Zatímco nás Elon Musk a jeho SpaceX zásobují vizemi obtížné a nebezpečné kolonizace Marsu, která stvoří soběstačné město řídící se principy přímé demokracie s císařem Elonem I. (prý to byl jen vtípek), které dosáhne miliónu obyvatel během 50 let po prvním pilotovaném letu SpaceX, který se snad uskuteční v roce 2024 – ULA a její CEO Tory Bruno možná myslí na Mars potichu také, ale své jisté vidí v zajišťování transportu v cislunárním prostoru.
Společnost Airbus bude navrhovat konstrukci dvou klíčových prvků komplexní mise Mars Sample Return, která má dopravit na Zemi vzorky z Marsu. Konkrétně půjde o Sample Fetch Rover a Earth Return Orbiter. První jmenovaný má startovat v roce 2026 a jeho úkolem bude dojet k trubičkám se vzorky, které na povrch Marsu odloží americké vozítko Mars rover 2020. Sample Fetch Rover dopraví vzorky do pouzdra, které se bude nacházet na plošině Mars Ascent Vehicle. Její součástí bude i raketa, která vynese pouzdro se vzorky na oběžnou dráhu Marsu.
Pokud nepočítáme mezinárodní mise s větší či menší ruskou spoluúčastí jako je třeba ExoMars 2016 (přístroje na sondě TGO + raketa Proton), nebo MSL (ruský přístroj DAN), pak můžeme říct, že čistě ruská mise neopustila oběžnou dráhu naší planety již třicet let! Rusko své mise od té doby vypouštělo jen na oběžnou dráhu Země a pokusy o vzdálenější cíle dopadly neúspěšně ještě před odletem od naší planety. Oficiální plány hovoří o tom, že ještě před koncem příštího roku bychom se mohli dočkat mise, která by měla dlouhé čekání ukončit, Ovšem její start rozhodně není jistý, právě naopak. Nad projektem visí riziko odkladu o dva roky, které je důsledkem kombinace technických a politických potíží.
Řada studií ukazuje, že měsíční prach může způsobovat zdravotní problémy při vdechování. Měsíční prach, který ulpěl na skafandrech „měsíčňanů“ z programu Apollo, některým z nich způsobil krátkodobé problémy. V této souvislosti je zejména citován astronaut Harrison Schmitt z mise Apollo 17 a jeho celodenní akutní problémy „lunární senné rýmy“ – oteklé slzící oči, zduření a bolesti hrdla a kýchání. Alan Bean z Apolla 12 hlásil, že po návratu v vycházky se velké množství prachu volně vznášelo v kabině lunárního modulu a omezovalo vidění. Také to ztěžovalo dýchání bez helmy.
Když se před třemi měsíci objevila zpráva o odkladu startu Teleskopu Jamese Webba z roku 2019 na rok 2020, bylo to velké zklamání mnoha fandů kosmonautiky. NASA krátce poté oznámila, že vytvoří nezávislou komisi, která se pokusí zjistit stav věci a na jejich základě se NASA rozhodne. Mnozí z nás ve skrytu duše doufali, že nezávislá komise přinese dobré zprávy a že odklad nebude tak výrazný. Komise měla na vypracování výsledků 90 dní a nyní přišel čas jejich prezentace. Skutečnost je však bohužel ještě horší, než se myslelo. Se startem špičkového teleskopu se momentálně počítá nejdříve v roce 2021. Zároveň se ukázalo, že projekt překoná cenovou hranici a vyšplhá až k 8,8 miliardám dolarů.
Na třetím veřejném zasedání Národní rady pro vesmír, orgánu, jehož znovuobnovení inicioval prezident Donald Trump, právě on inicioval založení takzvaných Space Force, tedy samostatné armády, která bude mít za úkol řídit a hlídat vojenské aktivity ve vesmíru. Co to vlastně znamená? Máme se bát vesmírných bitevníků létajících kolem Mezinárodní vesmírné stanice? A má toto prohlášení zákonnou platnost? Na to i na další záležitosti se podíváme v článku. Mimochodem, dohody o mírovém využití vesmírného prostoru zatím stále platí.
V minulých letech plánovala evropská kosmická agentura, že k duálnímu asteroidu Didymos vypustí svou sondu AIM (Asteroid Impact Mission), aby zkoumala tento zajímavý svět. Sonda AIM měla být součástí americko-evropského projektu AIDA, který obsahoval i druhou sondu. Americká DART měla narazit do menšího ze dvou asteroidů a pokusit se o jeho vychýlení. Sonda AIM i pozemní teleskopy měly sledovat, jaký bude mít kolize vliv na dráhu malého asteroidu. Kromě vědeckého přínosu mise mělo jít o první praktickou zkoušku metody, která by se dala použít v případě odklonu asteroidu z kolizní dráhy se Zemí. V roce 2016 však ESA z finančních důvodů ukončila práce na misi AIM a Američané tak DART rozvíjí sami. Evropa se však myšlenky historicky první výpravy k duálnímu asteroidu nevzdala a její odborníci přišli s konceptem Hera.
Jak kosmické agentury sbírají zkušenosti a jak dělá technika stále větší pokroky, mohou pozemní týmy navrhovat stále smělejší projekty. Možná jste už zaznamenali informaci o tom, že NASA společně s ESA připravuje misi, která má na Zemi dopravit vzorky marsovské horniny. Chystané vozítko Mars rover 2020 má být prvním článkem této smělé mise. Čína také pokukuje po návratu vzorků z Marsu a jejich mise počítá se společným vypuštěním orbiteru, landeru a roveru. Oba smělé projekty mají být dokončeny před rokem 2030, ale ani Japonci nezůstávají pozadu.
Poté, co gigant Northrop Grumman vzal pod svá křídla firmu Orbital ATK, vznikla nová divize Northrop Grumman Innovation Systems. Ta bude zodpovědná za všechny lety lodí Cygnus k ISS – ať už z aktuální várky CRS1, tak i z blížící se CRS2. Nově vzniklá divize by se ale měla snažit i o různé další věci. Mezi ně patří i pokračování nabízení lodi Cygnus jakožto testovací platformy pro demonstrace nových technologií, jako to lodě Cygnus dělaly už při minulých misích. Při nich se ukázalo, že Cygnus dokáže udělat mnohem více, než jen dopravit někam náklad a pak shořet s odpadky v atmosféře.
Evropská kosmická agentura řadí v posledních letech své vědecké projekty do tří kategorií – S (malé), M (střední) a L (velké). Největší pozornost pochopitelně přitahují projekty ze třetí kategorie, které můžeme označit za vlajkové lodě výzkumu. Jsou největší, nejdražší, mají nejsmělejší cíle a nesou špičkovou techniku. Zatím nebyl v novém programu Cosmic Vision vypuštěn žádný kosmický průzkumník, ale to neznamená, že se nic neděje. Právě naopak – první exempláře kategorií S (Cheops) a M (Solar Orbiter) se pomalu chystají na start a pozadu nezůstává ani první zástupce kategorie L.
