sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Maxar Intelligence vydala nový mapovací produkt vyvinutý s využitím umělé inteligence Ecopia, který převádí družicové snímky do detailních 2D a 3D map. Produkt s názvem Vivid Features kombinuje archiv družicových snímků společnosti Maxar se softwarem umělé inteligence od společnosti Ecopia
Novaspace s podporou regionu Occitanie pořádá ve dnech 12. a 13. května 2026 v Toulouse ve Francii inaugurační Vesmírný summit pro odolnou budoucnost. Toto mezinárodní setkání shromáždí více než 500 lídrův oboru, politiků a vedoucích pracovníků z průmyslu a koncových uživatelů z celého globálního řetězce v oblasti vesmíru.
Společnost Arianespace zvažuje možnosti zvýšení počtu startů rakety Ariane 6 nad 10 ročně, pokud to podpoří poptávka ze strany vlády a komerčních subjektů.
Společnost GHGSat plánuje rozšířit svou konstelaci monitorovacích a analytických služeb skleníkových plynů o 47 milionů kanadských dolarů formou vlastního kapitálu a půjčky.
Společnosti Axiom Space a Spacebilt 16. září oznámily plány na dodání datového centra s optickým komunikačním spojením k Mezinárodní vesmírné stanici v roce 2027.
Společnost Anduril, která se zabývá obrannými technologiemi, a startup pro vesmírnou dopravu Impulse Space se připravují na demonstraci autonomního setkání a přiblížení na geostacionární oběžné dráze Země. Test je plánován na rok 2026.
Společnost Amazon se letos chystá zdvojnásobit velikost své konstelace družic Kuiper na více než 200.
SpaceX očekává, že začne testovat služby přímého přenosu dat do zařízení s využitím nově získaného spektra od společnosti EchoStar již koncem příštího roku.
Společnost Swissto12 dokončila předběžné posouzení návrhu své první družice Neastar-1 s přímým připojením k zařízení. Švýcarský výrobce malých geostacionárních družic to oznámil 15. září.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Havárie a problémy, které provázely vývoj raketových motorů RD-170 a RD-171 nakonec přispěly k vylepšení jejich konstrukce. Odborníci postupně odstraňovali neduhy, které se při předešlých testech objevily. Výsledky statických zážehů byly natolik povzbudivé, že bylo rozhodnuto o letovém testu motoru RD-171 na raketě Zenit-2. Ačkoliv první dvě rakety selhaly, vždy to bylo vinou druhého stupně, ten první s motorem RD-171 vždy fungoval bezchybně.
Postavit raketový motor není nic lehkého – dvojnásob to platí, pokud máte postavit velmi silný raketový motor. O tom se přesvědčili konstruktéři pracující na dnes již legendárním raketovém motoru RD-170. Testy totiž provázely technické problémy a speciální komise dokonce analyzovala alternativní možnosti pohonu raket Eněrgija, které by mohly nahradit motory RD-170. Uvažovalo se dokonce i o raketových motorech na tuhé pohonné látky. Žádná alternativní varianta ale nakonec nebyla schválena a vývoj motorů RD.-170 (a 171) mohl pokračovat.
Kvasary vyvolaly v astrofyzikální komunitě svého času hotovou senzaci a dostaly se dokonce i do popkultury. Ve známém sitcomu Červený trpaslík je totiž zmiňuje Arnold Jidáš Rimmer. Docela pozoruhodný úspěch na objekty, o nichž dlouho nikdo nevěděl, co jsou zač, odkud pocházejí ani jak vypadají a fungují. K jejich poznání ale vedla velmi dlouhá cesta, která začal de facto už u starověkých civilizací, které pozorovaly noční oblohu, na které viděly zvláštní pás hvězd. Podle původních obyvatel jižní Afriky z kmene Kung jde o páteř noci, bez jejíž přítomnosti by nám padaly k nohám kousky oblohy. Staří Řekové jej zase považovali za pás tvořený mateřským mlékem nejvyšší bohyně Héry. Přesto se právě v antickém Řecku zrodily základy pro pozdější vědecké pochopení Galaxie i kvasarů.
Postavit nejsilnější ruský raketový motor nebylo jen tak. Před inženýry stála celá řada technologických výzev, se kterými do té doby neměl nikdo z nich žádné zkušenosti. Vývoj raketového motoru RD-170 (a podobného motoru RD-171) proto probíhal postupně. V rámci každé etapy se experti zaměřili na důkladné zkoušky jednotlivých systémů, ke kterým byly vyžity často i desítky testovacích exemplářů.
Povídání v minulém díle Vesmírné techniky mohlo vzbudit dojem, že už je vše vyřešeno a cesta k motorům RD-170 je volná. Ale skutečnost byla zamotanější. Dnes bude řeč o dalších změnách, které obnášely plány na nové rakety z rodiny RLA. Z nich ale nakonec sešlo, ale i přesto jedna raketa po několika úpravách přežila a posloužila jako základ nosiče Energija. Všechny tyto změny koncepce nakonec vedly k vývoji nejsilnějšího ruského raketového motoru, tedy RD-170.
Až se lidstvo v rámci programu Artemis, na kterém se podílí agentura NASA se svými partnery, dostane zpět na Měsíc, ocitnou se astronauti i s nimi související technika v zatím neprozkoumaných oblastí v okolí jižního pólu, kde mohou teploty za tmy spadnout ještě hlouběji než na promrzlém Marsu. Takové podmínky by byly pro současné sondy ohromnou výzvou, protože spoléhají na ohřívače spotřebovávající energii, aby se udržely v optimální teplotě. Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii proto vyvíjí technologický demonstrátor, který by mohl nabídnout řešení umožňující průzkum i během temnoty lunární noci, která trvá 14 pozemských dní. Projekt, který nyní prochází zkouškami na JPL, nese název COLDArm (Cold Operable Lunar Deployable Arm). Projekt kombinuje několik inovativních technologií, aby vytvořil systém robotické paže, který zvládne fungovat i při mrazivých teplotách -173 °C.
Příběh sovětských raketových motorů RD-170 je plný změn a překvapení. Abychom plně pochopili celou problematiku, která souvisí s jejich vznikem, musíme se vrátit až do období mezi roky 1954 a 1957, kdy Sovětský svaz připravoval raketové motory pro vojenskou raketu R-7, jejíž kosmická varianta létá pod názvem Sojuz až do dnešních dnů. Konstruktér Valentin Gluško měl tehdy na starost vývoj raketových motorů RD-107 a RD-108 pro první stupeň a postranní stupně této rakety. V dalších letech se pak podílel i na vývoji dalších raketových motorů.
V naší minisérii věnované raketám Antares jsme se dostali až do současnosti. A ta se nese ve stejném duchu změn a překvapení jako předešlé roky této rakety. Nosiče Antares totiž budou znovu měnit raketové motory na svém prvním stupni. A tentokrát půjde opravdu o výraznou změnu, neboť se přestanou používat ruské raketové motory. Nahradit je mají výtvory americké společnosti Firefly Aerospace.
Minulý rok jsme naši sérii fyzikálních článků zakončili přehledem nejdůležitějších fyzikálních problémů čekajících na vyřešení. Proto se domnívám, že bychom se ke konci letošního roku mohli podívat na poněkud pozitivnější téma. I přes řadu nedořešených problémů je totiž fyzika věda, která neobyčejně a možná až překvapivě dobře funguje v popisu našeho světa. Vydejme se tedy na cestu do vzdálených částí našeho vesmíru, kde nalezneme záhadné objekty a podivné extrémně energetické jevy, které až donedávna odolávaly pokusům o vysvětlení. Začneme však poněkud blíže u naší Země, jen několik set světelných let daleko ve směru souhvězdí Býka, kde se nachází známá hvězdokupa Plejády.
Raketa Antares prošla v uplynulých letech celou řadou modernizací. Ty se nejprve týkaly druhého stupně na tuhé pohonné látky. Verze 120 se stupněm Castor 30B letěla pouze dvakrát a verze 130 vybavená stupněm Castor 30XL vzlétla dokonce pouze jedinkrát – stopku této verzi vystavila havárie prvního stupně pouhých 15 sekund po premiérovém startu. Obě varianty (120 a 130) měly možnost létat i v třístupňové konfiguraci, ovšem na to nikdy nedošlo.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
