iSpace
Čínský výrobce znovupoužitelných nosných raket iSpace získal první část financování v rámci kola série E, několik měsíců po obrovském investičním kole D++, přičemž získávání dalších finančních prostředků stále pokračuje.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čínský výrobce znovupoužitelných nosných raket iSpace získal první část financování v rámci kola série E, několik měsíců po obrovském investičním kole D++, přičemž získávání dalších finančních prostředků stále pokračuje.
Americké vesmírné síly přidaly k existující smlouvě se společností Impulse Space 28 milionů dolarů na dodávku dalších dvou manévrovatelných kosmických zařízení pro takticky rychle reagující vesmírné mise. Tím se rozšiřuje role tohoto startupu v rámci snahy poskytnout vojenským operátorům rychlejší možnosti reakce na dění na oběžné dráze.
Virgin Galactic uvádí, že komerční lety své nové suborbitální kosmické lodi zahájí až začátkem roku 2027, což představuje zpoždění o několik měsíců.
Společnost BlackSky 11. srpna oznámila víceletý kontrakt, v jehož rámci poskytne mezinárodnímu zákazníkovi nepřetržité monitorování z vesmíru a garantované i na vyžádání prováděné zadávání úkolů satelitům.
Představitelé NASA uvádějí, že jsou přesvědčeni o realizaci plánů vypustit do konce roku 2028 demonstrační misi s jaderným elektrickým pohonem. Uvedli to poté, co navštívili národní laboratoř, která pro tuto misi staví jaderný reaktor.
Firefly Aerospace uvádí, že zaznamenává silný zájem o své nosné rakety a navyšuje jejich výrobu, tyto snahy se však zatím nepromítly do zvýšení frekvence startů.
Litevská společnost Astrolight, která se zabývá laserovou komunikací ve vesmíru, podepsala memorandum o porozumění se společností ATMOS Space Cargo. Cílem je demonstrovat optické komunikační spojení za letu mezi návratovým kosmickým zařízením a družicí na oběžné dráze.
Většinový vlastník společnosti Rocket Factory Augsburg je i přes neúspěch při testování stále přesvědčen, že společnost letos uskuteční svůj první pokus o orbitální start.
Společnost Kepler Communications plánuje v roce 2028 vypustit své družice nové generace pro optický přenos dat na připravované raketě Neutron od společnosti Rocket Lab. Půjde o jednu z několika misí, které má kanadský provozovatel naplánované na rok 2028.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Loučíme se Starbase a zahajujeme návrat zpět na Floridu. Na cestu se vydáváme v neděli 8. února před polednem s tím, že je to cca 2200 km, takže plánujeme dorazit do cíle v úterý 10. února před polednem. (Jedeme s jedním řidičem, který to odtáhl i sem…) Aby nám cesta lépe ubíhala, zastavujeme se v pondělí 9. února u továrny Michoud Assembly Facility. Jde o továrnu, která vznikla v době druhé světové války, ale rozkvětu se dočkala s rozvojem programu Apollo. Tehdy se zde rozjela sériová výroba prvního stupně S-IC rakety Saturn V. Letových exemplářů zde vzniklo patnáct (použito nakonec bylo třináct) plus několik kusů ověřovacích. Pak sem přišla výroba vnějších nádrží ET (External Tank) pro kosmické raketoplány Space Shuttle, později se tu počítalo s výrobou prvního a druhého stupně rakety Ares V. K tomu nakonec nedošlo. Dnes se zde vyrábí první stupně SLS (Space Launch System) pro program Artemis.
O každé návštěvě Starbase by se daly napsat desítky stránek. Viz včerejší díl našeho seriálu, kde jsme jen „naťukli“ hromadu témat, z nichž u každého by šlo jít do hloubky. A je vám jasné, že se zdaleka nedostalo na všechno. Jak už jsme uvedli, na Starbase jsme dorazili v sobotu 7. února odpoledne. Zůstávali jsme do neděle 8. února, takže bylo třeba řešit otázku nocování. To je problém, protože přímo na Starbase žádná ubytovací kapacita není. A cestovat do Brownsville znamená přes 30 minut jízdy. Hotely jsou zde sice levné, leč vzhledem k blízkosti hranice kriminalita relativně vysoká. Takže se vyplatí pár desítek minut jízdy přidat a najít si ubytování v „texaském Miami“, tedy na ostrově South Padre Island. Jenže to je: cesta tam, cesta zpátky, ráno znovu cesta tam, cesta zpátky… Ten čas by šlo využít smysluplněji.
„Buď se zbláznil ten lokalizační čip, nebo ty,“ psal mi kamarád, který má možnost sledovat můj pohyb prakticky v reálném čase. Aneb v pátek 6. února ráno nastupujeme do auta kousek od mysu Canaveral, v sobotu 7. února odpoledne z něj vystupujeme (samozřejmě mezi tím byl nocleh v motelu) na základně Starbase. Dosud jsem na Starbase byl pětkrát, loni mi však osud nedopřál. Vzhledem k tomu, jak se dramaticky proměňuje, je to téměř nekonečně dlouhá doba. Když jsme se na podzim 2024 bavili s místními, kteří se nás ptali, kdy jsme tu byli naposledy a my odpověděli, že před půl rokem, mávli rukou. S tím, že je to dávno a že se od té doby hodně změnilo. A měli pravdu. Člověk sedící u počítače ty změny nevidí, ale na místě jsou vidět. A jsou jich opravdu kvanta.
Pokud jsme první díl našeho seriálu končili slovy „Tak tedy: vzhůru (nejen) na kosmodrom, vzhůru (nejen) na Floridu!“, tak hned ve druhém díle opustíme kosmodrom i Floridu. Dočasně, samozřejmě. A navštívíme Infinity Science Center v Mississippi. Když jsme plánovali cestu, uvažovali jsme pro první týden o dvou variantách. První byla odpočinková (zůstat u bazénu/na pláži a užívat si moře, sluníčka a raket), druhá brutální. Nakonec za nás rozhodlo jednak horší počasí na Floridě (na sluníčko a koupání to úplně nebylo) a jednak pozastavení letů raket Falcon 9 kvůli selhání druhého stupně po startu 2. února během manévru, který jej měl navést k zániku do hustých vrstev atmosféry. A taky zvědavost.
Čtenáři Kosmonautixu často žádají další a další seriály, což je formát zavazující autory k pravidelné činnosti. Ale protože hlasu čtenářů nasloucháme, tak dnes jeden nový seriál začínáme. Bude trochu specifický: netušíme, kolik přesně bude mít dílů ani to, co v něm bude. Půjde o volnou reportáž z jedné (právě probíhající) cesty za krásami kosmonautiky. Jde o reportáž z cesty do Spojených států, která nemá prakticky nic vytesané do kamene. Reportáž z cesty, která právě začala a ještě chvíli bude probíhat. Reportáž, jejímž středobodem bude floridský kosmodrom a vše v blízkém (někdy i trochu vzdálenějším) okolí.
Před necelým rokem vyšel na těchto stránkách článek Pět důvodů, proč navštívit Starbase co nejdříve. Seznam těchto doporučení je čím dál naléhavější a dokonce se k nim přidává ještě argument nejtěžšího kalibru: Starbase se v dohledné době stane samostatným městem, které bude mít mnohé nezávislé rozhodovací pravomoci. To, co se dosud řešilo přes nadřízené úřady, si nyní bude SpaceX ošetřovat vlastními silami.
Existují různé způsoby transportu rakety z přípravné haly na startovací rampu. Konzervativní, divoké, divočejší – a pak ty, které realizuje SpaceX na své základně Starbase. Starbase na samých hranicích Texasu s Mexikem je zkrátka ve všech ohledech jiná než „tradiční“ kosmické základny. Když se přesunuje letový hardware na startovací rampu jinde, jsou uzavřené silnice, části základny, občas i něco z přilehlého okolí. Na Starbase je to jinak. Doprava se děje po zcela běžné silnici číslo 4 vedoucí z Brownsville na pláž Boca Chica. Není to tak dávno, co byla na úrovni hodně rozbité silnice třetí třídy u nás.
Pokud se ve vesmírné komunitě řekne „Gateway“, jako první pravděpodobně na mysli vytane chystaná mezinárodní stanice v cislunárním prostoru. Ovšem stejným názvem se pyšní i nejnovější expozice v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska. Otevřena byla loni v červnu a obsahuje lahůdky pro opravdové kosmické fajnšmekry. Gateway (plným názvem Gateway: The Deep Space Launch Complex, Brána: Startovací komplex do hlubokého vesmíru) je nově postavenou samostatnou obří halou (4600 m2 výstavní plochy), která se nachází v bezprostřední blízkosti legendární Rocket Garden (Zahrady raket).
Evropa zatím neměla s povrchovými výpravami na Mars moc štěstí. Se sondou Beagle II nebylo v prosinci 2003 vůbec navázáno spojení (i když průlet atmosférou i přistání přežila a na povrchu se začala rozkládat do pracovní konfigurace) a výsadkový modul Schiaparelli se v říjnu 2016 zřítil z výšky cca 3,7 km na povrch. Pro úplnost dodáváme, že Beagle II nebyl projektem ESA, ale byl britským přístrojem na misi Mars Express. Potvrdí se okřídlené „do třetice všeho dobrého“? Dnes v 17:32 h přistává na povrchu čtvrté planety Sluneční soustavy sonda ExoMars 2022 tvořená přistávací platformou Kazačok a roverem Rosalind Franklinová.
Nosná raketa Saturn I se nezapsala do historie tak významně jako její nástupce Saturn IB nebo dokonce největší člen rodiny, Saturn V. Své místo (nejen) v programu Apollo ovšem má. Už proto, že svým pozdějším (a slavnějším) nástupcům vydláždila cestu. Do dnešních dnů se dochovaly pouze dvě rakety Saturn I, obě jsou v Hunstville a dělí je od sebe jen pár kilometrů. Tento text velmi volně navazuje na články Saturn IB, který se definitivně loučí publikovaný (Kosmonautix, pátek 3. února 2023) a Saturn IB, který se podařilo (zatím) zachránit (Kosmonatix, 27. února 2023). Saturn I je z celé rodiny raket Saturn nejméně známý a nejvíce přehlížený. Přitom šlo nejen o prvního „rodinného příslušníka“, ale i první americký kosmický nosič vyvinutý pouze k civilním účelům. Jeho historie je přitom složitá a propletená a kdo by se jí chtěl zabývat opravdu podrobně, nechť vezme do ruky vynikající knihu Davida Bakera pojmenovanou výstižně Saturn I/IB rocket.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.