Pozorování, která nám nabízí sonda Dawn ukázala, že Ceres v relativně nedávné době prošla určitými povrchovými změnami. Znamenalo by to, že jediná trpasličí planeta ve vnitřní oblasti sluneční soustavy, je dynamickým objektem, který se stále vyvíjí a mění. Sonda totiž z oběžné dráhy kolem trpasličí planety zaznamenala nedávno odkryté materiály a sledovala i to, jak se mění. Na základě těchto pozorování vědci vydali hned dvě studie, které 14. března vyšly v časopise Science Advances.
První objev zajistil přístroj VIR (spektrometr pracující ve viditelné a infračervené oblasti spektra), který už je podepsaný například pod objevem vodního ledu na desítkách míst povrchu Ceres. Aktuální poznatky se týkají přítomnosti ledu na severní straně kráteru Juling, který má průměr 20 kilometrů. Nejnovější objevy jsou založeny na pozorováních, která probíhala od dubna 2016 do října téhož roku. Během této doby se množství ledu v této oblasti výrazně zvětšilo.
Zdroj: https://photojournal.jpl.nasa.gov
„Je to poprvé, kdy jsme na Ceres objevili změnu povrchu,“ popisuje Andrea Raponi z římského Institutu astrofyziky a planetárního výzkumu. Jeho tým vypracoval studii, která se věnuje změnám množství ledu na povrchu Ceres: „Ceres se na své dráze přibližuje ke Slunci a společně s dalšími sezónními vlivy dochází k uvolňování vodní páry z podpovrchových ložisek. Tato pára následně kondenzuje na chladných stěnách kráterů. Tím pak vzrůstá množství odkrytého ledu. Toto ohřívání může také způsobit sesuvy hornin na stěnách kráteru, což odkrývá čerstvá ložiska ledu.“
Díky spojení chemických, geologických a geofyzikálních pozorování nabízí mise Dawn zevrubný pohled na Ceres. Dřívější data naznačovala, že Ceres má kůru o tloušťce 40 kilometrů, která je bohatá na vodu, soli a možná i organické látky.
Zdroj: https://photojournal.jpl.nasa.gov/
Druhá studie také vychází z měření přístroje VIR, který tentokrát odhalil nové informace o variabilitě kůry na Ceres, které naznačují nedávné povrchové změny – konrétně jde o nově odhalený materiál. Sonda již dříve objevila, že uhličitany jsou na povrchu trpasličí planety poměrně běžné, přičemž se jedná o pozůstatky oceánu. Kupříkladu uhličitan sodný (lidově soda) je původcem jasně bílých oblastí v kráteru Occator a materiál s podobným složením se našel i v kráteru Oxo či na hoře Ahuna Mons.
Autorem této studie je Giacomo Carrozzo, který také působí na římském Institutu astrofyziky a planetárního výzkumu. Předmětem jeho zájmu se stal objev dvanácti míst, která jsou bohatá na uhličitan sodný. Kromě toho podrobně zkoumal i několik oblastí s plochou v řádu kilometrů čtverečních, kde je voda přítomná v uhličitanových strukturách. V rámci této studie se poprvé hovoří o výskytů hydratovaných uhličitanů nejen na povrchu Ceres, ale i kdekoliv mimo Zemi. Tímto objevem se tak vědci dostali k úplně novým informacím o trpasličí planetě a jejím chemickém vývoji.
Zdroj: https://photojournal.jpl.nasa.gov/
Vodní led není na povrchu Ceres v dlouhodobém časovém horizontu stabilní, tedy pokud není schován ve stínu, jako je tomu v případě kráteru Juling. Hydratované uhličitany mohou v časovém měřítku milionů let dehydratovat. „To by znamenalo, že tyto oblasti bohaté na hydratované uhličitany byly odkryty v důsledku nedávné povrchové aktivity,“ vysvětluje Carrozzo.
Pestrá škála materiálů, ledu a uhličitanů odkrytá při nárazech cizích těles, sesuvech hornin a kryovulkanismu naznačuje, že kůra Ceres není z hlediska složení jednotná. Tyto nehomogeničnosti můžou být buďto následkem zmrznutí původního oceánu – což vytvořilo kůru – nebo později v důsledku velkých kolizí či mimořádných projevů vulkanismu.
„Změny hojnosti vodního ledu v krátkém časovém úseku stejně jako přítomnost hydratovaných uhličitanů jsou dalšími důkazy toho, že Ceres je geologicky a chemicky aktivní těleso,“ popisuje Cristina De Sanctis, vedoucí týmu, který se na Institutu astrofyziky a planetárního výzkumu stará o data z přístroje VIR.
Zdroje informací:
https://www.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://singularityhub.com/wp-content/uploads/2015/06/nasa-dawn-ceres-flyover-2.jpg
https://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA21918.jpg
https://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA21920.jpg
https://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA21919.jpg
Vodní jed pobavil
Děkujeme za upozornění, už jsme z jedu udělali zase led 🙂
Dihydrogen monoxid?
No, vzhledem k pravděpodobně rozpuštěným či současně přítomným solím by se mohlo směle hovořit a jedech :-))
Pekný článek, Ceres je asi hodně zajímavé těleso.
Teď si trochu zafantazíruju. Myslím že Ceres bude velmi důležité těleso při kolonizaci naší soustavy a přesunu části průmyslu do vesmíru. Má hodně vody a dalších prvků a navíc obíhá v hlavním pásu asteroidů, takže se od něj dá velmi snadno dostat k velkému počtu objektů, takže vlastně má přístup k obrovskému množství rozličných materiálů. Malá gravitace v kombinaci s velkým množstvím vody (potenciálního paliva), je velmi vhodná pro snadný import a export. Dovedu si představit že se odtamtud budou exportovat nejen palivo a materiály ale i nějaké jednodušší výrobky z nich nejen k Zemi, ale i k základně na Marsu, protože na Marsu nejspíše nebudou dostupné veškeré materiály které jsou pro civilizaci třeba. Úplně nejlepší by bylo kdyby jsme na Ceres vybudovali továrnu schopnou autonomně vyrobit všechny svoje součásti (včetně lodí a těžebních zařízení) a tak se vlastně množit (i ostatní planetky v pásu). Tím by časem vznikla ve vesmíru opravdu mohutná infrastruktura a lidstvo by mělo slušně našlápnuto k masivní expanzi mimo naší malou modrou kolébku a ke světlým zítřkům.
Zdravím, doporučím najít si na internetu seriál expanse…tam už na ceresu bydlí/pracují..na marsu jsou kopule…hodně kvalitní seriál s hodně reálnou budoucností…
https://www.topserialy.to/the-expanse