18. října jsme společně s portálem elonx.cz uspořádali v budově ČVUT FEL v Praze neformální setkání fanoušků SpaceX. V jeho rámci jsme zájemcům zprostředkovali rozhovor s jediným Čechem, který pracuje ve SpaceX. Velkým překvapením bylo, že Davida Pavlíka doplnil i Otto Fabri, který mohl přispět osobními zkušenostmi, které nasbíral během práce pro firmu Tesla motors a Faraday future. Diskuse se točila nejen kolem SpaceX, ale i celkově kolem rozdílu mezi českým a americkým pracovním prostředním, přičemž oba hosté sdělili i své osobní tipy pro všechny, kdo by se v Silicon Valley chtěli prosadit.
Akce pojmenovaná David Pavlík: Zkušenosti ze Silicon Valley nás, jakožto organizátory, velice příjemně překvapila z hlediska zájmu veřejnosti. Vstupenky (ač byly zdarma) byly „vyprodány“ už 24 hodin po oznámení události. Pokud tedy patříte k těm, na které se tehdy nedostalo, máme pro vás jako náhradu alespoň záznam celé akce.
Jakožto organizátoři zastáváme názor, že se akce zdařila a do budoucna nevylučujeme její opakování. Na závěr bychom rádi ještě jednou poděkovali všem, kteří na akci dorazili, ale především lidem a institucím, bez kterých by setkání nebylo možné realizovat:
David Vávra (pomoc s organizací + fotodokumetace)
ČVUT FEL (prostory a technické zázemí)
David Pavlík (host)
Otto Fabri (host)
Petr Melechin (spolumoderátor z webu elonx.cz)
Důležité upozornění: Všechny názory ve videu prezentované Davidem Pavlíkem Ottou Fabri jsou pouze jejich osobními názory a nijak nereflektují oficiální stanoviska jakýchkoliv firem.
Foto: David Vávra
Zdroje obrázků:
Foto: David Vávra
Veľmi dobre Keď počúvam ako sa tam maká, tak predpokladám že žiadne odbory tam nemajú a ani nechcú !
Díky za záznam! Rád jsem si to poslechl.
Rádo se stalo. 😉
S napětím jsem čekal, že se dozvím nějaké informace o programování, tedy jazycích a platformách… a zase nic.
Linux. C++.
Nedivte se, jedná se o firemní know–how a pracovníci jsou z pochopitelných důvodů vázáni mlčenlivostí.
„Firemní know-how“ se většinou nevztahuje na základní platformy, tedy pokud se nejedná o Lisp nebo Smalltalk, kde se o tom často mlčí, aby konkurenci nenapadlo zkusit to taky. 😉 „Používáme C++ 11“ je jako „používáme metrické závity“. To je sotva „firemní tajemství“…
Tady je jasná volba C, maximálně C++. Java je pro rakety pomalá a nebezpečná kvůli práci s pamětí.
Ale no tak. :-p Java je jazyk, jazyky nejsou pomalé nebo rychlé; pomalé nebo rychlé jsou *implementace* jazyků. Přitom existují i systémy pro soft-real-time automatickou správu paměti, a pro „vrchní“ řídicí systémy stejně nic lepšího nepotřebujete, protože hard real time se na aplikačních procesorech dělat rozumně nedá. (Na druhou stranu se dá ale říci, že C, C++ i Java jsou pro jakýkoli opravdu složitý problém jazyky spíše odpadního charakteru, takže pokud pokročilou správu paměti v řídicím systému použijete, asi to bude v něčem jiném než Java.)
I řídicí systémy pro vlaky jsou napsané v C nebo maximálně C++ a s operačním systémem reálného času.
Část byla úplně bez operačního systému. Podporu pro ostatní části zajišťovaly specializovaná SW knihovna – celý se to zkompilovalo dohromady podobně jako SW pro jednočipové procesory typu Atmel AVR – platforma Arduino.
Zrovna tohle neni know-how…Know-how je samotny zdrojovy kod, atd…
Rocket: C++ (Linux)
Dragon: C++ (Linux)
On the ground: National Instruments LabVIEW.
Za sebe bych dodal toto. Vůbec jsem netušil, co mám od onoho setkání čekat. Ani proč se odehrává na univerzitě (snad jen ty velké prostory mě napadly). Ale po shlédnutí je to vše jasné, pokud někde, tak na univerzitě, zajímavé myšlenky zazněli od obou pánu, a dobré otázky, jak od obou komentátorů, tak od publika ať už textovou, či přímo ústní formou.
Největší překvapení večera (díval jsem se na to o půlnoci) pro mě bylo, když David Pavlík zmínil, že je ze Zlína (bydlím tam).
U Dušana bylo tradičně slyšet a znát, že má už dost příjemný slovní projev, prostě žádná tréma po těch spoustech přednášek a živých vysílání, u Petra Melechina to bylo bylo malinko neučesanější (mimochodem, kdybych měl povyprávět o svých prvních vystoupeních před studenty a zaměstnanci – dodnes se za to neuvěřitelně stydím a když si na to vzpomenu, tak se málem vyvrátím), ale to si sedne. Svými znalostmi to bohatě ale bohatě vynahradil a jeho otázky byly silně k věci.
Veskrze velice příjemné překvapení od besedy, od které sem vůbec nevěděl, co mám čekat. A jsem rád, že jsem ji dlouhém přemlouvání sebe sama shlédl.
Díky za pochvalu. Akci jsme uspořádali v prostorách ČVUT proto, aby se setkání mohli zúčastnit i studenti, kterým mohou být tyto osobní poznatky posloužit. Bez problémů ale přiznáme, že výrazným plusem pro nás bylo, že ČVUT od nás nechtělo platit žádný nájem, což pro nás jakožto organizátory byl na začátku docela velký strašák, protože jsme věděli, že zájem bude velký a sehnat levně velké prostory není snadné. Když se tedy naskytla možnost spolupracovat s ČVUT, najednou to všechno do sebe zaklaplo a spojili jsme příjemné s užitečným.
Jsem si vědom nedostatků ve svých vyjadřovacích schopnostech, ale bylo to moje první veřejné „vystoupení“ před tolika lidmi, takže se to projevilo. Příště to určitě bude lepší. 😉
Já bych řekl, že jsi to zvládl hodně dobře. Navíc pokud to byla v takovém měřítku premiéra, tak fakt super.
Tak úplná tragédie to samozřejmě nebyla, ale když jsem to zpětně poslouchal, tak místama to bylo fakt hrozný, jak jsem se nedokázal pořádně vyžvejknout. 😀
Pane Melechin, vždyť jsem jasně napsal, že když já si dodnes přehraju své první veřejné vystupování, přednáška za svého šéfa o Recyklaci kovů a skla, tak to byla čiročirá tragédie. Proti mě ste se vyjadřoval jasně, pomalu a zřetelně. Já na to ani vzpomínat nechci, jaká to byla hrůza, fakt mě hrůza dodnes obchází. A všechno to je jen o tréninku, opakování, a zkušenostech. Takže, mám pro vás pochopení, a v porovnání s mým prvním vystoupením to byla nádhera. Jen sem chtěl být férový a upřímný v hodnocení.