sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Společnost Verde Technologies se obrací na vesmírné platformy s cílem komercializovat solární panely na bázi perovskitu. Zpočátku se zaměřuje na střechy domů v naději, že tento tenkovrstvý materiál může pomoci napájet orbitální datová centra a další velké konstelace.
Čtvrteční start servisní robotické družice LINK společnosti Katalyst na raketě Pegasus XL firmy Northrop Grumman byl odložen. Po vzletu letounu L-1011 došlo k problému s nosnou raketou, jenž dočasně zabránil pozemním týmům v jejím vypuštění. Termín dalšího pokusu o start této mise bude stanoven poté, co týmy vyhodnotí data z dnešního neúspěšného pokusu.
Federální komunikační komise (FKK) bude 22. července hlasovat o nařízení, které má přepracovat proces podávání žádostí o povolení provozu družic a vytvořit tak licenční linku, jež bude udržovat krok se stále rozsáhlejšími a složitějšími plány na konstelace družic.
Pět měsíců starý startup Orbital požádal Federální komunikační komisi o povolení k nasazení až 100 000 družic pro datová centra s cílem přinést z vesmíru 10 gigawattů výpočetního výkonu k uspokojení rostoucí poptávky po umělé inteligenci.
Společnosti SSC Space a Firefly stanovily cíl pro první orbitální start z vesmírného střediska Esrange do roku 2028, přičemž klíčové infrastrukturní a regulační prvky začínají být zavedeny.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, jmenovala bývalého prezidenta a generálního ředitele společnosti The Aerospace Corp. svým poradcem, a to v době, kdy společnost čeká na další fázi klíčového programu NASA.
Americké vesmírné síly zavedly do operačního provozu nový mobilní systém rušení družic, který je schopen dočasně narušit komunikaci protivníka.
NASA vybrala tři společnosti, které dodají čtyři robotické přistávací moduly v hodnotě téměř 600 milionů dolarů pro mise na Měsíci. Pro mise plánované na konec roku 2028 vybrali společnosti Astrobotic Technology, Firefly Aerospace a Intuitive Machines.
Čína zakládá průmyslovou alianci VLEO, satelity demonstrují trvalý provoz na nízké oběžné dráze
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Myšlenka na využití kosmického prostoru pro vojenské účely se objevila pravděpodobně ve stejný okamžik jako první plány na reálné proniknutí do okolí naší rodné planety. Je nabíledni, že pro vojáky byly úvahy o vesmíru velmi lákavou pobídkou k tomu, aby začali osnovat scénáře zaměřené na expanzi svých aktivit mimo atmosféru Země. A protože armády mají pro své aktivity většinou neporovnatelně větší finanční i personální prostředky, než tomu bývá u civilních organizací, z historie známe nepřeberné množství vojenských kosmických projektů více či méně realistických. Některé se nakonec z hlav svých osnovatelů přenesou přes rýsovací prkna a testovací stolice až do fáze realizace, jiné zůstanou pouhými letmými idejemi bez výraznější stopy v análech dobývání kosmu. Existuje také řada projektů, jež se dostaly do fáze velmi podrobného rozpracování a často se již začalo pracovat na „létajícím“ hardwaru, z různých důvodů však nedošly do cíle své pomyslné cesty. Oněmi důvody mohl být nedostatek politické vůle, ne zcela jasné zadání, nerealistické technologické nároky, anebo třeba nedostatečné financování. Všechny tyto překážky musel v průběhu své existence překonávat i projekt,
Není mnoho lidí, na jejichž odchod by reagovaly největší světové tiskové agentury okamžitou záplavu vzpomínek a nekrologů. Je jen velmi málo jedinců, kteří se mohou „honosit“ tím, že žurnalisté mají kdesi na svých pevných discích či serverech předem připraveny texty pro případ jejich smrti. Nejčastěji se v této souvislosti každému vybaví osobnosti showbusinessu či politické scény. Věda či technologie v této souvislosti rozhodně nehraje prim. Avšak muž, o jehož odchodu minulý týden referovala snad všechna média, nicméně do této kategorie spadal. A zcela oprávněně se v jeho nekrolozích objevovala slova jako „legenda“,či „hrdina“. Jim Lovell totiž legendou a hrdinou rozhodně byl, a to nejen pro fanoušky kosmonautiky, ale pro obecnou veřejnost…
V rámci programu Voschod byly sice realizovány dva pilotované lety, přičemž oba přinesly další světová prvenství pro SSSR, pro pozorné čtenáře je však nad slunce jasnější, že jádro programu bylo šito horkou jehlou a Voschod nikdy nebyl myšlen coby program s dlouhodobou perspektivou. Lodě 3KV a 3KD byly stále pouhými pasivními kabinami bez možnosti měnit parametry své trajektorie a provádět skutečně plnohodnotná spojení s jinými stroji na oběžné dráze. Velmi omezený vnitřní prostor a absence záchranných prostředků z Voschodu činily velmi riskantní a značně nepohodlný prostředek k pobytu na orbitě. Ovšem vnější okolnosti, zejména neustálá zpoždění uvedení nového stroje 7K „Sojuz“, jež měl být „lodí se vším všudy“, vyvolávaly u vedení OKB-1 i dalších institucí snahy udržovat Voschod při životě za každou cenu. Nápady na to, jakým směrem by se měl program ubírat, byly vskutku zajímavé a, nutno říci, velmi vynalézavé. Pakliže by se ony plány uskutečnily, Sovětský svaz by možná ještě několik měsíců působil dojmem, že je v dobývání vesmíru napřed…
V polovině šedesátých let se pilotovaný kosmický program SSSR ocitl v paradoxní situaci, která připomínala začarovaný kruh. Pro udržení prestiže a relevance bylo nutné plánovat a provádět lety se stále složitějším a náročnějším programem. Tyto lety měly být realizovány v rámci programu Voschod. Jenže současně byl Voschod jen jakýmsi nouzovým řešením, jež bylo doslova ukováno na koleně a zásadní úpravy techniky tak, aby se alespoň zčásti vyrovnala americkému protějšku Gemini, byly prakticky nemožné, protože narážely na časové, ekonomické i technologické limity. Mnohem lépe by se k takovýmto cílům hodila nová loď 7K „Sojuz“, jenže ta trpěla zpožděním při vývoji. Ono zpoždění bylo zčásti zapříčiněno existencí programu Voschod, který Sojuzu odčerpával finance a lidské zdroje. Ovšem zrušit Voschod zase nebylo možné kvůli hrozící nucené přestávce v pilotovaných misích, než bude dokončen Sojuz. Na mysl se vkrádá paralela s románem Josepha Hellera „Hlava 22“. Na jaře 1966 se zdálo, že status quo je jednoznačně dán bez ohledu na to, jestli je rozumné v programu Voschod pokračovat. Prozatím se nenašel nikdo natolik rozhodný, vlivný a současně
Příprava zvířecích pasažérů pro kosmickou pouť nebyla nikdy snadná. Velmi důležitou otázkou byl samotný výběr vhodného živočišného druhu, na němž by bylo možné sledovat vliv podmínek, jimž je organismus při letu vystaven. Co se týče zástupců vyšších živočišných druhů, historicky se americký a ruský přístup v tomto ohledu lišil. Zatímco Američané spoléhali hlavně na jedince z řad primátů, Rusové dali zprvu téměř výhradně přednost psům. Podle názoru ruských vědců byli psi lépe vycvičitelní a předvídatelní a obtížná práce s opicemi nevyvážila přínosy, jež se pojily s větší podobností s lidským rodem. Pejsci byli rekrutováni z řad „pouliční směsky“, na ulicích Moskvy byli odchytáváni kandidáti, z nichž mnohé čekaly velmi nepříjemné a často nebezpečné experimenty, na druhé straně však bylo veteránům umožněno dožít v relativním luxusu vivárií IMBP (Institutu medicínsko-biologických problémů), eventuálně v domácnostech některých pracovníků, kteří si pejsky osvojili. Výzkumníci měli zájem výhradně o fenky, kvůli fyziognomii vylučování, povaze a také pro jejich drobnější konstituci, než tomu bývá u samců. Ve druhé polovině roku 1965 se v laboratořích IMBP začalo připravovat několik desítek fenek, které měly prošlapat
Je zcela nesporné, že postavou, jež měla klíčový vliv na úvodní fázi závodu o vesmír, byl Sergej Pavlovič Koroljov. Mnozí pracovníci OKB-1 a organizací, které dodávaly komponenty pro stavbu kosmických lodí, družic a raket, jej znali pod přezdívkou „Korol“, tedy „král“. Ta odrážela Koroljovovo příjmení, ale hlavně jeho autoritu a moc v rámci raketo-kosmického průmyslu. A byť zpětně lze říci, že ne všechna jeho rozhodnutí a ideje se ukázaly být šťastnými (viz například superraketa N-1 se zastaralou koncepcí sférických nádrží, jež současně netvořily samotný plášť stroje), bez jeho vize by úvodní fáze soupeření SSSR a USA o dominanci ve vesmírném prostoru probíhala zcela jinak a nejspíše nikoli ve prospěch Sovětů. Po vypuštění první umělé družice byl Nikita Chruščov požádán, aby sdělil jméno hlavního osnovatele tohoto počinu, aby mohla být připravena kandidatura dotyčného na Nobelovu cenu za fyziku. Chruščov tehdy odpověděl, že Sputnik je kolektivním dílem všeho sovětského lidu. Na první pohled v souladu s tehdejší komunistickou doktrínou, toto prohlášení mělo ještě jeden významný důvod – Koroljov byl také strůjcem prvotních úspěchů v oblasti
Po přistání Voschodu-2 se mohlo při pohledu zvenčí zdát, že sovětský pilotovaný program se probouzí letargie a opět nabírá na obrátkách. Dvě další prvenství roznítila apetit globální veřejnosti, která si představovala, co asi Sověti předvedou příště, a kdy vlastně ono příště nastane. Základy k pokračování programu Voschod byly položeny hned v prvním výnosu, který projekt posvětil. Konkrétnější plány se začaly objevovat na začátku roku 1965. Program letů, který vzešel z OKB-1, byl poměrně optimistický minimálně co se týká termínů, ovšem ani letová náplň nebyla prosta ambicí. Sergej Koroljov a jeho lidé se rozhodli z Voschodu doslova vyždímat vše, čeho byl tento stroj schopen. Některé aspekty měly být dokonce novátorské. Ovšem při zpětném pohledu lze dojít k názoru, že plán samotný již v sobě skrýval příčinu svého vlastního selhání. Na jaře 1965 však budoucnost pro Voschod nevyhlížela nijak špatně…
Zdálo by se, že po provedení poměrně riskantní položky v letovém plánu, navíc ve světové premiéře, by si posádka zasloužila trochu oddechu. Pro osazenstvo Voschodu-2, Pavla Běljajeva a Alexeje Leonova, měl znamenat zbytek letu víceméně klidnou jízdu protkanou několika experimenty a pozorováními, následovanou bezproblémovým přistáním v určené oblasti. Na sedmnáctém obletu měla jejich pouť skončit přibližně ve stejných místech jako u předchozích letů a pátrací jednotky byly připraveny posádku velmi záhy po přistání evakuovat do nejbližšího většího města tak, jako tomu dosud vždy bylo. Kosmonauti se po vydatném jídle zabývali astronomickými observacemi, prováděli několik biomedicínských experimentů a snažili se pozorovat a fotografovat zemský povrch. Vše bylo poněkud ztíženo rotací lodi, která se z původní rychlosti zhruba jedna otáčka za 20 sekund postupně stabilizovala na jedné otáčce za 40-45 sekund, nicméně ani tak nebylo jednoduché hledat detaily na Zemi. Leonovovi se přesto podařilo postřehnout vojenské letiště na území USA. Ráno 19. března se pak Běljajevovi podařilo několik sekund sledovat neznámou družici. Ovšem i tato malá dílčí pozitiva překrylo cosi, co se odehrávalo
Březen 1965 byl na Bajkonuru velmi rušný. Sedmého startoval „Kosmos-59“, ve skutečnosti rozvědná družice řady Zenit-4. Ta byla využita jako nouzový demonstrátor vlastností kabiny s přírubou přechodové komory při průletu atmosférou poté, co dedikovaný stroj „Kosmos-57“ vinou pozemní obsluhy skončil explozí přímo na oběžné dráze. Ukázalo se, že jediným důsledkem přítomnosti kulaté příruby je rotace v rozmezí 40° až 100°/s, což bylo naprosto pohodlně v limitech, které by měl lidský organismus zvládnout. Pouhých pět dní poté, 12. března, pak proběhl start sondy k Měsíci. Automatická stanice Je-6 No9 měla provést měkké přistání na povrchu našeho přirozeného souputníka. Bohužel se však nedostala ani z prozatímní oběžné dráhy kolem Země. Čtvrtý stupeň, který měl stroj vyvázat ze zemské orbity a nasměrovat jej k Měsíci, se díky závadě v elektrickém systému nezažehnul. Sestava dostala nicneříkající název „Kosmos-60“ a zanikla v atmosféře pět dní po svém vzletu. Start lunární sondy z pozorovacího stanoviště na kosmodromu sledovali i kosmonauti. Podívaná byla mírně zkalena počasím, kdy oblaka nacucaná deštěm klesla skoro až k raketě stojící na rampě, i tak to však
U letu prvního trojmístného Voschodu 3KV probíhaly velké zákulisní tahanice a rošády ohledně zařazení civilních kandidátů na soupisku posádek. Animozita mezi vojáky a civily zde vyplula na povrch velmi zřetelně a velmi nepěkně. Naproti tomu u letu dvoumístné lodi 3KD, jehož součástí měl být také výstup jednoho z kosmonautů do volného prostoru, žádné spory podobného druhu nepanovaly. Každému muselo být navýsost jasné, že pouze fyzicky extrémně dobře připravení profesionálové si dokáží s tímto úkolem poradit a podstoupit všechna rizika, která se s tímto krokem pojila. Pro program Voschod bylo v březnu 1964 vybráno devět členů oddílu kosmonautů Vzdušných sil, aby mohla začít příprava k letům vícemístných lodí. Během několika týdnů se nicméně složení skupiny těch, kteří nebyli vytipováni pro vřazení do tříčlenných posádek pro první let, znatelně změnilo a ztenčilo. Někteří byli přeřazeni do jiných programů, jiní zase měli „tu smůlu“, že se do vesmíru již podívali a proto bylo rozhodnuto neriskovat jejich životy. Nakonec ve skupině nezařazených zbyli pouze čtyři kandidáti, a ti mohli začít výcvik v rámci programu „Vychod“. Jenže sotva jejich
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
