Boeing
Společnost Boeing se snaží více sladit své družicové operace s dceřinou společností Millennium Space Systems, aby konkurovala nové generaci nízkonákladových dodavatelů.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Boeing se snaží více sladit své družicové operace s dceřinou společností Millennium Space Systems, aby konkurovala nové generaci nízkonákladových dodavatelů.
Kanadská společnost NordSpace si zajistila včasné financování od kanadské vlády pro vývoj družice na velmi nízké oběžné dráze Země (VLEO), čímž dále rozšiřuje své úsilí o budování suverénních vesmírných kapacit.
Společnost Northrop Grumman 21. dubna oznámila, že v prvním fiskálním čtvrtletí zaznamenala ztrátu 71 milionů dolarů související s anomálií boosteru na tuhé palivo rakety Vulcan.
Americké vesmírné síly zřizují specializovanou kancelář pro akvizice zaměřenou na cislunární prostor, oblast mezi Zemí a Měsícem, a začínají formálněji posuzovat požadavky nad rámec tradiční oběžné dráhy Země.
Pentagon 20. dubna oznámil, že formálně ukončil provoz systému operačního řízení nové generace (OCX), čímž ukončil 15leté úsilí o modernizaci pozemního systému, který provozuje družice globálního pozičního systému americké armády.
Nové skafandry pro lunární mise Artemis a Mezinárodní vesmírnou stanici nemusí být hotové dříve než po konci dekády, varuje zpráva generálního inspektora NASA.
Společnost All Points Logistics podepsala dohodu s Kennedyho vesmírným střediskem NASA o výstavbě zařízení pro zpracování užitečného zatížení na pozemku střediska.
Společnost Boeing se snaží více sladit své družicové operace s dceřinou společností Millennium Space Systems, aby konkurovala nové generaci nízkonákladových dodavatelů, kteří mění tvar trhu s obrannými a kosmickými technologiemi.
Generální ředitel tchajwanské kosmické agentury vyzval ostatní země, aby se spojily v rámci společné komunikační konstelace, která by odpovídala rozsahu a rostoucímu strategickému významu sítí, jako je Starlink.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Mnozí z nás v poslední době sledovali s napětím pokusy firmy SpaceX o přistání použitých prvních stupňů raket Falcon 9. V prosinci se po několika neúspěšných pokusech podařil průlom v podobě přistání použitého stupně v rámci vynesení satelitu ORBCOMM-2. První přistání na ponton jsme pak mohli sledovat při vynášení zásobovací lodi Dragon ke stanici ISS 8. dubna. A do třetice se stejný husarský kousek s návratem prvního stupně – tentokrát opět na ponton – podařil firmě Elona Muska před deseti dny, 6. května během mise JCSAT-14. O tomto víkendu byl posledně zmíněný stupeň dopraven do hangáru u startovního komplexu LC-39A na Kennedy Space Center. SpaceX uvolnila několik fotografií, na kterých se chlubí zřejmě nejsledovanějším kosmickým hardwarem posledních týdnů.
Program Space Shuttle, v rámci něhož NASA provozovala své raketoplány, je již několik let minulostí. Poslední start raketoplánu proběhl před pěti lety, 8. července 2011. Kola orbiteru Atlantis se naposledy dotkla přistávací dráhy o necelých třináct dní později. Tím okamžikem se uzavřela jedna z významných kapitol dobývání vesmíru. Raketoplány a jejich příslušenství čekalo „odstrojení“, konzervace a převod do sbírek vybraných muzeí. Nejatraktivnějšími exponáty jsou samozřejmě orbitery Discovery, Atlantis a Endeavour, nicméně ani další dobové artefakty nezůstaly opomenuty a nacházejí si pomalu cestu do expozic. Ovšem jak ukázaly události těchto dní, ani tyto cesty nemusí být vždy přímočaré a prosté vzrušení…
S vývojem technik pro práci v otevřeném prostoru se ukázala být raketová křesla alespoň dočasně nadbytečná. Americký pilotovaný program si vystačil s manipulátorem RMS, známým jako „Kanadská ruka“. Do přípravku na jeho pracovním konci byla připevněna speciální plošinka, kam astronaut zaklesnul nohy a manipulátorem se nechal dovézt na požadované místo. Sověti používali staniční manipulátory Strela, jež připomínaly přerostlé rybářské pruty. Strely bylo možné přemisťovat po povrchu Miru a s jejich pomocí se mohli kosmonauti přemístit na jinak obtížně přístupná místa. Tam, kde se nedostal RMS nebo Strela, zbývala stará dobrá lopotivá cesta za pomoci úchytů a madel. Občas bylo nutné uchýlit se k nekonvenčním praktikám, jako v případě Sojuzu TM-9, k jehož uvolněné termální látkové obšívce se kosmonauti během výstupu z modulu Kvant 2 dostali za použití teleskopického žebříku. Celkově však raketová křesla nijak zvlášť nikomu nechyběla. Nicméně během prací na programu americké stanice Freedom se situace začala měnit. Některým nedávala spát myšlenka na možnost selhání bezpečnostních lanek, kterými se astronauti měli během výstupů poutat k povrchu stanice. Na rozdíl od
Sovětský svaz po neúspěchu v závodech o dosažení Měsíce vsadil na dlouhodobé pobyty ve vesmíru v rámci programu orbitálních stanic. Bylo ovšem poměrně překvapivé, že posádky prvních Saljutů a Almazů neopouštěly stěny svých kosmických příbytků. Zatímco Američané sbírali zkušenosti při výstupech u programů Gemini, Apollo (zde se dokonce uskutečnily první výstupy v hlubokém vesmíru), ba dokonce se „promenovali“ po povrchu své vlastní stanice Skylab, Sověti v tomto ohledu nepodnikali žádné kroky. Až v prosinci 1977 se posádka Saljutu 6 krátce podívala ven a přidala tak teprve třetí záznam do seznamu sovětských výstupů do volného prostoru. Nicméně v dalších letech se frekvence výstupů znásobila a Sověti se stali nesmírně zkušenými harcovníky i v tomto oboru kosmonautiky. A spolu se vzrůstající náročností EVA a také se vzrůstající komplexností plánovaných kosmických strojů začala vyvstávat také potřeba zajistit prostředek pro přesun kosmonautů ve vakuu otevřeného kosmického prostoru. V první polovině osmdesátých let se tak v této záležitosti začala projevovat zpočátku nesmělá, posléze však významná aktivita…
Ráno 12. dubna 1961 na kosmodromu Bajkonur stála připravena k letu raketa 8K72K, na jejímž vrcholku byla připevněna kosmická loď 3KA s výrobním číslem 3, známá také jako Vostok. V jejím interiéru se na svoji velkou chvíli připravoval sedmadvacetiletý muž, jehož jméno mělo za několik desítek minut vejít ve známost po celém světě. Jmenoval se Jurij Alexejevič Gagarin a na tuto chvíli se připravoval více než rok. Konečně byly přípravy u konce a ozval se povel k zažehnutí motorů nosné rakety. Přesně v 06:06:59.7 UTC se nosič majestátně zvedl startovní rampy a začal nabírat rychlost směrem k jasnému nebi nad kazašskou stepí. O 9 minut a 18 sekund později se kosmická loď oddělila od třetího stupně rakety a vydala se se svým drahocenným nákladem na samostatnou cestu okolo Země. Téměř celá atmosféra naší mateřské planety byla pod ní, kolem se rozprostíralo téměř absolutní vakuum. Člověk právě zaťukal na brány vesmíru. Odvěký sen lidstva se právě stal skutečností…
Challenger vypadal jako nějaký pohádkový pták. Otevřený nákladový prostor zatím ležel ve stínu, ale pravá část orbiteru byla nádherně osvětlena sluncem a zářila oslnivou bělobou. Rameno manipulátoru čnělo do prostoru lehce ohnuté v kloubu, který by u člověka nejspíše odpovídal lokti. Skrze okénka ve stropě letové paluby mohl tušit obličeje svých kolegů a přátel, kteří napjatě pozorovali jeho počínání. Žádné nebezpečí samozřejmě nehrozilo, v případě potřeby by pro něj Vance s raketoplánem prostě dolétnul. Zatím ovšem všechno probíhalo podle plánu a našla se i chvilka na kochání se výhledem. Pod jeho nohama ubíhala Země, její panorama se neustále měnilo. Takový pohled se lidem naskytl už dvaatřicetkrát, z toho čtyřiadvacetkrát mužům s americkou vlaječkou na rukávu. Dnes to ale bylo něco úplně jiného. Dnes mohl jako první člověk zažít skutečný pocit svobody neomezeného pohybu v prostoru. Ve výhledu mu nebránilo žádné poutací lano a k tomu, aby se otočil nebo se vydal libovolným směrem, mu stačilo lehce pohnout prsty. Byl to okamžik obrovského osobního triumfu, okamžik, na který čekal tak dlouho. Šestnáct let, které
Po neuskutečněném testování manévrovací jednotky AMU v rámci programu Gemini se raketová křesla zdánlivě vytratila z amerického pilotovaného programu. Ovšem slovo „zdánlivě“ je zcela na místě. Na pozadí triumfálních lunárních expedic se totiž rozehrával zápas o další směřování agentury. Původně měl program Apollo po své lunární etapě vyústit v ambiciózní Apollo Applications Program (AAP), který měl využívat stávajícího i nově zkonstruovaného hardwaru pro širokou paletu úkolů. Mezi jinými byl v programu zahrnut i teleskop, jehož základna konstrukčně vycházela ze vzletového stupně lunárního modulu, nebo pilotovaný oblet Venuše. Nakonec však AAP padl za oběť razantním rozpočtovým škrtům a zbyla z něj pouze orbitální stanice, jež dostala název Skylab. Současně NASA začala pracovat na raketoplánu – novém prostředku, jenž by vynášel opakovaně na orbit nejrůznější náklady při nízkých provozních cenách. Pro uvažované využití raketoplánu bylo nutno zajistit prostředek, pomocí něhož by se astronauti mohli pohybovat v prostoru. A jak se ukázalo, Skylab byl ideální platformou pro testy prototypů těchto prostředků…
Z dosavadních dílů seriálu by se mohlo zdát, že Sověti v oblasti pomůcek pro přesun během EVA nevyvíjeli žádnou zaznamenáníhodnou aktivitu, nicméně opak je pravdou. V Sovětském svazu se této problematice začali věnovat záhy po vypuštění prvního člověka na orbit. Bylo zřejmé, že první výstup do volného prostoru bude pouze otázkou času a po něm budou následovat další, stále složitější. První nástiny zařízení, jež připomínalo raketové křeslo, se objevily v průběhu roku 1961. V té době továrna č. 918 (pozdější Zvezda) pracovala na vývoji skafandru SKV, tedy polotuhého obleku, jenž měl zajistit práceschopnost kosmonautů ve vakuu při výstupu mimo zamýšlenou těžkou orbitální stanici, označovanou jako „OTCCt (Oрбитальный Tяжелый Cпутник- Cтанция – orbitální těžký satelit/stanice)“. Projekt stanice nakonec nebyl realizován a zůstalo pouze u ideového návrhu. Ovšem právě pro využití na této nakonec nerealizované stanici vyvstal také požadavek na vývoj a zhotovení raketového křesla.
Jedna stará čínská legenda z období vlády dynastie Ming zmiňuje osud jistého muže z bohaté rodiny jménem Wan Hu, který byl fascinován raketami. Jeho snem bylo poslat člověka pomocí raket „do modrého nebe“, aby mohl zažít pohled z ptačí perspektivy. Jednoho dne prý na své křeslo připevnil dva velké papírové draky a 47 prachových raket. Jeho služebníci část raket zapálili a Wan Hu se za ohromného hluku a kouře vydal k nebesům. Podle některých vypravěčů jej už nikdy nikdo nespatřil, podle jiných jej zase exploze ve vzduchu vyhodila z křesla a nebohý Wan Hu zahynul při dopadu na zem. Ať už nebožák Hu dopadl tak či onak, pověst o něm je prvním případem, kdy je zmiňováno raketové křeslo. Nad tímto vynálezem se poté na několik století zavřela voda, aby jej vzkřísili novodobí dobyvatelé vesmíru v polovině šedesátých let. Použití raketového křesla na oběžné dráze totiž přinášelo zcela nové možnosti, jež podle některých rozhodně stály za prozkoumání…
Hned na úvod bych rád vážené čtenáře ubezpečil, že i přes ne zcela obvyklý název seriálu se nemusejí obávat radikální změny zaměření tohoto serveru. Nehodláme se zabývat přestřelkami v zakouřených saloonech ani příběhy gangsterských bossů, vydávajících pokyny k likvidaci svých soků z pohodlí luxusních křesel Chesterfield a se sklenkou pašované whisky v ruce. Zůstaneme i nadále věrni kosmonautice.
Když Konstatntin Eduardovič Ciolkovskij ve svých pracích předvídal budoucnost lidských výbojů do vesmírného prostoru, jistě netušil, že jím označené techniky se již po několika desetiletích stanou realitou. Kupodivu se to netýká pouze rámcových teorií, ale i drobných detailů. Jako příklad může posloužit idea opuštění kabiny a práce ve volném prostoru. V pozdějších letech tuto myšlenku přijalo za svou mnoho autorů vědeckofantastické literatury a také mnoho autorů populárních komiksů. Když pak skutečně přišel čas pro plánování prvních výstupů do vesmíru, stál před techniky a konstruktéry zajímavý úkol. Výstupy neměly být samoúčelné, kosmonauti a astronauti měli během nich provádět rozličné práce včetně oprav vlastních satelitů a „inspekcí“ satelitů protivníka. Aby se však ke svému pracovnímu místu dostali,
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.