Příprava indické mise Chandrayaan-2 má za sebou další významný milník. Ten se týkal komplexní zkoušky označované jako LAPT (Lander Actuator Performance Test), která byla vyžadována za účelem demonstrace fungování systémů, které zajistí měkké a bezpečné přistání modulu Vikram. K provedení tohoto testu, byl použit zkušební modul LAPT, který je zmenšenou verzí skutečného modulu Vikram. Obsahoval však všechny systémy, které ponese skutečný hardware. Jelikož zkoušky probíhaly na Zemi, bylo potřeba kompenzovat rozdílnou úroveň přitažlivosti naší planety a Měsíce, což zajistila právě zmenšená velikost modulu LAPT.
Inženýři ale věděli, že simulace nebude úplně přesná – přistávací motory na kapalné palivo byly při zkoušce obklopeny atmosférou s tlakem na hladině moře, zatímco v ostrém provozu budou mít kolem sebe vakuum. Tento rozdíl vytváří odlišný tah za obou situací a i to museli inženýři započítat do testovacích rovnic. Samotná zkouška proběhla na základně Mahendragiri, kde agentura ISRO provádí zkoušky svých motorů. Cílem testu bylo posoudit kooperaci senzorů, pohyblivých dílů, navigačních a řídících algoritmů ve výšce menší než 100 metrů nad povrchem. Komplex zkoušek LAPT-2 obnášel celkem tři testy těchto systémů. Při prvním se simuloval vertikální sestup, zatímco při druhém se pozornost zaměřila na vznášení se nad terénem.
Třetí a poslední zkouška byla zaměřena na prokázání schopnosti změnit cíl na parabolické dráze. Tato zkouška byla úspěšně zakončena 25. října. Výsledky jsou potěšující – podařilo se prokázat, že řídící systémy landeru Vikram splňují požadavky definované pro misi Chandrayaan-2 z hlediska bezpečnosti, měkkosti a přesnosti přistání. Podařilo se prokázat, že modul dokáže horizontálně měnit směr, ale i vertikálně klesat na předem dané místo. Zkrátka a dobře – indický lander splnil jeden z hlavních předstartovních milníků.
Zdroje informací:
https://www.isro.gov.in/
Zdroje obrázků:
https://www.isro.gov.in/sites/default/files/lapt_module.png
Takováto zkoušky by měly být součástí vývoje. Není na to trochu pozdě, vždyť má tuším letět v lednu. Nyní by měla být na kosmodromu a podstupovat poslední prověrky, nikoli vývojové, ale jen finální zda nedošlo k nějaké výrobní či montážní chybě a zda je sonda připravena pro plnění pohonnými hmotami.
Nejspíš něco proběhlo i při vývoji. Tohle vypadá jako pozemský ekvivalent pro zkoušení různých nestandardních scénářů. Jinak Indové mají trochu odlišné představy o ideální podobě vývojového cyklu, než na jakou jsme zvyklí my.
Já jsem to pochopil, možná mylně, tak, že postavili sondu a nyní dva, tři měsíce před startem, který ostatně měl již proběhnout, zkoušejí zda funguje, čemuž se podivuji.
Tak na jednu stranu máte pravdu, ale na druhou – každý test, který proběhne dříve než selhání při provozu, je úspěchem 🙂
Indický program mi občas přijde strašně amatérský, od prezentací po některý hardware to vypadá, jako kdyby to někdo spíchnul na koleně večer předem. Ale výsledky mají, takže je chyba spíš na mé straně, když dávám přednost formě nad obsahem…
Tak je třeba si uvědomit, že Indové jsou prostě jiní. Jiný přístup, jiné hodnoty, jiné myšlení, prostě jiná kultura : )
Amatérský je jejich rozpočet. Méně než 10% toho, s čím operuje NASA, neboli asi čtvrtina evropského kosmického rozpočtu. Přesto jsou jednou ze pěti velmocí, jež vlastními silami dokázaly operovat s robotem na oběžné dráze cizí planety; mají vlastní satelitní navigační systém; astronomickou observatoř na oběžné dráze; drží rekord v největším počtu družic vypuštěných během jediného startu; pracují na pilotovaném programu; a momentálně „soutěží“ o čtvrté místo mezi zeměmi s funkčním landerem na Měsíci.