Archiv rubriky ‘Technologie’

„Když Číňané letí na Měsíc, tak my taky!“ vzkazují Japonci

Selene-2, zdroj:jaxa.jp

Co se týče nepilotovaných landerů, má Měsíc v hledáčku nejen americká NASA nebo soukromé subjekty snažící se o úspěch v soutěži Google Lunar X Prize, ale zejména Čínská kosmická agentura, která při jeho výzkumu sbírá poslední dobou jeden vavřín za druhým. To si samozřejmě nechce nechat líbit velký asijský rival, Japonsko. Tamější agentura JAXA se však musí potýkat s tím, že Měsíc není v jejím kosmickém rozpočtu takovou prioritou, pro kterou by bylo alokováno dostatečné množství peněz a lidských zdrojů, aby mohla čínskému programu být i nadále vyrovnaným soupeřem.

Jak odebere OSIRIS-REx vzorky?

Americká sonda OSIRIS-REx má odstartovat v září 2016, o tři roky později dorazí k asteroidu (101955) Bennu a odebere z něj vzorky. V roce 2021 vyrazí zpět k Zemi, kam by měla za další dva roky doručit návratové pouzdro s odebraným regolitem. Klíčovým mechanismem celé sondy bude odběrové zařízení, které se skládá z robotické paže a samotného nástavce, který zajistí nabrání vzorků. Technici postavili dva identické exempláře – jeden letový a druhý určený pro zkoušky. Samotná technika odběru vzorků je zajímavá a proto se jí budeme v dnešním krátkém článku věnovat.

Vulcan shodil oponu tajností

Společnost United Launch Alliance (ULA) vznikla spojením firem Boeing a Lockheed Martin, čímž se zrodil podnik, který de facto ovládl trh s armádními satelity. Rakety Delta IV a Atlas V se staly výhradními nosiči všech strategicky i vědecky důležitých amerických sond a družic. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena, ale kdo by to řešil – konkurence přece neexistuje a státní kasa to zaplatí. Jenže časy se mění. Na trh vstoupila jako dravá štika firma SpaceX, která tlačí náklady dolů, pracuje na znovupoužitelnosti a přitom vyrábí spolehlivé rakety. Situace na trhu se pomalu začíná obracet a ULA na to musí reagovat. jejich odpovědí má být nová raketa Vulcan.

3D výtisky z ISS

3D tisku na ISS jsme se na našem webu již věnovali. První kolo testů, během kterého tiskárna vytvořila několik zkušebních exemplářů skončilo, vzorky se vrátily na Zemi a nyní je dostanou do rukou technici v laboratořích Marshallova střediska v Huntsville, Alabama. V první fázi se výrobky vyfotí, následovat bude jejich přesné měření, porovnání rozměrů s počítačovými modely, podle kterých se tisklo a v neposlední řadě se výrobky vytištěné porovnají se stejnými modely, které byly vytištěné v zemské tíži. Cílem zkoumání je ověřit, zda 3D tisk ve stavu beztíže nějakým způsobem neovlivňuje strukturu výsledných výrobků.

Zkoušky pro přesné přistání na Marsu

Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba se rychle zbavit rychlosti a měkce dosednout. Není se co divit, že při prvních letech k Marsu se přistávací oblast nevybírala prakticky vůbec, nebo jen velmi hrubě. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity mělo možnost při průchodu atmosférou manévrovat tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy s rozměry 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že do budoucna je potřeba přesnost přistání ještě vylepšit.

Jupiter u ISS? Za pár let možná ano

Najděte si nějaký hodně velký mixér a vložte do něj čtyři základní ingredience – sondu MAVEN, která momentálně krouží kolem Marsu a studuje jeho atmosféru, přidejte k ní evropskou zásobovací loď ATV, která před pár týdny dokončila svou poslední misi, přidejte i horní stupeň Centaur a nezapomeňte na robotickou paži, kterou znáte třeba z raketoplánů nebo ISS. Nechte mixér dělat svou práci a až jej vypnete, možná v něm nenajdete jen rozemletou směs drátů, kovu a tištěných spojů. Možná se budete dívat na základ nové kosmické lodi, která bude létat k ISS.

Kosmičtí těžaři využijí opravdu miniaturní dělníky

DSI zdroj: deepspaceindustries.com

Jak si představujete těžbu na asteroidech? Ze Země vystartuje kosmická sonda nebo spíše robot, který po ukotvení k asteroidu do něj začne vrtat a odebírat odvrtaný materiál. Ten se pak začne zpracovávat, tak aby zpět na naši planetu putoval vzácný kov nebo jiný požadovaný materiál v co možná nejčistější formě bez nežádoucích příměsí. Příznivci pilotované kosmonautiky by navíc těžní stroje rádi viděli obsluhované kosmonauty, někteří by je nechali klidně zatloukat ručně geologické sondy, podobně jako to viděli u dobyvatelů Měsíce z legendárního programu Apollo. Ale co když může kosmická těžba vypadat docela jinak?

Vědci jako hologramy na Marsu

Hologramy s Curiosity na Marsu zdroj:jpl.nasa.gov

Jak by se vám líbilo procházet se po Marsu či jiném nebeském tělese v pohodlí svého obýváku? Vědcům pracujícím na misi Curiosity se to nyní díky novým holografickým brýlím HoloLens splní. Tyto brýle vznikaly ve spolupráci NASA a Microsoftu a s příchodem nové verze Windows budou dostupné pro každého, takže brzy budete moci svůj obývák proměnit ve virtuální svět, který budete moci pomocí gest ovládat a měnit.

Již letos se rozšíří ISS o nafukovací modul

bigelow_beam_2015 zdroj:http://spaceref.biz/

Rok 2015 si u Bigelow Aerospace zřejmě zapíší zlatým písmem do firemního alba. K Mezinárodní kosmické stanici se v červenci vydá testovací modul B.E.A.M. (Bigelow Expandable Activity Module). Jedná se o nafukovací modul, jehož předchůdci byli úspěšně otestováni na oběžné dráze v minulých letech. Na ISS ho dopraví nákladní loď Dragon při misi CRS-8 ve své nehermetizované části, které se říká trunk. Z trunku B.E.A.M vyzvedne robotické rameno Canadarm-2 a připojí ho k modulu Tranquility. Po dva roky bude množství senzorů testovat jeho hermetičnost, radiační odolnost a změny teplot. Průlez do modulu by měl být po většinu doby uzavřen a astronauti by do něj měli vstupovat pouze za účelem jeho testování. Po dvou letech se modul odpojí a časem shoří v atmosféře.

Kdopak nám to chce přistát na Měsíci?

catalyst_logo zdroj: lunar.xprize.org

V březnu 2014 vybrala NASA tři společnosti, které se pokusí za pomoci znalostí poskytnutých touto agenturou vytvořit platformu, jež dokáže automaticky přistávat na povrchu Měsíce a dopravovat tam náklad. Vznikly by tak privátní služby, zajišťující dopravu čehokoliv, co bude splňovat limity dané možnostmi vyvinutých strojů, zejména hmotnosti. Ty by si pak mohla objednat nejen NASA, ale i další vědecké instituce nebo firmy. Tento program by mohl pomoci opětovně nastartovat zájem naší civilizace o využívání možností, které nám nabízí náš nebeský souputník.