„Po neplánovaném středečním vzrušení jsme se ve čtvrtek vzbudili, abychom se vrátili do relativně normálního stavu. Relativně proto, poněvadž externí chladící okruh B byl stále vypnutý a při nízkém tlaku. Kvůli možné přítomnosti plynových bublin po středeční události bylo opětovné bezpečné natlakování delikátním procesem, který pozemním týmům zabral několik dní. Dnes v neděli, když píšu svůj deník, je již okruh B zpátky v provozu. Ventilace byla obnovena hned ráno, což znamenalo konec kempování a náš návrat zpět do našich ubytovacích kójí. Avšak modul Harmony je závislý na chladícím okruhu B, takže několik následujících nocí nám bylo trochu tepleji. Myslím, že tento důsledek mi ani trochu nevadil.

Neděle 18. ledna 2015

Žádné chlazení jsme neměli ani v modulu Tranquillity, kde máme náš běžecký pás T2, takže jsme náš denní kardiovaskulární trénink prováděli v Destiny na CEVIS, našem vesmírném rotopedu. Ostatní moduly už byly chlazeny, protože bylo možné je převést na jediný okruh. To mělo za následek spojení dvou interních chladících okruhů, které se zbavili svého nashromážděného tepla přes externí okruh A, což byl ten, který nebyl postižen událostmi předešlého dne.

Kvůli vypojenému okruhu B jsme také neměli k dispozici dostatek potřebné elektrické energie, což nás trochu limitovalo, ale nešlo o nic dramatického. Například v Columbu a Kibó nám svítila jen polovina osvětlení a k dispozici byl jen jeden ze dvou komunikačních panelů. Nic, co by nám znemožňovalo vědeckou práci. Abychom znovu dohnali naše původní tempo, krátce po naší ranní plánovací konferenci jsme se s Butchem a Terrym začali připravovat k práci s našimi experimenty a vesmírná stanice tak zase byla vytíženou laboratoří!

Mým úkolem bylo nastavení laboratoře pro mušky octomilky. Ano, Dragon nám přivezl nějakou tu živou společnost ve formě přibližně stovky octomilek neboli Drosophila Melanogaster, abych byla úplně přesná. Vlastně dnes jich už bude pravděpodobně více. Naším cílem je pozorování různých generací a krátký životní cyklus mušek nám to umožňuje. A protože s těmito malými tvory sdílíme 77 % genů, o kterých víme, že jsou zapojeny při nemocech, jsou pro nás velice zajímavým objektem ke studiu.

Mušky k nám byly dopraveny v kazetách, které vidíte na fotce. Když jsem je jednu po druhé vyndávala z výřezů pěny jejich transportních boxů, bylo fajn vidět, že jsou naživu a zdravé. Myslím, že byly velice šťastné mušky kosmonautky!

Každá kazeta s muškami je spárována se speciálním dávkovačem potravy, se kterým je možné dávkovat jídlo bez narušení ochranné nádoby. Dále jsem odebírala larvy pro uskladnění v našem mrazáku MELFI. Po doplnění jídla jsem každou kazetu umístila na určené místo v zařízení Nanorack. Tak jako je běžné v každém biologickém experimentu tady na ISS, polovina kazet byla uskladněna v centrifuze, která simuluje normální zemskou gravitaci, zatímco druhá polovina byla umístěna na statickém místě, tedy ve stavu beztíže. Ke každé kazetě je navíc přiřazena malá kamera, která monitoruje chování mušek a poskytuje jim umělé střídání dne a noci. Byla to velice uspokojující práce. Už se těším na další krmící cyklus!

Čtvrtek 22. ledna 2015

Já vím, mám trochu zpoždění s deníkem, ale chtěla bych se s vámi ještě jednou vrátit zpět do minulého týdne, protože v pátek jsme měli na stanici velice speciální událost. Butch, Jelena a já jsme v Kibó měli to potěšení a čest hostit finále soutěže Zero Robotics 2014!

K účasti v Zero Robotics potřebovali středoškolští studenti napsat program, který by ovládal satelity SPHERES. Satelity byly samozřejmě ovládány jen na Zemi na simulátorech. Avšak ovládací programy týmů, které se dostaly do finále, dostaly možnost řídit jednu z opravdových SPHERES, které máme na vesmírné stanici.

SPHERES určují svou pozici v prostoru díky pěti majáčkům, které rozmístíme v modulu Kibó, čímž určíme objem prostoru, ve kterém se mohou satelity pohybovat. Malé trysky jim umožňují pohyb a rotaci podle potřeb. Pracovním plynem těchto trysek je oxid uhličitý, pocházející z malých nádrží, které můžeme v případě potřeby rychle vyměnit.

Na začátku každého pokusu jsme umístili dva satelity do určených startovních pozic a poloh a poté je nechali se vznášet, abychom umožnili programům dvou soutěžních týmů převzít řízení. Zatímco jsme většinu času trávili pozorováním pohybu SPHERES uvnitř modulu, mohli jsme také sledovat počítačový monitor, který ukazoval virtuální prostředí, ve kterém se satelity pohybovaly, což obsahovalo také asteroid přímo uprostřed vyhrazeného prostoru. Úkolem satelitů bylo pořídit fotografie tohoto asteroidu. To ale nebylo všechno. Aby získaly nějaké body, musely namířit své antény směrem k Zemi a fotografie odeslat. To vše během vyhýbání se solárnímu výtrysku schováním se v bezpečném úkrytu za asteroidem nebo riskování poškození (virtuálnímu) jejich uložených fotografií nebo dokonce celého satelitu.

Nemyslete si, že napsání programu zde bylo jedinou požadovanou schopností. Zero Robotics je také velice strategickou hrou a bylo zábavné pozorovat rozdílné styly, některé více opatrné, jiné zase agresivní. Dalším důležitým aspektem bylo také hospodaření s palivem. Pro každé soutěžní kolo měl satelit k dispozici přidělené množství oxidu uhličitého. Jakmile byl pracovní plyn spotřebován, nebylo možné trysky znovu ovládat. Pokud by se však satelity začaly pohybovat pryč z vyhrazeného prostoru, ovládací program z MIT by nad nimi převzal kontrolu a přivedl je zpět.

Mimochodem SPHERES jsou řízeny z MIT, kde se také pořádala soutěž ZeroRobotics. Byla tam také většina amerických finalistů, kteří živě sledovali soutěžní finálové klání. Většina evropských finalistů pak byla v ESTECu v Nizozemí a to včetně týmu, který dorazil až z dalekého Ruska! Několik dalších týmů se pak shromáždilo v Moskvě.

Po několika prvních kolech soutěže v minulém roce musely týmy spojit své síly a utvořit tříčlenné aliance. Myslím, že všechny aliance včetně týmů ze Spojených států a Evropy si vedly skvěle. Vítězem Zero Robotics 2014 je tým LakeElevenVADARS, což je aliance týmů Lake (USA), Cora’s Eleven (Itálie) a VADARS (USA). Srdečně vám gratuluji!

A všem vám, kteří jste se zúčastnili: tady nahoře jsme velice hrdí na vás a váš entuziasmus a odhodlání se podílet na soutěži, která otestovala vaše schopnosti, kreativní myšlení a schopnost pracovat v týmech dokonce i přes oceán. Jste skvělí. A co se týče roku 2015… Do toho Zero Robtics!

Pátek 23. ledna 2015

Tohle byl jeden z těch týdnů, kdy jsem subjektem většiny experimentů já sama.

Lidská fyziologie byla v mém vědeckém harmonogramu dozajista všudypřítomná. Začala jsem už o víkendu, kdy jsem musela shromáždit data během svého spánku. Dragon mi dovezl velice slušivou noční garderobu – vestu, kterou jsem na sobě musela nosit dvě noci po sobě pro prvotní sběr dat. Tato vesta mi byla vyrobena na míru a sedí mi velice těsně, jelikož obsahuje přístroje, které musí přiléhat k tělu. Jsou tam elektrody pro „klasický“ elektrokardiogram a tříosý akcelerometr pro monitorování pohybů srdce, konkrétně otevírání a zavírání srdečních chlopní. Hypotéza, která se při tom testuje, říká, že drobné variace v srdeční funkci způsobují mikro-probuzení, která ovlivňují kvalitu spánku na ISS. Ačkoli musím říct, že z čistě subjektivního a nekvantitativního úhlu pohledu se mi tady nahoře spí skvěle!

V pondělí brzy ráno byl čas na první kolo experimentu Drain Brain. Ve skutečnosti už jsme během naší mise měli jedno ultrazvukové měření, avšak pro tato konkrétní měření jsme museli počkat na dopravu náhrady hardwaru Dragonem, protože původní kousek byl zničen při nehodě mise Orbital-3. Specifickou pomůcku pro Drain Brain představují tři pletysmografy, které vypadají jako proužek pružného materiálu, a které můžete vidět na fotce níže. Jsou to senzory schopné měřit proudění krve v žilách velice jednoduchou a neinvazivní metodou, která není závislá na schopnostech obsluhy, jako je tomu v případě ultrazvuku. Zatímco jsem tyto senzory nosila na krku, ruce a noze, jsem prováděla sérii vdechů na 70 % mé plicní kapacity. Vždy jsem buďto zůstala klidná nebo jsem natahovala a pokrčovala svou ruku nebo kotník. Během toho všeho jsem dýchala do našeho měřícího systému pulmonální funkce a software mi přes grafické rozhraní udával instrukce, kdy se mám začít nadechovat a vydechovat. Hlavním cílem experimentu je studium změn proudění krve z hlavy zpět do srdce. Nemáme tady totiž žádné gravitační efekty, které by tomuto proudění pomáhaly. Je to něco, o čemž prozatím víme velmi málo a lepší porozumění těchto cirkulačních mechanismů by mohlo pomoci porozumět některým degenerativním nemocem mozku.

Jakmile jsem skončila s Drain Brain, přesunula jsem se k experimentu Cardio Ox, se kterým jsem pracovala už podruhé. Pořizovala jsem ultrazvukové snímky krční a brachiální tepny a prováděla dopplerovská měření proudění krve. A abych završila den lidské fyziologie, provedla jsem další sběr dat pro experiment Skin-B, o kterém jsem vám už psala dříve. Jelikož mnoho z těchto experimentů vyžaduje porovnávání s dalšími odebranými vzorky, provedla jsem v úterý 24-hodinový odběr moči a upír Terry (blízký přítel kadeřníka Střihorukého Terryho) ze mě vysál krev.

Ale jak určitě víte, tady na ISS nejsme jen my, lidé! Ne, ne, jen se příliš nevzrušujte. Nevím o žádných mimozemšťanech žijících na palubě ani o žádném UFO létajícím bojové průzkumné lety v této oblasti. Máme tady přece naše přátelské octomilky! Některé z kazet s muškami a larvami skončily v mrazáku, více jsem jich ale vložila do odstředivky a stacionárních pozic jejich vymezeného prostoru a tento několika generační projekt tak pokračuje. Jak vidíte na fotce, pro některé operace jsem musela sestavit a použít jednorázový rukavicový box. Ani jsem nevěděla, že něco takového máme na palubě. Mezinárodní vesmírná stanice je plná překvapení!“

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/