Evropská mise, která má zblízka studovat Slunce, se pomalu, ale jistě blíží ke svému startu, který je momentálně plánován na únor roku 2020. Jak jsme psali již dříve, sonda prošla vibračními zkouškami, které ověřily, zda si poradí s chvěním při startu nosné rakety. Následně na ni čekaly zkoušky ve vakuové komoře, testy odolnosti proti extrémním teplotám a magnetickému poli. Zkrátka a dobře se zkoušely podmínky, které sonda zažije v ostrém provozu, kdy bude kolem Slunce prolétávat blíže než planeta Merkur. Inženýři musí ověřit celou řadu systémů – od výklopných mechanismů přístrojových ramen, přes antény až po fotovoltaické panely.
Dnes Vám přinášíme několik fotografií právě ze zkoušek fotovoltaických panelů, které proběhly v březnu letošního roku v německém Ottobrunnu v sídle firmy IABG. Po plném rozložení dosáhne špička panelu do vzdálenosti 8,2 metru od těla sondy. Celá konstrukce je pochopitelně stavěná na rozkládání ve vesmíru. Proto během zkušebního rozkládání na zemi musí být panely jištěné. O to se stará mechanismus, na kterém je panel zavěšen. Právě díky němu se může konstrukce rozložit prakticky stejně, jako to udělá ve vesmíru. Níže přiložené video ukazuje postup celého rozkládání.
Fotovoltaické panely mají sondě zajistit dostatečné množství elektrické energie, ať už se bude nacházet v jakékoliv plánované vzdálenosti od Slunce. Do těsné blízkosti naší životodárné hvězdy se sonda během své mise dostane celkem 13× a vlivem intenzivního záření zažije teploty přesahující 500 °C. V té chvíli bude nutné otočit fotovoltaické panely, aby se zabránilo jejich přehřátí.
Zdroj: https://www.esa.int/
Mise sondy Solar Orbiter má vědcům přinést nové pohledy na naši nejbližší hvězdu. Odborníci se těší především na první blízké pohledy na sluneční póly. Unikátní oběžná dráha této sondy, na které se podílí i specialisté z České republiky, umožní vědcům prostudovat Slunce i jeho vnější atmosféru, takzvanou korónu, mnohem podrobněji, než to dříve bylo možné.
Korónu ze Země běžně nevidíme, protože je přezářena jasným světlem ze Slunce samotného. Pouze během úplných zatmění Slunce, kdy Měsíc prochází mezi Zemí a Sluncem, je tato záře blokována a pozemským pozorovatelům se odhalí pohled na krásnou bíle zářící korónu kolem Slunce, která je formována jeho magnetickým polem. Ačkoliv to zní pro někoho nadneseně, tak i my žijeme ve vzdálených vrstvách sluneční atmosféry. Koróna se neustále rozšiřuje do okolí a přitom se do meziplanetárního prostoru uvolňují nabité částice známé jako sluneční vítr. Tyto částice pak interagují s kosmickými objekty – vděčíme jim jak za krásné polární záře, tak i za bouře, které mohou ohrožovat družice a astronauty na oběžné dráze. Všechny tyto projevy se souhrnně označují jako kosmické počasí.
Zdroj: https://www.esa.int
Solar Orbiter má za úkol změřit vlastnosti slunečního větru, ale i magnetického pole v blízkosti sondy, zatímco bude simultánně pořizovat snímky útvarů na Slunci ve vysokém rozlišení, takže bude možné obě měření propojit. Vědci se tak dočkají unikátních možností nahlédnout do procesů, kterými Slunce tvoří a řídí svou dynamickou atmosféru, nebo jak interaguje s planetami. Studium vztahů mezi Sluncem a Zemí je klíčové pro pochopení toho, jak naše Sluneční soustava funguje jakožto celek.
Solar Orbiter dokáže doručit úžasné informace i sama o sobě, ale vědci kromě toho chystají i společná pozorování s americkou sondou Parker Solar Probe, která se ke Slunci odváží ještě blíže. Spolupráce těchto dvou sond doslova znásobí jejich vlastní (už tak vysoké) potenciály. Projekt Solar Orbier vede Evropská kosmická agentura, ale podíl na misi má i NASA. Hlavním výrobcem je společnost Airbus Defence and Space a pokud se nic nepokazí, měla by do vesmíru odstartovat v únoru 2020 z Mysu Canaveral na raketě Atlas V ve verzi 411.
Zdroj: https://www.esa.int
Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/19461544-2-eng-GB/Solar_Orbiter_array_deployment_test.jpg
https://www.esa.int/…/19461470-1-eng-GB/Solar_Orbiter_array_deployment.jpg
https://www.esa.int/…/19461618-2-eng-GB/Solar_Orbiter_array_deployment.jpg
https://www.esa.int/…/19461692-2-eng-GB/Solar_Orbiter_array_deployment.jpg
Dobrý den.
Proč startuje evropská sonda na americké raketě z americké půdy? Je to otázka oběžných drah nebo něčeho jiného?
Nebo je to podobná “protislužba”, jako v případě Webba? Děkuji
Přesně tak. Nosná raketa, předstartovní příprava a přístroj SoloHI jsou vkladem NASA do mise Solar Orbiter.
Príklad ukážkovej spolupráce jak pri stavbe a štarte sondy, tak predovšetkým pri vedeckom skúmaní Slnka kde sa budú získavať dáta z oboch sond (Solar Probe Orbiter a Parker Solar Orbiter) súčasne z rovníkových tak aj polárnych oblastí Slnka. Celkový prínos oboch sond sa nielen znásobí ale umocní.To tu ešte nebolo ! Úžasné-
pb 🙂
No tak zase opatrne s tim mocnenim, trosku jste se nam rozvasnil 😉 A ohledne tech polarnich oblasti, neocekavejte nemozne, max inklinace bude 25-34 stupnu, takze ani zdaleka polarni orbita.
NIHIL NOVI – historie se opakuje. Stejně startovaly na amerických raketách v sedmdesátých letech minulého století dvě /západo/Německé sondy ke slunci Helios 1 a 2. Tyto sondy měly přísluní též výrazně blíže Slunci než obíhá Merkur.
Je krásné že umíte latinsky, ale není třeba to psát velkými písmeny (asi jste to opsal z nějakého pomníku), ono to ani vlastně neznamená to co jste napsal. On ten celkem často používány termín „Nihil novi sub sole“ znamená „Nic nového pod sluncem“. A teď vážně, to že byly sondy Helios (ono to platí ale jenom ve skutečnosti pro Helios 2) také blíže Slunci než je perihelium Meruku je fakt, ale nic to neříká o sondě Solar Orbiter a Parker Solar Probe. Obě jsou o dekády modernější a že zkoumají to stejné, ale o řády přesněji (jak v časové tak prostorové řadě), tak nevidím kde se ona historie opakuje, snad jen v tom, že opět se začalo Slunce více zkoumat. A za to buďme rádi. Porušil jsem výjimečně mlčení na vaše reakce, ale nyní jsme musel. Proti blbosti se musí asi opravdu bojovat.