Pátý týden třetího bloku základního astronautského výcviku se posunul víc k pochopení Země jako systému, ze kterého startujeme a do kterého se vracíme. Program byl kombinací geologie, meteorologie a atmosférických věd, doplněný o další kontakt s rolí EUROCOM.
V pondělí jsme začali evolucí Země a vulkanismem. Nešlo o klasickou „školní“ geologii, ale o souvislosti, které mají reálný dopad na kosmické operace a pozorování Země z oběžné dráhy. Odpoledne navázala tektonika a topografie, tedy jak číst strukturu povrchu planety a chápat, co se vlastně se Zemí děje a co vidíme z orbity. Součástí dne byl i úvod do role EUROCOM, což je spojovací článek mezi posádkou a řídicím střediskem Col-CC, které řídí činnost evropského modulu Columbus. Komunikace je tady přesně definovaná, stručná a bez velkého prostoru pro improvizaci. Přestože řídící středisko Col-CC je poblíž Mnichova, konzole EUROCOM se nachází v EAC v Kolíně nad Rýnem a je s Mnichovem spojena optickým kabelem.
Úterý bylo věnované vnitřní struktuře Země a magnetickému poli. Seismologie a struktura planetárního nitra dávají kontext pro pochopení magnetického pole, které má přímý vliv na radiační prostředí na nízké oběžné dráze. Témata jako South Atlantic Anomaly jsou praktická realita, se kterou se při plánování operací počítá. Odpoledne jsem strávil čtyři hodiny přímo u konzole při EUROCOM co-sittingu. Byla to další možnost sledovat reálný provoz. Tempo komunikace, struktura hlášení a důraz na přesnost jsou jiné než v běžném prostředí, ale oproti komunikaci, která probíhá při větších leteckých operacích je to mnohem větší pohoda. Chvílemi až nuda.
Středa se přesunula do atmosféry. Dopoledne patřilo globální meteorologii a fyzice oblaků. Pro někoho s leteckým backgroundem známé téma, ale v o něco širším měřítku. Nejde jen o lokální počasí, ale o globální cirkulaci a energetickou bilanci planety. Odpolední synoptická meteorologie byla zaměřená na práci s velkými tlakovými systémy a jejich vývojem, což má přímý dopad například na plánování startů a návratů.
Ve čtvrtek jsme pokračovali klimatologií a strukturou atmosféry. Probírali jsme dlouhodobé trendy i variabilitu a pak detailně jednotlivé vrstvy atmosféry. Důležitá je hlavně tropopauza jako rozhraní, které dobře znají piloti, a vyšší vrstvy relevantní pro návratové profily a aerodynamiku ve vysokých rychlostech. Tady se dobře ukazuje, že letectví a kosmonautika nejsou oddělené disciplíny, ale navazují na sebe.
Pátek byl věnovaný základům astrofyziky a metodám pozorování. Cílem není dělat z astronautů astrofyziky, ale pochopit, jak vznikají data, se kterými se na orbitě pracuje, jaké mají limity a kde mohou vznikat chyby.
Tenhle týden byl hlavně o tom dát si do souvislostí prostředí, ve kterém mise probíhají. Od struktury Země přes atmosféru až po operace v řídicím středisku. Technologie hraje velkou roli, ale pořád platí, že klíčová rozhodnutí dělá člověk, který musí rozumět celému systému, ne jen jedné jeho části.
