AstroForge
Startup AstroForge, který se zabývá těžbou z asteroidů, dokončil montáž své nejnovější družice DeepSpace-2, která bude vypuštěna koncem tohoto roku. Startup přitom využil poznatky z neúspěšné mise v loňském roce.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Startup AstroForge, který se zabývá těžbou z asteroidů, dokončil montáž své nejnovější družice DeepSpace-2, která bude vypuštěna koncem tohoto roku. Startup přitom využil poznatky z neúspěšné mise v loňském roce.
Společnost Axiom Space 4. června oznámila, že do svého nejnovějšího kola financování přidala více než 175 milionů dolarů, přičemž se k investorům společnosti připojila největší japonská banka.
Společnost Muon Space 3. června oznámila uvedení družicové platformy třídy Starship, která byla od základů navržena tak, aby splňovala požadavky rozvíjejícího se trhu s orbitálními datovými centry. První spuštění je plánováno na rok 2028 po zajištění zákazníků.
Společnost AST SpaceMobile očekává, že nedávná exploze na rampě společnosti Blue Origin zpozdí její konstelaci pro přímé přenosy dat do chytrých telefonů o tři až šest měsíců, uvedla investiční banka William Blair ve své výzkumné zprávě o akciích.
Společnost SpaceX plánuje v rámci své primární veřejné nabídky akcií získat nejméně 75 miliard dolarů, čímž by se hodnota společnosti zvýšila na více než 1,75 bilionu dolarů.
NASA stahuje návrh na přepracování své strategie přechodu z Mezinárodní vesmírné stanice na komerční stanice, který byl ostře kritizován společnostmi, které tyto stanice vyvíjejí.
Výzkumníci volají po zvýšené pozornosti a lepší ochraně před rostoucím zaváděním exotických materiálů do zemské atmosféry v důsledku opětovného vstupu družic do atmosféry, zejména v éře megakonstelací.
Společnost Voyager Technologies získá v rámci transakce v hodnotě až 300 milionů dolarů společnost Astrobotic, která vyvíjí lunární přistávací moduly a opakovaně použitelná suborbitální zařízení.
Společnost Impulse Space získala 500 milionů dolarů na rozšíření výroby orbitálních transportních vozidel a dalších kosmických zařízení s cílem podpořit rostoucí komerční a vládní poptávku.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Historie rakety Antares je hodně spletitá. Ještě v době, kdy se jmenovala Taurus II pro její první stupeň firma Orbital Sciences Corporation vybrala raketové motory AJ-26 od firmy Aerojet. Zajímavé bylo, že šlo o téměř tři desítky let staré motory NK-33 postavené ještě v Sovětském svazu. Jejich parametry vak byly velmi dobré a proto se měly po drobných úpravách používat na raketách, které dnes známe jako Antares.
Tahle nenápadná kostka o hraně 10 centimetrů vstoupí do historie jako doposud nejmenší radar vypuštěný do kosmického prostoru a hlavně jako první radar, který prostuduje vnitřní stavbu planetky. Konkrétně půjde o planetku Dimorphos, která byla koncem září letošního roku zasažena sondou DART, což vytvořilo více než 10 000 kilometrů dlouhý ohon úlomků za planetkou. Tento radar bude připojen ke čtveřici antén o délce 1,5 metru a vše bude součástí CubeSatu Juventas, jehož velikost agentura ESA přirovnává k příručnímu zavazadlu do letadla. CubeSat Juventas bude vypuštěn zhruba za dva roky na evropské sondě Hera.
Podnět k vzniku rakety, kterou dnes známe pod jménem Antares, dala NASA, když potřebovala zajistit zásobování Mezinárodní kosmické stanice ISS po vyřazení raketoplánů z aktivní služby. Tato raketa nebyla vybrána napoprvé, ale uspěla až ve druhém kole. To jako kdyby předznamenalo její další nelehký osud. V její historii najdeme například změny názvu nosiče i jeho provozovatelů, ale i změny konstrukce.
Kosmický průmysl je vcelku rychle rostoucí odvětví a v posledních letech můžeme vidět velmi výrazný trend prosazování a růstu startupů, tedy ne tak velikých soukromých firem, které většinou používají velmi inovativní a neobvyklá řešení a zkrátka na věci se dívají jinak. Jejich velikost jim umožňuje rychle a obratně reagovat na nově vzniklé situace, což jim dává oproti konkurenčním korporacím s tisíce zaměstnanci značnou výhodu. Celá firemní kultura tak zpravidla nebývá nějak extrémně byrokratická a hledají se výhodná originální řešení, která jsou schopna nabourat tradiční struktury produktů a trhu, což nutí ostatní stále inovovat. Díky tomu se kosmický průmysl, co se především z komerčního hlediska týče, stává čím dál více dostupný, a to prospívá celému kosmickému průmyslu, ale i ostatním odvětvím. Startupy si tak zakládají na progresivnosti a spolupráci, až už na svých vlastních projektech, nebo na projektech státních agentur. Abychom vám tento segment kosmického průmyslu přiblížili a ukázali vám zajímavé startupy, které se vyplatí sledovat, vznikl tento nepravidelný seriál, který si toto klade za cíl.
Poté, co začátkem listopadu letošního roku proběhne zkouška nafukovacího tepelného štítu LOFTID (Low-Earth Orbit Flight Test of an Inflatable Decelerator), použijí záchranné týmy navigaci s pomocí GPS, aby v okruhu kilometrů pátraly po jasně žlutém pouzdře o velikosti (a také tvaru) většího citrónu, které ukrývá cenná data. Tohle malé pouzdro je odhoditelný datový modul EDM, který byl vyvinut pro program LOFTID. Cílem celého projektu je v praxi otestovat technologii nafukovacího tepelného štítu, která by se teoreticky dala využít třeba pro přistání lidí na Marsu. Poté, co se štít po startu dostane do kosmického prostoru, nafoukne se a poté vstoupí do atmosféry, aby (pokud možno nepoškozený) dopadl do Tichého oceánu.
Všechny vzorky, které na Zemi dopravily mise Apollo (bylo jich skoro 3 000 a vážily necelých 400 kg), prošly přes středisko LRL (Lunar Receiving Laboratory). Tady proběhla jejich katalogizace a také zkoušky ověřující, zda nebyly kontaminovány, či zda nepředstavují pro pozemské prostředí riziko. Ve středisku LRL pobývali také astronauti prvních misí Apollo, kteří tu trávili svou karanténu.
Fascinující svět velmi nízkých teplot jsme si na našem webu představili již ve dvou článcích. Žádný ale nebyl primárně zaměřen na nesmírně zajímavý izotop helia, kterým je helium-4. To je sice hodno pozornosti i za normálních podmínek, avšak teprve při nízkých teplotách kolem 2,5 K se projeví ty nejvíce udivující vlastnosti, které z helia-4 činí jeden z nejpodivuhodnějších stavů hmoty na světě. S heliem-4 se navíc pojí jeden nevyřešený fyzikální problém, který zkoumala i posádka jednoho z letů amerických raketoplánů. Nejprve si však o heliu a jeho vlastnostech řekněme nějaké základní údaje.
Jelikož při prvních misích Apollo nikdo netušil, zda s sebou astronauti z Měsíce nevědomky nepřivezli nějakou skrytou hrozbu, musela být velká pozornost věnována způsobu, jak zacházet s astronauty po návratu z Měsíce. Výsledkem byl proces, který měl co nejvíce omezit kontakt nechráněné posádky a přivezeného nákladu s pozemským prostředím. Součástí prvních misí proto byla i karanténa, ve které posádky strávily několik dní. I tady ale platilo, že čím více jsme se o Měsíci v průběhu jednotlivých misí dozvídali, tím více se zprvu striktní pravidla uvolňovala.
Vážení čtenáři, dámy a pánové. V prosinci loňského roku odstartoval do kosmického prostoru na raketě Ariane 5 vesmírný dalekohled Jamese Webba, dlouho vyvíjený a toužebně očekávaný infračervený teleskop, vlajková loď astronomie tohoto desetiletí. Po úspěšném přeletu do okolí Lagrangeova bodu L2 soustavy Slunce – Země, rozložení dalekohledu a kalibraci přístrojů začala konečně vědecká pozorování. Jejich první výsledky jsme si zde již představili v článcích z 12., respektive 13. července. Velmi si vážíme toho, že Váš zájem o tento špičkový kus techniky a jeho objevy neustal. Z toho důvodu, a také kvůli tomu, že lze důvodně očekávat další významné objevy posunující o velký kus naše současné poznání, jsme se rozhodli přistoupit k seriálu, který bude v pravidelných intervalech pokrývat nejzajímavější vědecké dění kolem Webbova dalekohledu.
V dubnu jsme vydali článek, který se věnoval vývoji svinovacích fotovoltaických panelů. V podobném duchu se ponese i dnešní článek, ve kterém si posvítíme na jinou zajímavou technologii a její příběh. Marsovský kráter Jezero je plný nebezpečí – od kameny posetých svahů až po malé krátery. To z něj činí složité místo pro přistání. Přesto si sem v rámci mise Mars 2020 NASA dovolila poslat svůj rover Perseverance. Jeho přistání se nakonec navzdory složitým podmínkám podařilo a nezpochybnitelný podíl na tom měla i vylepšená navigační technologie. A právě té se budeme dnes věnovat.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.