Nejsilnější konfigurace Atlasu V s pěti urychlovacími bloky na tuhé palivo stojí již od včerejška na floridské rampě číslo 41. Pod jejím pětimetrovým aerodynamickým krytem se ukrývají hned dvě družice – CBAS, který bude zajišťovat armádní komunikaci, letí na horní pozici a pod ní najdeme experimentální platformu EAGLE. Ta by měla ve vesmíru uvolnit malou družici pro zkoušky nových technologií. Díky silnému nosiči se družice nedostanou jen na dráhu přechodovou ke geostacionární, odkud by se musely na finální dráhu dopravit samy. Atlas se postará o jejich přímé doručení rovnou na geostacionární dráhu. Start mise souhrnně označované AFSPC-11 je momentálně naplánován na zítřek v 1:13 našeho času a v tomto článku můžete celý přenos sledovat živě.
V pondělí bychom Vám rádi přinesli podrobnější článek, který se bude detailněji věnovat oběma vynášeným družicím.
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
Zdroje obrázků:
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/27579249078_e1bf8e77ad_k-678×381.jpg
Umí Falcon 9 taky letět přímo na geostacionární dráhu?
Děkuji
Teoreticky ano, ale muselo by jít o malou družici. Tohle bude spíš pole pro Falcon Heavy, který při své premiéře ukázal, že by toho byl schopen – provedl restart motoru po několika hodinách ve van Allenových pásech.
Na stránkách spacex.com je uvedeno pro Falcom 9 „Payload to Mars 4020Kg“. Tedy minimálně toto by měl vynést na GEO. Ovšem to asi bude bez přistání 1.stupně a potom, není jasné zda na stránkách spaceX to není trochu teoretická hodnota.
To je velice hezké. Ale mne by zajímalo, něco, co mi zatím u všech přenosů startů chybí: Kam se nakonec uskladní koncový stupeň? Neodloží se náhodou na geostacionární dráhu? Nebo skutečně ještě bude mít dost energie spadnout do hřbitova kdesi za Novým Zélandem?
Celkem by mne zajímala tato otázka při každém přenosu, či i startu bez přenosu.
Díky.
Ono je to u každého startu jiné – záleží na tom, na jakou dráhu se letí. V případě doručení nákladu přímo na geostacionární dráhu už by návrat horního stupně do atmosféry byl mimořádně energeticky náročný. Horní stupeň proto s pomocí dvou krátkých zážehů vystoupá nad geostacionární dráhu – několik set kilometrů nad ní je jakási hřbitovní oběžná dráha, kam se na konci služby odkládají i vysloužilé družice z geostacionární dráhy.
Desetisekundový zážeh by měl na deorbitaci stačit.
Deset sekund při spotřebě kolem 270 kg/s, proč se s tím tahat na GEO?
Záleží kolik mu zbývá paliva.
tu by ma zaujimalo, aky velky je rozdiel v potrebnej energii pre taky vysluzili satelit alebo pouzity posledny stupen, ak by sme ho chceli odoslat do Zemskej atmosfery alebo do Slnka?
Mimochodom, z vysielania priameho prenosu som bol trochu (neprijemne) prekvapeny. T-MINUS 0:00 tam svietilo este 5 minut po starte, ziaden dalsi cas, len to co zahlasil ten moderator a z neho a dalsich ludi, co vystupili v rozhovoroch pred kamerou (vratane tej slecinky vojacky ci co to bolo) som mal skor dojem, ze nejde o armadny, ale o studentsky projekt.
K navedení do Slunce by bylo potřeba obrovské delta v. Parker Solar Probe potřebuje velmi silnou raketu a navíc gravitační manévry u Venuše, aby se ke Slunci jen přiblížila. Pokud jde o porovnání delta v potřebných k deorbitaci do atmosféry a k odletu na heliocentrickou dráhu (kde je už tak jako tak spousta smetí přírodního původu), tak lépe vychází ta heliocentrická (cca 1300 m/s) oproti deorbitaci (cca 1600 m/s). Bohužel obě čísla jsou dost vysoká na to, aby se tam někdo tahal s takovým množstvím paliva. Možná s iontovými motory by to dávalo smysl.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Delta-v_budget ale jde to i dopočítat.
Možná by to bylo ještě méně, pokud by s tou deorbitací gravitačně pomohl Měsíc.
Když jsem sledoval takovej Angolsat 1, tak jsem zíral, jak ta družice vlastně může být lehká, když si sama nemusí upravovat dráhu z GTO na GEO. Slovy anglické wiki, nepotřebuje apogee engine a příslušnou zásobu paliva. Ten Angolsat měl cca 1800kg, a předpokládám, že tyto družice taktéž nebudou ohromně těžké, ejhle, nosnost 3,8t přímo na GEO. Přeji šťastný let.
Satelit nemusí být o mnoho těžší, aby se vlastní silou dostal z GTO na GEO. Stačí iontový motor – solární panely má tak jako tak, a času má dost. A jak už bylo řečeno, horní stupeň tedy zůstane navždy na hřbitovní dráze. Tam je sice riziko kolize malé, ale pokud se tam jednou do nějakého toho harampádí trefí meteorit, rozmetané trosky časem vymlátí všechno na GEO. A pokud toto udělá s horním stupněm každý, riziko se zvyšuje 2x.
len pre spravnost – meteorit sa tam do nicoho trafit nemoze 😉
To je nám jasné, že nikdo meteoritem tak vysoko nedohodí. Ani Ivánek.
Ten to zvládnul až na heliocentrickou (návrat za půl roku). A zaměření bylo tak přesné, že se vrátily na stejné místo – takže by se asi i trefil.
Nevím, proč by tam meteorit nemohl do něčeho vrazit. I když je to nepravděpodobné tak platí dvě pravidla:
1:Parkinson: Když už se může něco pokazit, tak se to pokazí tím nejhorším a
nejnepravděpodobnějším způsobem.
2: Když Pan Bůh dopustí, i motyka spustí.
Pretože meteority sú zvyšky meteoroidov spadnuté na zemský povrch. Ak by si povedal že do nich môže naraziť meteoroid, nikto by nemal žiadne námietky. Darmo, korektná terminológia nepustí 🙂
Uvědomte si, jak velky je to prostor a kolik toho tam je
LEO je koule o průměru 13000 km a je tam mnoho desítek tisíc kusů techniky a zlomků a přesto se srážky takřka nedějí
GEO je koule o průměru 85000 km a je tam pár set objektu
Jedno velké prazdno
Vždy si při tomto vzpomenu na přirovnání pana Jiřího Grygara. Srážku dvou galaxii ve vesmíru demonstroval tak, že je nutno si představit pět včel nad Evropou, a pokud dojde k té srážce, objeví se tam 6tá včela. Čili srázka galaxií je spíše prolnutí, než nějaký gigantický impakt. Prostě ten prostor je nepředstavitelně obrovský.
Všechny vizualizace smetí na oběžné dráze ho zvětšují asi stotisíckrát, aby bylo na té prezentaci vůbec vidět.