Při premiérové misi rakety SLS poletí jako spolucestující i 13 zajímavých cubesatů. Jedním z nich je NEA Scout – 6U cubesat, který má zkoumat asteroidy potenciálně nebezpečné pro Zemi. Vývoj tohoto cubesatu má za sebou výrazný milník, jelikož se podařilo rozložit jeho solární plachtu. K této události došlo v čisté místnosti firmy ManTech NeXolve v Huntsville, stát Alabama 13. září. Až bude NEA Scout ve vesmíru vypuštěný z rakety SLS, rozloží svou čtvercovou plachtu a s její pomocí bude plachtit na slunečních paprscích a měnit svou oběžnou dráhu.
Každá strana solární plachty měří více než deset metrů (web NASA uvádí že rozměr je srovnatelný se školním autobusem) a cubesat díky tomu může pojmout více přístrojů – nádrže na palivo (stlačený plyn) totiž mohou být menší). O správné rozložení plachty se postará čtveřice ramen. „Vloni jsme udělali zkoušku s polovičním modelem solární plachty a nasbírané zkušenosti jsme použili ke stavbě nového rozkládacího mechanismu,“ popisuje Tiffany Lockett, systémová inženýrka cubesatu NEA Scout z Marshallova střediska a dodává: „Použili jsme větší motor pro rozkládání ramen a změnili jsme i software pro zkoušky, upravili jsme i spojení plachty s rameny, nebo mechanismus zajišťující snadné rozložení, ale i pojistku, která udrží vše na místě během transportu.“
Aby mohlo rozložení proběhnout automaticky, musel tým zredukovat na všech místech nadbytečné tření. Zkoušely se proto i nové materiály umožňující ramenu snazší pohyb. „Aktuální zkouška nám přinesla hodně. Motor pracoval podle očekávání a tři ze čtyř pojistek, které drží plachtu se otevřely ve správný čas. Vylepšená ramena měla velmi malé tření,“ pochvaluje si Alex Few, který u NEA Scout zodpovídá za návrh mechanických částí a dodává: „Nasbírané výsledky budeme analyzovat v následujících týdnech.“ Poznatky se pak využijí pro finální změny letového hardwaru, k jehož zkouškám by mohlo dojít ještě letos.
Cubesat NEA Scout má s pomocí kamery pořídit sérii snímků s nízkým rozlišením (50 cm/pixel) a sérii snímků s vysokým rozlišením (10 cm/pixel), ze kterých bude možné určit tvar, rychlost rotace, umístění pólů (sklon rotační osy), regionální morfologii, vlastnosti regolitu, spektrální třídu a mnoho dalších vlastností asteroidů, které obíhají relativně blízko Země.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nea-scout-1-piece-sail-high-res.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/elg_9634.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/elg_9490.jpg
Koľko to už stálo a koľko to ešte bude stáť? Predpokladám že zatiaľ možno ani 10 M$. To by mohlo byť super. Za bagateľ tak slušne preskúmať jeden asteroid. A ak by to skutočne dobre a spoľahlivo fungovalo zo 2-3 roky, mohlo by to navštíviť aj zo 2-3 asteroidy. Možno by potom bolo možné niekoľkými exemplármi za 5-10 rokov preskúmať aj stovku asteroidov. Neskutočná predstava.
pb : 🙂
😐
Cenu bohužel nemohu nikde najít.
Zajímavá může být optická vlastnost solární plachty. Pro tenké vrstvy na solární plachtě lze využít aplikace stříbra /Ag/ pro zvýšení odrazivosti, zejména infraspektra, lze aplikovat i dielektrikum TiO2, nebo nanokrystalický Si nebo fotoluminiscenční vrstvu pro rubovou stranu. Dále mohou být zjistitelné dopady různých druhů záření vestavěnými mini-přístroji.
A ešte keby ju bolo možné využiť ako solárny panel na výrobu elektriny. Z takej obrovskej plochy by taká mrňavá sonda mala energie nielen pre seba ale aj na rozdávanie.
Ale to by som asi chcel až priveľa.
Účinná solární plachta musí co nejvíce záření odrazit. Naopak účinný solární panel musí co nejvíce záření pohltit. Kompromis mezi tím by nejspíš přinesl nevýhody na obou stranách. To už by byl lepší tenký a obrovský solární panel v kombinaci s iontovým motorem.
Áno, tak som to myslel, ionový motor, potrebuje čo najviac elektrickej energie, čo by nepremenil na elekrinu to by využil na plachtenie, predpokladám že tak by bola účinnnosť slnečného žiarenia najvyššia.
pb 🙂