Hlavním politickým úkolem pro NASA je v současnosti zanechání dalších amerických stop na Měsíci dříve, než tam budou čínské stopy. Obě země plánují vysadit své astronauty na Měsíc v tomto desetiletí, přičemž USA očekávají přistání svojí posádky v roce 2028. Politici ve Spojených státech vykreslují návrat na Měsíc jako závod proti Číně. Politicky marxistická a komunistická Čína prezentuje svůj pilotovaný lunární program jako součást dlouhodobých plánů národního rozvoje a oficiálně nesdílí názor, že by byla v závodě s jakoukoli jinou zemí.

Od minulého dílu nastal významný pokrok v přípravě mise Artemis III plánované na rok 2027, zatímco čínská Mengzhou-1 se pravděpodobně potýká s odkladem na tentýž rok.

Artemis III

Let Artemis III je plánován na kruhovou nízkou oběžnou dráhu Země. Cílem mise je připojit pilotovaný Orion postupně k oběma neplnohodnotným demonstrátorům landerů od konkurenčních komerčních společností, Blue Origin a SpaceX. Mise je plánovaná na polovinu roku 2027, přičemž Jared Isaacman řekl 21. srpna, že Artemis III míří na červen 2027 pro starty raket New Glenn, SLS a Starship.

Jako první má být vynesen demonstrátor landeru Blue Moon MK2 od společnosti Blue Origin. Ve zprávě z 15. července NASA aktualizovala některé dosavadní informace. Životnost demonstrátoru MK2 na oběžné dráze Země bude maximálně 30 dní. Předchozí informace z 9. června uváděla životnost až 90 dní.

Poté má být vynesen Orion s čtyřčlennou posádkou. Po spojení s demonstrátorem MK2 mají obě tělesa zůstat spojená po dobu přibližně dvou dnů. Během této doby bude posádka pobývat i uvnitř demonstrátoru. Hlavním úkolem společného dvoudenního letu bude otestovat kabinu MK2 se systémem podpory života ELCSS, avionikou, letovým softwarem a řídicími systémy.

Axiom Space poskytne pro MK2 maketu lunárního skafandru, která bude umístěna uvnitř demonstrátoru. Zatímco 9. června NASA veřejně informovala o tom, že během letu budou provedeny zkoušky skafandru a hardwarového rozhraní s demonstrátorem landeru, její zástupci sdělili kontrolnímu úřadu GAO, že pro Artemis III neexistuje žádný plán na testování skafandrů v demonstrátorech lunárních landerů, nýbrž se bude jednat o simulátor hmotnosti skafandru určený pro posouzení vlivů startu a mise.

Taktéž v následné veřejné zprávě z 15. července NASA označila skafandr za nízkověrnostní simulátor hmotnosti lunárního skafandru, který bude v reálném čase poskytovat zpětnou vazbu o prostředí v kabině. NASA v červencové zprávě přidala informaci, že do demonstrátoru landeru MK2 mají vstoupit dva členové posádky, oblečení v oranžových skafandrech OCSS. NASA tedy ustoupila od původně zvažovaného záměru zkoušky oblékání a svlékání lunárního skafandru.

V druhé polovině mise Artemis III má odstartovat Starship. Půjde o standardní Starship V3 bez hermetizované kabiny. Po jednodenním společném letu se Orion odpojí a přistane v oceánu.

Ve zprávě z 15. července NASA napsala, že při setkání, spojení a odpojení od obou demonstrátorů bude Orion aktivní kosmickou lodí, zatímco demonstrátory landerů poslouží jako cíle. Podle NASA jde o stejný princip, jaký je plánován pro Artemis IV. Po spojení s MK2 bude Orion řídit spojený komplex. Naopak, v druhé části mise bude soulodí s Orionem řídit demonstrátor Starship.

Společnosti Blue Origin a SpaceX zatím veřejně neposkytly žádné fotografie ani informace o předstartovních milnících výroby, na jejichž základě by bylo možné odhadnout dosažený pokrok a to, kolik práce ještě zbývá. Zatím tedy není možné zařadit pokrok do časového kontextu s přípravou mise Artemis III. U Starship lze konstatovat, že po úspěšném 13. letovém testu z 25. července 2026 s dosud tradičním přistáním do vod Indického oceánu po obletu poloviny Země je příští let připravován jako první orbitální. Uskutečnit by se mohl v polovině září.

Zatímco soukromé společnosti zůstávají tajemné, NASA v uplynulém měsíci pokračovala ve zveřejňování fotografií z výroby SLS a Orionu. Zrychlené tempo jejich příprav v porovnání s dosaženým harmonogramem k předchozí misi Artemis II je teď vidět napříč celým programem. Ostatně, i příprava Artemis II probíhala rychleji než Artemis I.

V minulém dílu bylo zmíněno zahájení sestavování dvojice pětisegmentových boosterů nosné rakety SLS pro misi Artemis III na mobilní vypouštěcí plošině ML-1 v budově VAB. Spodní segment pro levý booster byl umístěn na upevňovací patky v úrovni podlahy plošiny ML-1 dne 9. července. O dva dny později byl na svoji pozici umístěn spodní segment pro pravý booster.

Bylo otázkou času, kdy přijde zpráva o připojení dalších segmentů. Nakonec NASA vydala zprávu, že druhý levý segment byl připojen 10. srpna a 12. srpna následovalo připojení druhého pravého segmentu. Dne 19. srpna byl připojen třetí levý segment a už 20. srpna byl v centrální chodbě budovy VAB připraven třetí pravý segment. Během 41 dní tedy bylo naskládáno pět z deseti segmentů SRB. U Artemis II to trvalo 55 dní. Pokud by naskládání všech deseti segmentů a horních kuželových sestav trvalo stejně dlouho jako v případě Artemis II, dosáhly by obě SRB plné výšky 8. října. NASA však sdělila, že segmenty budou naskládány už v létě, přičemž léto skončí 22. září.

Připojením druhých segmentů byl zahájen běh certifikačního limitu SRB. To znamená, že zodpovědní manažeři NASA si jsou jistí, že se všechny předstartovní přípravy stihnou včas. K misi Artemis II vzlétla SLS přibližně 15 měsíců po připojení druhého levého segmentu na spodní segment. Nyní však nejde jen o jistotu v přípravě SLS s Orionem, ale také o jistotu ve schopnost koordinace startu se startem rakety New Glenn s demonstrátorem landeru Blue Moon MK 2 a startem rakety Super Heavy s lodí Starship V3.

Boeing v současné době dokončuje ve vertikální integrační buňce CSVIC v sekci High Bay 2 budovy VAB integraci centrálního stupně pro raketu SLS. Po dokončení budou pod motorovou sekci stupně instalovány čtyři motory RS-25.

Motory byly postupně odesílány ze skladu ve Stennisově středisku do přípravné místnosti v nízké části budovy VAB. První z motorů byl ve VAB vyložen z přepravního kontejneru 16. června. Další motory následovaly 23. června, 14. července a 21. července. Jednotlivé motory byly průběžně usazovány na mobilní vozíky a překryty ochrannými igelity.

Podle NASA je montáž motorů na centrální stupeň plánována na léto. Technici Boeingu očekávají, že motory budou instalovány v září. K tomu lze opět podotknout, že léto skončí 22. září. Pro bližší představu, motory RS-25 pro Artemis II byly instalovány taky v září, a to v roce 2023. Jednotlivé motory byly pomocí šroubů konstrukčně připojeny na motorovou sekci centrálního stupně ve dnech 11. září, 15. září, 19. září a 20. září 2023. Instalace všech motorů pro Artemis III by opět mohla být záležitostí přibližně deseti dní.

Po připojení motorů bude centrální stupeň zapnut a budou provedeny finální integrační funkční testy. Po jejich dokončení bude stupeň připraven k vyjmutí z integrační buňky a k přesunu mezi oba vzletové stupně SRB. Pro porovnávání, v případě Artemis II byl centrální stupeň vložen mezi oba SRB 32 dní po dokončení jejich skládání.

Jared Isaacman řekl 14. srpna, že na začátek listopadu je plánován vývoz SLS na rampu 39B k testu plnění centrálního stupně pohonnými látkami. Půjde o konfiguraci SRB s centrálním stupněm. Tedy bez horních dílů rakety a bez Orionu. Po dokončení testu bude SLS vrácena zpět do montážní budovy VAB k dokončení integrace.

Vzhledem k letu Artemis III na nízkou oběžnou dráhu Země bude horní stupeň ICPS nahrazen distančním prvkem, nazvaným spacer. Tento prvek bude mít v konfiguraci rakety SLS stejné z vnějšku viditelné rozměry jako viditelná část ICPS. Bude mít také stejné spojovací body. To umožní jeho integraci mezi adaptéry LVSA a OSA při splnění hlavního účelu – nahradit výškový rozdíl tak, aby byl Orion ve stejné výšce jako v konfiguraci rakety SLS se stupněm ICPS.

Výroba spaceru probíhá v Marshallově středisku v Huntsville. Po dokončení vertikálních svarů byl spacer 22. července vyjmut z vertikálního svařovacího nástroje. Nyní probíhá inspekce svarů. Dalším významným milníkem bude přivaření horního a spodního konstrukčního prstence ke spaceru.

Ve zprávě z 5. srpna NASA poprvé oznámila, že vyráběné adaptéry LVSA a OSA přeřadila k misi Artemis IV. Pro Artemis III bylo rozhodnuto o použití původně strukturálních testovacích exemplářů adaptérů LVSA a OSA.

Tyto pozemní testovací exempláře adaptérů LVSA a OSA byly testovány v roce 2017 v Marshallově středisku při strukturálních zkouškách testovacího exempláře horního stupně ICPS. Při těchto zkouškách byly adaptéry se stupněm ICPS spojené a byly testovány jako funkční celek.

Při testech působily na oba adaptéry síly, které překračovaly úroveň zatížení při letu SLS. Testovací stanoviště pro tyto zkoušky bylo postaveno venku, mimo budovy. Během zkoušek byl proto horní stupeň i s adaptéry vystaven vlivu venkovního prostředí, aniž by tyto díly byly chráněné protikorozním nátěrem.

Inženýři v Marshallově středisku nyní provádějí podrobné inspekce a renovace, aby zajistili, že obě konstrukce splní letové požadavky. Mimo jiné budou oba adaptéry natřeny barvou.

Kritickou cestou v přípravě sestavy SLS/Orion je příprava Orionu. V minulém dílu byla zmíněna informace o připojení tepelného štítu pod modul pro posádku Orionu v budově O&C. Připojení bylo dokončeno 6. července 2026 s časovým odstupem 3 roky a 14 dnů po stejné instalaci pro Artemis II. Modul pro posádku Artemis II prošel v srpnu 2023 sérií akustických testů DFAT. Poté byl přesunut zpět na pracovní stanici, kde týmy provedly několik testů, aby se ujistily, že je připraven na spojení se servisním modulem. Vzájemné sešroubování obou modulů pro Artemis II proběhlo v integrační a testovací buňce FAST 19. října 2023.

Modul pro posádku Artemis III prošel výrazně zrychleným tempem příprav a se servisním modulem byl v buňce FAST spojen už 30. července 2026. To znamená, že v průběhu července byl časový odstup od stejných milníků z přípravy pro Artemis II snížen z 36,5 měsíců na 33,5 měsíců. NASA však v červenci neinformovala o provedení akustických testů. Vyvstává proto otázka, zda bylo provedení akustických testů modulu pro posádku Artemis III vynecháno.

Fyzické propojení obou modulů v integrovanou kosmickou loď je významným milníkem v montáži Orionu. Navíc, podle zveřejněné fotografie už v té době byly v horní části modulu pro posádku nainstalovány padáky.

Po strukturálním spojení nyní probíhá funkční integrace obou modulů. To zahrnuje elektrická, datová a potrubní spojení mezi oběma moduly.

Další činností bude elektrické zapnutí integrovaného Orionu a provedení funkčních testů zapnutí. Po dokončení testů budou týmy pokračovat v integrovaném funkčním testování Orionu a dokončí finální hardwarové instalace.

NASA potvrdila, že testování bude opět zahrnovat pobyt ve vakuové komoře, která se nachází v budově O&C. Tento pobyt umožní odzkoušet funkčnost Orionu v podmínkách co nejbližších prostředí, kterému bude vystaven během kosmického letu.

Artemis IV

Kosmická agentura NASA stále tvrdí, že v roce 2028 bude připraveno vše potřebné pro realizaci mise Artemis IV včetně lunárního landeru. NASA hodlá vybrat lander, který bude připraven dřív – buď Starship od SpaceX, nebo Blue Moon MK2 od Blue Origin.

Záležitostí hodnou sledování je i příprava lunárních skafandrů. V našem seriálu se skafandry naposledy zabýval článek z prosince 2025. V něm proběhla informace o tom, že v listopadu 2025 uskutečnila společnost Axiom Space první tepelně vakuový test kvalifikačního exempláře lunárního skafandru. Test byl proveden uvnitř vakuové komory v Aerospace Environment Protection Laboratory v San Antoniu v Texasu a byl součástí probíhajícího podrobného přezkumu CDR. Cílem testu bylo získat data o tepelných vlastnostech nových materiálů. Uvnitř skafandru však při testu nebyl člověk.

Komunikační a vakuový test kvalifikačního exempláře skafandru s člověkem uvnitř byl v té době plánován jako součást další série testů v rámci přezkumu CDR. Při testu bude zvláštní pozornost věnována zadnímu rozhraní skafandru a komponentám přenosného systému podpory života. Testem ve vakuové komoře bude ověřeno několik kritických technologií včetně senzorů pro detekci CO₂ ve skafandru. Další ověřovanou technologií při testu budou čerpadla zajišťující průtok vody pro regulaci teploty uvnitř skafandru. V době vydání našeho článku z prosince 2025 byl termínem pro provedení testu rok 2026, přesnější časové zařazení však v té době nebylo známé.

Zpráva úřadu GAO vydaná 23. července 2026 uvedla, že NASA a Axiom Space plánují dokončit společný podrobný přezkum CDR na podzim 2026. Test kvalifikačního exempláře skafandru ve vakuové komoře s lidským subjektem už ale není plánován v rámci milníku CDR, nýbrž na pozdější dobu. Zpráva neupřesnila, zda je test stále plánován na rok 2026.

Důvodem je zpoždění ve vývojových pracích. Toto zpoždění souvisí s montáží přenosného systému podpory života pro kvalifikační exemplář skafandru. Společnost Axiom Space zahájila montáž tohoto systému až v květnu 2026.

Pokud budou během testování zjištěny problémy, mohly by vést k potenciálnímu přepracování návrhu letového skafandru a také k dalšímu zpoždění harmonogramu. Aby se toto riziko snížilo, NASA a Axiom Space zvažují zařadit do harmonogramu vibrační testování kvalifikační jednotky skafandru.

Ve zprávě GAO je uveden duben 2027 jako předběžné datum dodání skafandru pro validační testování posádkou Mezinárodní kosmické stanice a červen 2027 jako předběžné datum dodání lunárního skafandru.

NASA v srpnu poskytla nové informace k plánu urychlit přípravu Orionu pro Artemis IV. Ve zprávě uvedla, že pro Artemis IV budou opětovně použity některé komponenty z Orionu, který se vrátil z mise Artemis II. Jejich opětovné použití umožní dřívější instalaci komponent v Orionu pro Artemis IV přibližně o tři měsíce.

V minulém dílu byla stručně popsána výměna nádrží pro centrální stupeň rakety SLS pro Artemis IV ve výrobní oblasti 6 v Michoud Assembly Facility v New Orleans. NASA od té doby zveřejnila několik fotografií, které umožnily přesně určit data přesunů obou nádrží.

První cesta svařené vodíkové nádrže z výškové budovy 110 mířila 6. března do výrobní oblasti 6 nízké budovy 103. V rámci přípravy na pneumatické testy zde byly nainstalovány záslepky s ventily na obou otevřených koncích kupolí. Dne 15. května byla nádrž přepravena do testovací budovy 451.

V budově byly připojeny senzory pro měření namáhání během ověřovacích tlakových zkoušek těsnosti a pevnosti svarů. Po natlakování nádrže plynným dusíkem byla provedena série testů s přenosem zatížení do konstrukce nádrže pomocí hydraulického zařízení. Účelem testů bylo získání jistoty, že je nádrž konstrukčně zdravá.

Po dvou měsících byla nádrž 10. července vrácena do oblasti 6. Zde bude připravena na rentgenovou kontrolu svarů a na přesun do sousední výškové budovy 110 do mycí buňky E. Proces vnitřního čištění nádrže bude podobný sprše a jeho účelem je zajistit, aby v nádrži nezůstaly nečistoty.

Menší kyslíková nádrž byla po svaření ve vertikální montážní budově 110 přepravena do oblasti 6 budovy 103 dne 11. června. Zde byla připravena na testování a 7. července byla přesunuta zpátky do budovy 110. V hlavní chodbě budovy byla nádrž otočena z horizontální do vertikální polohy a 10. července vložena do buňky F pro hydrostatický test těsnosti a pevnosti svarů. Tento test je obdobou pneumatických testů vodíkové nádrže a ověřuje strukturální integritu svarů. Jak vyplývá z názvu testu, je při něm kyslíková nádrž naplněna vodou.

Po dokončení testu byla kyslíková nádrž 20. července z buňky vyjmuta. Nádrž byla následně 23. července přepravena zpět do výrobní budovy 103 pro rentgenovou inspekci svarů. Protože se do oblasti 6 v budově vejde jen jedna nádrž, byla kyslíková nádrž umístěna do sousední oblasti konečné montáže 47/48 ve stejné budově. Jde o oblast, kde se běžně nádrže zpracovávají až v pozdější fázi montáže.

Přesunem kyslíkové nádrže z hydrostatického testu do budovy 103 se časový odstup po obdobném milníku větší vodíkové nádrže snížil na pouhých 13 dnů. Lze očekávat, že další milníky v přípravě už budou provedeny na kyslíkové nádrži dříve, než na vodíkové.

Intertank, který bude v konfiguraci centrálního stupně mezi oběma nádržemi, je od 29. května ve výrobní buňce G. V buňce je na intertank aplikována vnější vrstva tepelně izolační pěny. Vzhledem k žebrování intertanku je spodní část pěny nanášena ručně a vrchní část automatizovaným procesem.

Přední lem byl původně připravován pro konfiguraci rakety SLS s horním stupněm EUS, jehož počítače měly řídit i let centrálního stupně. Nyní je nutné upravit přední lem tak, aby v něm mohly být instalovány police pro letové počítače a kabeláž. Další cesta horního lemu povede do buňky Q pro nanesení tepelně izolační pěny.

Z porovnání s přípravou dílů centrálního stupně pro Artemis III vyplývá, že přední lem pro Artemis III byl přesunut do výrobní buňky Q k aplikaci pěny v prosinci 2022, zatímco fotografie předního lemu pro Artemis IV z konce května 2026 dosvědčila, že k tomuto přesunu ještě nedošlo.

Kyslíková nádrž pro Artemis III byla z hydrostatického testu v buňce F vrácena v červenci 2024, kyslíková nádrž pro Artemis IV v červenci 2026.

Intertank pro Artemis III byl přesunut do buňky G k aplikaci pěny v říjnu 2022, intertank pro Artemis IV v květnu 2026.

Vodíková nádrž pro Artemis III byla po pneumatických testech vrácena do oblasti 6 na podzim 2022, vodíková nádrž pro Artemis IV v červenci 2026.

Z dílů centrálního stupně pro Artemis III, připravovaných v Michoudu, byla na kritické cestě kyslíková nádrž. Důvodem bylo více než roční zpoždění v dokončení jejího svařování kvůli opravě výrobní vady. Proto datum červenec 2024 v předchozích odstavcích vybočuje oproti ostatním dílům pro Artemis III. U nich je zmíněno 4. čtvrtletí 2022 a jejich příprava byla později zpomalena, aby se synchronizovala s kyslíkovou nádrží.

Příprava jednotlivých dílů pro centrální stupeň, určený pro Artemis IV, je nyní mnohem vyrovnanější. Pro shrnutí časového porovnání s Artemis III je právě teď vhodné se řídit kyslíkovou nádrží. Její aktuální časový odstup od kyslíkové nádrže pro Artemis III je 24 měsíců. Do budoucna bude zřejmě nutné sledovat, který díl se dostane na kritickou cestu.

Novinky z Wenchangu

Poslední dění v čínském pilotovaném lunárním programu nasvědčuje určitému zpoždění. V minulém dílu jsme informovali o plánovaném bezpilotním orbitálním letu nové čínské kosmické lodi Mengzhou-1, chystaném na poslední čtvrtletí letošního roku. Let má ověřit systémy lodě a po připojení k Čínské kosmické stanici má umožnit čínským astronautům do lodi vstoupit.

V aktualizovaném souhrnu letošních plánovaných aktivit Čínské agentury pro pilotované kosmické lety z 17. července byl však tento let vynechán. To by mohlo znamenat, že byl odložen, pravděpodobně na rok 2027. Na sociálních sítích, které se zabývaly příčinami, se většinově píše, že důvodem je zpoždění v dokončení startovního komplexu 301 na kosmodromu Wenchang. Startovní komplex je v současnosti dokončován pro podporu kosmických misí. Probíhá zde řada prací, dosud nebylo instalováno například přístupové rameno pro posádku.

Také věž mobilní vypouštěcí plošiny dosud nemá plnou výšku. To dokazuje fotografie, pořízená na konci července. Fotograf zachytil poblíž mobilní startovací plošiny pro rakety CZ-10A a CZ-10 další sekce její věže, které čekají na naskládání.

V procesu dokončování je i dvojice výškových budov ve Wenchangu, určených pro sestavení nosných raket CZ-10A a CZ-10. V obou budovách nedávno proběhla montáž hlavních vrat. Další známkou dokončování výstavby budov je, že od každé budovy byly z původních čtyř jeřábů už tři jeřáby odvezeny.

Je tedy možné, že s ohledem na současnou úroveň připravenosti pozemního systému se Čínská agentura pro pilotované kosmické lety zdržela závazku ke konkrétnějšímu termínu startu mise Mengzhou-1.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://spacepolicyonline.com/
https://x.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.china-in-space.com/
https://x.com/raz_liu/
https://x.com/raz_liu/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260710-PH-FMX01_0059/KSC-20260710-PH-FMX01_0059~medium.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/07/mk2-eor-artemisiii-leo.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/07/07-06-26-artemis3-composite.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260812-PH-CSH01-0050/KSC-20260812-PH-CSH01-0050~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260721-PH-JBS01_0004/KSC-20260721-PH-JBS01_0004~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/…_CLEARED~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HQMPNMxWwAAuup_?format=jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/08/ksc-20260730-ph-as01-6583.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260731-PH-AJN01_0014/KSC-20260731-PH-AJN01_0014~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260731-PH-AJN01_0019/KSC-20260731-PH-AJN01_0019~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260715_CS4_LH2from451_UAS03/MAF_20260715_CS4_LH2from451_UAS03~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260710_CS4_Lox2CellF11/MAF_20260710_CS4_Lox2CellF11~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260715_CS4_LH2from451_UAS12/MAF_20260715_CS4_LH2from451_UAS12~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260723_CS4_Lox2Final06/MAF_20260723_CS4_Lox2Final06~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HONujTXbAAAPWeB?format=jpg
https://pbs.twimg.com/media/HP2R8bGbkAAGZM5?format=jpg