Jednoho pozdního večera v červnu 2001 jel Elon Musk v autě s Adeo Ressim a dalšími známými z jakési akce v Hamptonu. Oba byli už v té době milionáři a investory. Přesto zůstávali snílky s velkými plány. Cestující na zadních sedadlech postupně usnuli a dva muži vepředu pro ukrácení dlouhé chvíle vedli řeči o všem možném. Vzpomínali na staré časy na Penn a nakonec přišel na přetřes vesmír. Zpočátku měli oba stejný názor: cestování do vesmíru je příliš drahé a komplikované. Nikdo jiný než NASA nedokáže tak nákladnou věc realizovat. Po pár kilometrech se ale začali ptát – jak drahé a komplikované to může být? Než dojeli do New Yorku, měl Elon jasno: „Přece to nemůže být AŽ TAK drahé a komplikované!“ Jako přirozený cíl se mu hned od počátku zdál Mars. Když pozdě v noci dorazil ke svému počítači, začal pátrat na stránkách NASA, jak probíhají přípravy k letu na Mars, o němž byl přesvědčen, že jej agentura MUSÍ mít v plánu. Hledal dlouho a pečlivě a nakonec s mírným šokem pochopil, že NASA se na Mars nechystá. Když ne NASA, kdo tedy? Elon Musk dost možná právě v onen okamžik uslyšel volání vlastního osudu…

Elon Musk – Fantazie nadosah (2/2)

S Ressim se rozhodli vytvořit firmu, která by koupila raketu a poslala by něco živého – cokoli – k Marsu. Cílem firmy bylo snížit náklady na kosmické cesty a tím umožnit kolonizaci Marsu. Musk si tak chtěl splnit dávný sen o svém příspěvku k expanzi lidstva do vesmíru. Zpočátku byl rozhodnut koupit hotové rakety Dněpr od Rusů, jejich lišácké praktiky při vyjednávání se mu však pranic nelíbily a konečná cena se mu nakonec zdála příliš vysoká. Na zpáteční cestě letadlem z posledního jednání se otočil k jednomu ze svých přátel a prohodil: „Myslím, že si raketu můžeme postavit sami…“ Mnoho známých ho podezírá z toho, že stavba vlastní rakety byla v jeho plánech vlastně od počátku.

V červnu 2002 Elon založil firmu Space Exploration Technologies Corporation, známou pod zkratkou SpaceX. Cíl? Vlastní nosiče, vlastní lodě a nakonec – Mars! SpaceX se po několika přechodných sídlech nakonec usadilo v kalifornském Hawthornu a Musk začal s pomocí zkušených raketových konstruktérů a konzultantů budovat zázemí, které má dnes mezi kosmickými vizionáři téměř mýtický nádech.
V soukromém životě však Elona žádná idyla nečekala. V říjnu 2002 sice prodal PayPal a dosáhl tak jmění přes 100 milionů dolarů, v ten samý týden jej však postihla tragédie. Syn Nevada Alexander, tou dobou teprve desetitýdenní, si jedno odpoledne zdřímnul, ale ze spánku se už neprobudil. Stal se jednou z mnoha obětí SIDS, tedy Syndromu náhlého úmrtí kojenců. Přestože se jej lékaři snažili zachránit, v době, kdy obnovili jeho životní funkce, byl jeho mozek mrtvý. Nevada strávil tři dny na podpoře přístrojů a Elon s manželkou Justine se jej poté rozhodli od přístrojů odpojit.
Přestože se s Justine rozhodli mít další děti, a po umělém oplodnění Justine porodila nejprve dvojčata a pár let nato trojčata, jejich vztah se rozhodně nedal nazvat harmonickým. Elon žil pro svoji práci a Justine měla pocit, že se na ni někdy dívá jako na svého zaměstnance. Pomalu, ale jistě se mezi ně začal vkrádat chlad a odcizení.
Musk mezitím pracoval na formování SpaceX. Začal do firmy verbovat veterány kosmického průmyslu a mezi jeho nejcennější úlovky patřil Tom Mueller, jeden z největších odborníků na raketový pohon. Musk se totiž rozhodl jít poměrně obtížnou, o to více však uspokojující cestou – veškeré motory si chtěl vyrábět sám, aby se nemusel spoléhat na jejich tradiční dodavatele. Tato vize byla pro Muellera výzvou, která se nedala odmítnout. Firma v té době ještě působila v El Segundo nedaleko Los Angeles. V najatém hangáru se začaly rodit první makety a návrhy toho, co se posléze stane nosičem Falcon. Toto jméno Musk zvolil na počest lodi “Millenium Falcon“ z filmové série Star Wars.

Elon se však nespokojil s vesmírem – v únoru 2004 vstoupil jako investor do firmy Tesla Motors, kterou založili Martin Eberhard a Marc Tarpenning. Stal se vedoucím představenstva firmy a posléze, v roce 2008, také ředitelem Tesla Motors. Zpočátku se firmě příliš nedařilo a potřebovala několik finančních injekcí od investorů, aby se udržela nad vodou, postupem času se však vypracovala na vedoucí subjekt v oblasti elektromobilů. Elon Musk si může připsat další splněný sen – čistá a ekologická doprava s minimem kompromisů není i díky němu už jen vzdálenou chimérou. V okamžiku vstupu do Tesly však ještě nemohl tušit, jak moc trnitá bude cesta k úspěchu…
Mezitím se ve SpaceX naplno rozjela práce na vlastním nosiči. Mueller skutečně dokázal vyvinout řadu nových motorů – dostaly jméno Merlin a Kestrel. Bez problémů však nebylo hledání místa pro startovní komplex. Musk doufal ve využití základny Vandenberg, nedokázal se však dohodnout s vojáky a proto obrátil zrak k malému ostrovu Omelek u atolu Kwajalein v Pacifiku. První zkušební start byl naplánován na září 2005, po různých problémech byl pak přesouván stále více doprava. Na jaře 2006 ale konečně přišel okamžik pravdy – ke startu byl připraven první exemplář nosiče Falcon 1. 23. března ve 22:30 UT se Falcon s malou družicí FalconSat, kterou financovala US Air Force Academy, zvedl ze startovní rampy. Po 25 sekundách se však projevil únik paliva a v motorové sekci vypukl požár, raketa začala potácet a zřítila se nedaleko místa startu. Elon na to konto poznamenal: „Strávil jsem celý den sbíráním trosek na útesu, což je pěkně na houby.“

SpaceX provedla ještě dva další neúspěšné pokusy a teprve napočtvrté se vše podařilo podle plánu: Falcon 1 se stal 28. září 2008 první soukromou raketou na kapalné palivo, která dosáhla oběžné dráhy. Podařil se dokonce i plánovaný restart motoru druhého stupně a Elon Musk mohl prohlásit: „Tohle je nejšťastnější den mého života!“
Štěstí ovšem nedokázal najít v soukromí. V ten samý měsíc zažádal Musk o rozvod s Justine. Jejich světy už byly natolik vzdálené, že nebylo možné dát vztahy do pořádku. Ještě toho roku začal Musk chodit s jistou Talulah Riley, anglickou filmovou hvězdičkou. V roce 2010 se pár rozhodl svůj vztah potvrdit svatbou, aby o dva roky později proběhl rozvod. V roce 2013 se opět vzali, aby se rok na to definitivně rozvedli. Zdá se, že s Elonem zřejmě nebude jednoduché žít, tak to ale chodí u mnoha velkých osobností…
Abychom ale byli féroví, na soukromý život Elonovi nezbývalo mnoho času. Pár týdnů po rozvodu, v prosinci 2008, to vypadalo, že SpaceX i Tesla Motors stojí na konci cesty. Letitá pravda, která se traduje mezi raketáři, zní: „Jak se nejrychleji stát v raketovém průmyslu milionářem? Začínat jako miliardář!“ A Muskova vyprázdněná šeková knížka jako důsledek vývoje Falconu a masivních investic do Tesly toto moudro potvrzovala. Elon se tehdy ocitnul na pokraji nervového zhroucení, když začaly docházet peníze a on čelil vážné hrozbě, že bude muset buďto obětovat jednu z firem, nebo možná přijde o obě.

Naštěstí 22. prosince 2008 zazvonil telefon s dobrými zprávami. Od roku 2006 totiž běžel kontrakt s NASA na vývoj nosiče Falcon 9 (COTS – Commercial Orbital Transportation Services, tedy „Komerční orbitální přepravní služby“) a nyní agentura rozhodla, že s Muskem podepíše smlouvu na 12 zásobovacích letů Falconu 9 s novou lodí Dragon k mezinárodní stanici ISS. 23. prosince Elon smlouvu podepsal a SpaceX tak byla zachráněna. Nakonec se podařilo vytáhnout z nejhoršího i Teslu, pár dní před bankrotem se na Štědrý den (tedy den po podpisu smlouvy mezi SpaceX a NASA) podařilo najít investora. Všechno se začalo otáčet k lepšímu.
4. června 2010 se z rampy na Mysu Canaveral zvedl zbrusu nový Falcon 9, nosič, který měl dostát závazkům pro NASA. 8. prosince téhož roku se na orbit poprvé podívala kabina Dragon, která měla nosit na stanici zásoby a jejíž evoluční následovníky podle všeho čeká i let s posádkou. V květnu roku 2012 se pak stal Dragon první soukromou lodí, která zakotvila u ISS. A nakonec se mu podařilo dohodnout i s vojáky na Vandenbergu, takže Falcony mohou startovat i ze západního pobřeží…
Jedním ze základních pilířů Muskovy vize je snižování nákladů na cesty na orbit. To se neobejde bez recyklace nejdražších součástí rakety, tedy prvního stupně a jeho motorů. Jedinou možností je zachránit je pomocí měkkého přistání. Této myšlence byly podřízeny lety stroje “Grasshopper“ a posléze F9R Dev.

Na základně McGregor v Texasu tak od září 2012 začaly plašit místní stáda krav zážehy a lety podivných zařízení, která se vždy vznesla na sloupu ohně vzhůru, aby o nějakou dobu později zase dosedla zpět na zem. V září 2013 přešla SpaceX k ostrým testům a použité první stupně Falconů začaly dosedat na hladinu oceánu a posléze na dálkově ovládanou bárku (ke dni psaní tohoto článku na stoprocentně úspěšné přistání ještě stále čekáme, nicméně dílčí úspěchy už byly zaznamenány).
SpaceX pod Muskovým vedením boří zažité představy a tradice i na místech, která jsou svým způsobem nedotknutelná – na kosmodromu Kennedy Space Center si firma pronajala komplex 39A, odkud startovaly až na jednu výjimku všechny lunární mise programu Apollo a proběhlo zde také 80 startů raketoplánů, a začíná jej přeměňovat pro potřeby svých nosičů Falcon 9 a Falcon Heavy. Stejně progresivně SpaceX postupuje i v případě bývalého komplexu LC-13, kde jsou budovány přistávací plochy pro znovupoužitelné stupně raket Falcon. Od března 2015 nese komplex hrdý název „Landing Complex 1“.
Další krůček ke svému kosmickému snu učinil Musk v sídle SpaceX, kalifornském Hawthorne, 29. května 2014. Ten den slavnostně odhalil Dragon V2 (posléze přejmenovaný na Crew Dragon). Tento stroj je pilotovanou kosmickou lodí. Stejně jako na ostatních výrobcích SpaceX, i tady jsou použity progresivní technologie – například motory SuperDraco jsou kompletně vyrobeny technologií 3D tisku.
To, že Muskovy vize nejsou pouhou nafouknutou bublinou, si myslí i NASA a Kongres. 16. září 2014 byly vyhlášeny výsledky výběrového řízení pro kontrakt na dopravu lidí na orbitální stanici. Další prostředky na vývoj svého stroje získal Boeing a SpaceX. Pokud vše půjde podle plánu, má SpaceX získat finální kontrakt na 2-6 letů k ISS.
Do dnešního dne má SpaceX na kontě 24 startů raket Falcon 1 a Falcon 9, z toho 19 skončilo úspěchem. Zejména v případě Falconu 9 se mohlo jednat o poměrně impozantní skóre – nosič dokázal donést na orbit téměř všechny družice, které mu byly svěřeny. Výjimkou, potvrzující pravidlo, byl až do června 2015 pouze satelit OrbComm OG2. Satelit byl v říjnu 2012 sekundárním nákladem při první “ostré“ zásobovací misi Dragonu u ISS. Přibližně 80 sekund po startu ztratil v důsledku strukturální poruchy (která kamerám nabídla spektakulární podívanou) nosič Falcon 9 v1.0 tah jednoho z motorů prvního stupně. Motor byl automaticky vypnut, ovšem dosažený orbit byl nižší, než bylo plánováno. Zatímco Dragon dokázal pomocí zážehů upravit svou dráhu, OrbComm tuto možnost neměl. Všechny následující starty Falconu 9 již byly úspěšné. 15. května 2015 získala SpaceX prestižní certifikaci pro vynášení satelitů NASA a o jedenáct dní později neméně prestižní certifikaci pro vynášení satelitů pro ministerstvo obrany.
Vesmír je však velmi nelítostným protivníkem a  problémy a těžkosti se, bohužel, nevyhýbají ani Muskovi. Když 28. června tohoto roku startovala do vesmíru zásobovací mise CRS-7, měli za sebou operátoři jeden z nejhladších odpočtů vůbec. V lodi Dragon bylo umístěno přes 1800 kg zásob a vybavení. Start proběhl přesně načas a vše probíhalo jako na drátkách – až do času T+2:19. V ten okamžik se od horního stupně Falconu 9 v1.1 začal šířit oblak kyslíku, který v kapalné formě slouží jako okysličovadlo. Devět sekund poté už zbyly z Falconu jen trosky, letící po balistické křivce vstříc oceánu. Z vyšetřování vyplynulo, že pravděpodobnou příčinou havárie bylo selhání nosníku jedné z nádob s tlakovacím héliem v kyslíkovém tanku druhého stupně. Veškeré lety Falconu jsou prozatím pozastaveny a stejně tak se odkládá i inaugurační start těžké váhy v rodině raket SpaceX – Falconu Heavy. Přesto lze říci, že Falcon 9 patří mezi tu spolehlivější část nosičů a jeho úspěšnost se i přes zmíněné patálie pohybuje nad hranicí 90%.

Život Elona Muska se však, jak už jsme poznali, netočí pouze kolem vesmíru, přestože právě vesmír má pro něj zvláštní význam – koneckonců jedno z Muskových přání je zemřít na Marsu. Jeho firma Tesla Motors se v průběhu let stala klíčovým hráčem na poli alternativních pohonů. Ačkoli první model elektromobilu Tesla Roadster nebyl úspěšný tak, jak by si Musk přál, následující model, sedan Model S, slavil poměrně velký úspěch i mimo USA (a jeho prodeje pomohly údajně uchránit firmu v roce 2013 před krachem). Postupně se daří řešit problémy s délkou nabíjení baterií, dojezdem vozidla i s problémy v chladném počasí. A jen na okraj – několik Modelů S jezdí i v České republice…
Autor tohoto článku si je vědom faktu, že pojem vizionář v souvislosti s Elonem Muskem užívá možná častěji, než velí běžný úzus, nicméně kroky, které Musk podniká, spadají přesně do tohoto osobnostního schématu. Už během studií na Penn přišel Musk v rámci jedné seminární práce s podnikatelským záměrem s názvem „The Importance of Being Solar (Jak je důležité být solární)“. Někdy myšlenkám trvá poměrně dlouho, než se přetvoří v realitu. V tomto případě to trvalo 12 let – v roce 2006 stála jeho myšlenka za zrodem firmy Solar City. Podnik založili Muskovi bratranci Peter Rive a Lyndon Rive. Solar City se zaměřuje na výrobu a montáž solárních panelů především pro malé odběratele. Postupně se stala druhu největší americkou firmou v oblasti fotovoltaiky. Nic neobvyklého, dalo by se namítnout. Jenže 30. června 2015 přišel blesk z čistého nebe.

Společnost Tesla Motors oznámila, že hodlá na trh uvolnit PowerWall. Pod podivným názvem se skrývá speciální baterie, která má základ v článcích používaných ve vozech Tesla Model S. Baterie má zajistit zásobování elektřinou pro domy, nejlépe ve spojení se solárními články. Svou kapacitou 7kWh je schopna pokrýt spotřebu běžné domácnosti v době, kdy nemohou solární články generovat proud. Je možné, že právě PowerWall je oním dosud chybějícím článkem řetězu, který zajistí energetickou nezávislost domácností, přičemž využívá relativně ekologické zdroje. Momentálně běží pilotní provoz PowerWallu v 500 kalifornských domácnostech pod záštitou Solar City. Pro průmyslové využití pak nabízí Tesla baterii s názvem PowerPack s kapacitou 100 kWh.
Zdá se logické, že za nezávislost je třeba zaplatit, a to poměrně krvavě. Musk však nastavil podmínky pro prodejce PowerWallu tak, aby konečná cena včetně montáže nepřesáhla 4000 amerických dolarů. Těžko říci, zda ekonomická bilance uživatelů těchto řešení vzhledem k účinnosti a životnosti článků skončí v pozitivních číslech, nicméně jedná se o jednoznačný krok kupředu. A aby toho nebylo dost, rozhodl se Musk učinit bezprecedentní krok i v případě elektromobilů. 12. června 2014 se na webu Tesla Motors objevil jeho vzkaz, ve kterém oznamuje uvolnění veškerých patentů Tesly do obecného užívání. Zjednodušeně lze říci, že se technologie, které byly v rámci firmy vyvinuty, staly jakýmsi “open source“ a mohou na něm stavět další výrobci. Ve stejném duchu se nese rozhodnutí o dodávkách stávajících bateriových kompletů těm automobilkám, které projeví zájem.
Nejnovějším Muskovým příspěvkem k rozšíření “čisté“ dopravy je Hyperloop. Jedná se o koncept, který podle Muskových slov kříží letoun Concorde, projektil na kolejích a air hokej. V zásadě by mělo jít o dopravní tubusy se sníženým vnitřním tlakem oproti okolí. Pokud se někomu vybavuje seriál Futurama, není úplně daleko od pravdy. V tubusech by se pohybovaly speciální kapsle na elektrický pohon. Díky částečnému vakuu v tubusech by kapsle na vzduchovém polštáři, jež by samy generovaly, mohl dosahovat vysoce nadzvukových rychlostí. Po několika letech plánování oznámil Musk v lednu 2015, že se chystá v Texasu vybudovat zkušební trať o délce 8 kilometrů, kde si mohou univerzitní i privátní týmy zkoušet své koncepty kapslí.
Pro normálního člověka je šíře Muskova záběru téměř nepochopitelná. Sám Musk připouští, že je workoholik. Pracuje 80-100 hodin týdně, zároveň si však uvědomuje, že bez nové generace prozíravých, inteligentních a hlavně vzdělaných lidí nemá jeho práce význam. Sám je otcem pěti synů a pro ně také založil novou soukromou školu. Jmenuje se Ad Astra a je mezi odborníky velkou neznámou. V roce 2014-2015 ji navštěvovalo (včetně Muskových synů) pouhých 14 žáků, v příštím školním roce by měl tento počet vzrůst na 20. Škola nemá žádnou webovou stránku, nejsou dostupné téměř žádné informace a přes obrovský zájem vlastně není znám způsob, jak své dítě na tuto školu přihlásit. Zcela určitě je však podmínkou vysoké IQ dítěte (synové Muskovi předtím navštěvovali školu Mirman School, která pro přijetí vyžaduje klinicky ověřené IQ 145 a více) a výuka probíhá bez známkování a způsobem, který se blíží metodě Montessori. Sám Elon o škole tvrdí, že kluky natolik baví, že se nemohou dočkat konce prázdnin! A možná se pro něj samotného svým způsobem uzavřel pomyslný životní kruh, když si letos v květnu nechal chirurgicky napravit vybočenou nosní přepážku, následek jednoho výprasku od spolužáků na základní škole. Je možné, že muž, který platil na škole za outsidera a terč posměchu a následně zrevolucionizoval raketový průmysl, dopravu a částečně i energetický průmysl, právě vtiskuje svou vizi i vzdělávacímu systému…
Elon Musk je dnes považován za jednoho z nejvlivnějších mužů světa. Jeho vize a plány zasáhly a ovlivnily nejen dnešní generaci, ale hlavně generace, které teprve přijdou. A jsem si jist, že Elon Musk ještě rozhodně neřekl poslední slovo. Pro něj je inovace způsobem života…

“Failure is an option here. If things are not failing, you are not innovating enough.”
Neúspěch přichází v úvahu. Jestliže věci neselhávají, málo inovujete.
Elon Reeve Musk

Vážení čtenáři, náš seriál opsal (doufejme) ladný oblouk od vizí pro 20. století z pera Julese Vernea až k vizím pro 21. století v osobě Elona Muska. Více než dva roky jsme Vám přinášeli životní příběhy hrdinů i méně nápadných postav pronikání člověka do vesmíru. Jsme si vědomi toho, že 27 osobností, které naším seriálem prošly, tvoří jen miniaturní výseč z obrovského množství lidí, kteří kosmonautice zasvětili svůj život a bez nichž by Gagarin nevzlétl na oběžnou dráhu, Armstrong by nevstoupil na lunární povrch nebo by ISS zůstala pouze prázdným konceptem na papíře. Není v našich sílách popsat životy všech jednotlivců, kteří by si to zasloužili. Přesto doufáme, že jsme objekty našeho pisatelského zájmu vybrali spravedlivě tak, aby reprezentovaly jednotlivé epochy naší dosavadní cesty k jiným světům.
Těší nás, pokud se Vám seriál líbil a rádi bychom Vám také poděkovali za zpětnou vazbu ve formě komentářů. Veškeré chyby, překlepy a omyly padají bezvýhradně na naše hlavy.
Jsme si jisti, že přestože Vesmírné osudy dneškem končí, i nadále bude o čem psát. V podobě letů do vesmíru se totiž snoubí dvě základní složky lidského intelektu – zvídavost a imaginace. Díky nim je nám dáno objevovat a vydávat se na nové, neprozkoumané cesty. Jak řekl Carl Sagan: „Zemský povrch je břehem vesmírného oceánu. Na tomto břehu jsme se naučili většinu toho, co víme. Teprve před chvílí jsme učinili malý krůček do vln, možná jen po kotníky, a voda se zdá být lákavou…“

Lukáš Houška
Ondřej Šamárek

Zdroje informací:

wikipedia.org
spacex.com
spacexstats.com
businessinsider.com
spaceflightnow.com
teslamotors.com
esquire.com
qz.com
quora.com
ted.com
inventors.about.com

Zdroje obrázků:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mars_and_Syrtis_Major_-_GPN-2000-000923.jpg
http://media.themalaysianinsider.com/assets/uploads/articles/spacex-logo.jpg
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Tesla_Motors_logo.svg
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Falcon_1_Flight_4_liftoff.jpg
(kredit: SpaceX)
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:COTS2Dragon.6.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:SpaceX_Grasshopper_rocket_midflight.png
(kredit: SpaceX)
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tesla_Model_S_Japan_trimmed.jpg
(kredit: raneko)
http://media.fromthegrapevine.com/assets/images/2015/5/Tesla%20Powerwall.jpg.824x0_q71.jpg
http://www.extremetech.com/wp-content/uploads/2014/05/elon-musk-in-the-dragon-v2-640×356.jpg