„Dnešek byl pro mě a Terryho mokrým začátkem týdne. Na první výuku dnešního rána jsme zamířili do Hydrolabu – velkého bazénu v Hvězdném městečku, kde se nacvičují především výstupy do volného kosmu. Tam jsme procvičovali procedury, které bychom museli provádět, kdybychom se Sojuzem přistáli do vody. Nacvičovali jsme bezpečné připojení v případě, že bychom po přistání museli být vyzvednuti do záchranného vrtulníku.
„Jedna z hodin, které jsem v minulém týdnu absolvovala a o které jsem nic nenapsala, byl úvod do periodického hodnocení fyzické zdatnosti (PFE). PFE je na oběžné dráze pravidelně plánováno: první probíhá přibližně 14 dní po příletu na stanici a poté jednou za měsíc. Vybraným cvičebním strojem je CEVIS (Cycle Ergometer with Vibration Isolation System), který je nainstalován v americkém modulu Destiny. Členové posádky jsou s rotopedem CEVIS dobře obeznámení, protože na něm provádějí zhruba polovinu svého denního kardiovaskulárního tréninku – druhá polovina připadá na běžecký pás T2.
Již zítra večer bychom se mohli dočkat dalšího dlouho očekávaného startu rakety Falcon 9 se zásobovací lodí Dragon, při kterém se SpaceX pokusí o přistání prvního stupně na loď ASDS. Včera ráno vyrazila autonomní přistávací plošina Just Read the Instructions spolu s podpůrnými loděmi do místa přistání prvního stupně a večer proběhl úspěšný statický zážeh rakety na startovní rampě SLC-40. Zdá se tedy, že startu nic nestojí v cestě. Předpověď počasí aktuálně slibuje 60% šanci na příznivé podmínky pro start a počasí v místě přistání prvního stupně má být také přející. Zítřejší start plánovaný na 22:33:14 CEST vám samozřejmě jako vždy přineseme živě. Dnes vám nabídneme malé zopakování toho, jak raketa Falcon 9 funguje. Ke slovu tedy přichází úsměvná infografika, která odlehčenou formou popisuje funkci rakety Falcon 9 včetně součástí určených pro přistání na plovoucí plošině. Popis rakety je napsán tzv. „polopatě“ a jak je již zvykem, vše jsme pro vás přeložili do češtiny.
„Toto byl jeden z těch týdnů v životě výcviku astronauta, kdy jsem se cítila jako malé dítě na letním táboře. Strávila jsem celé tři dny na letecké základně Ellington Air Filed, kde se nachází flotila cvičných proudových letounů T-38 patřících NASA. Můj výcvik zahrnoval základní dovednosti údržby s úžasnými mechaniky, kteří tyto stroje opravují a starají se o to, aby létání s nimi bylo bezpečné. Byla to skvělá příležitost zopakovat si některé dovednosti a naučit se mnoho nových a užitečných triků.
Mezi 29. červnem a 3. červencem letošního roku se bude v Praze konat mezinárodní sympozium Humans in Space, které organizují Česká kosmická kancelář a Mezinárodní astronautická akademie. Na konferenci se budou řešit témata spojená s pobytem člověka v kosmu a s tím souvisejícím technickým zázemím. Organizátoři se momentálně obrací na mladé fanoušky kosmonautiky z řad studentů a nabízí jim možnost zúčastnit se celé akce a podílet se na jejím technickém zajištění. Stejný princip se osvědčil už v případě Mezinárodního astronautického kongresu, který proběhl v roce 2010 také pod taktovkou České kosmické kanceláře. Zájemci by měli na starosti především pomoc účastníkům s orientací v místě konání a v harmonogramu sympozia, nebo zodpovídání jednoduchých dotazů. Pro studenty středních a vysokých škol se tak otevírá jedinečná příležitost se zdarma zúčastnit významné mezinárodní akce. Dobrovolníci si ze sympozia kromě zkušeností odnesou i vzpomínky na setkání s vědci, techniky i kosmonauty.
Cestovatelé vesmírem už dávno nejsou vybaveni blokem a tužkou, nebo logaritmickým pravítkem. Ovšem, ačkoliv se palubní počítače dostaly do vesmíru už během dob Gemini, na podobné nasazení jako zde na Zemi si musely počítače počkat. Dnes se na ISS nachází desítky notebooků, několik tabletů a dokonce i chytré telefony. Pojďme se tedy společně podívat, jaká konkrétní zařízení si poletují moduly Mezinárodní vesmírné stanice.
„Začátek tohoto týdne byl opravdu velice hektický! Dnes jsem měla na programu mnoho lekcí počínaje seznámením se Spheres a konče opakovací hodinou robotické podpory během EVA – to jsou ty operace, kdy používáme staniční robotickou paži Canadarm2, abychom pomocí ní přemisťovali astronauty vystupující do volného kosmu nebo velké předměty z jednoho místa na druhé na vnější konstrukci stanice. Navíc jsem také absolvovala zajímavou lekci závad na skafandru během EVA.
„Většina astronautů sní o tom dostat příležitost k výstupu do volného kosmu alespoň jednou v jejich kariéře a já nejsem žádnou výjimkou z tohoto pravidla. Existuje cosi přitažlivého na představě, že opustím relativní bezpečí vesmírné stanice a budu na sobě mít svou vlastní malou vesmírnou loď. Láká mě představa šroubování šroubů, zatímco oceány a celé kontinenty majestátně míjejí kolem. Chtěla bych přijmout výzvu, která je tím fyzicky i psychicky nejnáročnějším úkolem, s jakým mohou být členové posádek na Mezinárodní vesmírné stanici konfrontováni.
Zde, na pevné zemi, se nemusíme o nic starat. Stačí jen otočit kohoutkem a naplnit skleničku, zvednout prkýnko a zmáčknout splachovač, otevřít ledničku a namazat si rohlík, nebo se třeba jen zhluboka nadechnout. Vše se zařídí “samo”. Na oběžné dráze takové štěstí nemáme. Zde je každý výdech začátek koncertu mnoha strojů, každá šupinka kůže znamená potenciální nebezpečí a každé sousto stojí stovky dolarů. Pojďme se společně podívat, jak to tedy všechno funguje.
V rámci nepravidelného seriálu “Cesty za kosmonautikou“ vás seznamujeme se zajímavými destinacemi, které mohou potěšit srdce a oko fanouška kosmonautiky. Dnes ovšem učiníme malou výjimku – na rozdíl od předchozích dílů, které popisovaly místa a výstavy, které jsou vesměs přístupné stále nebo se opakují v periodických intervalech, dnes čtenářům přinášíme minireportáž z události jedinečné a pohříchu raritní. Dnešní díl Cest za kosmonautikou proto nebude ve svém závěru obsahovat žádné informace ohledně vstupného, místa konání ani zajímavostí v okolí. Přesto máme za to, že onu událost nemohl náš portál přejít beze zmínky…
