Konjunkce Marsu se Sluncem je dávno za námi a oba roboti na Marsu se mají čile k světu. Stařičká Opportunity nyní začala zkoumat svahy Marathon Valley, což je mělké údolí v kopcích lemujících dno velkého kráteru Endeavour v pláních Meridiani. Svahy údolí jsou poměrně strmé, jak je vidět i na úvodním obrázku. Vědci zde očekávají výzkum zajímavých hornin, jako jsou například jílovité usazeniny. Jízda dolů z kopce přináší nové zajímavé pohledy. Především se nám znovu otevírá pohled dovnitř kráteru Endeavour.
Připomeňme, že kráter má v průměru 22 km, takže dno je v podstatě rovné a jak vidíme na snímku, často je vyplněné dunami naneseného materiálu. V dáli pak vidíme protější valy kráteru.
Jak je vidět z přiložené mapky, právě jsme překročili sol 4100 (sol = den na Marsu). V předchozím článku jsme se loučili informacemi o kráteru Spirit of St. Louis, který je na vrcholku valu a nyní Opportunity vyrazila východně a zároveň z kopce dolů.
Na snímku z oběžné dráhy je patrné, že vědce zajímá jednak severní val údolí Marathon Valley a dále došlo k očištění kamene v lokalitě „Pvt. Reubin Field“ (pojmenováno na počest expedice pánů Lewise a Clarka, která jako první prozkoumala západní oblasti dnešních USA).
Na další informace z průzkumu údolí si musíme počkat, takže zde naši krátkou noticku můžeme ukončit a závěrem ještě doporučujeme si vychutnat pohled na okolí vozítka pořízený v pozdním odpoledni během solu 4087. Stíny se začínají prodlužovat a krajina má lehce zakalený nádech.
Zdroj informací:
Unmannedspaceflight.com
nadherne fotky, Mars ma dokaze stale fascinovat
MER je fantastická konstrukce, naprosto ideální pro výzkum . Nějaká modernizovaná verze s řádově vyšší průchodností by byla zcela ideální a mohla by suplovat ASTRONAUTY.
Tohle je zásadní argument příznivců nepilotované kosmonautiky, že pomocí robotů lze levně a bez rizika zkoumat vzdálené světy. Bylo by zajímavé, kdyby se s budoucí generací ještě inteligentnějších a autonomnějších robotů ukázalo, že se na Mars prostě nepoletí. A proti tomu stojí touha člověka dokázat nové velké věci a nakonec někomu rupnou nervy a na ten Mars přeci jen poletí už jen kvůli té slávě.
Člověka a jeho intuici stroj nenahraditelný, ale bohužel náklady sou řádově jinde. Ovšem týden výzkumu prováděného lidmy by nahradil možná i roky práce automatů a ačkoli roboty pracují zdánlivě levně, tak dlouhodobé mise sou také drahé. Prostě chci lidi na Marsu , já chci na Mars 🙂
Ale roboti zatím zjistí, kde by měl nejlépe člověk přistát, takže jejich role je i v budoucnu nezastupitelná.
FYI, roční provoz Opportunity přijde na cca 14 mil USD. Platy techniků, komunikace, zpracování dat, atd. NASA návrh rozpočtu na 2016 z února t.r. s touto položkou ale nadále nepočítá. Uvidíme jak zapůsobí tlak vědecké obce na další prodloužení mise a jak s rozpočtem nakonec zacvičí zákonodárci…
Původní rozpočet ovšem byl $400M na tři měsíce na robota. Těch pár set metrů by člověk prolétl tak možná za patnáct-dvacet minut, takže i kdyby poslat jednoho kosmonauta na Mars stálo dvacet miliard, při pětisetdenním pobytu s řekněme třeba dvěma hodinami EVA za den zvládne primárních misi MERů mnohem více než tisíc.
Ech, srovnávat robotickou a pilotovanou výpravu na cizí planetu je poměrně ošemetné. Rozpočet pro misi dvou MERů byl schválen někdy v roce 1998. Teď nemám po ruce správná čísla, ale pilotovaná výprava na povrch Marsu v té době byla odhadována na něco kolem 200 miliard USD. Tehdy neexistoval plán na Constelation ani SLS. Robotické mise budou vždy levnější a rychlejší na přípravu, plus bezpečnější, na druhou stranu přinášejí výsledky pomaleji a v menším rozsahu, než pilotovaná výprava. Vždy je to kompromis, něco za něco.