sociální sítě
Přímé přenosy
Žádné plánované přenosy nebyly nalezeny.
krátké zprávy
Společnost York Space Systems, výrobce družic se sídlem v Denveru, zahájila 29. ledna veřejné obchodování na newyorské burze cenných papírů pod symbolem YSS, protože investoři nadále sázejí na trvalý růst amerických výdajů na obranu.
Federální úřad pro letectví (Federal Aviation Administration), který reguluje komerční vesmírné lety, očekává pokračující růst počtu startů, a to navzdory obavám průmyslu, zda úřad dokáže držet krok.
Australská společnost HEO, která provádí vesmírné snímkování družic, získala vlastní družici NewSat-34 díky dohodě se společností Satellogic.
Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) má v úmyslu navýšit nákup komerčních meteorologických dat, uvedl 28. ledna Taylor Jordan, náměstek ministra obchodu pro pozorování a předpovědi životního prostředí.
Omán podepsal 26. ledna Artemis Accords. Stal se tak 61. zemí, která tak učinila.
Exotrail, francouzská společnost specializující se na družicovou mobilitu a zaměřená na servisní družice, společně se společností Astroscale France, francouzskou dceřinou společností japonské servisní společnosti, 28. ledna oznámily partnerství zaměřené na testování schopností deorbitace z nízké oběžné dráze Země.
Společnost Northwood Space, kalifornský výrobce pozemních stanic s fázovanými anténními soustavami, 27. ledna oznámila, že získala 100 milionů dolarů v rámci financování série B
Začal oficiálně druhý ročník konference Space Debris 2026. Konference, kterou pořádá Saúdská kosmická agentura (SSA), se účastní široká mezinárodní veřejnost za účasti předních odborníků.
Evropský komisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius uvedl, že vládní program Evropské unie pro družicovou komunikaci s názvem GOVSATCOM, který sdružuje kapacitu osmi geostacionárních družic na oběžné dráze, zahájil provoz minulý týden.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Malé družice budou v budoucnu schopné dělat stejnou (nebo dokonce i lepší) práci jako jejich větší kolegyně. Proto byla navržena vysokofrekvenční pohyblivá anténa, která by dokázala datově propojit řetězce CubeSatů, které mají velikost krabic na boty. Tyto malé standardizované družice složené ze základních kostek o hraně 10 centimetrů byly navrženy pro edukační účely, ale stále častěji nachází uplatnění v praktických aplikacích včetně družicových sítí pro telekomunikaci, nebo pozorování Země. „Nápad vzešel z myšlenky vyvinout pohyblivou reflektorovou anténu, která je dost malá na to, aby se vešla do jedné poloviny CubeSatové jednotky,“ vysvětluje Maarten van der Vorst, inženýr Evropské kosmické agentury, který má na starost antény a dodává: „Během startu by byla uložena v těle a poté by proběhlo její vysunutí. Následně by obstarala mezidružicové spojení mezi jednotlivými členy sítě CubeSatů. Přes anténu by si mohly družice vyměňovat data, nebo by jeden CubeSat mohl být „mateřskou lodí“, která zajišťuje přenosy dat pro všechny ostatní členy. Pokud bychom dali jednu anténu dopředu a druhou dozadu každé družice, mohli bychom přenášet data po celém řetězci CubeSatů. Naše testy ukazují, že by antény
V minulém díle našeho pořadu jsme si popsali první verzi prvního stupně rakety Antares na kapalné pohonné látky. K dosažení oběžné dráhy je však nezbytné použít i druhý stupeň, který je však již na tuhé pohonné látky. Kromě toho se však u raket Antares počítalo s možností přidání dodatečného třetího stupně, který by také spaloval tuhé pohonné látky. Na jeho použití však nikdy nedošlo, protože všechny rakety Antares vynášely pouze lodě Cygnus na Mezinárodní kosmickou stanici ISS.
Obecná relativita, moderní teorie gravitace, je tady s námi již 107 let. V Evropě tehdy zrovna zuřila Velká válka a proto nemohlo být o ověřování nového přístupu ke gravitaci ani řeč. Avšak už roku 1919 provedli britští astronomové v Brazílii a na Princově ostrově první slavný test obecné relativity, který posléze mnoho vědců více či méně úspěšně opakovalo. Později experti navrhli i mnoho dalších testů, jež se od 60. let minulého století prováděly ve velkém. Obecná relativita procházela náročnými zkouškami, vždy ale slavně triumfovala. Některé z testů byly prováděny také v kosmickém prostoru vesmírnými observatořemi. Dnes se právě na jeden takový nedávný pokus podíváme podrobněji.
Historie rakety Antares je hodně spletitá. Ještě v době, kdy se jmenovala Taurus II pro její první stupeň firma Orbital Sciences Corporation vybrala raketové motory AJ-26 od firmy Aerojet. Zajímavé bylo, že šlo o téměř tři desítky let staré motory NK-33 postavené ještě v Sovětském svazu. Jejich parametry vak byly velmi dobré a proto se měly po drobných úpravách používat na raketách, které dnes známe jako Antares.
Tahle nenápadná kostka o hraně 10 centimetrů vstoupí do historie jako doposud nejmenší radar vypuštěný do kosmického prostoru a hlavně jako první radar, který prostuduje vnitřní stavbu planetky. Konkrétně půjde o planetku Dimorphos, která byla koncem září letošního roku zasažena sondou DART, což vytvořilo více než 10 000 kilometrů dlouhý ohon úlomků za planetkou. Tento radar bude připojen ke čtveřici antén o délce 1,5 metru a vše bude součástí CubeSatu Juventas, jehož velikost agentura ESA přirovnává k příručnímu zavazadlu do letadla. CubeSat Juventas bude vypuštěn zhruba za dva roky na evropské sondě Hera.
Podnět k vzniku rakety, kterou dnes známe pod jménem Antares, dala NASA, když potřebovala zajistit zásobování Mezinárodní kosmické stanice ISS po vyřazení raketoplánů z aktivní služby. Tato raketa nebyla vybrána napoprvé, ale uspěla až ve druhém kole. To jako kdyby předznamenalo její další nelehký osud. V její historii najdeme například změny názvu nosiče i jeho provozovatelů, ale i změny konstrukce.
Kosmický průmysl je vcelku rychle rostoucí odvětví a v posledních letech můžeme vidět velmi výrazný trend prosazování a růstu startupů, tedy ne tak velikých soukromých firem, které většinou používají velmi inovativní a neobvyklá řešení a zkrátka na věci se dívají jinak. Jejich velikost jim umožňuje rychle a obratně reagovat na nově vzniklé situace, což jim dává oproti konkurenčním korporacím s tisíce zaměstnanci značnou výhodu. Celá firemní kultura tak zpravidla nebývá nějak extrémně byrokratická a hledají se výhodná originální řešení, která jsou schopna nabourat tradiční struktury produktů a trhu, což nutí ostatní stále inovovat. Díky tomu se kosmický průmysl, co se především z komerčního hlediska týče, stává čím dál více dostupný, a to prospívá celému kosmickému průmyslu, ale i ostatním odvětvím. Startupy si tak zakládají na progresivnosti a spolupráci, až už na svých vlastních projektech, nebo na projektech státních agentur. Abychom vám tento segment kosmického průmyslu přiblížili a ukázali vám zajímavé startupy, které se vyplatí sledovat, vznikl tento nepravidelný seriál, který si toto klade za cíl.
Poté, co začátkem listopadu letošního roku proběhne zkouška nafukovacího tepelného štítu LOFTID (Low-Earth Orbit Flight Test of an Inflatable Decelerator), použijí záchranné týmy navigaci s pomocí GPS, aby v okruhu kilometrů pátraly po jasně žlutém pouzdře o velikosti (a také tvaru) většího citrónu, které ukrývá cenná data. Tohle malé pouzdro je odhoditelný datový modul EDM, který byl vyvinut pro program LOFTID. Cílem celého projektu je v praxi otestovat technologii nafukovacího tepelného štítu, která by se teoreticky dala využít třeba pro přistání lidí na Marsu. Poté, co se štít po startu dostane do kosmického prostoru, nafoukne se a poté vstoupí do atmosféry, aby (pokud možno nepoškozený) dopadl do Tichého oceánu.
Všechny vzorky, které na Zemi dopravily mise Apollo (bylo jich skoro 3 000 a vážily necelých 400 kg), prošly přes středisko LRL (Lunar Receiving Laboratory). Tady proběhla jejich katalogizace a také zkoušky ověřující, zda nebyly kontaminovány, či zda nepředstavují pro pozemské prostředí riziko. Ve středisku LRL pobývali také astronauti prvních misí Apollo, kteří tu trávili svou karanténu.
Fascinující svět velmi nízkých teplot jsme si na našem webu představili již ve dvou článcích. Žádný ale nebyl primárně zaměřen na nesmírně zajímavý izotop helia, kterým je helium-4. To je sice hodno pozornosti i za normálních podmínek, avšak teprve při nízkých teplotách kolem 2,5 K se projeví ty nejvíce udivující vlastnosti, které z helia-4 činí jeden z nejpodivuhodnějších stavů hmoty na světě. S heliem-4 se navíc pojí jeden nevyřešený fyzikální problém, který zkoumala i posádka jednoho z letů amerických raketoplánů. Nejprve si však o heliu a jeho vlastnostech řekněme nějaké základní údaje.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
