Kosmické agentury budou v dalších letech stále častěji používat lasery k posílání dat na Zemi, či od ní. Neviditelné paprsky mohou přenášet velké objemy nejrůznějších dat – od měření až po fotky či videa. Větší množství přijatých dat pomůže rozšířit naše znalosti o vesmíru. Tato technologie se označuje jako laserová komunikace, někdy se můžete setkat i s názvem optická komunikace, ačkoliv lidské oko není schopné spatřit svazky infračerveného záření.
Jádro sondy Europa Clipper je nyní v centru pozornosti pracovníků střediska Spacecraft Assembly Facility v kalifornské JPL. Konstrukce sondy o průměru 1,5 metru výšce 3 metry bude po další dva roky v ultračisté místnosti High Bay 1, kde na ni inženýři a technici postupně připojí další části, až vznikne sonda k průzkumu jupiterova ledového měsíce Europa, která má startovat v říjnu 2024. Vědci se domnívají, že by tento ledem obalený měsíc mohl ukrývat rozsáhlý podpovrchový oceán s podmínkami vhodnými pro život. Během téměř 50 průletů kolem Europy bude pestrá paleta palubních přístrojů sbírat data o atmosféře ledového měsíce, jeho povrchu i vnitřní stavbě. Získaná data pomohou vědcům určit hloubku a slanost oceánu, tloušťku ledové krusty, ale i potenciální gejzíry, které mohou vyvrhovat podpovrchovou vodu do velké výšky.
Další týden utekl jako voda a k nedělnímu obědu vám již tradičně servírujeme nejnovější vydání pravidelného přehledu těch nejzajímavějších událostí kosmonautiky uplynulého týdne. Kosmotýdeník si tentokrát jako hlavní téma bere vybrání třinácti potenciálních míst k přistání první pilotované výpravy programu Artemis na Měsíci. Podíváme se také na předčasné ukončení ruského výstupu z ISS, anebo si prohlédneme video ukazující odlet nákladní lodě Dragon od stanice. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
I když dnes všichni kosmičtí fandové čekají spíše na první let rakety SLS, nebo oznámení toho, kdy se Super Heavy Starship poprvé vydá na oběžnou dráhu, tak i v této chvíli se toho v oblasti kosmonautiky děje spoustu dalšího a zajímavého. Důkazem může být i to, že na floridské rampě SLC-40 již netrpělivě čeká raketa Falcon 9, která je připravena vynést na oběžnou dráhu další část konstelace družic Starlink. Konkrétně to bude 53 kusů a jsou určeny pro tzv. „Group 4“. Ta obíhá na oběžné dráze se sklonem vůči rovníku 53,2°. Tato várka bude vynesena raketou Falcon 9, pro kterou byl tentokrát vybrán první stupeň s označením B1062. Tento první stupeň tak poletí již podeváté. V seznamu jeho startů bychom mohli najít třeba i vynesení mise Inspiration4, nebo taky Ax-1. Aby mohl stupeň někdy v budoucnu letět i podesáté, bude muset být proveden již tradiční pokus o přistání na mořské plošině. Tentokrát byla vybrána plošina ASOG. Také proběhne pokus o…
Prázdniny se pomalu krátí, což znamená, že i náš letošní formát Top5 čeká již jen poslední díl. Ten předposlední se zaměří na nejzajímavější soukromé společnosti, které se v současnosti vyplatí sledovat. Jelikož kosmický sektor zažívá boom, tak i zajímavých firem přibývá jako po dešti, a vybrat jen 5 zástupců bylo opravdu těžké. Do výčtu se tak například nevešly společnosti jako: Reaction Engines, Astra, I-Space, Ariane, Space manic ( 🙂 ) a další. To neznamená, že nejsou zajímavé, naopak, ale tento formát je jednoduše značně omezen, a všechny se do článku prostě nevejdou. Zde je tedy Top5: Kosmických společností, které se vyplatí sledovat.
Indická agentura se pomalinku probírá po pandemii Covid-19 a její plány opět nabírají na obrátkách. Po neúspěšném prémiovém letu rakety SSLV dostal prostor pilotovaný program, který pokračuje kupředu, ale nikoliv mílovými kroky, nýbrž pomalými krůčky. Jedním z nich je i provedený statický test motoru záchranného systému (Crew Escape System (CES)), který bude jednou z klíčových složek rakety, která bude mít za úkol vynést indické astronauty do kosmu. Část s názvem CES má v případě přerušení mise během počáteční fáze letu zajistit oddělení kabiny s posádkou, a její odnesení do bezpečné vzdálenosti od rakety. To je možné díky výkonnému motoru LEM (Low Altitude Escape Motor), který podstoupil důležitou zkoušku. Jak vidno, tak v indii si i nadále s názvy hlavu moc nedělají. K tamnímu kosmickému programu to ovšem patří.
Na 15:20 SELČ je naplánováno zahájení výstupu do volného kosmického prostoru (VKD-54) z ruského segmentu ISS. Výstupu ve skafandrech Orlan-MKS se účastní ruští kosmonauti Oleg Artěmjev (červené rozlišovací pruhy) a Denis Matvějev (modré rozlišovací pruhy). Výstup by měl trvat 6 hodin a 44 minut a na oba čeká téměř 50 dílčích úkolů. Na evropský manipulátor ERA budou umístěny kamery a osvětlovací jednotky CLU-3 a 4 a dojde také k demontáži ochranných kroužků z koncových efektorů KE-1 a 2.
V souvislosti s misemi Artemis se hodně přetřásá slovo „udržitelnost“. Význam pojmu „udržitelný“, který NASA použila pro pilotovaný průzkum Měsíce v rámci misí Artemis, ještě nebyl explicitně definován. Podle pracovní definice tento pojem znamená, že existují všeobecně uznávané důvody pro pokračování v pilotovaném průzkumu Měsíce, které ospravedlňují pokračující investice, závazek a riziko přesahující několik málo misí. Rozpočty jednotlivých programů kampaně Artemis vykazují stabilní úroveň. Díky tomu se nevyrábí rakety SLS a kosmické lodě Orion jen pro zkušební lety, ale už i pro Artemis 5. Stabilní úroveň financování, zaštítěná podporou prezidenta a Kongresu, bude podle všech indicií dodržena i v příštích letech.
Po celých 50 let astrobiologických pokusů se debatuje o vlivu vesmírného prostředí na mikroorganismy, sinice, lišejníky nebo houby a spekuluje se o jejich možném využití. Různorodé mise s sebou do vesmíru nesou všelijaké experimenty s těmito organismy, které vystavují mikrogravitaci, ionizujícímu záření či simulovaným podmínkám Měsíce nebo Marsu. Jeden takovýto experiment Evropské vesmírné agentury ESA s názvem BIOMEX, nedávno prošel návratem z ISS a vyhodnocením. My si v dnešním článku tento experiment popíšeme, řekneme si, co se díky němu můžeme dozvědět a zrekapitulujeme si jeho výsledek.
Česká republika opět ukázala, že ukrývá značný potenciál pro uplatnění v kosmických oborech. Díky startupu Zaitra se letos vypuštěný český CubeSat VZLUSAT-2 dočkal významného vylepšení, které předznamenává možnosti širšího uplatnění umělé inteligence (AI) v kosmonautice. Družice, které ve viditelné části elektromagnetického spektra snímkují Zemi, fotografují zájmovou oblast tak, jak jim předurčuje plán. Jenže počasí často udělá čáru přes rozpočet a družice tak vyfotí pouze mraky. Pozemní týmy však nevědí, jak jejich snímkování dopadlo – podařilo se trefit do mezery mezi mraky a je cílová oblast vyfocená správně, nebo oblačnost částečně, či úplně zakrývá zorné pole? Odpovědi na tyto otázky přichází až když se snímky pošlou na Zemi a operátoři si je mohou prohlédnout. To je ale značně neefektivní postup.
