Interstellar Technologies
Společnost Interstellar Technologies získala 61,8 milionu dolarů na podporu vývoje své rakety Zero a výzkumu a vývoje družicových systémů.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Interstellar Technologies získala 61,8 milionu dolarů na podporu vývoje své rakety Zero a výzkumu a vývoje družicových systémů.
Spojené království plánuje letos investovat 191 milionů dolarů do navýšení kapitálu společnosti Eutelsat, aby si udrželo svůj 10,89% podíl ve francouzském operátorovi družic.
Japonská společnost Synspective, která vyvíjí družicovou konstelaci radarového zobrazování, podepsala dohodu se společností Exolaunch o vynesení 10 družic.
Indický regulátor vesmírného provozu schválil služby Starlinku. Společnost SpaceX však stále potřebuje schválení spektra a další regulační povolení, než bude moci poskytovat širokopásmové připojení.
Japonská společnost Space BD, která se zabývá provozem raket, podepsala dohodu s australskou společností Gilmour Space o vzájemné spolupráci při vypouštění raket a družic.
Americký prezident večer 9. července oznámil, že jmenoval ministra dopravy Seana Duffyho úřadujícím administrátorem NASA.
Americké vesmírné síly 8. července představily svou první Strategii mezinárodního partnerství , plán, jak nejnovější americká vojenská složka hodlá přejít od sporadické globální spolupráce k promyšlenější a integrovanější vesmírné koalici.
Společnost Neuraspace vyvíjí s podporou Evropské kosmické agentury software založený na umělé inteligenci, který má operátorům pomoci lépe využívat navigační signály GNSS pro sledování družic a předcházení kolizím.
Společnost Maxar Intelligence, poskytovatel družicového snímkování a geoprostorových dat, podepsala tři smlouvy v celkové hodnotě 204,7 milionu dolarů s nezveřejněnými vládními zákazníky na Blízkém východě a v Africe.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jako kosti mimozemšťanů mohou pro někoho vypadat součástky kosmického hardwaru navržené umělou inteligencí. Při jejich návrhu však byl vzhled vedlejší – hlavní je, že váží méně, snáší větší zatížení a jejich vývoj trvá ve srovnání s částmi, které navrhují lidé, jen zlomek času. „Vypadají tak nějak divně a mimozemsky,“ říká s nadsázkou vývojový inženýr Ryan McClelland a dodává: „Ovšem jakmile je uvidíte v akci, tak všechno začne dávat smysl.“ Právě McClelland vyšlapal cestu k návrhů specializovaných a jedinečných dílů s využitím komerčně dostupných programů s umělou inteligencí. Na Goddardově středisku v marylandském Greenbeltu tak začal vznikat hardware, který sám McClelland označuje jako vyvinuté struktury (evolved structures).
Mezinárodní kosmická stanice je dnes projektem, který zná celá řada lidí, z nichž mnozí se o kosmonautiku ani nemusí moc zajímat. Ze stanice ISS se stal také symbol mezinárodní spolupráce v kosmonautice. Cesta k tak komplexnímu a rozsáhlému projektu však nebyla jednoduchá a i zde platí, že se vycházelo ze zkušeností nasbíraných při předešlých misích. Za zlomový okamžik v jejím vývoji můžeme považovat proslov prezidenta USA, Ronalda Reagana, který uložil NASA za úkol vývoj trvale obydlené pilotované kosmické stanice a také americkou agenturu pobídl k zapojení ostatních kosmických agentur.
Po dvou měsících se zde společně znovu setkáváme již u třetího dílu našeho seriálu. Webbův dalekohled a jeho výsledky jsme opustili na konci listopadu. Od té doby stihl Webb oslavit první narozeniny v kosmickém prostoru, byť zatím nikoliv první výročí vědecké práce, ani výročí prvních zveřejněných snímků. Na tyto milníky si musíme ještě několik měsíců počkat. Zato nám však přibylo mnoho zajímavých a důležitých dat, fotografií a měření, která opět v plné šíři ukazují možnosti nového velkého kosmického teleskopu. Právě na ně se dnes podíváme. A začneme u extrémně vzdálených objektů mladého vesmíru.
Britská startupová firma Gravitilab, poprvé provedla experiment, v rámci kterého bylo účelem vytvořit prostředí mikrogravitace. Ne ale za pomoci pádové věže, nebo suborbitální rakety. Gravitilab vsadila na daleko levnější způsob, a tím je dron. Výhoda tohoto řešení spočívá především v tom, že dron se speciálním pouzdrem, ve kterém jsou umístěny vědecké experimenty, je možné vypustit prakticky odkudkoliv. Tento první test firma provedla na vojenském letišti Predannack v jizozápadní Anglii. Dron se speciálním shozovým pouzdrem vystoupal přibližně do výšky šesti set metrů, kde bylo pouzdro uvolněno a začalo padat k zemi. Po více jak pěti sekundách, co na náklad působila mikrogravitace, byl vystřelen padák a pouzdro bezpečně dosedlo na zem.
Raketovým motorům RD-170 a RD-171 jsme se věnovali v několika uplynulých týdnech. Tímto dílem tuto minisérii zakončíme a ukážeme si, které raketové motory z těchto legendárních motorů vychází. Ačkoliv se v současné době ani jeden původní typ již nepoužívá, jejich nástupci jsou stále v provozu a dokonce probíhá vývoj nových typů, které se mají dočkat nasazení až v dalších letech. Odkaz legendárních motorů RD-170 a 171 tak stále pokračuje.
V minulém díle jsme si popsali cestu pohonných látek (kapalného kyslíku a leteckého petroleje) motorem RD-170. Dospěli jsme až ke vstřikovací hlavici. Právě tam dnes začneme a podrobně si popíšeme celou kriticky důležitou součást tohoto motoru – od vstřikovací hlavy a vstřikovačů, přes spalovací komoru až po trysku. Kromě toho se budeme věnovat i popisu nastartování tohoto raketového motoru.
Jen málokdo dnes nezná neutronové hvězdy. Ještě před sto lety ovšem vědci ani netušili, že existují samotné neutrony, natožpak hvězdy z nich složené. První takové objekty našli astronomové až v 60. letech minulého století a rozpoutali tím hotovou tsunami. Od té doby probíhá nesmírně intenzivní výzkum neutronových hvězd a jejich jednotlivých typů. O těchto objektech jsme získali spoustu znalostí a zjistili jsme, že jsou ještě mnohem podivnější, než jsme se vůbec odvážili doufat. Dnes si některé z již dlouho známých informací, ale i nových objevů o neutronových hvězdách představíme více dopodrobna. Začít ale musíme u toho, jak fyzikové objevili částice zvané neutrony.
Kosmická agentura NASA společně s Agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA = Defense Advanced Research Projects Agency) oznámily 24. ledna spolupráci, která má vést k demonstraci jaderného motoru v kosmickém prostoru. Jeho realizace by měla významně usnadnit pilotovanou výpravu k Marsu pod taktovkou NASA. Obě státní organizace se mají věnovat projektu, který dostal označení DRACO (Demonstration Rocket for Agile Cislunar Operations). Tato nevratná dohoda, která má být přínosem pro obě agentury, popisuje role, odpovědnosti a postupy, jejichž cílem je urychlit vývoj a koncentrovat úsilí na potřebné aspekty.
Ve fyzice a ve vědě obecně už to tak bývá, že když zodpovíme nějakou otázku, spousta jiných se vynoří. Přesto je pochopitelně nesmírně pozitivní, že se nám občas podaří nějaký dlouho nevyřešený problém objasnit. Něco podobného se děje možná právě teď. Japonský fyzik Jutaka Fujita publikoval odbornou práci v níž vysvětluje záhadu takzvaných Fermiho bublin. Zatím je samozřejmě příliš brzy na komplexní zhodnocení správnosti jeho myšlenky, přesto neuškodí si ji stručně představit.
Minerály jsou jako časová pouzdra poskytující informace o tom, jak vypadalo prostředí v době jejich vzniku. Odlišné minerály jsou spojeny s odlišnými typy prostředí. Teplota, tlak a přítomnost (či absence) chemických látek (včetně vody) určují, jaké minerály vzniknou a jak budou pozměněny. Kupříkladu sádrovec je minerál obsahující vápník, síru, kyslík a vodu. Anhydrit také obsahuje vápník, síru a kyslík, ale chybí v něm voda. Přístroj CheMin (Chemistry and Mineralogy) na palubě marsovského vozítka Curiosity je schopen tyto dva minerály od sebe rozlišit. Některé minerály detekovatelné pomocí CheMin (jílovité minerály, fosforečnany, uhličitany, nebo sírany) mohou pomoci zachovat tzv. biosignatury, tedy stopy života. Za určitých podmínek mohou jílovité minerály, které vznikly při vypaření slané vody, zapouzdřit a ochránit tyto stopy. Vědci proto přístroj CheMin používají k pátrání po těchto a dalších minerálech, které chrání důkazy dřívějších podmínek na Marsu, které mohly umožňovat mikrobiální život, ačkoliv rover Curiosity nedokáže určit, zda jsou přítomné nějaké stopy života.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
