Noc na 10. srpna byla pro SpaceX hodně akční. Ještě předtím, než ve 4:14 SELČ odstartovala z floridské rampy 39A raketa Falcon 9, která na misi Starlink 4-26 vynášela 52 družic, se na texaské základně Boca Chica odehrály dva testy. Oba dva se týkaly hardwaru, který má být určen k prvnímu orbitálnímu testovacímu letu sestavy Super Heavy Starship. Zákulisní (byť zatím ještě oficiálně nepotvrzené) informace navíc naznačují, že bychom se v dalších týdnech mohli dočkat urychleného vývoje.
9. srpna v 7:52 SELČ odstartovala z kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz-2.1b s horním stupněm Fregat. Na oběžnou dráhu mířila íránská družice Chajjám (Khayyam) a 16 CubeSatů pro různé instituce a univerzity. Start měl původně proběhnout už v létě roku 2021, ale z mnoha důvodů se posouval. Družice Chajjám dostala svůj název po perském matematikovi z 12. století. O jejím družicovém základu existují dvě teorie. Zatímco portál Nasaspaceflight zmiňuje, že by Chajjám mohl vzniknout na základě Alpha-ES od NPK-Barl, Michal Václavík z České kosmické kanceláře zase prezentuje možnost, že základem je v tomto případě platforma Razbeg.
Zítra, krátce po půlnoci, by měl z floridské rampy LC-39A odstartovat Falcon 9 s dvaapadesáti družicemi Starlink. Těchto dvaapadesát družic míří do tzv. čtvrté orbitální slupky družic, kde se jich aktuálně pohybuje nejvíce. Na této misi jinak nenalezneme žádné zajímavosti o raketě, jako že by první stupeň překonal rekord v počtu použití, nebo že by byl upraven z bočního stupně Falconu Heavy na první stupeň Falcon 9. To samé platí i pro obě poloviny aerodynamického krytu. Ovšem díky přistání prvního stupně je start zajímavý. Přistání prvního stupně by mělo proběhnout na mořské plošině A Shortfall Of Gravitas, která bude čekat zhruba 650 kilometrů od místa startu. O záchranu aerodynamického krytu se pokusí loď, která bude čekat 656 kilometrů od místa startu.
Když raketa Antares začala v roce 2013 létat, poháněly její první stupeň dva raketové motory AJ-26, což byly lehce upravené desítky let staré sovětské motory NK-33. Tato první verze raket Antares měla označení 110, dílčí vylepšení pak přinesly verze 120 a 130 – motory prvního stupně však zůstávaly. Když však 28. října 2014 raketa Antares pár sekund po startu na misi CRS Orb-3 explodovala, byla vina právě v raketovém motoru prvního stupně. Antares pak neletěl skoro dva roky – 17. října 2016 poprvé odstartovala vylepšená varianta 230. Změna prvního čísla znamená, že došlo k výměně raketových motorů. Volba tehdy padla na dva ruské motory RD-191, které prošly drobnými úpravami a dostaly označení RD-181. Jenže ani u nich to neskončí. Raketu Antares čeká již podruhé změna raketových motorů na prvním stupni.
Rubrika Aktuální dění 
Štítky: Antares, Antares 330, Firefly Aerospace, Miranda, Northrop Grumman, RD-181 
Hardware pro sondu, která se vydá na dlouhou cestu, aby studovala vodní svět ve vnějších částech Sluneční soustavy, letos prošel druhým kolem testů, které proběhly na Langleyho výzkumném středisku ve městě Hampton ve Virginii. Vysokozisková anténa (HGA) je určena pro sondu Europa Clipper, která provede skoro 50 průletů kolem jupiterova ledového měsíce Europa. Zkoušky se odehrály v laboratoři ETR (Experimental Test Range) nejprve během března a dubna a poté pokračovaly v červnu a červenci. Výzkumníci během těchto testů prověřovali schopnost antény přesně vysílat data ze sondy k Zemi. Mezi oběma fázemi testů na Langleyho středisku byla anténa HGA odeslána na Goddardovo středisko v marylandském Greenbeltu. Tady na ni čekaly vibrační a termálně-vakuové zkoušky. Jejich úkolem bylo prokázat, že anténa odolá jak chvění při startu, tak i extrémním teplotám v kosmickém prostředí.
Premiéra indického nosiče SSLV nevyšla zcela podle představ. Raketa 7. srpna v 5:48 SELČ úspěšně odstartovala. Cesta do vesmíru vypadala i minuty po startu velmi nadějně. Nicméně finální navedení nákladu na kruhovou oběžnou dráhu selhalo, jak později potvrdila kosmická agentura ISRO. Každý start je výzvou a nikdy to nebude zcela jednoduché a bez rizika. Je třeba si také uvědomit, že přesně k těmto účelům slouží zkušební starty, které mají ověřit všechny systémy nového nosiče. Získaná data se následně podrobně analyzují a raketa vylepšuje. A ani tentokrát tomu nebude jinak. Po provedení nápravy se ISRO vrátí k dalšímu pokusu v rámci zkušební mise SSLV-D2. Pokud se nic nezmění bude při něm vyneseno hned několik družic. Konkrétně půjde o čtyři snímkovací družice společnosti Blacksky Global o celkové váze 56 kg. Všechny prozatím dostupné informace o nehodě najdete v tomto článku.
Je tu nedělní poledne a jak již jistě víte, to je naprosto ideální si chvíle si připomenout, co nám v uplynulém týdnu přinesla kosmonautika! Kosmotýdeník si tentokrát jako hlavní téma vzal zatím poslední start rakety Electron, která vynášela tajnou misi pro NRO. V článku se zpětně ohlédneme i za dalšími misemi pro tento úřad. V dalších tématech nás například čeká usazení prvního člena posádky nepilotované mise Artemis I, anebo si připomeneme prozatím poslední let malého suborbitálního raketového turistického stroje New Shepard. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Rubrika Aktuální dění Štítky: Atlas V, Blue Origin, Curiosity, Electron, Kosmotýdeník, Mahia, Mars, NASA, New Shepard, NROL, NROL-199, Rocket Lab 
Indická kosmická agentura (ISRO) se poprvé chystá vypustit menší raketu, která dokáže na nízkou oběžnou dráhu Země umístit menší družice. Nosná raketa SSLV (Small Satellite Launch Vehicle) odstartuje 7. srpna v 5:48 SELČ z první startovací rampy vesmírného střediska Satish Dhawan ve Šríharikotě v Ándhrapradéši (FLP- First launch pad). Nosič SSLV je navržen na vynášení mini, mikro nebo nano družic o hmotnosti od 10 do cca 500 kg, které je schopen dopravit na nízkou oběžnou dráhu (LEO) do výšky 500 km od Země. S délkou pouhých 34 metrů je SSLV nejmenší a nejlehčí raketou ISRO. Je znatelně kratší, než nejvyužívanější indická nosná raketa současnosti – PSLV (Polar Satellite Launch Vehicle), která na výšku měří 44 metrů. Je také ale štíhlejší než její kolegyně. Průměr SSLV je 2 metry. (U PSLV jsou to metry téměř 3. Konkrétně 2,8 m). Tento start je již dlouho očekáván a v neděli brzy ráno se snad již konečně dočkáme premiéry, u které můžete být s námi.
6. srpna 2012 se na Marsu odehrála jedinečná podívaná. A i když jsme ji zažívali jen zprostředkovaně díky internetovému online přenosu, přesto jsme trnuli a poté nevěřícně žasli, co za šílenství si inženýři z NASA vymysleli – a hlavně – ono to fungovalo! V kráteru Gale se podařilo měkce posadit přímo na šest kol přelomovou pojízdnou laboratoř – vozítko Curiosity. Jednalo se o nejpřesnější přistání v tehdejší historii dobývání Marsu. Byl využit vznášející se jeřáb, a přestože vše bylo důkladně testováno, tak způsob, jakým to vše automaticky, bez zásahu ze Země, vyšlo, byl ohromující. Dnes je to deset let, během kterých Curiosity výrazně upřesnila naše představy o dávné obyvatelnosti Marsu. Přímo kráter Gale byl nepochybně vhodným prostředím pro případné mikroorganismy, tedy samozřejmě v případě, že by zde před miliardami let žily. Přímo jejich stopy nebo důkazy tato marsovská laboratoř nehledala, ale přesto svou misi splnila na výbornou. A zdaleka nekončí.
Společnost Astra Space 4. srpna oznámila, že po posledním selhání její malé nosné rakety Rocket 3.3 ruší všechny její plánované starty, a zaměří se na vývoj nové rakety Rocket 4, kterou společnost oznámila tento rok. U rakety Rocket 4 společnost očekává, že bude připravena pro první ostrou misi, tedy ne testovací, do roku 2024. Jedním z důvodů ke zrušení všech nasmlouvaných startů pro Rocket 3.3 je také její vysoká neúspěšnost. Rocket 3.3 celkem letěla pouze pětkrát a z toho uspěla pouze dvakrát. Pokud bychom počítali i předchozí verze Rocket 3, což jsou Rocket 3.1 a 3.2, tak tato raketa selhala celkem pětkrát ze sedmi startů, což v zákaznících nebudí velkou důvěru.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
10. srpna 2022 
