LINK
Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.
Společnost Verde Technologies se obrací na vesmírné platformy s cílem komercializovat solární panely na bázi perovskitu. Zpočátku se zaměřuje na střechy domů v naději, že tento tenkovrstvý materiál může pomoci napájet orbitální datová centra a další velké konstelace.
Čtvrteční start servisní robotické družice LINK společnosti Katalyst na raketě Pegasus XL firmy Northrop Grumman byl odložen. Po vzletu letounu L-1011 došlo k problému s nosnou raketou, jenž dočasně zabránil pozemním týmům v jejím vypuštění. Termín dalšího pokusu o start této mise bude stanoven poté, co týmy vyhodnotí data z dnešního neúspěšného pokusu.
Federální komunikační komise (FKK) bude 22. července hlasovat o nařízení, které má přepracovat proces podávání žádostí o povolení provozu družic a vytvořit tak licenční linku, jež bude udržovat krok se stále rozsáhlejšími a složitějšími plány na konstelace družic.
Pět měsíců starý startup Orbital požádal Federální komunikační komisi o povolení k nasazení až 100 000 družic pro datová centra s cílem přinést z vesmíru 10 gigawattů výpočetního výkonu k uspokojení rostoucí poptávky po umělé inteligenci.
Společnosti SSC Space a Firefly stanovily cíl pro první orbitální start z vesmírného střediska Esrange do roku 2028, přičemž klíčové infrastrukturní a regulační prvky začínají být zavedeny.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, jmenovala bývalého prezidenta a generálního ředitele společnosti The Aerospace Corp. svým poradcem, a to v době, kdy společnost čeká na další fázi klíčového programu NASA.
Americké vesmírné síly zavedly do operačního provozu nový mobilní systém rušení družic, který je schopen dočasně narušit komunikaci protivníka.
NASA vybrala tři společnosti, které dodají čtyři robotické přistávací moduly v hodnotě téměř 600 milionů dolarů pro mise na Měsíci. Pro mise plánované na konec roku 2028 vybrali společnosti Astrobotic Technology, Firefly Aerospace a Intuitive Machines.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
NASA se dlouhodobě snaží pátrat po stopách vody a dalších užitečných zdrojů mimo Zemi. Nyní uvažuje o tom, že by v budoucnu v rámci těchto snah pokročila na novou úroveň a pokryla celou sondu materiálem, který by proměnil její povrch na senzor schopný analyzovat chemické látky přítomné na vzdálených planetách. Řešení tajemství naší Země, celé Sluneční soustavy i vzdálených končin vesmíru patří mezi klíčové priority NASA a nový typ senzoru by mohl být v rámci tohoto výzkumu účinným pomocníkem. Mahmooda Sultana, vědkyně z Goddardova střediska v Marylandském Greenbeltu totiž vyvinula takzvaný Quantum Dot Spectrometer, což můžeme přeložit jako spektrometr na principu kvantové tečky.
Technologie vyvinutá na Goddardově středisku využívající efekt zvaný kvantové tunelování k vytvoření výkonného terahertzového laseru by mohla usnadnit hledání vody na Měsíci a zaplnit mezeru v současných technologiích. Nalezení vody a dalších zdrojů bude hrát důležitou roli při budoucích snahách NASA o průzkum Měsíce, ale i dalších kosmických těles. Předešlé experimenty nejprve naznačovaly a později i potvrdily přítomnost vody na Měsíci. Většina technologií však nedokáže rozlišit vodu od volných vodíkových iontů a hydroxylů, protože širokopásmové detektory neumí odlišit jednotlivé těkavé látky.
Kontejnery ALSRC (Apollo Lunar Sample Return Container) se někdy označují jako „rock box“, tedy „bedna na kameny“. Ale pozor, nenechme se tímto prostým označením zmýlit. Ve skutečnosti se jedná o velmi pokročilé a chytře navržené kontejnery, které musely splnit celou řadu požadavků – od mechanické odolnosti přes hermetickou těsnost až po zabránění odplyňování, což by způsobilo kontaminaci přivezených vzorků.
Když se lidé v rámci programu Apollo vydali na povrch Měsíce, bylo potřeba zajistit, abychom Měsíc zbytečně nekontaminovali pozemským materiálem a zároveň abychom materiálem přivezeným z Měsíce nekontaminovali Zemi. Zkrátka a dobře bylo potřeba respketovat v té době ještě čerstvě definované zásady takzvané planetární ochrany. Sterilizací proto prošlo mnoho nástrojů, ale kabina obývané lidmi nemůže být nikdy stoprocentně sterilní. Když první mise Apollo ukázaly, že lunární regolit není vhodný k tomu, aby hostil život, mohly se některé striktní předpisy trochu uvolnit.
Česká republika opět ukázala, že ukrývá značný potenciál pro uplatnění v kosmických oborech. Díky startupu Zaitra se letos vypuštěný český CubeSat VZLUSAT-2 dočkal významného vylepšení, které předznamenává možnosti širšího uplatnění umělé inteligence (AI) v kosmonautice. Družice, které ve viditelné části elektromagnetického spektra snímkují Zemi, fotografují zájmovou oblast tak, jak jim předurčuje plán. Jenže počasí často udělá čáru přes rozpočet a družice tak vyfotí pouze mraky. Pozemní týmy však nevědí, jak jejich snímkování dopadlo – podařilo se trefit do mezery mezi mraky a je cílová oblast vyfocená správně, nebo oblačnost částečně, či úplně zakrývá zorné pole? Odpovědi na tyto otázky přichází až když se snímky pošlou na Zemi a operátoři si je mohou prohlédnout. To je ale značně neefektivní postup.
Pod pojmem planetární ochrana se ukrývá komplexní obor zaměřený na zajištění, aby přirozená kosmická tělesa nebyla kontaminována pozemskými mikroorganismy, které by tam dopravily naše kosmické sondy. Planetární ochrana ale funguje i obráceně – zajišťuje, aby Země nebyla kontaminována nebezpečnými materiály, které by s sebou mohly dopravit kosmické sondy vracející se z jiných kosmických těles. Poprvé se planetární ochrana v praxi uplatnila při lunárním programu Apollo. Tehdejší znalosti o Měsíci nebyly ani zdaleka dokonalé. Nikdo proto nevěděl, co přesně hrozí, až se lidé z Měsíce vrátí.
Tepelný štít je součást kosmické lodi, družice či sondy, která má obránit lidi či náklad na palubě před drsnými podmínkami během průchodu atmosférou. Tyto systémy používají různé kosmické agentury již více než 50 let. Ovšem co se stane, když části štítu během průchodu atmosférou odhoří a jak to následně ovlivní jejich vlastnosti? Výzkumníci z NASA se snaží najít na tyto otázky odpověď. Ve větrném tunelu Mach 6 na Langleyho středisku bylo od roku 2016 otestováno více než sto keramických modelů různých návrhů tepelných štítů. V tomto zařízení je možné dosáhnout až šestinásobku rychlosti zvuku, což odpovídá téměř 7500 km/h. Touto rychlostí byste Atlantik přeletěli za hodinu. Vysušený vzduch je přiváděn do komory, kde vytváří nápor na terč. Poté projde zužující se tryskou, která jej urychlí na hypersonickou rychlost. Vzduch pak testovací sekcí tunelu proletí kolem libovolného ověřovaného objektu. Když pak vzduch opouští testovací sekci rozšiřující se tryskou, dojde k jeho zpomalení a následně je odsátý vakuovým čerpadlem.
V rámci lunárního programu Apollo využila NASA zkušeností z minulých let a vsadila na upravené fotoaparáty od švédské firmy Hasselblad. Přístroje této značky se objevovaly i na prvních letech amerických raketoplánů. V jejich éře navíc postupně nastoupila digitalizace fotoaparátů, která se nevyhnula ani těm kosmickým. V současné době jsou tyto přístroje již naprosto běžnou součástí kosmických letů a na stanici ISS je jich hned několik.
Minule jsme si představili nejzajímavější observatoře, které teprve čekají na svou šanci a vědci je intenzivně připravují ke startu a následný sběr dat. Dnes se naopak podíváme na mise, jež nikdy neměly to štěstí do kosmického prostoru zamířit. Všechny sice byly schváleny a technici je chystali na start, nakonec však každá z nich zůstala na naší planetě. Důvody přitom byly různé, od rozpočtových škrtů až po technické obtíže. Společné mají nenaplněná očekávání a zklamání mnoha předních astrofyziků a kosmologů.
Firma SpaceX, která provozuje konstelaci Starlink, nedávno zveřejnila dokument s názvem Nejlepší postupy pro zmírnění jasu pro družicové operátory, který pojednává o tom, jakými způsoby se SpaceX snaží redukovat světlo, které kvůli družicím Starlink dopadá na Zemi. Těmito způsoby, na jejichž hledání spolupracují přímo s astronomy, se snaží docílit toho, aby se družice Starlink staly ze Země pouhým okem prakticky neviditelné. V tomto článku si tyto konkrétní způsoby a kroky, které SpaceX aplikovala ukážeme a vysvětlíme si, jak fungují.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.