se zaměřili na vylepšení výpočetních modelů interakce spalin přistávacích motorů s povrchem, se na konci minulého roku vydali do Mohavské pouště v Kalifornii, aby společně s firmou Masten Space Systems provedli testy materiálů. S využitím horkých spalin z raketového motoru provedli sérii statických zážehů a sledovali jejich účinky na různé materiály, které jsou velmi podobné těm, které najdeme na povrchu Měsíce.
Malý ruský modul Pirs byl součástí ISS téměř dvacet let. Připojovaly se na něj pilotované lodě Sojuz i nákladní lodě Progress. Kromě toho sloužil jako přechodová komora pro výstupy do volného kosmického prostoru, usazovaly se na něj vědecké experimenty a našli bychom na něm také dva nákladní jeřáby GStM známé jako Strela. V tomto díle se zaměříme na technický popis modulu včetně všech jeho důležitých systémů.
Dvaadvacátého října uplynulo dvacet let od startu indické rakety PSLV, která na oběžnou dráhu vynesla první družici agentury ESA, která se oficiálně řadí mezi malé objekty. Družice Proba-1 (Project for On Board Autonomy) měla za úkol otestovat chování technologií v kosmickém prostoru. Na oběžné dráze pak tato malá družice prokázala, že i přes kompaktní rozměry rozhodně nemá malé možnosti. Mise, která měla trvat jen dva roky, spolehlivě funguje i po dvaceti letech a do další dekády má zabezpečenou budoucnost. Družice s rozměry 60 × 60 × 80 cm autonomně provádí pokročilé navigační, orientační a řídící procesy, zvládá také správu palubních zdrojů. Její dva snímkovací přístroje CHRIS (kompaktní spektrometr s vysokým rozlišením) a HRC (panchromatická kamera s vysokým rozlišením) již pořídily více než 1000 snímků na více než tisícovce míst. Tyto snímky byly využity sledování různých okruhů spojených s ochranou životního prostředí – od hodnocení vlivu různých strategií využívání namibijských savan na růst vegetace, přes sledování typů vegetace v savanách střední Nambie až po pomoc při mapování sněhové pokrývky ve švýcarských národních parcích.
Dlouho očekávaný a mnohokrát odložený start vesmírného dalekohledu Jamese Webba se nyní plánuje na 18. prosince 2021. Jak všichni doufáme, jde snad o termín konečný a věříme, že vzlet na raketě Ariane 5 bude úspěšný. Astrofyzikové konečně dostanou do rukou nejpokročilejší vesmírnou observatoř, ne nadarmo označovanou za vlajkovou loď astronomie příštího desetiletí. Většinu článku, které jste o tomto pozoruhodném projektu četli na našem webu se týkala technických a konstrukčních aspektů, odkladů startu, testování či ekonomického pozadí, méně jste se však dočetli o neméně zajímavém aspektu – o tom vědeckém. Webbův teleskop, nástupce velmi úspěšného Hubbleova dalekohledu, by měl totiž změnit náš pohled na mnoho otázek kosmologie, astrofyziky i astronomie, proto si dnes představíme možnosti dalekohledu a oblasti výzkumu, jimž by se měl zejména věnovat.
Aby se mohl malý ruský modul Pirs připojit k Mezinárodní kosmické stanici, musel se k ní nejprve dostat. Doručovací oběžná dráha se totiž od té cílové výrazně lišila. Progress-M SO-1 však disponoval nádržemi s pohonnými látkami a pomocí série motorických manévrů dorazil až k orbitálnímu komplexu, který se na přílet nového modulu již připravoval. Spojení proběhlo automaticky, takže ruský kosmonaut Vladimir Děžurov nemusel sáhnout k ručnímu ovládání pomocí systému TORU. Zatímco modul Pirs na ISS zůstal, upravený Progress se od stanice odpojil a shořel v atmosféře.
V minulém díle jsme si představili, jakou historií si prošel projekt malého modulu Pirs. Dnes se již dostáváme do fáze stavby samotného modulu. Podíváme se také na jeho zkoušky a start. Nemalou pozornost věnujeme také upravené kosmické lodi Progress-M, která modulu Pirs posloužila jako kosmický tahač. Právě tento upravený Progress se postaral o přílet malého modulu k Mezinárodní kosmické stanici, ale o tom už bude řeč v příštím díle.
Až se poprvé při misi Artemis II budou astronauti vracet na zemi v lodi Orion, bude je při vstupu do atmosféry chránit tepelný štít kabiny před intenzivním žárem. Ale co se s tímto štítem stane, až loď zpomalí? Právě na tuto otázku hledají odpověď výzkumníci z Langley Research Center v Hamptonu, stát Virginia. Využívají k tomu větrný tunel National Transonic Facility. Po misi EFT-1 došlo k několika změnám výrobního procesu tepelného štítu. Namísto jednoho velkého kusu je nyní štít tvořen menšími bloky, které ablativním procesem „odhořívají“ a při vstupu do atmosféry odnáší teplo pryč. Tyto úpravy konstrukce také změnily tvar zbylého štítu, který bude mít při přechodu do podzvukové rychlosti.
V rámci programu Artemis chce NASA dosáhnout dlouhodobé lidské přítomnosti na Měsíci, což otevře lunární povrch mnohem většímu výzkumu než doposud. Tato rostoucí aktivita bude vyžadovat nové a také robustnější komunikační, navigační a síťové schopnosti. Experti NASA zapojení do programu SCaN ( Space Communications and Navigation) proto vyvinuli architekturu LunaNet, která má splnit tyto požadavky. LunaNet využije inovativní síťové techniky, standardy a rozšiřitelný framework pro rychlé rozšíření síťových možností na Měsíci. To umožní průmyslovým firmám, akademickým institucím a mezinárodním partnerům budovat a provozovat uzly sítě LunaNet společně s NASA. Tyto uzly budou nabízet misím čtyři různé služby: síťové, navigační, detekční a informační a konečně i radiooptické vědecké služby.
Dnes bude řeč o prvním stálém modulu Mezinárodní kosmické stanice ISS, který byl po odsloužení od stanice odpojen. Následně byl nahrazen víceúčelovým laboratorním modulem MLM-U Nauka. Čeká nás tedy povídání o ruském modulu Pirs, jehož historie je překvapivě bohatá. Kořeny tohoto projektu sahají až do 80. let 20. století, kdy Sovětský svaz začal uvažovat o (nakonec nikdy nerealizované) kosmické stanici Mir 2.
V rámci testů technologií, které mají zlepšit schopnosti navigace kosmických sond, se technologickému demonstrátoru podařilo fungovat déle, než se čekalo. Kromě toho také překonal dosavadní rekord ve stabilitě atomových hodin v kosmickém prostoru. Více než dva roky americký projekt Deep Space Atomic Clock posouval hranice možností měření času v kosmickém prostoru. Testovací zařízení startovalo společně s dalšími náklady v rámci mise STP-2 pod hlavičkou ministerstva obrany 25. června 2019 na raketě Falcon Heavy. Cíl projektu se dal popsat vcelku stručně: otestovat možnost využití palubních atomových hodin ke zlepšení navigace kosmických lodí v hlubokém vesmíru.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
