Archiv rubriky ‘Ostatní’

PC hry s vesmírnou tematikou

Na internete môžete nájsť obrovské množstvo hier s vesmírnou tematikou. Od arkád cez klasické online strieľačky až po naozaj náročné simulátory. Množstvo fanúšikov kozmonautiky nebaví čakať, až raz budeme kolonizovať vesmír a posielať sondy ku vzdialeným hviezdam, a tak sa uchyľujú k nie vždy práve najvhodnejším počítačovým fikciám, ktoré ponúkajú svet plný zaujímavých kozmických animácií a iných možností. Tieto svety však veľmi často prakticky ignorujú fyzikálne zákony a jednoduché užívanie si nesplnených snov sa čoskoro zvrtne v bezduché hranie. Napriek tomu, že sme prakticky zavalení všelijakými komerčnými hrami sa občas nájdu rôzne, nie veľmi známe simulátory, ktoré dokážu ponúknuť kvalitnú zábavu. Chcete si zopakovať nejakú reálnu vesmírnu misiu, zistiť aké by to bolo keby ZSSR pristáli na Mesiaci alebo ako bude vyzerať štart rakety SLS? To všetko a ešte viac ponúkajú nasledujúce veľmi kvalitne prepracované hry/simulátory, ktoré vás zavedú na miesta, o ktorých sa vám ani nesnívalo.

Když se srazí obr s trpaslíkem

Jako spanilá kráska s malým přívěskem se nám může jevit spirální galaxie NGC 1232, jejíž vzdálenost od nás 60 miliónů světelných let. Tato galaxie dvojnásobného průměru než má Mléčná Dráha s nádherně vyvinutými spirálními rameny má již na první pohled v optickém oboru patrného souputníka, který je sám o sobě sice menší, ale jinak plnohodnotnou spirální galaxií. Avšak před našimi zraky se tu dosud skrývala ještě jedna, možná zajímavější událost. Jeden ze současných tří králů na poli rentgenové astronomie, totiž observatoř Chandra, nyní odhalil podezřele velký oblak plynu rozžhaveného na několik miliónů stupňů.

Restaurant na kraji vesmíru aneb menu v beztíži

Jídlo v beztíži

Každý, kdo se byť jen okrajově zajímá o pilotovaný kosmický program, se musel nutně setkat na první pohled s jednoduchými otázkami, které však při bližším zkoumání vůbec nejsou tak triviální, jak se může zdát. K jejich zodpovězení bylo třeba obrovského úsilí a ne nevýznamných finančních prostředků. Na počátku dobývání vesmíru totiž byla suma našich znalostí o většině běžných procesů ve stavu beztíže rovna nule. Nyní již odpovědi vesměs známe, přesto se otázky objevují stále znovu. Jak se ve vesmíru člověk myje? Jak se ve stavu beztíže chodí na záchod? Jakým způsobem se udržuje fyzická kondice, když v beztíži je na každý pohyb potřeba mnohem méně síly, než na Zemi? Co vlastně kosmonauti a astronauti jedí a pijí? A právě poslední otázka je předmětem tohoto článku. Nejedná se vyčerpávající jídelní lístek sovětských, ruských a amerických kosmických programů, spíše jen o letmý přehled základních faktů a zajímavých historek, ve kterém si, jak doufám, to své najde jak vesmírem nepolíbený laik, tak i pokročilejší nadšenec.

3. Krásy Slnečnej sústavy – Slnko

Slnko odpradávna fascinovalo ľudí. Jeho putovanie po oblohe mnohí považovali za znak inteligencie, pripisovali sa mu nadprirodzené vlastnosti, tradovalo sa, že Slnko má božskú podstatu. V Grécku to bol Helios, v Ríme boh Ré (Ra, Amon). V astrológii je symbolom vitality. Vo viacerých kultúrach bolo Slnko symbolom života a znovuzrodenia. Väčšina civilizácií si myslela, že Slnko obieha okolo Zeme. Aristoteles ho umiestnil medzi obežnú dráhu Mesiaca a Merkúra. Geocentrická predstava vesmíru (Zem je stredom všetkého) bola veľmi uznávanou teóriou takmer dve tisícročia. Napriek niektorým odporcom (Aristarchos zo Samu) položil základy heliocentrizmu až Mikuláš Kopernik v roku 1507. Vo výskume našej hviezdy veľmi pomohol ďalekohľad. Galileo Galilei pomocou neho pozoroval čierne škvrny na povrchu. To veľmi pobúrilo katolícku cirkev, ktorá Slnko považovala za symbol čistoty a škvrny na ňom borili túto predstavu. V nasledujúcich rokoch však existenciu čiernych škvŕn potvrdilo viacero odborníkov. V sedemnástom storočí sa zistilo, že Slnko rotuje okolo svojej osi podobne ako Zem. Tento objav je pripisovaný Christophovi Scheinerovi. Ďalší pokrok sa urobil po formulovaní Keplerových zákonov a Newtonovho gravitačného zákonu. V druhej polovici devätnásteho storočia sa Slnku venovala obrovská pozornosť. Okrem iného sa diskutovalo aj o jeho enegetickom zdroji. John Waterston sa nazdával, že vysokú teplotu Slnka môže mať na svedomí gravitačná kontrakcia. J. Mayer zastával názor, že obrovské množstvo energie vzniká dopadom meteoritov na povrch našej hviezdy. Až v roku 1938 napadlo Jansovi Bethemu, že skutočným prameňom intenzívneho slnečného žiarenia by mohla byť jadrová reakcia. Buď štiepna, alebo fúzna. To, že skutočne ide o jadrovú fúziu sa potvrdilo až v roku 2002.

Mesiac po havárii Protonu – diletantstvo, nezodpovednosť a nulová morálka

Stretol sa mesiac s mesiacom a o spektakulárnej havárii spred tridsiatich dvoch dní tu máme o trochu podrobnejšie informácie. Prečo raketa Proton s družicami Glonass za približne dvesto miliónov dolárov vybuchla už po niekoľkých sekundách? Môžeme čakať nejakú nápravu? Ako to nakoniec celé dopadlo? Ruský vesmírny program sa už stretol z množstvom problémov a toto ho určite nepoloží. Napriek tomu je veľmi zaujímavé, pozrieť sa spätne na túto katastrofu a porozmýšľať nad tým, čo by sa malo do budúcna zmeniť. No, v prvom rade by asi mali vyhodiť toho babráka, ktorý celú udalosť spôsobil. Poďme však pekne poporiadku.

Oceán na Marse? prečo nie.

„Už dlho predpokladáme, že severné nížiny na Marse sú vlastne vyschnuté dno veľkého oceánu, ale dosiaľ sme nenašli dymiacu zbraň“, povedal Mike Lamb, asistent profesora na Caltechu, ktorý je spoluautorom výskumu. „Napriek tomu, že k dôkazu existencie starobylého marsovského oceánu máme ešte ďaleko, toto je dosiaľ najpresvedčivejší argument“, vyhlásil Roman DiBiase, hlavný autor objavu. Väčšina hornej hemisféry Marsu je položená nižšie, než tá južná. To tak trochu pripomína pozemský reliéf morí a oceánov. Hranica medzi nížinami a vysočinami by mohlo byť hypotetické pobrežie. Tieto domnienky potvrdzuje nález prastarej delty marsovskej rieky, ktorá je vzdialená asi tisíc kilometrov od kráteru Gale, kde momentálne operuje pojazdné laboratórium Curiosity.

Zem z obežnej dráhy Saturnu

Ako ste pravdepodobne z nadpisu správne vytušili, americká sonda Cassini ktorá už niekoľko rokov obieha planétu Saturn sa nedávno pokúsila odfotiť Zem v celej jej kráse. NASA sa tak opäť postarala o rozruch a zviditeľnila svoj nepilotovaný kozmický program. Sonda Cassini je zázrakom modernej techniky. Na svoju púť sa vydala 15. októbra 1997 na palube rakety Titan-4B Centaur a k Saturnu dorazila o sedem rokov neskôr. Dodnes funguje a dodáva nám množstvo úžasných fotografií. Späť však k hlavnej téme tohto článku.

Sonda IBEX opět zpřesnila tvar heliosféry

sonda IBEX v představě malíře zdroj:nasa.gov

Naše Sluneční soustava si za sebou při své cestě Mléčnou dráhou táhne chvost vysokoenergetických částic, silně připomínající ohon komety. Jeho tvar a povaha je výsledkem interakce částic vyvrhovaných Sluncem s částicemi mezihvězdného prostoru, ke které dochází na samé hranici Sluneční soustavy. Vědci již dříve pozorovali tyto chvosty u jiných hvězd, ovšem u našeho vlastního systému to bylo díky pohledu zevnitř poměrně obtížné a do doby, než NASA vypustila sondu IBEX, to bylo spíše takové paběrkování dílčích fragmentů.

2. Krásy Slnečnej sústavy – asteroidy a kométy

Slnečná sústava je plná úžasných obrázkov, ktoré iba čakajú na to, až ich naše sondy a ďalekohľady zachytia. Nie len planéty, ale aj malé asteroidy sú nádherné. Navyše, je ich veľmi veľa. Počas stoviek rokov skúmania vesmíru sa pred nami tak trochu schovávali. Za to kométy boli obdivované miliónmi ľudí po celom svete. Niektorí špekulanti na tej najznámejšej, Halleyho kométe dokonca aj zarobili. Ako, to sa dozviete v druhom diely seriálu Krásy Slnečnej sústavy. Pohodlne sa usaďte a vychutnajte si tie najkrajšie obrazy našich malých susedov.

Mise Apollo v hledáčku sondy LRO

LRO_nahled zdroj:nasa.gov

Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) měla být jakýmsi předvojem návratu Američanů na Měsíc. Jejím hlavním úkolem bylo vytvořit podrobnou mapu Měsíce, zjistit, zda na něm je voda a další suroviny, které by co nejvíce pomohly snížit množství nákladu pro budoucí lunární základnu, jenž by se musel vozit ze Země. Dalším úkolem bylo zkoumat radiaci na Měsíci, její množství a povahu ovlivněnou například i topografií terénu. To vše mělo sloužit k výběru míst pro přistání lidských posádek a zbudování stálé lunární základny.